sleduje kazdeho vice ci mene talentovaneho cloveka. Vezme si ho na starost uz od utleho mladi, zahrne ho peci a laskavosti, odvede od rodicu — a ti hlupaci rodice jsou mu jeste vdecni! —, a nez se jeden nadeje, uz ma dalsiho vojacka sve male armady… Ale stejne je to bajecne, ze tu ted Poutnik neni, prece jen mam jednou stesti!
Vuz zastavil, referent otevrel dvere, prokurator vystoupil a vybehl po schodech do proskleneho vestibulu. Pulec se svymi referenty uz na nej cekal. Prokurator s tvari patricne znudenou potrasl Pulcovou pravici, letmo prebehl pohledem po referentech a dovolil jim, aby ho doprovodili k vytahu. Do kabiny vstupovali presne podle protokolu: pan statni prokurator, pan namestek vedouciho departmentu, referent statniho prokuratora a nakonec sefreferent pana namestka… Ostatni nechali dole ve vestibulu. Do Pulcovy pracovny vstupovali znovu podle protokolu: pan statni prokurator a teprve pak Pulec. Oba referenti zustali v predpokoji. Prokurator se v mziku znavene svalil do kresla, Pulec se vrhl ke svemu stolu, prejel prsty po cele klaviature tlacitek, a kdyz se do pracovny vritilo hejno sekretarek, prikazal jim, aby uvarily caj.
Nekolik pocatecnich minut si prokurator Pulce jen tak pro zabavu prohlizel. Hostitel se tvaril nanejvys provinile. Primemu pohledu se vyhybal, co chvili si nervozne prihlazoval vlasy, neprirozene pokaslaval a cinil spousty zbytecnych, chaotickych pohybu. Vypadal takhle odjakziva. Jeho zevnejsek a chovani byly Pulcovym nejvetsim kapitalem. Vyvolaval trvale podezreni, ze ma spatne svedomi, a tim na sebe privolaval nikdy nekoncici peclive kontroly. Department verejneho zdravi prostudoval jeho zivot hodinu po hodine. A protoze jeho zivot byl bezuhonny a kazda dalsi proverka tento fakt jen dotvrzovala, Pulec po zebricku hodnosti stoupal tempem vskutku zavratnym.
Prokurator tohle vsechno velmi dobre vedel. On sam si Pulce proklepl tak fortelne, ze lip uz to snad ani neslo, a presto, kdyz si ho ted jen tak pro poteseni podezrivave prohlizel, pristihl se nahle pri myslence, ze ten lisak Pulec prece musi vedet, kde Poutnik je, a strasne se boji, aby to z neho nekdo nevytahl. A prokurator se neudrzel.
»Zdravi te Poutnik,« prohodil lezerne a zabubnoval prsty do operadla kresla.
Pulec na nej prekvapene pohledl, a okamzite se zadival nekam stranou.
»Hmm…, ano, jiste…,« rekl a kousl se do rtu. »Eee… okamzicek, hned bude caj…«
»Mas mu zavolat,« poznamenal jeste nedbaleji prokurator.
»Coze? Aha…, no dobre… Ten caj bude dneska vyborny. Mam novou sekretarku, vrcholnou znalkyni dobreho caje… Tedy… eee… a kam mu mam zavolat?«
»Nerozumim,« rekl prokurator.
»Ne, to nic…, ja jsem jen…, ze… ehm…, kdyz mu mam volat, musim znat… eee… cislo…, a on nikdy zadne nenechava…« Pulec se nervozne zapyril, chvili rozcilene satral rukama po stole, az konecne nahmatl tuzku. »Kam mu mam zavolat?«
Prokurator to vzdal.
»Jen jsem zertoval.«
»Coze? Co prosim…?« Pulcovou tvari probehla cela galerie tech nejpodezrelejsich grimas. »Aha! Jen jsi zertoval!« Falesne se rozrehonil. »Tos me teda… sikovne… No to je psina! A ja uz se bal… Hahaha… No vida, a cajik je tady!«
Prokurator prijal z utlych rukou pestene sekretarky sklenici silneho horkeho caje a rekl:
»No prosim, tak jsme se zasmali a to staci. Casu je malo. Kde mas ten papir?«
Pulec vykonal dalsi serii zbytecnych pohybu, vytahl ze zasuvky nejake desky a podal prokuratorovi koncept inspekcni zpravy. Soude podle toho, jak se choulil a malem viditelne zmensoval, projekt zrejme prekypoval zaplavou smyslenek, ktere mely inspektora dezinformovat a vubec byl sestaven s podvratnymi umysly.
»Taktaktak…,« poznamenal prokurator a labuznicky cucal kostku cukru. »Copak to tu mame…? Zprava o kontrolni prohlidce… Mhm… Interferencni laborator… Laborator spektralnich analyz… Laborator integralniho ozarovani… Tomu nerozumim, na tom by si snad i satan zuby vylamal! Jak se v tom vubec vyznas?«
»Ja… jak bych ti… Ja se v tom totiz taky nevyznam, ja jsem prece vzdelanim… hm… urednik…, a mym ukolem je takrikajic povsechne rizeni…«
Pulec zmatene tekal ocima, zmoulal si rty, zurive si prsty jezdil ve vlasech a uz ted bylo naprosto jasne, ze to neni zadny vedouci pracovnik, ale vysoce kvalifikovany hontsky spion. To je mi postava…!
Prokurator se znovu zahloubal do projektu zpravy. Hlubokomyslne Pulcovi vytkl prekroceni planovanych nakladu, jehoz se dopustila skupina zvysovani vykonu, zeptal se, kdo je to Zon Barutu, zda to nahodou neni pribuzny onoho slavneho spisovatele-propagandisty Mora Baruta, vycetl Departmentu bezcockovy refraktometr, ktery uz stal silene penize, a jeste nefunguje, a zaverem shrnul vysledky sektoru zkoumani a intenzifikace zareni, kdyz poznamenal, ze nejaky vyznamnejsi pokrok na tomhle poli nepozoruje (zaplatpanbuh, pomyslel si) a ze tato jeho pripominka by se rozhodne mela v definitivnim textu zpravy objevit.
Pasaz tykajici se prace sektoru ochrany pred zarenim prosel jeste zbezneji.
»Preslapujete na miste,« prohlasil. »Na useku fyzicke ochrany jste nedosahli vubec niceho a ve fyziologicke snad jeste mene… Ostatne, kdyz uz na to prisla rec — nejakou fyziologickou ochranu v zadnem pripade nemuzeme potrebovat — nevim, proc bych se mel nechat jen tak pronic zanic kuchat, jeste ze me udelate idiota… Zato chemici jsou kabrnaci, zase pokrocili o minutu dal. V lonskem roce to byla taky minuta, predloni dokonce puldruhe… To by znamenalo, ze po polknuti pilulky se clovek misto triceti minut bude trapit jen dvaadvacet… No vida, to neni spatne, temer tricet procent… Poznamenej si muj zaver: Zrychlit tempo praci na fyzicke ochrane a odmenit pracovniky oddeleni chemicke ochrany. To je vsechno,« hodil papiry zpatky Pulcovi. »Nech to prepsat na cisto i s mymi pripominkami a zavery. A ted me jen tak pro formu zaved, rekneme… eee… U fyziku jsem byl posledne. Tak treba k chemikum, podivam se, jak to tam bezi…«
Pulec vyskocil, jeho prsty se znovu rozbehly po tlacitcich a prokurator s tvari signalizujici smrtelnou unavu vstal.
V doprovodu Pulce a denniho referenta zvolna kracel laboratoremi oddeleni chemicke ochrany, zdvorile se usmival na muze a zeny s jednou stuzkou na rukavu, tu a tam pratelsky poplacal po zadech nektereho z neostuzkovanych, zatimco s nekterymi dvoustuzkovymi se zastavil, aby jim stiskl pravici, chapave pokyval hlavou a zasvecene se vyptal, zda nejsou nejake pripominky.
Pripominky nezaznely zadne. Zdalo se, ze vsichni pracuji, nebo se tak prinejmensim tvarili — clovek se v tom nevyzna. Na jakychsi pristrojich blikaly jakesi zarovky, v jakychsi krivulich a retortach bublaly jakesi kapaliny, zapachala tu jakasi svinstva, na nekolika mistech laboranti trapili pokusna zvirata. Meli tu cisto a prostorno, vsude dostatek svetla, lide vypadali syti a spokojeni, zadne zvlastni nadseni vsak z nich nevyzarovalo a ve styku s prokuratorem si pocinali korektne, ale chladne a v kazdem pripade bez patricneho patolizalstvi.
A v mnoha mistnostech — bez ohledu na to, zda slo o laborator ci kancelar — visely Poutnikovy portrety. Nad pracovnim stolem vedle tabulek a grafu, na zdi mezi okny, nad dvermi, nekdy podobizna proste lezela pod sklem na psacim ci pracovnim stole. Fotografie, kresby tuzkou nebo uhlem, jeden portret byl dokonce vyveden olejovymi barvami. Poutnik s micem, Poutnik pri prednasce, Poutnik zakousnuty do velkeho jablka, Poutnik drsny, uzavreny, uondany, rozbesneny, ale taky Poutnik rozrehtany na cele kolo. Ten zatroleny spolek na nej ovsem maloval i karikatury a umistoval je pokud mozno co nejnapadneji… Prokurator si predstavil, jak vstupuje do pracovny soudniho rady Filtika a objevuje tam svou karikaturu, to bylo nepredstavitelne, nemozne!
Usmival se, rozdaval pratelske stulce, tiskl ruce a sam celou tu dobu premyslel o tom, ze od lonska je tu uz podruhe, a vsechno na prvni pohled vypada stejne, jedine tehle zajimavosti si driv nejak nepovsiml… Az ted. Ale proc az ted…? Aha, uz vi! Co pro me znamenal Poutnik pred rokem ci dvema. Formalne to byl jeden z nas, fakticky vsak jen kabinetni figura, nemajici ani vliv na politiku, ani pevne misto v politickem svete, ani vlastni politicke cile. Od te doby vsak toho hodne stihl. Celostatni patraci akce, pri niz byla odhalena sit cizich spionu, byla jeho prace. Prokurator ty procesy vedl osobne a byl tenkrat ohromen, ze tohle nejsou zadni degeneratsti nestastnici, ale skutecni ostrileni rozvedcici, ktere sem nasadila Ostrovni rise, aby tu sbirali vedecke a narodohospodarske informace. Poutnik je vsechny pochytal, vsechny do jednoho, a od te doby je stalym sefem zvlastni kontrarozvedky.
A dal: Byl to prave Poutnik, kdo odhalil spiknuti vedene plesatym Puchyrem, postavou vskutku temnou, s velmi silnou a spolehlivou pozici, ktery nebezpecne ohrozoval Poutnikovo sefovani v kontrarozvedce. A nakonec ho sam odpraskl, osobne, nikomu to nesveril. Vzdycky vystupoval naprosto otevrene, nikdy se nemaskoval a jednal sam — zadne koalice, zadne unie, zadne docasne spolky. Takhle jednoho po druhem skacel tri nacelniky Vojenskeho departmentu — nez se stacili rozhlednout, uz si je volali nahoru —, dokud nedosahl jmenovani Skubalka, ktery byl znam svou panickou hruzou z valky… Prave on presne pred rokem zabil projekt Zlato, ktery nahoru protlacil Rissky svaz prumyslu a financi… Tehdy se zdalo, ze kazdou chvili musi padnout i sam Poutnik,
