Treti planeta smrti

Aby opustili nase pastviny je vyzyval…

„Mluvim hlasem Temuchina, nebol ja jsem Ahankk, jeho kapitan,“ prohlasil bojovnik a prudce rozhrnul vchod do Shaninova camachu.

Jason prerusil svou Baladu o letajicich cizincich a pomalu se otocil, aby zjistil, co zpusobilo ten vitany rozruch. Zacalo mu vysychat v krku a byl unaven zpivanim stale stejne pisne. Jeho pisen o porazce kosmicke lodi se stala v tabore popularnim slagrem.

Prichozi patril k nejvyssim vojenskym dustojnikum, to bylo zrejme. Jeho naprsni krunyr a prilba se leskly a vynikaly hladkosti, a skvelo se na nich nekolik hrube rezanych klenotu. Kracel kolebavym krokem, a kdyz stanul pred Shaninem, pysne se rozkrocil s rukou na hrusce mece.

„Ceho si Temuchin zada?“ otazal se Shanin chladne, ruku na svem meci, protoze se mu chovani prichoziho nezamlouvalo.

„Chce si poslechnout zonglera, jehoz jmeno je Jason. Ma se okamzite dostavit.“

Shaninovy oci se zuzily v chladne sterbiny. „Ted zpiva pro me. Az skonci, prijde k Temuchinovi. Dokonci pisen,“ prikazal a otocil se k Jasonovi.

Pro nacelnika nomadu jsou si vsichni nacelnici rovni a je tezke presvedcit ho o opaku. Temuchin a jeho dustojnici s tim meli spoustu zkusenosti a ovladali vsechny presvedcive argumenty. Ahankk ostre zahvizdl a do camachu vtrhla ceta tezce ozbrojenych vojaku s natazenymi luky. Shanin byl presvedcen.

„Uz me tohle krakorani otravuje,“ prohlasil, zivl a otocil se. „Ted si dam achadh s jednou ze svych zen. Vsichni ven!“

Jason vysel se svou cestnou strazi a zamiril k svemu camachu. Dustojnik ho zarazil, polozil mu sirokou ruku na hrud. „Temuchin si te chce poslechnout ted. Zaboc tudy.“

„Dej tu ruku pryc,“ rekl Jason tise, aby to pobliz stojici vojaci neslyseli. „Pujdu si oblect svuj nejlepsi kabatec a vezmu si novou strunu na nastroj, protoze jedna z nich je uz skoro pretrzena.“

„Pojd hned,“ rekl Ahankk hlasite, nechal ruku, kde byla, a strcil do Jasona.

„Nejdrive zajdeme do meho camachu. Je to hned tamhle,“ odpovedel Jason stejne hlasite. Soucasne vztahl ruku a chytil dustojnika za palec. Tenhle hmat je uspesny kdykoliv a Jasonovy svaly, zocelene dvojnasobnou gravitaci, mu dodaly jeste neco navic, a to neco navic davalo dustojnikovi pocit, ze mu Jason odtrhava palec. Dustojnik se zkroutil bolesti, vzdoroval a nemotorne sahal po meci pres ruku, protoze jeho pravici Jason pomalu vyvracel.

„Zabiju te timhle nozem, ktery se ti opira o pas, jestlize svuj mec vytahnes,“ prohlasil Jason, drzel pritom loutnu pod pazi a tiskl kostnaty prst Ahankkovi do zaludku. „Temuchin prikazal, abys me privedl, ne abys me zabil. Bude zurit, jestlize si to spolu rozdame. Tak co si vyberes?“

Dustojnik jeste chvili vzdoroval, rty stazene hnevem, pak mec pustil. „Pujdeme nejdriv do tveho camachu, aby ses mohl obleci do neceho vhodnejsiho, nez jsou tyhle hadry,“ porucil hlasite.

Jason mu pustil palec a vykrocil, ale pootacel se, aby mel dustojnika na ocich. Ten kracel vedle neho celkem klidne, trel si poraneny palec, ale z pohledu, ktery na Jasona vrhal, salala nenavist. Jason pokrcil rameny a pokracoval v chuzi. Udelal si z neho nepritele, to jiste, ale bylo nutne, aby vesel do stanu prvni.

Putovani s Shaninem a jeho kmenem bylo vycerpavajici, ale bez zvlastnich prihod. Ze strany pribuznych zabiteho uz nedoslo k zadnym neprijemnostem. Jason mel za svuj drivejsi pobyt dost casu, aby se pocvicil v zonglerskem umeni a odpozoroval zvyky a chovani nomadu. Dojeli do Temuchinova tabora a usadili se tam pres tyden.

Tabor nebylo zrovna vhodne oznaceni, protoze nomadi byli na mile rozptyleni podel znecisteneho proudu plneho odpadku, kteremu rikali reka, a to byl zrejme nejvetsi tok v cele zemi. Protoze zvirata musela zapasit o skrovnou potravu, kazdy kmen potreboval velky kus uzemi. Uprostred vsech techto osad byl ciste vojensky tabor, ale Jason se jeste nedostal do jeho blizkosti. Ani s tim nepospichal. Stacilo mu pozorovat a vstepovat si do pameti vse z okoli, aby ziskal dostatecnou jistotu, ze pronikne do srdce nepritele. Temuchin ho totiz uz jednou videl, tvari v tvar, a delal dojem cloveka, ktery ma dobrou pame?. Jason mel nyni tmavsi ple? a uz drive pouzil prostredek podporujici vzrust vousu, aby urychlil rust silnych a temnych kniru, ktere mu nyni padaly na bradu po obou stranach ust. Krome toho mu Teca voperoval vlozky, ktere mu zmenily tvar nosu. Doufal, ze to bude stacit. Nicmene by byl rad vedel, jak se o nem nacelnik dozvedel a co o nem slysel.

„Vstavat, probudte se!“ vykrikl a odhodil chlopen camachu. „Pujdu pred velkeho Temuchina a podle toho se musim ustrojit.“ Meta a Grif pohledli chladne na Jasona a dustojnika, ktery sel za nim, a ani se nenamahali pohnout.

„Predstirejte uzas,“ dodal Jason pyrransky. „Pobihejte kolem a tvarte se, ze to na vas udelalo dojem, nabidnete tomuhle elegantnimu dacanovi neco k piti a taky k jidlu. Snazte se, aby si me nevsimal.“

Ahankk se napil, ale nespoustel z Jasona oci.

„Na,“ rekl Jason a podal loutnu Grifovi, „natahni na ten kram novou strunu, nebo delej, jako ze ji vymenujes, kdyz nebudes moct nejakou najit. A neste? se, kdyz do tebe strcim. Je to soucast nasi hry.“

Grif se kabonil a brucel, ale jinak se choval dost poslusne, kdyz do neho Jason strcil, aby se venoval loutne. Jason si svlekl kazajku, vetrel si cerstvy tuk do obliceje a navic jeste trochu do vlasu, pak otevrel skrinku. Sahl dovnitr a vytahl svou lepsi kazajku a zaroven ukryl do dlane maly predmet.

„A ted poslouchejte,“ rekl pyrransky. „Zenou me k Temuchinovi a nemuzu se tomu vyhnout. Vzal jsem si jeden dentifon a dalsi dva jsem nechal tady nahore. Nasadte si je, hned jak vypadnu. Udrzujte spojeni a zustante ostraziti. Nevim, jak se ten interview vyvine, ale kdyby se stalo neco neprijemneho, chci, abychom byli neustale v kontaktu. Mozna ze budeme muset rychle jednat. Drzte se teto tlupy a nezoufejte. My na ne vyzrajeme.“

Kdyz si natahl kazajku, zajecel na ne v dorozumivacim jazyce: „Podej mi loutnu — a delej! Jestli tady udelate nejaky binec, nebo jestli se tu neco semele, kdyz budu pryc, oba vas zmlatim.“ A dustojne odkracel.

Jeli ve volnem utvaru a mozna ze to byla jenom nahoda, ze Jason mel ze vsech stran kolem sebe vojaky. Mozna. Co o nem Temuchin slysel a proc ho chce videt? Takove uvahy byly zbytecne, a tak se pokusil nemeditovat na jejich tema a pozorovat okoli, ale v myslenkach se k nim neustale vracel.

Odpoledni slunce se sneslo nizko za camachy, kdyz se priblizili k vojenskemu taboru. Stada jiz zmizela a stany ted staly v usporadanych radach. Na vsech stranach byly oddily vojaku. Stredem vedla siroka ulice, na jejimz konci stal veliky cerny camach strezeny radou kopiniku. Jason nepotreboval zadny planek, aby zjistil, ci ten stan je. Sklouzl ze sveho moropa, zastrcil loutnu pod pazi a kracel za dustojnikem hrde, nikoliv vsak nadute. Ahankk se postavil pred Jasona, aby ho ohlasil, a jakmile se odvratil, Jason si vstrcil dentifon do ust a posunul ho jazykem na spravne misto, tedy na horni zadni stolicku — zapnuti nastane automaticky pri styku se slinami. „Zkouska, zkouska, jak me slysite?“ zaseptal. Tento mikrominiaturizovany pristroj mel automaticke rizeni hlasitosti a mohl vysilat cokoliv — od sepotu az po krik.

„Hlasite a jasne,“ zasumel mu do ucha Metin hlas, ktery nemohl slyset nikdo jiny nez on. Vystup ve forme mechanicke vibrace vede do zubu, odtud do lebky a pres kost do ucha.

„Predstup!“ vykrikl Ahankk a surove vyrusil Jasona z jeho radiofonniho spojeni tim, ze ho popadl za pazi. Jason mu nevenoval pozornost, vyskubl se a kracel sam k muzi, ktery sedel na zidli s vysokym operadlem. Temuchin mel v te chvili otocenou hlavu, mluvil se svymi dvema dustojniky, a to bylo stesti, protoze Jason nedokazal nedat najevo prekvapeni, kdyz zjistil, z ceho trun sestava: z traktorove sedacky, podeprene a oprene o bezzakluzne pusky, ktere byly svazany dohromady kozenymi provazci, z nichz na nekterych byly jeste cerne castecky zachovaleho masa. Temuchin, zabijec vetrelcu — a zde byl dukaz.

Temuchin se otocil, kdyz Jason prisel az k nemu, a uprene se na neho zahledel chladnym, bezvyraznym pohledem. Jason se uklonil, spis aby unikl tem zrakum nez z pokory. Pozna ho Temuchin? Nahle mu pripadaly vyztuhy v nose a splyvajici kniry velice nedostatecnym prestrojenim. Mel vymyslet neco lepsiho. Temuchin uz jednou takhle blizko neho stal. Urcite ho pozna. Jason se pomalu naprimil a zjistil, ze na neho Temuchin stale uprene hledi, ale nic nerika.

Jason mel pocit, ze by mel stat mlcky a cekat, az promluvi vladce. Ale nemylil se? To by udelal jako Jason — upirat pohled na svuj protejsek tak dlouho, az odvrati zrak, a ziskat tak nad nim prevahu. Donutit ho, aby sklopil oci. Ale tohle se urcite od potulneho zonglera necekalo! Musi predstirat trochu neklidu, i kdyz vnitrne nic takoveho