Treti planeta smrti

neciti.

„Poslal jsi pro mne, velky Temuchine. Je to pro mne velka cest.“ Znovu se uklonil. „Budes chtit, abych ti zpival?“

„Ne,“ rekl Temuchin chladne. Jason si dovolil pozvednout oboci v mirnem uzasu.

„Nechces slyset zadnou pisen? Co tedy bude chtit vudce muzu od potulneho chudaka?“

Temuchin ho prejel ledovym pohledem. Jason si rikal, nakolik to mysli vazne a nakolik chce udelat na mistni dojem.

„Informace,“ pronesl Temuchin v okamziku, kdyz se dentifon

uvnitr Jasonovych ust rozeznel Mednym hlasem. „Jasone, maler. Ozbrojeni chlapci vas vyzyvaji, abychom vysli ven, jinak ze nas zabiji.“

„Zongler ma za povinnost hovorit a poucovat. Co bys chtel vedet?“ A zaseptal: „Jen ne pistole! Rozdejte si to nimi sezenu pomoc!“

„Co to delas?“ zeptal se Temuchin a hrozive se nahnul. „Cos to septal?“

„To nic, to mam jen…“ Sakra, jak rict nervozita v dorozumivacim jazyce? „To mam jen takovy zonglersky zvyk. Opakuji si v duchu slova pisne, abych je nezapomnel.“

Temuchin se oprel a na cele mu vyvstaly hluboke vrasky, jak se zamracil. Zrejme nemel valneho mineni o Jasonove opakovani textu behem audience. Ani Jason ne. Ale jak pomoct Mete a Grifovi?

„Ti chlapi — lezou dovnitr!“ zaznel tise jeji vykrik.

„Povez mi o tom kmeni Pyrranu,“ naridil Temuchin.

Jason se zacal potit. Temuchin ma urcite v Shaninove kmeni speha, nebo mu samotny Shanin poslal informace. A rodina toho, koho Meta zabila, si prave ted zvolila cas k odplate, protoze vi, ze Jason z tabora odesel. „Pyrrane? To je proste jenom jeden kmen. Proc to chces vedet?“

„Coze?“ Temuchin prudce vstal a vytasil mec. „Ty se opovazujes klast mi otazky?“

„Jasone!“

„Pockej, ne.“ Jason citil, jak mu kapky potu prosakuji vrstvou tuku na obliceji. „Spatne jsem se vyjadril. Zatraceny dorozumivaci jazyk. Chtel jsem rict: Co chces vedet? Reknu ti, co budu moct.“

„Je jich mnoho. Maji mece a stity. Utoci na Grifa, vsichni najednou.“

„Nikdy jsem o takovem kmeni neslysel. Kde maji stada?“

„V horach… na severu, v udolich tam vysoko, vis…“

„Grif lezi na zemi, nedokazu bojovat se vsemi najednou.“

„Co to znamena? Co prede mnou skryvas? Zrejme neznas Temuchinuv zakon. Odmena tem, kdo jsou se mnou. Smrt tem, kdo jsou proti me. A pomala smrt tem, kdo se me pokusi zradit.“

„Pomala smrt?“ opakoval Jason a naslouchal, ale z dentifonu se nic neozyvalo.

Temuchin se ozval az po chvili. „Zrejme toho moc nevis, zonglere, a nejak se mi nezdas. Ukazu ti neco, co ti doda odvahy, aby ses rozpovidal.“ Tleskl a jeden z dustojniku predstoupil. „Privedte Daciho.“

Slysi tlumene oddechovani? Jason to nevedel urcite. Soustredil se opet na to, co se odehrava v camachu a uzasle se zahledel na cloveka, ktereho privlekli pred neho. Kolem jeho krku byla utazena smycka — nepokousel se uvolnit provaz a uprchnout, protoze tam, kde by mely byt jeho prsty, cnely pahyly. Jeho nohy bez prstu potkal tentyz osud.

„Tak tohle je pomala smrt,“ zduraznil Temuchin a dival se uprene na Jasona. „Daci me nechal na holickach v boji s kmenem Lasicek. Kazdy den mu odriznou jeden clanek od kazde koncetiny. Uz je tady mnoho dni. Dnes bude spravedlnosti ucineno zadost.“ Zvedl ruku.

Vojaci ho drzeli, ackoliv se nepokousel bojovat. Pruhy kuze, silne stazene, se mu zarezavaly hluboko do zapesti a kotniku. Pravou ruku mu pritlacili k zemi a jeden vojak rychle machl sekerou. Ruka odskocila a vytryskla z ni krev. Po ni metodicky nasledovala druha paze, pak nohy.

„Ma jeste dva dny, jak vidis,“ rekl Temuchin. „Jestli bude dost silny, aby tak dlouho prezil, mozna ze se nad nim treti den smiluji. Mozna ze ne. Slysel jsem o jednom, ktery zil jeste rok, nez vydechl naposled.“

„To je velice zajimave,“ podotkl Jason. „Slysel jsem o tom, ale vypadlo mi to z pameti.“ Musel rychle neco udelat. Zvenci se ozval dusot noh moropu a krik muzu. „Slysels to? Je to piskani?“

„Zblaznil ses?“ zeptal se Temuchin znechucene. Na jeho zlobny pokyn amputovanou obe?, ted lezici v bezvedomi, odnesli a odseknute koncetiny odkopli stranou.

„Bylo to piskani,“ tvrdil Jason a zamiril k vychodu. „Musim jit ven. Hned se vratim.“

Dustojniky ve stanu to ohromilo stejne jako Temuchina. Od vladce se prece takto neodchazi.

„Staci mala chvilka.“

„Stuj!“ zarval Temuchin, ale Jason uz stal u vychodu. Strazny mu s tasenym mecem zahradil cestu. Jason do neho ramenem vrazil, az se muz zapotacel, a vykrocil ven.

Strazny stojici venku ho nechal projit, nevedel, co udalo ve stanu. Jason kracel lhostejne, ale rychle, zahnul doprava a dorazil k rohu velkeho camachu, driv nez ho zacali pronasledovat. Ozval se rev a nastala honicka. Jason zabocil a utikal ze vsech sil podel stanu.

Narozdil od mensich, kruhovych camachu mel tenhle pravouhly pudorys a Jason dobehl k nejblizsimu rohu a zmizel za nim, drive nez rozpaleni pronasledovatele mohli zjistit, kudy se dal. K nemu jen dolehaly vykriky, kdyz padil podel obvodu stanu. Teprve kdyz dobehl zase k predni strane a zahnul za posledni roh, zvolnil krok.

Pronasledovatele se rozptylili na opacne strane. Oba strazni od vchodu zmizeli a vsichni ostatni kolem se divali opacnym smerem. Jason dosel klidne ke vchodu a vstoupil dovnitr. Temuchin, ktery rozhnevane chodil sem a tam, si uvedomil, ze nekdo vesel.

„Tak co!“ zahrmel. „Chytil jste… to jsi ty?“ Ustoupil a bleskurychle vytahl mec.

„Jsem tvuj oddany sluha, Temuchine,“ pronesl Jason klidne, zkrizil ruce a neustupoval. „Prisel jsem ti oznamit, ze mezi tvymi kmeny vypukla rebelie.“

Temuchin neuderil — ale ani mec nesklonil. „Mluv rychle! Vznasi se nad tebou smrt.“

„Vim, ze jsi zakazal soukrome spory mezi temi, kdo ti slouzi. Nekteri chteji zavrazdit mou sluzku, protoze zabila muze, ktery ji napadl. Byl jsem ji nablizku od doby, co se to stalo — az do dneska. Proto jsem pozadal duveryhodneho muze, aby daval pozor a daval mi zpravy. Slysel jsem, jak mi sdeluje nebezpeci hvizdanim — neodvazil se vstoupit do Temuchinova camachu. Prave jsem s nim mluvil. Ozbrojeni muzi napadli muj camach v me nepritomnosti a me sluzebniky odvlekli. Ale ja jsem slysel, ze ten zakaz plati pro vsechny, kdo jdou za Temuchinem. Zadam te, aby ses k tomu vyjadril“.

Za Jasonem se ozval dupot nohou, kdyz jeho pronasledovatele vrazili do stanu. Zarazili se a zacali se schovavat jeden za druheho, kdyz spatrili, jak ti dva stoji proti sobe tvari v tvar Temuchin dosud drzel zdvizeny mec.

Upiral planouci pohled na Jasona a mec se mu chvel v napjatych svalech. V tichu camachu slyseli jasne, jak skripe zuby, kdyz mec spustil — spickou do spinave podlahy.

„Ahankku!“ vykrikl a dustojnik pribehl s rukama na prsou. „Vezmi ctyri muze a jed ke kmeni Shanina z Krysiho klanu…“

„Ja bych ti ukazal…“ prerusil ho Jason.

Temuchin se k nemu prudce otocil, priblizil se mu oblicejem natolik, ze Jason citil na tvari jeho dech, a sykl: „Jeste jednou promluvis bez meho dovoleni, a je po tobe.“

Jason jen beze slova prikyvl. Uvedomil si, ze zasel prilis daleko. Po chvili se Temuchin otocil zpet k dustojnikovi.

„Jed okamzite k tomu Shaninovi a narid mu, aby te zavedl k tem, kdo odvlekli pyrranske sluzebniky. Vsechny, ktere dopadnes, prived sem, pokud mozno zive.“

Ahankk zasalutoval a vybehl — v Temuchinove armade platila poslusnost nad slusnost.

Temuchin chodil sem a tam a mel mizernou naladu. Dustojnici a muzstvo tise ustoupili ke stenam. Jenom Jason stal pevne i tehdy, kdyz se zurici vladce zastavil a strcil mu svou obrovskou pest pod nos.

„Proc ti jenom dovoluji, co ti dovoluji?“ zeptal se v utajovanem vzteku. „Proc?“

„Smim odpovedet?“ Jason zachoval klid.

„Mluv!“ dockal se od Temuchina, ktery se nad nim tycil jako skala.

„Vzdalil jsem se od Temuchina, protoze to byl jediny zpusob, jak si zajistit, ze bude spravedlnosti ucineno zadost. Dopomohla mi k tomu jedna skutecnost, kterou jsem pred tebou dosud tajil.“