hlavni valciste.
Kriminalnici meli za to, ze nejdulezitejsi je prekrocit hranice, kde uz kazdy bude sam svym panem a kazde mesto se tam bude muzstvu davat na tri dny v plen. Politicti videli situaci cerne, necekali od budoucnosti nic dobreho a bez obalu prohlasovali, ze je posilaji na porazku, ze budou pouziti jako rozbusky na nepratelske jaderne miny, a nikdo z nich to neprezije, takze nejmoudrejsi by bylo hned po prichodu do frontoveho pasma zalehnout nekde tak, aby vas uz nikdo nenasel. Stanoviska obou svaricich se stran byla natolik protichudna, ze k dialogu nedoslo, a jednotlive projevy se rychle zvrhly v jednotvarne proklinani na adresu tech nechutnych proviantaku, kteri uz druhy den nevydavaji zadne zradlo a vsechnu rady povolenou, ba stanovenou koralku uz urcite stacili rozkrast. Na toto tema byli prislusnici trestnich jednotek ochotni bez ustani rozmlouvat dnem i noci, a tak se Maxim se Zefem z davu vytratili a vylezli na prycny halabala stlucene z neohoblovanych prken.
Zef byl hladovy a vztekly a chystal se spat, ale Maxim mu nedal pokoj. »Spat budes pak,« rekl mu prisne. »Zitra uz mozna budem na fronte a zatim jsme se jeste na nicem poradne nedomluvili…« Zef zavrcel, ze neni na cem se domlouvat, ze rano je moudrejsi vecera, ze snad Maxim sam neni slepy a vidi, do jake se to dostali brecky, a ze s temihle lidickami se nic kloudneho poridit neda. Maxim namitl, ze zatim se jeste porad nevi, proc vlastne vznikla tahle valka, kdo na ni ma zajem, takze at je Zef tak laskav a nespi, kdyz s nim chce nekdo mluvit, snad se s kamaradem muze podelit o svuj nazor.
Zef se ovsem nechystal byt laskav a nijak se tim netajil. Brucel, zival, previnoval si onuce, nadaval, ale Maxim ho ponoukal, pobizel a popichoval tak dlouho, az se nakonec rozpovidal a vylozil sve predstavy o pricinach tehle valky.
Ty mozna priciny byly podle jeho soudu hned tri. Neni vylouceno, ze pusobily vsechny naraz a rovnomerne, ale stejne dobre mohla mit nektera z nich vyrazne navrch. Pak tu ovsem muze byt jeste nejaka ctvrta pricina, ktera Zefa prozatim ani nenapadla. Nejdulezitejsi je ekonomika. Kazdemu nevzdelanci je jasne, ze jakmile se hospodarstvi dostane do politovanihodneho stavu, je nejlepsi vyvolat valku, aby se zavrely huby vsem najednou. Knour, ktery byl v otazkach vlivu ekonomiky na politiku odbornikem na slovo vzatym, tuto valku predpovidal uz pred nekolika lety. Veze jsou veze, ale bida je bida. Presvedcovat hladoveho, ze je syty, dlouho nejde, nervy by to nevydrzely, a vladnout silenemu narodu neni zadny med, tim spis, ze dusevne chori na zareni nereaguji… Druhym moznym duvodem je otazka kolonii. Kolonie znamenaji odbytiste, lacine otroky, suroviny — proste vsechno, do ceho mohou Ohnostrujci investovat svuj soukromy kapital. A nakonec nelze poustet ze zretele dlouhotrvajici putky mezi Departmentem verejneho zdravi a vojaky. Je to zapas kdo s koho. Department verejneho zdravi je organizace mocna a nenasytna, ale pokud vojenske akce prinesou alespon jakes takes uspechy, pani generalove dostanou cely department na povel. Pravda, kdyz z vojny nic kloudneho koukat nebude, dostanou se pod palec naopak sami pani generalove, takze se neda vyloucit ani predpoklad, ze cely tenhle humbuk je rafinovanou provokaci Departmentu verejneho zdravi. Podle chaosu, ktery vsude vladne, a taky proto, ze uz cely tyden vrestime jako paviani, prestoze se ukazuje, ze vojenske operace jeste vubec nezacaly, by to na to vypadalo. A mozna, massaraks, nakonec ani nic nezacne…
Kdyz se Zef dostal k tomuto mistu sveho vykladu, zarachotily a zaskripaly narazniky, vagon se zachvel, zvenci se ozvaly nejake vykriky, pistalka, dupot — a vlak se pohnul. Kriminalnici spustili sborem svou oblibenou: Uz zase ani zvanec, ani chlastu hlt…
»No dobre,« rekl Maxim, »tohle vypada dost pravdepodobne. Ale jak bys videl samotny prubeh valky, kdyby k ni skutecne doslo? Co bude pak?«
Zef agresivne zavrcel, ze neni zadny general, a bez jakehokoli prechodu zacal licit, jak si prubeh valky predstavuje on. Ukazalo se, ze behem kratkeho odpocinku mezi koncem svetove a zacatkem obcanske valky se Hontove stacili od svych byvalych utlacovatelu oddelit mohutnou linii atomovych minovych poli. Mimoto mela Honti bezesporu k dispozici jaderne delostrelectvo a hontsti politicti sibri meli tolik rozumu, ze cely tenhle arzenal nevyplytvali na vnitropoliticke trenice, ale schovali si ho na nas. Takze schematicky obraz chystaneho konfliktu mohl vypadat asi takto: Na hrotu utocne formace na hlavnim valcisti se nasadi tri az ctyri trestne tankove brigady, z tylu se vyztuzi nekolika armadnimi sbory a za armadou nastoupi prehradne oddily legionaru v tezkych tancich s mobilnimi zarici. Degenerati Zefova razeni se pozenou kupredu ve snaze uniknout zareni, za nimi se v zachvatu paprskoveho vytrzeni povali armada a jakekoli odchylky od teto normy, ktere se bezesporu vyskytnou, bude likvidovat palba polniho cetnictva. Pokud Hontove nejsou pitomci, zahaji okamzite delostreleckou pripravu ze vsech hlavni dalekonosnych baterii a budou se snazit znicit predevsim policejni a legionarskou techniku, ale protoze to, jak znamo, pitomci jsou, urcite se radeji zacnou venovat vzajemnemu potirani — Liga se v nastalem blazinci vyriti na Unii a Unie se zase zakousne do chrtanu Ligy. Mezitim nase udatna vojska proniknou hluboko na uzemi nepritele a tam zacne to nejzajimavejsi, co my uz bohuzel neuvidime. Nas velkolepy obrneny klin ztrati svou kompaktnost a rozleze se po cele zemi, cimz se neodvolatelne vymkne pusobeni mobilnich zaricu i stabilniho pole. Pokud si to Maxim s Gajem nevymyslel, nastane u techto jednotek zcela nevyhnutelne paprskova kocovina, o to silnejsi, ze energii na bicovani psychiky vojaku behem prulomu legionari rozhodne setrit nebudou…
»Massaraks,« zaupel Zef. »Ja to zrovna vidim pred vocima, jak ty kreteni lezou z tanku, lehaj si na zem a zadoni, aby je nekdo vodprask. A uvedomeli Hontove, o vojacich nemluve, ktery uz z celyho toho blazince budou mit v hlavach hotovej gulas, jim samo sebou neodmitnou… Z toho by mohla nastat pekna rez!«
Vlak zvysoval rychlost, vagon se povazlive kymacel. V koute kriminalnici hrali kostky, pod stropem se zmitala lampa, na spodni prycne kdosi monotonne mumlal, nespis se modlil.
Tabakovy dym stipal do oci.
»Ja bych rek, ze na generalnim stabu si tohle vsechno uvedomujou, takze k zadnymu nahlymu a hlubokymu prulomu nedojde. Spis bych si to tipoval na vleklou pozicni valku a Hontove se nakonec pres vsechnu svou propitomelost dopracujou k tomu, ze zacnou jit po zaricich… Zkratka nevim, co bude,« uzavrel Zef. »Zatim dokonce nevim ani to, jestli rano dostanem nazrat. Ale mam takovy obavy, ze zas ne — proc taky?«
Chvili si jen mlcky hledeli do oci. Pak se Maxim zeptal:
»Jsi si jist, ze jsme se zachovali spravne? Ze nase misto je tady?«
»Je to rozkaz stabu,« odsekl Zef.
»Rozkaz je jedna vec,« namitl Maxim, »ale ja bych rekl, ze zatim jeste mame na ramenou taky nase vlastni hlavy. Nebylo by lepsi zmizet spolecne s Knourem? Treba bychom v hlavnim meste byli uzitecnejsi.«
»Mozna,« pripustil Zef. »Ale mozna taky ne, Knour pocita s jadernym bombardovanim… Spousta vezi na to zarve a vzniknou volny oblasti… Jenze co kdyz se bombardovat nebude? Nikdo nic nevi, Maku. Moc dobre si dovedu predstavit, jakej ted musi ve stabu bejt zmatek…« Zamyslel se a pohladil si plnovous. »Knour tu sice blabolil neco vo bombardovani, ale ja bych rek, ze se do hlavniho mesta hnal pro neco jinyho. Ja ho znam, uz davno lici na vudcisty… Je docela dobre mozny, ze hlavy zacnou padat i v nasem vlastnim stabu…«
»Takze ve stabu je taky chaos,« shrnul to pomalu Maxim. »Taky nejsou pripraveni.«
»Jak ty muzou bejt pripraveny?« rozcilil se Zef. »Jedni snej o tom, jak budou bourat veze, kdezto druhy uz se videj, jak je budou zdokonalovat… Ilegalove nejsou zadna politicka strana, to je takova calamada, vod vseho kousek…«
»Calamada to je, to mas pravdu…,« potvrdil Maxim. »Skoda, ja porad doufal, ze ilegalni hnuti ma prece jen v umyslu pripadne valky nejak vyuzit… vyuzit obtizi a mozne revolucni situace…«
»Ilegalove nevedej nic,« poznamenal ponure Zef. »Jak taky mame vedet, co vobnasi takova valka se zaricema u zadku?«
»No tak to nestojite za zlamanou gresli,« neudrzel se Maxim.
Zef okamzite vybuchl.
»Hele, mladej, vopatrne! Co ty jses vubec zac, abys nas znamkoval, za co stojime? Kde ses tu vzal, massaraks, abys vod nas zadal jednou tohle a podruhy zase tamhleto? Chces dostat nejakej bojovej ukol? No prosim. Vsechno videt, prezit, vratit se a vsechno hlasit. Zda se ti to moc lehky? Tak vyborne, tim lip pro nas… A dost uz. Dej mi pokoj, chci chrapat, massaraks!«
Demonstrativne se k Maximovi otocil zady a najednou zarval na hrace kostek:
»Jarku, hrobarici! Spat! Tahnete na kute! A pekne svizne, abyste si nejakou nevykoledovali…!«
Maxim se prevalil na zada, zalozil ruce za hlavu a zadival se do nizkeho stropu vagonu. Po strope neco lezlo. Hrobarici se ukladali ke spanku a polohlasne si vymenovali zlostne kletby. Soused po leve ruce stenal a piskal ze spanku — o jeho osudu bylo rozhodnuto a dnes spal mozna naposledy v zivote. A vsichni ti muzi kolem ted chrapali, supeli, prevraceli se z boku na bok ci naopak spali naprosto klidne, s nejvetsi pravdepodobnosti naposledy v zivote. Svet kolem byl kourove zluty, dusny a beznadejny. Klapala kola, piskala lokomotiva a malym zamrizovanym okenkem do vagonu letaly jiskry.
