nanejvys nejapne, asi porad nemohla pochopit, ze ji nekdo dostal holyma rukama. Maxim ji mrstil co nejdal od vody a rekl:
»Tahle by nemusela byt spatna. Neni skoro vubec radioaktivni. Vezmi si tablety, hned z ni neco udelam. Da se jist syrova, taky te to naucim, rika se tomu sasimi. Uz jsi to nekdy jedl? Pujc mi nuz…«
Gaj mu podal nuz a Maxim rybiznu obratne a rychle rozporcoval.
Potom, kdyz se nasytili tim sasimi — bylo to docela dobre, to ano, komu cest, tomu cest — a nazi zalehli do pisku, Maxim se ho po dlouhem mlceni zeptal:
»Kam by nas poslali, kdybychom padli hlidce do rukou a vzdali se?«
»Jak to — kam? Tebe do tveho lagru a me k nasemu utvaru… Proc?«
»Vis to jiste?«
»To bych prosil… Tak zni instrukce samotneho generalkomandanta. Ale proc se ptas?«
»Pujdeme hledat legionare,« rozhodl se Maxim.
»A sebereme jim tank?«
»Ne. Budeme postupovat podle tve legendy. Zmocnili se te degenerati a trestanec te zachranil.«
»Vzdat se?« vztycil se nechapave Gaj. »Jak tomu mam rozumet? Ja taky? Zase do zareni?«
Maxim mlcel.
»Tak to ze me zase bude blbecek…,« konstatoval sklesle Gaj.
»To ne,« pokousel se ho uklidnit Maxim. »Tedy — vlastne ano, tomu se neubranis…, ale uz to nebude takove jako driv… Trosicku se z tebe stane blbecek, jenze ted uz budes verit v neco jineho, ve spravnou vec… To je samozrejme taky… Ale prece jen je to lepsi, mnohem lepsi…«
»A proc to vsechno?« zvolal zoufale Gaj. »K cemu to potrebujes?«
Maxim si unavene prejel dlani po tvari.
»Podivej se, Gaji, kamarade, ona totiz zacala valka. Presne jsem to nepochopil, ale bud jsme my zautocili na Honty, nebo Hontove zautocili na nas… Zkratka valka…«
Gaj na nej vytrestil zdesene oci. Valka… Rada… Proboha, a proc zase tohle vsechno? Zase vsechno od zacatku…
»Musime byt u toho,« rekl Maxim. »Mobilizace uz byla vyhlasena a vsechny muze volaji do zbrane, dokonce i nasince trestance amnestuji — a trada k pravidelne armade… Ale musime byt pohromade, Gaji. Kez bych se dostal do jednotky, ktere budes velet…«
Gaj ho skoro neslysel; s prsty zaborenymi do vlasu sebou pokyvoval ze strany na stranu a polohlasne si opakoval: »Proc, proc? Budtez prokleti… Budtez triatricetkrat prokleti…!«
Maxim ho vzal za rameno a zatrasl jim.
»No tak, vzchop se!« rekl prikre. »Ted se nesmis zhroutit. Ted se budeme muset rvat, na mdloby neni cas…« Zvedl se a jeste jednou si promnul oblicej. »Ackoli s temi vasimi vezemi… Massaraks, tady zadne veze nepomohou… Rychle se oblekej a jdeme. Mame naspech.«
»Pospeste si Fanku, pospeste si. Uz mam zpozdeni.«
»Rozkaz! Tak ta Rada Gaalova… Podarilo se nam vyjmout ji z pravomoci pana statniho prokuratora a je ted v nasich rukou.«
»Kde presne?«
»U nas, ve vile Kristalova labut. Povazuji vsak za svou povinnost jeste jednou zapochybovat o smysluplnosti tehle akce. Takova zena nam sotva pomuze poradit si s Makem. Na takove se snadno zapomina, a i kdyby Mak…«
»Domnivate se snad, ze Filuta je hloupejsi nez vy?«
»To ne, ale…«
»Vi Filuta, kdo mu tu zenu ukradl?«
»Obavam se, ze ano.«
»Nevidano, tak at to vi… To by v tomto ohledu bylo vsechno. Co mate dal?«
»Sendi Cicaku se setkal se Skubalkem. Skubalek patrne pristoupil na schuzku s Hrabetem, ovsem za predpokladu…«
»Stop! Jaky Cicaku? Hlavaty Cik?«
»Ano.«
»Zalezitosti ilegalu me momentalne nezajimaji. Pokud jste mi o pripadu Mak rekl vsechno, poslouchejte vy me. Ta zatracena valka zkomplikovala vsechny nase plany. Odjizdim a vratim se tak za tricet za ctyricet dni. Behem te doby byste mel uzavrit pripad Mak, Fanku. Az se vratim, musi Mak byt tady, v tomto dome. Pridelte mu nejakou funkci, at pracuje, jeho osobni svobodu nijak neomezujte, ale upozornete ho — jemne, co nejjemneji! — ze na jeho rozumnem chovani je zavisly Radin osud… V zadnem pripade nesmite pripustit, aby se setkali… Ukazte mu ustav a vysvetlete, na cem pracujeme…, samozrejme v prijatelnych mezich. Vypravejte mu i o mne a popiste mne jako moudreho, vlidneho a spravedliveho muze a velkeho vedce. Dejte mu precist me clanky, prirozene s vyjimkou prisne tajnych. Opatrne nadhodte, ze jsem v opozici vuci vlade. Nesmi mit ani tu nejmensi chut ustav opustit. To je vsechno. Mate nejake otazky?«
»Ano. Co strezeni?«
»Nestrezit. Nema to smysl.«
»Sledovani?«
»Jen velice obezretne… Nebo radeji ne, poplasili byste ho. Nejdulezitejsi je, aby si sam nepral ustav opustit… Massaraks, a zrovna v takove dobe musim pryc…! Tak co, uz je to vsechno?«
»Nezlobte se, Poutniku, ale mam k vam jeste jednu otazku.«
»Ano?«
»Kdo to vlastne je? A nac ho tolik potrebujete?«
Poutnik vstal, zamyslene presel k oknu a zady k Fankovi odtusil:
»Bojim se ho, Fanku. Je to moc a moc a moc nebezpecny clovek.«
Kapitola sedmnacta
Dve ste kilometru od hontske hranice, kdyz vojensky transport beznadejne uvizl na vedlejsi koleji nejakeho olezleho, zaneradeneho nadrazicka, novopeceny vojin druhe kategorie Zef se pratelsky dohodl s policajtem, dobehl ke kotli pro horkou vodu a vratil se s kapesnim tranzistorem. Oznamil osazenstvu vagonu, ze na nadrazi panuje naprosty zmatek, do vlaku se nakladaji hned dve brigady najednou, generalove se navzajem servali tak, ze by od nich pes kurku nevzal, takze Zef vyuzil nastaleho chaosu, nenapadne se vetrel do houfce pobocniku a vojenskych sluhu a jednoho z nich operativne pripravil o tohle radio.
Vagon jeho zpravu uvital souhlasnym rehotem. Vsech ctyricet lidi se okamzite shluklo kolem Zefa. Dlouho se nemohli porovnat, nekdo dostal par do zubu, aby se tak necpal, laterili a hartusili jeden na druheho, dokud je Maxim neokrikl: »Ticho, holomci!« Az pak se vsichni utisili, Zef prijimac zapnul a ladil jednu stanici za druhou.
A razem vysly najevo nesmirne zajimave veci. Predevsim se ukazalo, ze valka jeste nezacala. Hontska bojova liga vrestela na cely svet, ze ti loupezivi uzurpatori, ti takzvani Ohnostrujci vyuzili bezprikladne provokace najatych pohunku v podobe nechvalne zname Hontske unie spravedlnosti a ted soustreduji sve sily na hranicich tezce zkousene Honti. Hontska unie ovsem taky nezahalela a nemilosrdne pranyrovala Hontskou ligu, hadi hnizdo placenych agentu Ohnostrujcu, spilala jim temi nejohavnejsimi slovy a prispechala s podrobnym licenim, jak kdosi diky materialni prevaze vytlacil cisi v predchazejicich bojich vycerpane jednotky pres hranice a nedava jim moznost vratit se zpatky, kterazto okolnost byla takzvanymi Ohnostrujci okamzite zneuzita jako zaminka k barbarskemu vpadu, jejz je nutno kazdym okamzikem ocekavat. Liga i Unie pritom v prakticky stejnych mlhave rozplyvavych formulacich narazely na existenci jakychsi jadernych pasti, ktere na zaludneho nepritele cekaji.
Mimoto Zef zachytil vysilani v jazycich, jimz ze vsech pritomnych rozumel jen on, a oznamil ostatnim, ze knizectvi Ondol kupodivu jeste existuje a co vic, pokracuje v loupezivych najezdech na ostrov Hassalg. (O knizectvi Ondol, natozpak o ostrove Hassalg nemel ani jediny muz ve vagonu s vyjimkou Zefa to nejmensi poneti.) Predevsim vsak byl eter doslova precpan nepredstavitelnymi nadavkami, ktere si mezi sebou vymenovali velitele jednotek a svazku, usilujicich o to, aby po dvou chatrnych a rozhasenych nitkach starych zeleznic vcas dorazili na
