„To prece nemyslis vazne, Otto?“ opakovala Elsa, kdyz se Sauerem osamela, a vlidne se dotkla jeho ruky. Sauer stitive odtahl ruku a zamracil se. ““Nevim, kdo z nas nemluvi vazne. Zda se mi, ze vy, slecno Gluckova.“
„Otto!“
„Ale vase zerty se podobaji vysmechu. vysmechu lidske dustojnosti, lasce, duvere, pratelstvi.“ Z tonu Sauerova hlasu bylo patrno, jak je urazen.
„Elso, co je s tebou, Elso! Ujistovala jsi me, ze se zreknes dedictvi, ale oklamalas me. Proc?“
„Otto, copak nechapes, ze to tak muselo byt? A copak jsi me u soudu nezastupoval prave ty?“
„Ano, zastupoval. Nevim, proc jsem to udelal. Je to nejake dabelske mameni. Tys me o to pozadala, a ja jsem to udelal. Vzdyt ja ti nemohu nic odmitnout. Ale ty? Tys me oklamala. Stala ses milionarkou a znovu jsi ve mne probudila vsechny demony pochyb, a to me tryzni. To dedictvi ti dela hanbu,
poskvrnuje nasi lasku. A to jeste neni vsechno: najednou das plnou moc Stirnerovi! Vis, jaka nove strasna podezreni tim ve mne probouzis? Jsi s nim jedna ruka. Jsi mu. blizka, jsi spolupachatelka jeho zlocinu! Napalila jsi me jako kluka.“
„Otto!“
„Mlc! Copak nechapes, ze kolem tveho jmena se budou spradat legendy, ze te budou spinit a ta spina vnikne z ulic sem, a ani ty zlate palace te pred ni neochrani. Zijes s nim v jednom dome…“
„Uklidni se, Otto, prosim te.“
„Ne, neuklidnim se. A to vsechno se ti jeste nezdalo dost. Chces me ponizit, a nabizis mi padesatiprocentni pridavek. Cha, cha, cha, cha!.. Laska a dustojnost za padesat procent!“
Sauer se hystericky rozesmal.
Zdrcena Elsa na neho bezmocne hledela. Svadela tezky vnitrni boj. Nakonec ji povolily nervy a rozplakala se.
Sauer zmlkl, jen nervozne vzlykal a vzdychal.
„Jsem tak nestastny., jsem tak nestastny!“ septal. Sedel v kresle s hlavou v dlanich.
Elsa k nemu pristoupila a objala ho.
„Otto, jak si muzes myslet, ze jsem tak spatna? Vzdyt ja te mam rada. Uklidni se, muj mily, drahy. Udelam vsechno, co reknes.“
„Opravdu?“
„Opravdu! “ pevne odpovedela Elsa. „Neobvinuj me, sama nevim, jak se to vsechno stalo.“
Sauer vstal, Elsa take.
„Nepotrebuji bohatstvi, miluji tebe, jen tebe,“ rekl a tiskl ji ruce. „A ve jmenu sve lasky zadam: zitra, hned zitra, ne pozdeji, uzavreme snatek a hned zitra vyzenes z domu proklateho Stirnera se vsemi jeho psy.“
„Ano.“
„Elso!“
„Otto!“
Nehlucne prijela zdviz.
„Oho, libaji se!“ uslyseli nahle za sebou Stirneruv vysmesny hlas. Rychle od sebe odskocili a ohledli se. „Jak dojemna scena!“
Stirner sedel u psaciho stolu a pokuroval doutnik.
„Co tu delate?“ oboril se na neho Sauer.
„Jsem tu sluzebne,“ vysmesne odpovedel Stirner. „Duvera, kterou mi venovala nase velitelka.“
„Nase velitelka zmenila sve rozhodnuti. Dava vam vypoved,“ prerusil ho Sauer. „Plna moc na vase jmeno bude zrusena. V odmenu za vase sluzby vam bude vyplaceno plne dvoumesicni sluzne s padesatiprocentnim pridavkem.“
„Budu si tedy muset otevrit kocovny cirkus,“ rekl Stirner a poskrabal se na cele.
Kdyz vsak osamel, zamracil se, vytahl ze zasuvky nejake vykresy, prohledl je, neco zlostne zabrucel, rychle odesel do sveho pokoje a zamkl se v nem.
10
DIVKA S ROZBITYM DZBANEM
Uplynul mesic. Ema Fitova sedela na svem obvyklem miste a psala na remingtonce.
Sauer pobledly, ledabyle ucesany a neoholeny, uz chvili meril dlouhymi kroky pracovnu a ukosem pohlizel na Emu. Pak k ni pristoupil a uprene se ji zahledel do tvare.
Eminy dovedne prsty zacaly delat preklepy. Pod Sauerovym uprenym pohledem zrudla, a aniz prestala psat, zeptala se:
„Proc se na me divate, jako byste me jeste nikdy nevidel? Prekazite mi pri praci.“
„Slecno Emo, vzdyt vy jste takova hezka!“
Ema se zacervenala jeste vic, ale snazila se tvarit tak, jako by ho byla neslysela.
„To je zvlastni,“ pokracoval Sauer. „Pracujete tu uz pres rok, vidam vas denne, ale teprve v poslednim mesici jako by se mi otevrely oci: prijemny oval obliceje, jemne vlasy, kterych bych se chtel dotykat a hladit je, uzasne oci! Je v nich detska naivita i ctveractvi diblika. Jste ziva divka s rozbitym dzbanem.“
„Ja jsem zadny dzban nerozbila.“
„.Rozbity dzban“ je Greuzuv obraz, ale vy.“
„Prestante, pane Sauere!“
Eme bylo prijemne poslouchat ho, ale skryvala sve city, protoze se bala Elsina hnevu. Elsa je uz jednou pri takovem rozhovoru pristihla. Dustojne prosla kolem nich, ale Ema citila, ze jeji „sefka“, jak ji ted zertem rikala, vsechno vidi a chape.
„Pane Sauere, ja vas nepoznavam!“
„Ja sam sebe nepoznavam, dite. Filosofove ujistuji, ze poznat sama sebe je nejtezsi ukol na svete. Vite co, draha slecno Fitova, uz jste se dost naklepala na tomto nevdecnem hudebnim nastroji. Je nacase toho nechat. Pojdme nahoru do zimni zahrady, ukazu vam v akvariu nove zlate rybky, ktere nedavno Stirner daroval nasi sefce.“
Ema zavahala.
Sauer se usmal a vyznamne se podival na dvere pracovny.
„Bojite se sefky?“
Ema zrudla a vstala.
„Jen na chvilku, pospicham domu.“
Ta chvilka vsak trvala dele nez pul hodiny.
Sauer ustavicne mluvil a flirtoval. Ema rudla ze skryte obavy, ze bude pristizena. Podivala se na hodinky a rychle vstala.
„Boze, vzdyt prijdu pozde.“ A upravujic si uces vysla ze zimni zahrady do prazdneho salu.
„Poslyste, Emo, pojdme dnes do divadla a pak povecerime v Continentalu a poslechneme si dzez.“
Ema, zvykla videt Sauera vazneho, se nemohla zdrzet smichu. Sauer ji vzal pod pazi, klouzal po parketach a tahl ji k vychodu.
Tuto scenu pozorovala Elsa, stojici mezi stojany s obrazy.
Kdyz Sauer s Emou odesli, pobledla Elsa vysla ze sveho kouta do zimni zahrady a unavene usedla na lavicku pred akvariem. Svesila hlavu, a tu spatrila na zemi aktovku ze zlute kuze se stribrnymi inicialami O. S. Vtom uslysela blizici se kroky.
„Otto Sauer tu zapomnel aktovku a vraci se pro ni,“ pomyslela si. Chtela se skryt v jeskyni, aby se s nim nesetkala, ale rozmyslela si to a zustala.
Sauer vesel. Popevoval si nejaky sanson. Kdyz uvidel Elsu, byl prekvapen, trochu zrozpacitel, ale hned se zas tvaril nenucene.
„A, racite se prochazet v zahradach? Jak se vam libi zlate rybky? Myslim, ze s dobrou omackou by byly vytecne!“
Elsa se vsak jeho zertu nesmala.
„Poslyste, pane Sauere, co to ma vsechno znamenat?“
