protoze projekt se mimo jine tesil i prizni samotneho Kanclere, ale Poutnik ho nejak umluvil, ze vsechny vyhody plynouci z projektu jsou povytce docasne, a za takovych deset let by tato akce prinesla jen masovou vlnu sebevrazd a naprosty rozvrat… Po celou tu dobu je dokazal naprosto zahadnym zpusobem presvedcovat, o cem chtel: Je nikdo nikdy o nicem nepresvedcil — jedine Poutnik. A bylo vcelku jasne, proc to tak je. Nikdy se niceho nebal. Ano, dlouho jen sedel ve sve pracovne, ale nakonec si tam uvedomil svou skutecnou cenu. Pochopil, ze ho vsichni potrebujem, bez ohledu na to, co jsme zac, a i kdyz se mezi sebou sebevic kousem. Protoze jedine on je schopen vytvorit spolehlivou ochranu, jedine on nas dokaze zbavit nasich muk… A smrkaci v bilych plastich si smoli jeho karikatury…
Referent rozrazil pred prokuratorem dalsi dvere a on konecne spatril sveho Maka. Mak v bilem plasti se stuzkou na rukave sedel na okne a dival se ven. Kdyby si nektery soudni rada dovolil v pracovni dobe sedet na okne a chytat lelky, mohl by ho s naprostym klidem strcit za mrize jako jasneho povalece nebo dokonce sabotera. V tomhle pripade, massaraks, se ovsem nedalo nic delat. Clovek ho popadne pod krkem a on se muze ohradit: »No dovolte, chystam mimoradne dulezity intelektualni experiment! Bezte pryc a nezaclanejte tady!«
Velky Mak chytal lelky. Zbezne prejel zrakem po prichozich a chtel se zase vratit ke sve predchozi cinnosti, ale vzapeti se znovu ohledl a zadival se na navstevniky pozorneji. Poznal me, pomyslel si prokurator. Poznal me, je to zkratka koumes… Zdvorile se na Maka usmal, poplacal po rameni mladickeho laboranta, ktery tocil klikou kalkulacky, zastavil se uprostred laboratore a rozhledl se kolem sebe.
»Nuze…,« pronesl kamsi do prostoru mezi Pulcem a Makem. »Copak to mame tady?«
»Pane Sime,« zamrkal rudy Pulec, ktery uz si mnul zpocene dlane, »vysvetlete panu prokuratorovi, co to tady… ehm… jaksi…«
»Ale vas ja prece znam,« rekl velky Mak, ktery se nepostrehnutelne presunul na vzdalenost pouhych dvou kroku od prokuratora. »Prominte, prosim, jestli se nemylim, vy jste statni prokurator.«
Zacit si neco s Makem, to panecku neni zadny med — cely peclive promysleny plan se v mziku zhroutil: Maka ani nenapadlo neco tajit, niceho se nebal, byl uprimne zvedavy, shlizel na prokuratora z vyse sve obrovite postavy jako na zvlastni exoticke zvire… Bylo treba okamzite neco vymyslet. »Ano,« pripustil s chladnym udivem prokurator, ktery se razem prestal usmivat, »pokud je mi znamo, jsem skutecne statni prokurator, i kdyz nechapu…« Zachmurene pohledl do Makovy tvare. Ten se uprimne zubil. »Proboha!« zvolal prokurator. »No samozrejme…, to je… Mak Sim, alias Maxim Kammerer! Nezlobte se na me za mou doternost, ale vy jste prece zahynul! Massaraks, kde se tady berete?«
»To je dlouha historie,« odpovedel Mak a mavl rukou. »Me ostatne take prekvapuje, ze vas tady vidim. Nikdy by me nenapadlo, ze nase vyzkumy by mohly zajimat Department justice.«
»Vase vyzkumy zajimaji ty nejneocekavanejsi lidi,« ujistil ho prokurator, vzal Maka v podpazi, odvedl ho zpatky k oknu a duvernym septem se informoval: »Tak kdypak nas oblazite pilulkami? Skutecnymi prasky, na celych tricet minut…«
»Copak vy vite…?« zeptal se Mak a zarazil se v puli vety. »Vlastne ano, to je prirozene…«
Prokurator horce pokyval hlavou a s tezkym povzdechem obratil oci v sloup.
»Je to nase pozehnani, a zaroven nase prokleti,« pronesl procitene. »Stesti pro nas stat, a nestesti pro jeho spravce… Massaraks, jsem neuveritelne rad, ze jste zustal nazivu, Maku. Musim vam rict, ze vas pripad byl jednim z mala v me kariere, ktery ve mne zanechal pocit neprijemnych pochyb… Nene, nesnazte se vstupovat se mnou do sporu: podle litery zakona jste byl vinen, v tomto ohledu je vsechno v poradku… Zautocil jste na vez, pokud se nemylim, zabil jste legionare, a za to vas prirozene nikdo po hlavince hladit nebude. Ale vratme se k podstate veci… Musim se priznat, ze se mi ruka zachvela, kdyz jsem podepisoval vas rozsudek. Jako bych — nezlobte se, prosim — jako bych odsuzoval dite. Koneckoncu to byl spis nas napad nez vas, a vsechna odpovednost…«
»Ja se nezlobim,« ujistil ho Mak. »A nejste daleko od pravdy — ten napad s vezi bylo detinstvi, zaplat panbuh, ze jste nas tehdy nedal zastrelit…«
»To bylo vsechno, co bylo v mych silach,« pronesl skromne prokurator. »Vzpominam si, ze zprava o vasi smrti me velice zarmoutila…« Zasmal se a pratelsky stiskl Maximuv loket. »Jsem zatracene rad, ze to vsechno tak stastne dopadlo. A jsem zatracene rad, ze se mi naskytla prilezitost seznamit se s vami osobne…« Pohledl na hodinky. »Poslyste, Maku, a proc jste ted tady? Nene, ja se vas nechystam zatknout, to neni moje prace, vami by se mela zabyvat vojenska uradovna. Ale co delate v tomto ustavu? Copak vy jste chemik…? A jeste ke vsemu tohle,« ukazal prstem na stuzku.
»Ja jsem od vseho trochu,« rekl Maxim. »Trosku fyzik, trosku chemik…«
»Trosku ilegal,« prisadil si prokurator a protektorsky se zasmal.
»To ale opravdu jen trosku,« ohradil se rozhodne Mak.
»Trochu kouzelnik,« pokracoval prokurator.
Mak se na nej pozorne zadival.
»Trochu fantasta,« deklamoval pateticky prokurator, »trochu dobrodruh…«
»To uz ovsem nejsou profese,« namitl Mak. »To jsou, kdyz dovolite, vlastnosti kazdeho slusneho a poctiveho vedce.«
»Jakoz i slusneho a poctiveho politika,« dodal prokurator.
»Ponekud problematicke slovni spojeni,« poznamenal Mak.
Prokurator se na nej tazave zadival, pak pochopil a znovu se zasmal.
»Jiste,« prisvedcil, »politicka cinnost ma svou specifiku. Nikdy se nesnizte az k politice, Maku, zustante u te vasi chemie…« Podival se na hodinky a dotcene poznamenal: »Hrome, clovek vubec nema cas, a ja bych si s vami tak rad podebatoval… Prohlizel jsem si vas spis a musim rict, ze jste mimoradne zajimava osobnost… Ale vy patrne taky budete hodne zamestnan…«
»Ano,« rekl chytry Mak. »I kdyz samozrejme ne tolik, co statni prokurator.«
»Aleale,« pronesl prokurator s zertovnou vytkou v hlase. »A vasi predstaveni nas neustale presvedcuji, ze pracujete dnem i noci… Napriklad ja o sobe neco takoveho prohlasit nemohu. I statni prokurator tu a tam ma to stesti, ze si uzije volny vecer. Mozna se vam to bude zdat divne, Maku, ale mam k vam spoustu otazek. Abych se priznal, chtel jsem si s vami popovidat uz tenkrat po procesu, ale to vite — prace, porad jen sama prace…«
»Jsem vam k dispozici,« rekl Mak. »Tim spis, ze ja bych se taky rad na ledacos poptal.«
Opatrne, chlapce! varoval ho v duchu prokurator. Jen ne tak otevrene, nejsme tu sami. Nahlas vsak jen klidne pronesl:
»Vytecne! Zodpovim vam vsechno, co bude v mych silach… Ale ted me prosim omluvte, musim zase letet.«
Stiskl obrovskou tlapu sveho Maka, uz polapeneho Maka, definitivne uloveneho Maka. Naramne mi prihral a bezpochyby se se mnou velice rad setka, takze ted ho zaseknu… Prokurator se ve dverich zastavil, luskl prsty, obratil se a rekl:
»Poslyste, Maku, a co delate dnes vecer? Prave ted jsem si uvedomil, ze dnes mam vecer uplne volno…«
»Dnes?« preptal se Mak. »Inu… Ackoli, dnes jsem mel v umyslu…«
»Tak prijdte oba!« zvolal prokurator. »To bude jeste lepsi — seznamim vas se zenou a udelame si nadherny vecer… Co byste rikal tak osme hodine vecer? Poslu pro vas vuz. Domluveno?«
»Domluveno.«
Domluveno!! jasal v duchu prokurator, kdyz obchazel posledni laboratore, usmival se, popleskaval a tiskl pravice. Domluveno! rikal si, kdyz podepisoval inspekcni zpravu v Pulcove pracovne. Domluveno, massaraks, domluveno! opakoval si jasave a vitezoslavne cestou domu…
Vydal nezbytne pokyny soferovi, referentovi naridil, aby v departmentu ohlasil, ze pan prokurator je zaneprazdnen… Nikoho neprijimat, naridil referentovi, vypnout telefon a vubec se ztratit nekam ke vsem certum, ovsem tak, aby byl porad pri ruce. Zavolal zenu, polibil ji na krk, mimodek si uvedomil, ze se uz dobrych deset dni nevideli, a pozadal ji, aby zaridila vse potrebne kolem vecere, dobre lehke vecere pro ctyri osoby, a u vecere aby se chovala jako roztomila pani domu, protoze je prijde navstivit neobycejne zajimavy clovek. A bude to chtit co nejvic vin, tech nejlepsich a pokud mozno ruznych znacek.
Zavrel se v pracovne, polozil na stul spis v zelenych deskach a zacal vsechno promyslet jeste jednou, od sameho zacatku. Vyrusili ho jen jednou: kuryr z Vojenskeho departmentu prinesl posledni zpravy z fronty. Fronta se zhroutila. Nekdo Hontum nakukal, aby soustredili palbu na zlute transportery a oni vcera v noci rozstrileli a atomovymi granaty znicili devadesat pet procent mobilnich zaricu. O osadach armady, ktera provedla prulom na hontske uzemi, uz zadne dalsi zpravy neprichazely… Byl to konec. Konec valky. Konec generala Sekaga a generala
