„O cem to mluvite, velitelko?.“
„O tom, co se stalo pred chvili, a vubec o celem vasem chovani v posledni dobe.“
Sauer se zacervenal.
„Slecno Gluckova, mohu vam polozit tuto otazku: Co znamena vase chovani? Splnila jste svuj slib? Cozpak jste uz moje zena a Stirner je propusten? Jak to, ze si osobujete pravo omezovat mou svobodu jednani?“
„Zadne pravo si neosobuji. Nerusim sliby, i kdyz jsem je nesplnila.“
„A proc jste je nesplnila?“
Ted zase upadla do rozpaku Elsa. Proc? To sama nevedela. Tady zas byla mezera v jejim vedomi. A ona pocitila, jako uz drive, ze ztraci pamet. Jeji mysl narazela na neviditelnou zed jako moucha na pruzracne sklo. Elsa svesila hlavu a mlcela.
Sauer si pozorne prohlizel rysy jejiho obliceje i jeji postavu a s udivem si pomyslil:
„Jak jsem ji jen mohl milovat? Nic zvlastniho. Takovych krasnych zivych manekynek je co hrdlo raci v kazdem modnim dome. Krk ma krasny, ale trochu dlouhy, to je divne, ze jsem si toho drive nevsiml. A ta uzka ramena. A materske znamenko u leveho oka — to tam vubec nepatri, hyzdi ji.“
„Neodpovidate? Nemate co rict?“
Konecne Elsa odpovedela:
„Vzdyt ani vy jste nedal vypoved. Proc?“
Tim se dotkla Sauerova bolaveho mista. On skutecne neodesel a nevedel proc. Pred mesicem jeho pomer k Else nahle ochladi a zamiloval se do Emy Obcas se toho lekal, stejne jako jinych svych cinu. Tyto vnitrni rozpory ho vyvadely z rovnovahy. Pocitoval jakesi rozdvojeni osobnosti, a to ho trapilo. Aby na to zapomnel, zacal hyrit a vest prazdny zivot. Ale nechtel si priznat, ze ani sobe nedovede odpovedet na otazku, proc odtud neodchazi. Byl podrazden, a proto otazku prekroutil.
„A, tak vy touzite po tom, abyste se me co nejdriv zbavila? Ted je mi vsechno jasne.“
Elsa na neho pohledla vycitave:
„Otto, vy me zase chcete urazet?“
„Muzete byt uplne klidna. Dost jsme se jeden druheho natrapili, a musime s touto hrou prestat. Chcete-li vedet, neodesel jsem odtud proto, ze mam rad Emu Fitovou. Ano, mam ji rad a jeste dnes ji nabidnu snatek.“
Toto vysvetleni se mu zdalo nejpravdepodobnejsim, i kdyz nekde v podvedomi citil, ze klame sam sebe: copak nemohl odejit i s Emou?
Elsa se zvratila do operadla a jen tise zvolala: „Otto! “
Mlceli. V Sauerove dusi se ozvalo neco jako soucit. Ale okamzite mu bleskla hlavou myslenka: lze, pretvaruje se jako vzdycky. A zacal podrazdene:
„A co jste ode me cekala? To by jeste tak schazelo, abych hral ulohu domaciho pritele, jak to bylo kdysi zvykem v Benatkach. Oficialni domaci pritel! Tuto cestnou funkci odmitam. Pri vasem bohatstvi najdete jine zajemce. A me vynechte. Ema Fitova mi nemuze snest modre z nebe, miliardy nema, jeji duse se sklada z jedine proste pruzinky, ale dokaze byt cestnou zenou.“
Elsa nic nenamitala, sklanela hlavu niz a niz jako pod ranami bice.
Sauer zvedl aktovku.
„Sauer je chudy, ale neda se koupit ani za padesatiprocentni pridavek k platu! Prominte, jsem ocekavan.“
S prehnanou uctou se uklonil a odesel. Jeho kroky se v ohromnem sale jasne rozlehaly.
Elsa sedela jako neziva. Odbijeni hodin ji vzpamatovalo. Trhla sebou.
„Pet hodin, tak pozde!“ Snasel se zimni soumrak.
Elsa vesla do salu a rozhledla se. Jeji pohled nahodou zavadil o klavir. A tu pocitila touhu hrat. Nadzvedla viko nastroje, usedla a hrala. Zdalo se ji, ze jeste nikdy nehrala s takovou chuti.
Pojednou se zachvela. Primo pred sebou spatrila Stirnerovu tvar. Kdy vesel? Opiral se o klavir a dival se na ni. Jeho oblicej byl bledsi nez obvykle, byl vazny a smutny. Rty se mu nervozne chvely. Elsa vykrikla a prestala hrat.
„Hrajte, prosim vas,“ rekl uprimne a proste. Elsa se vzpamatovala z leknuti a hrala dal. Stirner chvili pozorne naslouchal a pak zacal pomalu a tise hovorit:
„Hrajete tak krasne. Je to Labut? Saint-Saensova Labut? Rika se, ze labut zpiva pred smrti. Ale labute ziji dlouho, velmi dlouho, a predcasne umiraji jen smrtelne ranene Copak i vy jste ranena? Kym? Copak stoji za to kvuli nemu zemrit?“
„O kom to mluvite?“ zeptala se Elsa, prestala hrat a spustila ruce do klina.
„O nem, o Sauerovi. Copak je to tajemstvi?“
V Else se ozvala zenska hrdost.
„Pane Stirnere,“ rekla tise a vstala od klaviru, „zadam vas, abyste se nepletl do mych soukromych zalezitosti!“
„Vzdyt to ale jsou taky moje osobni zalezitosti, slecno Elso, vy prece vite, ze vas miluju.“
„Ale vy vite, ze nemiluju ja vas.“
„A v tom je prave cele nestesti. moje i vase. ano, ano, i vase, i kdyz to nechapete. Jak by to vsechno bylo krasne, kdybyste me milovala. Kdybyste se sama do me zamilovala,“ rekl Stirner vyznamne.
„A jak jinak je mozno se zamilovat?“
Stirner neodpovedel.
„Poslyste, Elso, promluvme si vazne. V tomhle zracionalizovanem sale si ani neni kde sednout. Pojdme do zimni zahrady, prosim vas.“
Usedli na tutez lavicku, na ktere chvili predtim sedela Elsa.
„Prosla jste tezkou skolou zivota a znate zivot,“ zacal Stirner. „Vite, jak obtizne si krasna chuda divka poctive vydela na kousek chleba. Ted jste bohata. Ale bohatstvi ma i sve stinne stranky. Pro muze jste dvojnasob pritazliva. Za krasou se velmi casto honi donchuani, zaletnici, za bohatstvim darebaci a dobrodruzi. Nemate ted zaruku, ze vas vyvoleny bude milovat vas, a ne vase bohatstvi. Co vas pak ceka? Se Sauerem je konec. Jste sama. Podivejte se na veci strizlive. Proc bych se ja nemohl stat vasim muzem? Nemilujete me. Ale rikava se, ze nejstastnejsi manzelstvi jsou ta, kde druzbou byla nikoli laska, ale rozum. Muzete si me zamilovat pozdeji, takove pripady nejsou vzacne… A pak. Pracuji na velike veci, mam grandiozni plany a vas pomer ke mne mi svazuje ruce, nedava mi moznost rozvinout dilo do cele sire, venovat se plne praci. Naposledy vam rikam: rozhodnete se!“
Elsa zavrtela hlavou.
„Ne, ne! “ zvolal rychle Stirner. „Ted mi nic nerikejte. Klidne si vsechno promyslete, uvazte muj navrh a dejte mi odpoved. dnes mame ctvrtek. v nedeli vecer, v sest hodin. To je posledni lhuta.“
Stirner se uklonil a odesel.
Hodiny hlasite odbily sestou.
11
NEUSKUTECNENA SVATEBNI CESTA
Rano se Elsa probudila s jasnou mysli, coz se ji uz dlouho nestalo. Ma se rozhodnout, zda Stirnerovu nabidku k snatku prijme, nebo odmitne. Proc se musi rozhodnout, ji nezajimalo. Po snidani usedla ve svem oblibenem koutku zimni zahrady pred akvariem a zamyslela se.
Byla vsak vyrusena. Vesel sluha a ohlasil, ze ji v prijimacim pokoji ocekava Oskar Gottlieb a snazne prosi, aby ho prijala.
„Oskar Gottlieb? Kde se tu vzal?“ pomyslela si Elsa. Cely roj prchavych vzpominek na soudni proces se mihl jeji pameti. Sesla do prijimaciho pokoje v prvnim poschodi.
Proti ni vykrocil s hlubokou uklonou starec, ve kterem hned nepoznala bratra zesnuleho bankere. Oskar Gottlieb zhubl. Misto nevelkych licousu si nechal narust sedivou bradku. Oblicej se mu protahl, tvare vpadly a vacky pod ocima se zvetsily. Neslo vsak jen o vnejsi zmeny. Cele jeho drzeni tela i gesta prozrazovaly zakriknutost a ponizenost. Oci mu neklidne tekaly.
„Prosim za prominuti, ze jsem vas vyrusil,“ rekl libaje Else ruku, „jen krajni nutnost me k tomu dohani.“
