»Nejsem sam!« zarval Maxim zplna hrdla. »Jsme tri, sam nepujdu!«
»Hloupost! Neplacejte takove nesmysly! Tahnete k dasu s tou vasi slabomyslnou uslechtilosti! Prestal vas snad bavit zivot?« Fank se z neustaleho kriku zakuckal, chytil se za hrdlo a snazil se zachvat kasle potlacit.
Maxim se rozhledl. Bledy Gaj s chvejicimi se rty se na nej dival a drzel ho za rukav — samozrejme vsechno slysel.
Do sousedniho tanku vtloukali dva legionari pazbami vzpouzejiciho se blitztragra, ktery se je snazil odkopnout.
»Mam jednu propustku!« sipal Fank stazenym hrdlem. »Jednu!« Ukazal jeden prst.
Maxim zakroutil hlavou.
»Jsme tri!« a vztycil tri prsty. »Bez nich nikam nepujdu.«
Z bocniho prulezu vyjely Zefovy rysave vousy. Fank si olizl rty. Bylo videt, ze si nevi rady.
»Co jste zac?« zeptal se Maxim. »A nac me potrebujete?«
Fank po nem sklouzl pohledem a zadival se na Gaje.
»Tenhle je s vami?« zeptal se.
»Ano, a tamhleten taky.«
Fankuv pohled zdivocel. Sahl pod plast, vytahl revolver a namiril na Gaje. Maxim ho vsi silou zespoda prastil do ruky a zbran opsala vysoky oblouk vzduchem. Maxim, ktery jeste sam poradne nechapal, co se deje, revolver fascinovane sledoval. Fank se predklonil a poranenou ruku zasunul do podpazdi. Gaj ho kratkym a jistym svihem, presne jako pri vycviku, sekl hranou ruky do krku a Fank se bezvladne zhroutil. Najednou bylo kolem nich plno legionaru, vsichni rozsklebeni, prepadli, zpoceni premirou prace a s obliceji znetvorenymi zlosti.
»Do tanku!« zarval Maxim na Gaje, sehnul se a uchopil Fanka pod rameny.
Byl dost tlusty, takze ho poklopem do stroje dostavali tezko. Maxim hupsl do prulezu hned za nim, na rozloucenou jeste inkasoval padnou ranu do zadku. V tanku bylo tma a chladno jako ve sklepe a syte tu pachl motorovy olej. Zef odtahl Fanka od poklopu a polozil ho na podlahu.
»Kdo to ma bejt?« zarval Zef.
Maxim uz nestacil odpovedet. Hacek, ktery dlouho neuspesne trapil starter, konecne dokazal motor nahodit. Vsechno se rozehrmelo a roztraslo. Maxim mavl rukou, vylezl do veze a vyhledl z tanku ven. Mezi stroji nezustal nikdo vyjma legionaru. Vsechny motory bezely, po svahu se rozlehal pekelny rachot a travnik se potahoval hustym dusivym zavojem vyfukovych plynu. Nektere tanky uz se pohybovaly, tu a tam z vezi trcely hlavy; blitztrager, ktery vylezl ze sousedniho stroje, delal na Maxima jakesi posunky a pitvorne krivil oblicej vyzdobeny nekolika cerstvymi podlitinami. Najednou zmizel, motory zarvaly s dvojnasobnou silou a vsechny tanky se s rachotem a nesnesitelnym drncenim naraz rozjely vzhuru po svahu.
Maxim pocitil, ze ho nekdo uchopil v pase a tahne ho dolu. Pohledl dolu a spatril vytrestene zidiotstele oci Gajovy. Jako tenkrat v bombarderu chytal Maxima za ruce, nepretrzite cosi mumlal, jeho tvar byla najednou odporna a nezbyla v ni ani spetka klukovstvi a naivni odvahy — jen totalni pominuti smyslu a odhodlani stat se vrahem. Uz to zacalo, pomyslel si Maxim, ktery se stitive pokousel odtrhnout od sebe nestastneho chlapce. Uz to bezi, bezi to naplno… Zapnuli zarice, uz to rozjizdeji…
Tank se traslave skrabal na hreben a zpod jeho pasu vyletovaly cary drnu. Vzadu uz pro modrosedy dym nebylo nic videt a pred nimi se na vrcholku navrsi prudce otevrel vyhled na nasedlou hlinitou plan, za niz v dalce, uz na hontskem uzemi, hlidkovaly pohranicni kopce. Tankova lavina se stale nezmenenym tempem valila k nim. Vyrovnane rady uz davno vzaly za sve, vsechny stroje uhanely jako o zavod, navzajem se predstihovaly a nesmyslne otacely vezemi. Jednomu se v plne rychlosti vyzul pas; roztocil se na miste jako detska kaca a pak se prevratil; vzapeti se pretrhl i druhy pas a jako tezky leskly had vzletl k obloze; hnaci kola se dal splasene tocila a ze spodnich poklopu vyskocily do travy dve postavicky, upadly, rychle zase vstaly a mavajice rukama se rozbehly kupredu, vpred, jedine vpred, na proradneho nepritele… Slehl ohen, hrmotem a revem zenoucich se stroju se prodral jasny vystrel kanonu a vsechny tanky zacaly palit, z hlavni vyletovaly dlouhe jazyky plamenu, stroje na hrbolech prisedaly a nadskakovaly, halily se do zaplav necisteho dymu a cerneho prachu, takze behem minuty se vsechno zatahlo cernozlutym mracnem a Maxim se stale dival a nebyl s to odtrhnout oci od tohoto ve sve zlocinne nesmyslnosti grandiozniho divadla, trpelive se vymanoval z neodbytnych rukou pritele Gaje, ktery ho tahal z veze dolu, volal ho, zaprisahal a prahl po tom, aby ho vlastni hrudi mohl zastitit pred jakymkoli nebezpecim… Lide, natahovaci panaci, zvirata… Lide.
Pak se Maxim vzpamatoval. Byl nejvyssi cas prevzit rizeni. Protahl se dolu, jen tak mimochodem poplacal Gaje po rameni, chytil se nejake zelezne skoby, obhledl interier tehle potacejici se kovove truhly, div se nezalkl pronikavym pachem spaleneho benzinu, prohledl si Fankuv mrtvolne bledy oblicej s ocima obracenyma v sloup i Zefa, ktery se kroutil kolem bedny s naboji, odstrcil doterneho Gaje a prolezl dopredu k ridici.
Hacek si obe paky pritahl az na prsa a ze vsech sil slapal na plyn. Vyrvaval hlasem tak zrudnym, ze ho i v tom ramusu bylo slyset, a Maxim dokonce rozeznal text dekovne pisne. Hacka bylo treba nejak pacifikovat, posadit se na jeho misto a najit v tom prachu a dymu vhodnou strz, roklinu nebo nejaky kopec, za kterym by se mohli ukryt pred jadernymi vybuchy… Ale ani tady neslo vsechno podle planu. Jakmile zacal opatrne rozevirat Hackovy pesti, sevrene v kreci kolem rukojeti pak, oddany Gaj, ktery okamzite zaznamenal, ze jeho panovi nekdo klade odpor, procpal se nejak dopredu a zasadil polosilenemu Hackovi tezkym hasakem strasnou ranu do spanku. Hacek ochabl, pustil paky a klesl naznak. Maxim se rozbesnil, odhodil Gaje nekam za sebe, ale uz bylo pozde, ted nebyl cas na zdeseni a soucit. Odtahl mrtvolu a sam se posadil k rizeni.
Ridicovym pruzorem nebylo videt temer nic, jen mala vysec hlinite pudy, porostle ridkou travou a dal jen sedy zavoj spalenych vyfukovych plynu. O tom, ze by se v tehle mlze dalo neco hledat, nemohlo byt ani reci. Zbyvalo jedine — ubrat plyn a opatrne jet dal az do chvile, kdy stroj vjede mezi kopce. Zpomaleni mu ale taky pripadalo nebezpecne — kdyby atomove miny vybuchly driv, mohou oslepnout nebo dokonce i uhoret. Gaj se k nemu lisal jednou zprava, jednou zleva, hledal Maximuv pohled a loudil dalsi rozkazy.
»To nic, kamarade…,« brumlal Maxim a odstrkoval ho lokty. »To prejde… Vsechno prejde… Jen jeste chvili vydrz…«
Gaj si vsiml, ze jeho pan k nemu promlouva, a zaslzel, ze stejne jako tenkrat v letadle neslysi ani slovo.
Tank prorizl nepruhledny pas cerneho koure — vlevo od nich nekdo horel. Sotva se z te inkoustove cerni dostali, Maxim musel okamzite stroj strhnout stranou, aby neprejel mrtveho muze rozdrceneho pasy. Z dymu se vynoril a okamzite zmizel pohranicni sloupek se statnim znakem a za nim nasledovaly pomackane a potrhane dratene zatarasy. Z nenapadneho okopu vyskocil vojak v divne bile prilbe, zurive zatrasl sevrenymi pestmi a zase se ztratil. Kourova clona pred nimi pozvolna ridla a Maxim spatril hnede kulate kopce a docela blizko pred sebou zablacenou zad jineho tanku, ktery se buhviproc plazil napric vseobecneho pohybu, a pak jeste jeden horici stroj. Maxim zatocil doleva a zamiril do hlubokeho sedla mezi dvema navrsimi, zarostleho hustym krovim. Byl uz blizko sveho cile, kdyz najednou proti nim vystrikl ohen a cely tank po zasahu straslive zadunel. Prekvapeny Maxim seslapl plyn az k podlaze, kere s cepici oblacku bileho dymu priskocily bliz, zamihaly se bile prilby a obliceje zkrivene nenavisti a pod pasy neco kovove zaprastelo. Maxim zatal zuby, na miste zatocil doprava a uhanel co nejdal od tohoto mista, po vrstevnici prudkeho svahu, na kterem se stroj naklonil, divze se neprevratil, objel cely kopec a nakonec zastavil v uzke uzlabince pod stromy mladeho hajku. Rozhodl se, ze tady zustanou.
Otevrel predni poklop, povylezl ven a rozhledl se. Misto to bylo prihodne, tank ze vsech stran obklopovala vysoka hnedava uboci. Gaj ochraptelym falzetem zapel nejaky oddany blabol, zmatenou rymovanku, amatersky sesmolenou odu na pocest nejvetsiho a nejmilovanejsiho Maka; takovouto pisen by asi slozil pro sveho pana pes, kdyby se naucil lidske reci.
»Mlc,« rozkazal mu Maxim. »Vytahni ty lidi ven a poloz je vedle tanku… Pockej, jeste jsem neskoncil! Zachazej s nimi opatrne, jsou to moji milovani pratele, nasi milovani pratele…«
»A kam jdes ty!« zdesil se Gaj.
»Budu hned vedle, kousek odtud.«
»Neodchazej…,« zaskojikal Gaj. »Nebo mi dovol jit s tebou!«
»Ty me neposlouchas!« vycinil mu Maxim. »Delej, co jsem ti prikazal. A opatrne, nezapomen, ze jsou to nasi pratele…«
Gaj zase zanarikal, ale Maxim ho neposlouchal. Seskocil z tanku a rozbehl se po uboci kopce. Nekde nedaleko se dal valily tanky, rvaly tezce zkousene motory, rincely pasy a tu a tam buchaly hlavne. Vysoko po nebi zasvistel delostrelecky granat. Maxim v predklonu vybehl na vrchol, prikrcil se mezi keri a jeste jednou se uprimne pochvalil za zdarilou volbu ukrytu.
Dole — doslova na dosah ruky — bylo videt siroky prusmyk mezi kopci a do toho se ted z rozlehle planiny v
