„Ne,“ odporoval a branil se hrozbe prevladajici temnoty. „Prave naopak.“ Pritiskl rozpraskane a zaspinene prsty na jeji pruznou a teplou pazi. „Myslim, ze jsi opravdovejsi nez kterykoliv z tech ostrostreleckych zabijaku tveho kmene.“
„Musi mi to rict. Proc takhle citim?“
Pokusil se usmat, ale zabolelo ho to.
„Vis, co je to manzelstvi?
„Slysela jsem o nem. Spolecensky zvyk na nekterych planetach. Nevim, co to je.“
Na kontrolnim panelu hnevive zabzucel poplach a Meta se k nemu okamzite otocila.
„Dosud to nevi, a mozna ze je to takhle lepsi. Mozna ze ti to nikdy nereknu.“ Usmal se, brada mu klesla na hrud a okamzite usnul.
„Uz zas prijizdeji,“ informovala ho, vypnula poplasne zarizeni a hledela na obrazovku. Neodpovedel. Kdyz zjistila, co se stalo, rychle utahla popruhy, aby ho zajistila na lehatku, pak se venovala startovani. Nepresvedcila se, ani se nestarala o to, jestli jsou nejaci utocnici pod tryskami, kdyz vyrazila k obloze.
Tlak decelerace Jasona probudil, kdyz presli na pristani. „Mam zizen,“ rekl a stiskl suche rty. „A taky takovy hlad, ze bych snedl za syrova celeho moropa.“
„Teca je na ceste,“ sdelila mu a vypnula spinace, kdyz clun dosedl na zem.
„Jestli je to zrovna takovy felcar jako jeho zarny vzor Brucco, tak mi naordinuje typickou rekonvalescenci a uspi nejmin na tyden. Nic takoveho.“ Otocil pomalu hlavu, aby se podival, jak se otevira vnitrni uzaver. Teca, energicky a suverenni mladik, jehoz nadseni pro lekarstvi daleko prevysovalo jeho znalosti, se vsoukal dovnitr.
„Nic takoveho,“ opakoval Jason. „Zadna rekonvalescence. Kapacka, vitaminove injekce, umela ledvina, cokoliv, jen kdyz budu pri vedomi.“
„Tak tohle se mi na Pyrranech libi,“ poznamenal Jason, kdyz ho nesli z clunu na nositkach a vedle hlavy mu klimbala lahev s glukozou. „Nechaji cloveka chcipnout tak, jak on sam chce.“
Meta se postarala o to, aby zabralo hezkou chvili, nez se vedouci expedice shromazdi. Jason, jemuz se zavrely oci, i kdyz se tomu branil nespokojenym reptanim, stravil ten cas v hlubokem, posilujicim spanku. Probudil se, kdyz dustojnickou jidelnu zacalo naplnovat bzuceni rozhovoru.
„Na poradu bude schuze,“ pronesl hlasem, ktery chtel byt pevny, rozkazovacny, ale zaznel jako nakraple septani. Obratil se k Tecovi. „Nez schuze zacne, prosil bych o trochu sirupu na muj krk a injekci, abych se probudil. Muzes se o to postarat?“
„Samozrejme,“ rekl Teca a otevrel svuj vak. „Ale nepovazuji to za moudre vzhledem k vypeti, ktere musel tvuj organismus snaset.“ Svuj nazor se vsak nepokusil prosadit a rychle vykonal, co mel za povinnost.
„Uz je to lepsi,“ uznal Jason, kdyz leky jeste jednou odplavily unavu. Zaplati za to — ale pozdeji. Ted musi pracovat.
„Na nektere vase otazky jsem nasel odpoved,“ oznamil jim. „Ne na vsechny, ale pro zacatek to staci. Ted vim, ze nebudeme moci vybudovat dulni zarizeni, leda ze by doslo k nejakym pronikavym zmenam. A kdyz rikam ‘pronikavym’, myslim to vazne. Musime zmenit veskere zvyklosti, tabu a kulturu techto lidi, nez budeme moci uvest nas dul do provozu.“
„To je nemozne,“ prohlasil Kerk.
„Snad. Ale je to lepsi nezli jedina dalsi alternativa — a to je genocida. Jak to vypada, museli bychom vsechny ty barbary zabit, nez bychom mohli mit jistotu, ze zarizeni v klidu vybudujeme.“
Po tomto tvrzeni nastalo tisnive mlceni. Pyrrane vedeli, co to znamena, protoze sami byli obe?mi nedobrovolne genocidy na sve domovske planete.
„O genocide uvazovat nebudeme,“ rekl Kerk a ostatni podvedome pokyvovali hlavou na souhlas. „Ale tvoje druha alternativa nezni prilis rozumne.“
„Opravdu? Snad se upamatujete, ze jsme se zde ocitli proto, ze zvyklosti, tabu a kultura vasich lidi byly nedavno postaveny na hlavu. Co je dost dobre pro vas, je dost dobre i pro ne. Pronikneme zevnitr a pouzijeme ty dve stare praktiky, zname jako’Rozdel a panuj’ a’Kdyz je nemuzes premoci, pripoj se k nim’.“
„Pomohlo by nam,“ ozval se Rhes, „kdybys vysvetlil, co jsou ty zvyklosti, ktere mame rozlozit.“
„Copak jsem vam to dosud nevysvetlil?“ Jason zapatral v pameti a uvedomil si, ze nerekl. Navzdory lekum mu mozek nepracoval tak, jak by mel. „Tak tedy dovolte, abych vysvetlil. Nedavno jsem prodelal nedobrovolne skoleni, jak tady ti mistni ziji. Jednim slovem hnusne. Jsou rozdeleni do kmenu a klanu a zrejme spolu neustale valci. Prilezitostne se dva nebo vice kmenu spoji, aby zlikvidovaly jiny, o nemz se shodnou, ze potrebuje zlikvidovat. To se vzdycky deje pod vedenim vyznamneho valecnika, nekoho, kdo je dostatecne chytry, aby dal alianci dohromady, a dosti silny, aby ji udrzel v chodu. Valecnik, ktery zorganizoval kmeny, aby znicily vypravu Johnovy spolecnosti, se jmenuje Temuchin. Vyzna se ve svem remesle natolik, ze misto aby alianci zrusil, kdyz hrozba pominula, udrzuje ji v chodu, a dokonce ji rozsiruje. Zda se, ze tabu tykajici se mest je zde zakoreneno nejsilneji, a tak bylo snadne ziskat rekruty. Od te doby udrzuje svou armadu v pohotovosti a upevnuje svou kontrolu na dalsich a dalsich prostorach. To, ze jsme prileteli, ho jeste vic povzbudilo k verbovani. Temuchin je nas hlavni problem. Nikam se nedostaneme, dokud bude v cele kmenu. Prvni, co musime udelat, je pripravit ho o duvod pro vedeni teto svate valky, a toho muzeme snadno dosahnout tim, ze odletime.“
„Vis urcite, ze nemas horecku?“ zeptala se Meta.
„Dekuji ti za tvou starostlivost, ale je mi docela dobre. Chci rict, ze musime ty kmeny presvedcit, ze jsme odleteli. Pristaneme na temze miste a hned zacneme s kopanim. Velice brzy se na nas vrhnou a my s nimi budeme muset bojovat, abychom dokazali, ze to kopani minime vazne. Zaroven se pokusime k nim promluvit pomoci megafonu, abychom je presvedcili o svych mirumilovnych umyslech. Rekneme jim o peknych vecech, ktere jim dame, kdyz nas nechaji na pokoji. To bude mit jediny dusledek — budou bojovat jeste urputneji. Pak jim pohrozime, ze odletime navzdy, kdyz neprestanou. Neprestanou. Potom odletime a schovame se v horach, takze nas nebude videt. To bude prvni etapa.“
„Predpokladam, ze existuje i druha etapa,“ poznamenal Kerk s naprostym nedostatkem nadseni, „az dosud to velice pripomina ustup.“
„V tom to prave vezi. V druhe etape najdeme opustene misto v horach, kam se nelze dostat pesky. Postavime modelovou vesnici, kam nasilne presidlime jeden z mensich kmenu, ktery bude mit k dispozici veskery komfort — teplou vodu, jedine splachovaci zachody na cele planete, dobrou straty a lekarskou pomoc. Budou nas za to nenavidet a udelaji vsechno mozne, aby nas zabili a uprchli. Pustime je, az tato etapa skonci. Ale mezitim vyuzijeme jejich moropu a
„Proboha proc?“ zeptala se Meta.
„Abychom zalozili svuj vlastni kmen. Bojujici Pyrrany. Drsnejsi, odpornejsi a vernejsi jejich tabu nez kterykoliv jiny kmen. Pronikneme zevnitr. Budeme tak dobri v barbarskem chovani, ze nas nacelnik, Kerk Veliky, bude s to vytlacit Temuchina z jeho trunu. Jsem si jist, ze tu operaci rozjedete, nez se vratim.“
„Nevedel jsem, ze nekam odchazis,“ prohodil Kerk a jeho zmateny vyraz odrazel mineni ostatnich. „Co mas za lubem?“
Jason naznacil, ze brnka na neviditelnou strunu. „Ja,“ prohlasil, „ja si budu hrat na zonglera. Putujiciho trubadura a vyzvedace, abych zaseval nesvary a pripravoval cestu pro vas prichod.“
7
„Jestli se budes smat — nebo jenom usmivat — zlomim ti ruku,“ prohlasila Meta se za?atymi zuby.
Jason musel vynalozit veskery svuj hracsky um ovladani vyrazu tvare, aby si uchoval zdani nechapavosti a lehke znudenosti. Vedel, co narazkou na zlomeni ruky mini. „Nikdy se nesmeju, kdyz vidim damu v novych satech,“ prohlasil. „Kdybych to delal, uz bych puknut smichy na nektere z planet, ktery jsem navstivil kdysi davno. Myslim, ze jsi na tu roli vystrojena bajecne.“
„Mels puknout,“ sykla. „Rekla bych, ze vypadam jako nejake chlupate zvire, ktere prejelo auto.“
„Podivej, Grif je tady,“ upozornil a ukazal rukou. Automaticky se otocila ke dverim. Grif se objevil prave vcas,
