Treti planeta smrti

lepsi nez tri barbari. Aspon doufam. Ale i s timhle budeme ve vyhode. S vyjimkou jedne nebo dvou jsou to vsechno kopie mistnich vyrobku, ale zhotovene z mnohem lepsi oceli, tvrdsi, a s ostrim, ktere dele vydrzi. A ted mi dejte pistole.“

Tentokrat se objevila pistole v ruce pouze Grifovi, ale ten byl natolik inteligentni, ze se ani prilis nemracil, kdyz ji nechal vklouznout do pouzdra. Trvalo plnych patnact minut, nez se Meta dala presvedcit, ze se musi s pistoli rozloucit, a vice nez hodinu jim pak obema zabralo, nez odzbrojili Grifa. Konecne se to podarilo a Jason nalil svym nes?astnym druhum hrnecky charu — oba dva svirali mece, aby se utesili.

„Ja vim, ze je to strasne piti,“ podotkl, kdyz videl, ze se jim na tvarich objevil udes, kdyz se napili. „Nemusite char zrovna milovat, ale aspon se ho naucte pit tak, abyste nevypadali, jako by vas chtel nekdo otravit.“

Az na obcasne vydesene pohledy na odzbrojene pravice Pyrrane zapomneli na to, ze nemaji pistole, kdyz upravovali camach na noc. Jason rozbalil kozesinove spaci pytle a vypnul topeni, zatimco Meta s Grifem vybalovali dalsi zbrane.

„Je cas zalehnout,“ oznamil. „Musime vstat za svitani, abychom se presunuli na spravne misto. Mala skupina nomadu tahne ve smeru, o nemz se domnivame, ze vede k Temuchinovu hlavnimu taboru, a s ni se chceme setkat. Pripojit se k nim, vyzkouset nase barbarske dovednosti a dat se jimi dovest do tabora, aniz by si nas nekdo vsiml.“

Jason byl vzhuru pred svitanim a zavrel vsechny veci z jine planety do uzamykatelne skrinky, drive nez probudil ostatni. Venku nechal tri balicky s jidlem, samocinne ohrivane, ale nedovolil je otevrit, dokud nebyl nalozen escung. To byla obtizna prace, narocna na cas, a Jasonuv klid pramenil z vedomi, ze oba zlostni Pyrrane byli odzbrojeni. Z camachu stahli kozenou celtu a strhli zelezne tyce z konstrukce, ktere uvazali na kostru kary tak, aby vytvorily operny ram pro zavazadla. Slunce uz bylo hezky nad obzorem a vsichni se potili navzdory ledovemu vetru, ktery bodal do plic, nez dokoncili nakladani vsech veci na escung. Moropum rachotilo v hrudich, kdyz se pasli, a kozy byly rozptyleny na vsech stranach a okusovaly skrovnou travu. Meta hledela vyznamne na to, jak se zvirata zivi, a Jason se dovtipil.

„Tak jdem na to,“ rekl. „Az se najime, tak zaprahneme.“ Zatahl za poutko na svem balicku, z neho se vzapeti vyvalila para. Odlomili pripojene lzice z umele hmoty a mlcky a hltave jedli.

„Povinnost vola,“ oznamil Jason a vyskrabl posledni kousek masa. „Meto, vezmi si nuz a vydloubni hezky hlubokou diru, abysme sacky od jidla mahli zahrabat. Ja osedlam moropy a zaprahnu toho, co potahne escung. Grife, vezmi kosik, je tam navrchu, a seber vsechny pozustatky po moropech. Nechci, aby prisly nazmar.“

„Co ze to po mne chces?“

Jason se neuprimne usmal a ukazal na zem pobliz velkeho bylozravce. „Hnuj. Tamhle ty kusy. Schovame si je a ususime, s nimi budeme od nynejska topit i varit.“ Hodil si nejblizsi sedlo na zada a presvedcoval sam sebe, ze neslysel, co Grif odpovedel.

Uz drive pozorovali, jak nomadi s temi velkymi zviraty zachazeji, a sami uz meli nejakou praxi, ale stale to bylo obtizne. Moropove byli povolni, ale neuveritelne hloupi, a nejlepe reagovali na hrubou silu. Kdyz vyrazili, byli vsichni znacne vycerpani. Jason jel v cele na jednom moropovi a Meta za nim na druhem. Grif, ktery vysoko trunil na nalozenem escungu, sedel zady ke smeru jizdy a daval pozor na kozy, ktere se plouzily za nimi a cestou chnapaly po soustech travy. Byly navykle drzet se svych panu, kteri jim poskytovali nezbytnou vodu a sul.

Brzy odpoledne uz meli otlaceny zadek od sedla a byli vycerpani, kdyz uvideli oblak prachu pohybujici se uhlopricne pres jejich trasu.

„Jen klidne sedte a mejte pripravene zbrane,“ nakazal Jason, „a ja budu mluvit. Poslouchejte, jak oni budou hovorit tim zjednodusenym jazykem, abyste pozdeji mohli mluvit taky tak.“

Kdyz prijeli bliz, dokazali rozeznat temne skvrny moropu a rozptylene flicky kozich stad vzadu. Z vetsi skupiny se oddelili tri moropove a ritili se slepe kupredu. Jason zvedl ruku, na povel se jeho druzina zastavila, pak zaklel, kdyz musel celou svou vahou nalehnout na oteze, aby primel sveho neohrabaneho ore k zastaveni. Do malickeho zvireciho mozku pronikl vjem a morope se se zachvenim zastavil a okamzite se zacal past. Jason uvolnil nuz v pochve a vsiml si, ze Metina prava ruka se podvedome staci a ceka na pistoli, ktera v pouzdre ovsem nebyla. Jezdci se hrmotne priblizili a zastavili tesne pred nimi.

Jejich vudce mel spinavy cerny vous a jenom jedno oko. Zarudly prazdny dulek naznacoval, ze mu nekdo oko vyloupnul. Na hlave mu sedela zubata kovova prilba, ktera mela nahore lebku nejakeho hlodavce s dlouhymi zuby.

„Kdo jsi, zonglere?“ zeptal se a prendal kyj s hroty z jedne ruky do druhe. „Kam miris?“

„Jsem zpevak a vypravec pribehu Jason a jsem na ceste do Temuchinova tabora. Kdo jsi ty?“

Muz neco zabrucel a zas?oural se v zubech zcernalym nehtem.

„Shanin z kmene Krys. Co rikas Krysam?“

Jason nemel nejmensiho tuseni, co se ma rict o Krysach, ackoliv si vybavil nekolik mozna nevhodnych poznamek. Vsiml si, ze i ostatni maji tentyz druh zvireci lebky, nepochybne krysi, na vrcholcich svych prileb. Snad je to symbol jejich kmene, ruzne lebky pro ruzne kmeny. Ale vzpomnel si, ze Oraiel zadnou takovou ozdobu nemel a ze se o zonglerech predpokladalo, ze stoji stranou kmenovych konfliktu.

„Rikam, budte zdravy, Krysy,“ zaimprovizoval. „Nekteri z mych nejlepsich pratel jsou Krysy.“

„Bojujes s Krysami?“

„Nikdy!“ odpovedel Jason, jako by ho neco takoveho urazilo. Shanin se zdal byt spokojen a zacal se znovu s?ourat v zubech. „My jedeme take k Temuchinovi,“ pronesl nezretelne s prstem v ustech. „Doslechl jsem se, ze Temuchin bojuje proti horskym Lasickam, tak se k nemu jdeme pripojit. Pojedte s nami. Budes mi dneska vecer zpivat.“

„Ja take nenavidim horske Lasicky. A vecer zazpivam.“ Vudce zavrcel rozkaz a tri muzi se otocili a tryskem odjeli. A tim to take skoncilo. Jasonova skupina se vydala za nimi a pomalu dohnala pohybujici se kolonu moropu, a prejizdela za nimi tak, aby se jejich stado koz nepomichalo s ostatnimi.

„Takovy je udel vsech hlidacu koz,“ rekl Jason a rozkaslal se v oblaku prachu, ktery tezce visel ve vzduchu. „Jakmile zastavime, chci po vas, abyste zajistili vsechna nase zvirata, aby se neztratila v jinem stadu.“

„A co kdybys nam pomohl?“ zeptala se Meta chladne.

„Hrozne rad, ale tahle primitivni spolecnost preferuje muze, a ti takove veci nedelaji. Ja si svoje odpracuju ve stanu, kde me neuvidi, ale na verejnosti ne.“

Den byl kratky, coz prislo Jasonovi a jeho druhum vhod. Nomadi totiz dorazili k cili dnesni cesty, stepni studne, brzy odpoledne. Jason, otlaceny od sedla a cely zdrevenely, sklouzl na zem a chodil zvolna v malych kruzich, aby se mu v ztuhlych nohach rozproudila krev. Meta a Grif shaneli a uvazovali protestujici kozy, coz primelo Jasona, aby se vydal na pochuzku kolem tabora a unikl tak jejich vrazednym pohledum. Zajimala ho studna — sel se k ni podivat, a pak uz zustal, aby pomohl. Shromazdili se u ni jen muzi a chlapci, nebo? s vodou bylo zrejme spojeno sexualni tabu. To se dalo pochopit, protoze voda byla v teto zpola vyprahle pousti tak podstatnou nutnosti k zivotu jako schopnost lovu.

Studnu oznacovala hromada kameni, kterou muzi odhazeli a odkryli tak zvetraly zelezny poklop. Ten byl konzervovan silnou vrstvou tuku, aby nerezivel, presto vsak kameny, ktere ho prikryvaly, tuk promackly a na poklopu se zacinaly projevovat stopy po oxidaci. Kdyz odsunuli poklop, jeden z muzu ho znovu peclive po obou stranach namazal tukem. Studna mela asi metr v prumeru a byla obdivuhodne hluboka, jeji skruz tvorily kameny tak dokonale otesane a ulozene, ze do sebe zapadaly bez pouziti malty. Kameny byly velice stare, u usti velice opotrebovane, a byly v nich zlabky od staleteho uzivani. Jason si rikal, kdo asi byli ti, co studnu zbudovali.

Vodu odebirali ze studny tim nejprimitivnejsim zpusobem do sachty spousteli zelezne vedro, pak ho zase vytahovali nahoru spletenym kozenym provazem. Tak mohl pracovat vzdy jenom jeden muz, ktery stal rozkrocen u okraje studny a vytahoval provaz ruku pres ruku. Byla to unavna prace a muzi casto menili postoj, postavali kolem, aby si pohovorili, nebo aby odnaseli kozene nadoby naplnene vodou ke svym camachum. Jason si odbyl svou smenu, pak se vratil k Pyrranum, aby se presvedcil, co vsechno uz udelali.

Vsechny kozy uz byly uvazany, a Meta a Grif uz vztycili zelezny ram camachu a nyni pracne natahovali celtu. Jason se zapojil do cinnosti tim, ze vytahl zamcenou skrinku z hromady naradi a posadil se na ni. Rozedrany kozeny obal maskoval krabici z kovove slitiny, zajistenou zamkem, ktery se dal otevrit pouze tak, kdyz na nej pritiskl prst jeden z nich tri. Zabrnkal na dvoustrunnou loutnu, kterou vyrobil podle jedne z