„Bohuzel, klesaji.“

„Vyborne! Pockejte, az klesnou jeste vic, a pak je zacnete skupovat.“

„Ludviku, mas moc prace?“ ptala se Elsa, kdyz vchazela do pracovny.

„Skupte vsechno, co budou nabizet,“ pokracoval Stirner. „Volejte casteji.“ Pak se obratil k Else a rekl: „Ano, mam moc prace, draha, posnidej sama. Dnes se od telefonu nehnu ani ve dne, a pravdepodobne ani v noci ne.“

Elsa udelala nespokojene gesto. Stirner zavesil a pristoupil k ni.

„Co se da delat, mila, musis mit jeste chvilku strpeni. Dnes jsem zahajil rozhodujici bitvu. Musim ji vyhrat, a zitra se stanes nekorunovanou kralovnou, v tvych rukou bude bohatstvi…“

„Ludviku!“ s vycitkou zvolala Elsa.

„No dobra, uz mlcim. Co je s Emou? Byla jsi u ni?“

„Lekar rika, ze nema v poradku ledviny — kdo by si to byl pomyslel — a ze je pro ni nebezpecne mit dite…“

„Tak. tak.,“ roztrzite pritakaval Stirner.

„Ale ona rika, ze radeji umre, nez by se ditete vzdala.“

„Hm, vyborne!“

Znovu se ozval telefon. Stirner se zachvel, rychle polibil Elsu na celo a rekl ji:

„Bud rozumna a neteskni. Az to vsechno skonci, pojedeme spolu na Rivieru. Halo, posloucham.“

Elsa si povzdechla a odesla.

„Ve dvanact hodin? Tedy za hodinu? Tim lip. Jakmile se dozvite usneseni vlady, zavolejte.“

Stirner zavesil a neklidne prechazel po pracovne.

„Misto ve dve rozhodne vlada tuto otazku uz ve dvanact hodin. Tak tedy jedna! Ted verim v uspech vic nez kdy jindy. Bude-li to vitezstvi, bude uplne. A Stirner se stane vsemocnym!“ Zvratil hlavu dozadu, primhouril oci a na chvilku strnul s usmevem na tvari.

„Neni ale cas opajet se moci. Je treba soustredit vsechny sily k posledni rane.“

Stirner odesel do sveho pokoje a zamkl se v nem. Za hodinu vysel unaveny, pobledly, uhladil si praminek vlasu, ktery mu spadl do cela, usedl do kresla a privrel oci.

Telefon! Stirner se vymrstil jako pruzina a strhl telefonni sluchatko.

„Halo! Ano, ano, ja. To jste vy, Sauere?“ Nebyl to Sauer, ale jeden ze Stirnerovych agentu, Spilmann.

„Ohromujici prekvapeni! Prave skoncilo zasedani. Vlada odmitla schvalit stanovy akciove spolecnosti. Schuhmacher, ktery byl zasedani pritomen, kricel na ministra: “Zradce!“ Munsterberga ranila mrtvice a byl v bezvedomi odvezen domu.“

Stirner uz neposlouchal. Tresouci se rukou zavesil a zarval na celou pracovnu: „Vitezstvi!“ tak hlasite, ze se Falk lezici u jeho kresla probudil, vyskocil a nechapave se dival na sveho pana.

„Vitezstvi, Falku!“ Pak hodil do kouta pracovny kapesnik a zvolal: „Vpred!“

Pes byl nekolika skoky u kapesniku, sebral ho a odnesl panovi.

„Takhle to ted bude se vsemi! Cha, cha, cha!“ smal se nervozne Stirner. Zvedl psa za predni tlapky a polibil ho na celo. „Ale je nebudu libat, Falku, protoze jsou hloupejsi nez ty a nenavidi me. O to prijemnejsi bude donutit je, aby mi aportovali.“ Znovu telefon.

„Sauer? Ano, uz vim. Oznamil mi to Spilmann. Jak reaguje burza?“

„Vybuch bomby by zapusobil mene. Z burzy se stal blazinec.“

„A Munsterbergovy akcie?“

„Zavratne klesaji, jste genius, Stirnere!“

„Ted neni cas na poklony. Az se akcie zkrachovanych bank budou kotovat za cenu baliciho papiru, muzete je skupovat. Dokazeme vratit jim hodnotu. Na to je dost casu. Dilo je hotovo a muzete se vratit, pane Sauere.“

„Nemohu se odtud hnout. Z lidi se stalo silene stado. Nemohou se sem dostal ani zdravotnici, aby odnesli omdlele a uslapane.“

„Inu, jestlize se nemuzete volne pohybovat, pak mi tedy vypravejte, co se tam deje.“

A Sauer vypravel. Makleri meli desetiminutovou poradu, na ktere dosli k nazoru, ze udrzet akcie Munsterberga a Schuhmachera a vsech bank s nimi spojenych neni vubec mozne. Krach byl uplny. Kazdou minutu byly niceny cele majetky. Akcie prechazely z ruky do ruky. Po pulnoci dosahlo napeti nejvyssiho stupne. Nejen Burzovni namesti, ale i vedlejsi namesti byla obsazena auty velkych akcionaru. Prosedeli ve svych limuzinach celou noc, bledi a unaveni, s tekajicima ocima. Bulletin za bulletinem prinasely zpravy o neustalem poklesu kursu. Kursy byly oznamovany telefonicky, ale uz v okamziku, kdy se oznamovaly, neodpovidaly skutecnosti. Davy lidi se utaborily na sousednim bulvaru a platily za pravo sedet na lavicce vic, nez by daly za pokoj v nejlepsim hotelu. K ranu dva makleri a jeden banker zacali silene zurit.

„Smrt Stirnerovi!“ volal makler.

Jen s velkou namahou se podarilo odvezt silence do nemocnice. Teprve za svitani zacalo rozcileni opadavat jako plamen dohorivajiciho pozaru. Vcerejsi bohaci odchazeli z burzy zestarli o deset let, prihrbli, zesediveli a s podklesavajicimi koleny. Dav proridl. Sauerovi se nakonec podarilo vyjit z budovy burzy. Vravoral unavou, zhluboka se nadechl cerstveho vzduchu.

„Stejna panika ted vladne po cele zemi,“ pomyslel si. „Teto noci byly zbidaceny statisice lidi, miliony drobnych stradalu ztratily sve uspory. Ten silenec kricel neco o Stirnerovi, obvinoval ho ze vseho. Ale Stirner neni vinen. Vitezi silnejsi. Stirner je chlapik. Genialni hlava!“

Sauer se usmal a hned nato unavene zivl.

A Stirner, kdyz dostal od Sauera posledni telefonicke zpravy, vstal od stolu a blazene se protahl. Uklidnil se. Mel pocit one prijemne unavy, ktera se zmocnuje cloveka po dobre vykonane praci. Zvitezil. Jeho vitezstvi je vetsi nez pouhe vitezstvi nad bankeri a ministry. Zlomil schopnost cloveka k odporu. Gottliebove, Ema, Sauer, Elsa. a ted oni!

„Nikdo na svete se mi uz nemuze postavit na odpor, cely svet bude brzy muj!“ prohlasil hrde.

Nechtelo se mu spat.

Sel nahoru a zaklepal na dvere Elsina pokoje.

Elsa byla oblecena, nespala. Rychle otevrela dvere a rozzarena mu podala ruce.

„Konecne sis na me vzpomnel, Ludviku!“

3

BILA VILA

Banka Elsy Gluckove — dosud nesla Elsino divci jmeno — se stala neomezenym panem financniho sveta.

Elsa nikterak nepocitila vzrust sve moci. Jako drive osamele prochazela prazdnymi pokoji a zila jen vzpominkami na kratka setkani se Stirnerem. Ten vsak mel stale jeste mnoho prace a nemohl se ji vic venovat. Elsa vzdycky vycitila, kdy ji chce videt. Sladke chveni probihalo jejim telem a bez vyzvani spechala dolu, vedouc, ze Stirner ma cas a neposle ji pryc. Nekdy uplynuly cela dny, uplynul tyden a Stirner se u ni objevoval jen po ranu, roztrzite ji pozdravil a odchazel. Nekdy odjizdel z mesta na nekolik dni. A tu ji prepadla jakasi apatie, a dokonce ho ani nechtela videt. Jestlize ho potkala hned po jeho navratu, byla k nemu chladna. Stirner se nespokojene mracil a spechal do sveho pokoje, do ktereho nesmela vstoupit ani ona. Po nekolika minutach jeho pobytu v pokoji si Eisa povsimla, ze se ji najednou zmocnuje horouci cit lasky. A kdyz Stirner ze sveho pokoje vysel, vitala ho uz neznym pohledem.

Stirner se mracil, jako by ho tizila nejaka neodbytna myslenka, avsak Elsin uprimny cit brzy prechazel i na neho. Byl pozorny a nezny a ona chtive lovila tyto vzacne okamziky…

Jejich odjezd se neustale odkladal.

Stirner si dal novy ukol: vyuzit toho, ze vetsina podniku je zadluzena u banky Elsy Gluckove a ovladnout veskery prumysl v zemi.

Tovarnici bojovali uporne, ale Stirner se krok za krokem zmocnoval jejich tovaren a zavodu.

A teprve kdyz boj byl rozhodnut v jeho prospech, proval si Sauera a Elsu a rekl jim:

Вы читаете Genius zkazy
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату