Oda. Konec Brejlace, Cajnika, Mraka i mnoha drobnejsich figur. Dost mozna, ze to bude konec pro Hrabete. A docela urcite by to byl konec i pro Filutu, kdyby to nebyl takovy filuta…
Rozpustil zpravu ve sklenici vody a jal se zamyslene krouzit po pracovne. Ted prinejmensim presne vedel, kdy si ho zavolaji nahoru. Nejdriv skoncuji s Baronem a pak se dobrych ctyriadvacet hodin budou rozhodovat mezi Skubalkem a Zubem. Potom se budou muset babrat s Brejlacem a Mrakem, to je dalsi den k dobru. Cajnika odbouchnou jen tak mezi reci, zato takovy general Sekagu je sam pripravi nejmene o dva dny. A potom, teprve potom… To uz jim vsak zadne potom nedopreje…
Pracovnu neopustil az do hostova prijezdu.
Host v dome udelal kromobycejne dobry dojem. Byl velkolepy. Byl natolik velkolepy, ze pani prokuratorova, ta chladna, vecna dama, ktera v prokuratorovych ocich uz davno nebyla zenou, ale starou spolubojovnici, pri prvnim pohledu na Maka omladla o dvacet let a chovala se nad ocekavani prirozene — jako by tusila, jakou ulohu ma Mak sehrat v jejim dalsim zivote.
»Ale proc jdete sam?« zeptala se prekvapene. »Manzel objednal veceri pro ctyri osoby…«
»Ano, skutecne,« potvrdil prokurator. »Pochopil jsem to tak, ze prijdete se svou vyvolenou. Vzpominam si na tu divku, ktera se tenkrat kvuli vam div nedostala do maleru…«
»Ona se do toho maleru dostala,« poznamenal Mak klidne. »Ale o tom si promluvime pozdeji, kdyz dovolite. Kam ted?«
Vecereli dlouho, vesele, hodne se smali a mirne pili. Prokurator licil posledni drby. Prokuratorova velmi roztomile servirovala lechtive anekdoty a Mak s humornou nadsazkou popsal svuj let bombarderem. Prokurator se jeho pribehu uprimne rehonil a stydl hruzou pri predstave, co by ho ted cekalo, kdyby treba jen jedina z raket cil skutecne zasahla…
Kdyz bylo vsechno snedeno a vypito, prokuratorova se omluvila a navrhla muzum, aby si dokazali, ze se dokazou alespon na hodinku obejit bez damske spolecnosti. Prokurator tuto vyzvu bojovne prijal, zmocnil se hosta a odvedl ho do pracovny, aby ho tam pohostil vinem, ktere v zemi mohly ochutnat nanejvys tri desitky vyvolenych.
Usadili se v mekkych kreslech u nizouckeho stolku v nejutulnejsim zakouti pracovny, usrkli vzacneho vina a pohledli si do oci. Mak byl vazny a soustredeny. Hlavinka Mak zrejme moc dobre vedel, o cem se bude jednat, a prokurator se na posledni chvili zrekl puvodniho schematu rafinovane a vycerpavajici slovni prestrelky, vybudovane na mlhavych narazkach a propoctene na postupne vzajemne priznani barvy. Radin osud, intriky Poutnikovy, pikle Ohnostrujcu — tohle vsechno momentalne nemelo prazadne vahy. S prekvapivou, k zoufalstvi dohanejici jasnosti si uvedomil, ze vsechno jeho mistrovstvi v podobnych debatach je pri rozhovoru s timto muzem k nicemu. Mak bude bud souhlasit, nebo odmitne. Bylo to vic nez proste poznani, stejne jako fakt, ze prokurator bude bud zit dal, nebo ho behem nekolika malo dni obludna masinerie rozdrti… Prsty se mu zachvely, proto sklenku chvatne postavil na stolek a zacal bez jakehokoli uvodu:
»Podivejte se, Maku, mne je znamo, ze jste ilegal, clen stabu a aktivni nepritel existujiciho zrizeni. Krome toho jste uprchly trestanec a vrah posadky obrneneho transporteru pro zvlastni ukoly… Ted par slov o mne. Jsem statni prokurator a vladni zplnomocnenec, ktery ma pristup k nejprisneji strezenym statnim tajemstvim — a take nepritel existujiciho zrizeni. Navrhuji vam, abychom Ohnostrujce svrhli. Kdyz rikam vam, myslim tim vas osobne, Maku, protoze vasi organizace se moje nabidka netyka. Byl bych rad, kdybyste pochopil, ze zasah podzemi by cele zalezitosti mohl jen uskodit. Nabizim vam ucast na spiknuti, ktere bude tezit ze znalosti nejdulezitejsiho statniho tajemstvi. Ja vam to tajemstvi prozradim. Smime je znat jen my dva. Pokud se o nem dovi jeste nekdo treti, budeme behem nekolika malo dni zniceni. Uvedomte si, ze ilegalni organizace i jeji stab jsou doslova prospikovany spicly a provokatery. Proto at vas ani nenapadne nekomu se sverovat, zvlast ne nejblizsim pratelum…«
Naraz do sebe hodil svou sklenku, aniz na jazyku pocitil chut napoje, naklonil se bliz k Makovi a pokracoval:
»Ja vim, kde je Centrum. A vy jste jediny clovek, ktery je schopen se ho zmocnit. Nabizim vam peclive pripraveny plan obsazeni Centra a dalsich akci, ktere by mely nasledovat. Kdyz se vam podari tento plan splnit, stavate se hlavou statu. Ja bych zustal po vasem boku jako vas politicky a narodohospodarsky poradce, protoze o zalezitostech tohoto druhu nemate ani poneti. Vas politicky program je mi v hrubych rysech znam. Nic proti nemu nenamitam — proste proto, ze nic horsiho nez soucasna situace si proste nedokazu predstavit. To je vsechno, skoncil jsem. Mate slovo.«
Mak mlcel, zamyslene tocil v prstech vzacnou sklenici se vzacnym vinem a mlcel. Prokurator cekal. Necitil vlastni telo — jako by tu nebyl, jako by se vznasel nekde mezi nebem a zemi, dival se dolu a videl mekce osvetleny utulny koutek sve pracovny, v kresle ztichleho Maka a vedle nej cosi mrtveho, zcepeneleho, ticheho a bezdecheho…
Potom se Mak zeptal:
»Jakou mam sanci, ze utok na Centrum preziju?«
»Padesat na padesat,« rekl prokurator.
Zrejme se mu ovsem jen zdalo, ze neco rekl, protoze Mak svrastil oboci a opakoval svou otazku hlasiteji.
»Padesat na padesat,« pronesl ochraptele prokurator. »Mozna jeste vetsi, nevim.«
Mak znovu dlouho mlcel.
»Dobre,« rekl nakonec. »A kde to je?«
Kapitola devatenacta
Kolem poledne zadrncel telefon. Maxim zvedl sluchatko. Ozval se prokuratoruv hlas:
»Prosil bych pana Sima.«
»Ano, u telefonu,« rekl Mak. »Dobry den.«
Okamzite pochopil, ze se neco stalo.
»Prijel, je tady,« rekl prokurator. »Okamzite zacnete, je to mozne?«
»To ano,« procedil Maxim skrz zuby. »Ale vy jste ml prece slibil…«
»Nic jsem nestihl,« prerusil ho prokurator, jehoz ton prozrazoval hysterii. »A ted uz to nestihnu. Okamzite zacnete, Maku, nesmite otalet ani minutu. Slysite me, Maku?«
»Dobre,« souhlasil Maxim. »To je vsechno?«
»Jede k vam. Bude tam tak za tricet ctyricet minut.«
»Chapu. Vsechno?«
»Ted uz ano. Dejte se do toho, Maku. Buh vas provazej!«
Maxim odhodil sluchatko a nekolik vterin horecne uvazoval, co ted. Massaraks vsechno se kaci… Nevadi, o tom si jeste stihnu popremyslet… Znovu se naklonil k telefonu.
»Prosil bych profesora Alla Zefa.«
»Ano!« zavrcel Zef.
»Tady Mak…«
»Massaraks, prece jsem te zadal, abys dneska neotravoval…«
»Nech toho povyku a poslouchej. Okamzite sebehni dolu do haly a cekej na me.«
»Massaraks, mam moc prace!«
Maxim zaskripel zuby a ohledl se na laboranta. Ten sporadane tocil klikou kalkulacky.
»Zefe, okamzite sejdi dolu do haly. Rozumis mi? Okamzite!«
Zavesil a hned vytocil Knourovo cislo. Mel stesti, Knour byl doma. »Tady Mak. Vyjdete pred dum a cekejte, mam pro vas nalehavy ukol.«
»Dobre, uz bezim.«
Maxim nechal telefon telefonem, prohrabal zasuvku, vytahl prvni desky, ktere mu padly pod ruku, naposledy prolistoval papiry a horecne premital, zda je vse pripraveno. Vuz je v garazi, bomba v kufru, nadrz plna… Zbran sice nemam, ale tu vem cert, nepotrebuju ji… Doklady mam v kapse… Knour uz ceka… To jsem promyslel dobre, s tim Knourem… I kdyz by jeste mohl odmitnout… Bane, ten sotva odmitne, ja bych na jeho miste neodmitl… Takze hotovo… Mam pocit, ze jsem pripraven… Laborantovi rekl:
