„Dobry den, pane Sauere! Jak se dari vasi panence?“

„Dekuji. Zbytecne jsem se polekal. Vcera u nas byl lekar.“

„A co zjistil u pani Sauerove?“

Sauer stastne a ponekud rozpacite odpovedel:

„Bude mit dite.“

„No, to vam gratuluju! Vyridte ji ode mne pozdrav. A co se deje na burze? Je neco noveho?“

„Ano, mam velkou novinu. Munsterberg a Schuhmacher vytvareji proti nam jednotnou frontu. Podali zadost o zalozeni akciove spolecnosti a v burzovnich kruzich se rika, ze jim vlada vyjde vstric.“

„To jsem vedel.“

Sauer byl prekvapen. Stirner se usmal.

„Co jineho jim zbyva? Ovce se vzdycky tlaci dohromady, aby se ubranily proti silnejsimu nepriteli. A vlada? Chce mit urcitou barieru mezi statni bankou a mnou. Protoze kdyby praskl tlusty Munsterberg a hubeny Schuhmacher, zustaly by ve state jen dve financni sily. Pouze dve: ja, cili banka me zeny, a statni banka. A je otazka, kdo by nad kym zvitezil. Jak reaguje burza na pripravovane slouceni bank?“

„Behem jednoho dne stouply Munsterbergovy a Schuhmacherovy akcie o padesat bodu,“ odpovedel Sauer.

„Poslete nase maklere, aby je skoupili.“

„Vy hrajete na Munsterberga a Schuhmachera?“

„Hraju na Gluckovou. Copak me hre dosud nerozumite? Tak do toho, do toho! Cim vic stoupnou, tim lip. Uz me nebavi honit se za drobnou zveri, chci udelat konec cele te burzovni hre jednou ranou.“

Kdyz Stirner podepsal listiny, propustil Sauera, ale pak si na neco vzpomnel a zavolal ho zpet.

„Poslyste, pane Sauere, zjistete soukromou adresu ministra obchodu a prumyslu a ministra financi.“

„Jsou v tomto seznamu.“

„Mate pravdu. Dekuju vam. Co myslite, pane Sauere, podarilo by se vam pozvat je pod nejakou zaminkou ke mne?“

„Myslim, ze ne.“

„Domnivate se, ze neprokazou takovou cest Ludviku Stirnerovi? Uvidime, co bude za mesic, za dva, a zatim se obejdeme i bez jejich navstevy. Podejte mi prosim plan mesta.“

Sauer mu ho podal.

„Dekuji. Muzete jit, pane Sauere.“

Stirner rozlozil na stul velky plan mesta.

„Tak. tak, pani ministri, nejde-li hora k Mohamedovi.“

Nedorekl a odesel do sveho pokoje, ktery sousedil s pracovnou a zamkl se v nem. Po, deseti minutach vesla do pracovny Elsa a usedla do hlubokeho kresla u psaciho stolu. Cvakl zamek a Stirner vysel ze sveho pokoje. Elsa rychle vstala, sla mu vstric a podavala mu obe ruce. Stirner ji je polibil.

„Ty jsi me chtel videt, Ludviku?“

Vzal ji pod pazi a odvadel ji.

„Ano, ma mila, co jsem musel rano udelat, udelal jsem a ted bych chtel s tebou posnidat v zimni zahrade.“

Elsa mela radost.

„Tak malo se spolu vidime, Ludviku.“

„Co se da delat, draha, bojujeme. Jestlipak vis, ze tvoje jmeni se ztrojnasobilo a ze za nekolik dni budou v tvych rukou kapitaly vsech soukromych bank nasi zeme?“

Usedli k velkemu stolu, prostrenemu k snidani. Stirner nalil do poharu vino.

„Stanes se kralovnou burzy.“

Upil vina.

„A vlastne ani zadna burza nebude. Cela burza bude tady. Kdybys nebyla mou zenou, jak rad by ti nabidl ruku i srdce mnohy princ. A jestlize celeho tveho bohatstvi i cele tve moci bylo dosazeno tak trochu i mou zasluhou, pak musis uznat, ze Stirner neni jen bohapusty zvanil.“

„To jsem nikdy netvrdila! “ horlive namitla Elsa.

„Ne? Tim lip.“

Pripili si.

„Ludviku, byla bych stastnejsi, kdybys ztrojnasobil ne moje jmeni, ale cas, ktery mi venujes. Kdybys vedel, jak trpim osamenim. Ziju jen v neustalem cekani, kdy te zase uvidim.“

„Musis mit jeste trochu strpeni, ma draha! Porazim nase posledni soupere, hodim ti je k noham jako valecnou korist, a pak.“

Vesel Sauer a uctive se uklonil Else. Uvitala ho puvabnym pokyvnutim hlavy.

„Prominte prosim, ze vas vyrusuji. V prijimacim salone na vas ceka nejaky pan, rika, ze prisel v neodkladne zalezitosti. Mam dojem, ze to je Schuhmacheruv agent. Preje si mluvit osobne s vami, pane Stirnere.“

Stirner vysel.

„Jak se vede Eme?“ ptala se Elsa.

„Dekuji. Vsechno v poradku.“

„A co jsem vam rikala? Mela jsem pravdu! Zbytecne jste se znepokojoval. Ema bude mit dite!.. To se podivejme. Mela by si jeste hrat s panenkami. Urcite k ni dnes zajdu.“

„Velmi rada vas uvidi.“

Stirner se vratil.

„Nemylil jste se, pane Sauere. Ten stary lisak Schuhmacher je ochoten v posledni chvili zradit sveho spojence, prijmu-li ho za spolecnika. Zastrasoval i sliboval ruzne vyhody — proste pouzil celeho arzenalu svych spekulacnich schopnosti.“

„Co jste mu odpovedel?“

„Rekl jsem mu: Vyridte panu Schuhmacherovi, ze nepotrebuju ani spolecniky, ani guvernantky. Sednete si, pane Sauere, a posnidejte s nami.“

Vesele rozpraveli jako lide spojeni uprimnym pratelstvim a vzajemnou uctou. Po drivejsich bourich nezustalo ani stopy.

2

VITEZI SILNEJSI

V den, kdy vlada mela schvalit novou akciovou spolecnost, slucujici Munsterbergovu a Schuhmacherovu banku, zavolal si Stirner brzy rano Sauera a naridil mu:

„Prodejte vsechny Munsterbergovy a Schuhmacherovy akcie, prodejte je vsechny do jedne.“

„Vzdyt za posledni noc stouply o dvacet sest bodu! Mame verohodne zpravy, ze schvaleni akciove spolecnosti je uz jiste. Myslim.“

„O nic se nestarejte a presne splnte muj rozkaz. Jedte okamzite na burzu a podavejte mi o vsem, co se tam bude dit, telefonicke zpravy.“

Sauer pokrcil rameny a odjel.

A za hodinu uz zvonil telefon.

„Akcie jdou na dracku. Stoupaji.“

„Vyborne, pane Sauere! V kolik hodin bude zasedat vlada?“

„Ve dve hodiny odpoledne.“

„Stacite do te doby rozprodat vsechny akcie?“

„Na to staci hodina.“

„Tim lip. Zavolejte mi za hodinu.“

Za necelou pulhodinu Sauer oznamoval:

„Akcie jsou prodany. Na burze se deje neco neuveritelneho. Dav zaplnil Burzovni namesti. Doprava je zastavena. Jen s velkymi obtizemi mohou jezdit tramvaje, auta vubec ne…“

„To me nezajima. Co je s nasimi akciemi?“

Вы читаете Genius zkazy
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату