tech, jake videl u zongleru, a broukal si pro sebe jakousi pisen. Jeden z prochazejicich domorodcu se zastavil a pozoroval, jak buduji
„Dobra, silna zena, ale hloupa. Neumi postavit
Jason nevedel, co na to rict, a tak pouze neco zabrucel. Domorodec vsak neodesel, skrabal se na brade a zcela otevrene daval najevo, ze se mu Meta libi.
„Potrebuji silnou zenu. Dam ti za ni sest koz.“
Jason si uvedomil, ze to, co ten chlapik obdivuje, je neco vic nez jeji sila. Meta si pri sve namahave praci stahla tezke kozesiny a jeji stihla postava byla daleko pritazlivejsi nez podsadite a robustni tvary nomadskych zen. Vlasy mela vkusne upravene, zuby bez jedineho kazu, oblicej bez poskvrny a jizev.
„Asi by sis nepomohl,“ odrazoval ho Jason. „Dlouho spi, hodne ji. Stala moc penez. Dal jsem za ni dvanact koz.“
„Dam ti deset,“ smlouval bojovnik, pristoupil bliz, popadl Metu za pazi a pritahl ji k sobe, aby si ji mohl prohlednout. Jason se zachvel. Mozna ze mistni zeny byly zvykle, ze se s nimi zachazi jako s veci, ale Meta rozhodne nebyla ten typ. Jason ocekaval, ze vybuchne, ale prekvapila ho — odtahla pazi, odvratila se a zacala zase pracovat.
„Pojd sem,“ vyzval Jason neodbytneho vetrelce. Musel zasahnout, nez se zajde prilis daleko. „Pojd se napit. Mam dobry
Ale uz bylo prilis pozde. Bojovnik vztekle vykrikl, ze mu vzdoruje pouha zena, a pesti ji prastil pres ucho, a pak se zase po ni natahl.
Meta pod tou necekanou ranou klopytla a potrasla hlavou. Kdyz se k ni nyni priblizil, nebranila se, ale otocila se a zaroven zvedla pazi. Pevnou malikovou hranou ho zasahla do ohryzku, az mu ho temer zlomila, a muz nebyl schopen vyrazit ze sebe ani slovo, jen se kroutil bolesti, chrcive kaslal a plival krev.
Jason chtel zakrocit, ale nez udelal jediny krok, bylo po vsem. Bojovnik mel dobre reflexy — ale Meta jeste lepsi. Vztycil se, krev mu stekala po brade, a kyval nozem drzenym spodnim uchopem v hrozivem naznaku bodnuti.
Meta mu sevrela zapesti obema rukama, a v temze okamziku se prohnula, takze ji nuz minul. Kroutila mu zapestim dal a pacila mu pazi za zada takovou silou, az mu nuz z bezmocnych prstu vypadl. V teto chvili mohla prestat, ale protoze byla Pyrrankou, neprestala.
Zachytila nuz, drive nez dopadl na zem, vzprimila se a zesikma ho vrazila do muzovych zad az po strenku tak, ze ostri proniklo do plic a srdce, a muz byl vmziku mrtev. Kdyz ho pustila, klesl k zemi.
Jason dosedl na skrinku a jakoby nahodou se dotkl ukazovackem zamkoveho stitku — zaslechl cvaknuti, kdyz se zamek otevrel. Sarvatce prihlizela spousta lidi, kol dokola zaznivalo uzasle mumlani. Prikolebala se jedna zena a zvedla muzovu pazi, ta bezvladne klesla, kdyz ji pustila.
„Je mrtev,“ vydechla uzasle a s obdivem zirala na Metu. „Vy dva — ke mne!“ zvolal Jason, pouzil jejich vlastni jazyk, aby ostatni nerozumeli. „Mejte zbrane pohotove a drzte se u me. Kdyby doslo k nejhorsimu, jsou tu granaty s plynem a vase pistole. Ale jakmile je jednou pouzijeme, budeme muset vyhladit nebo zajmout cely kmen. To si vsak nechame jako posledni moznost.“
Shanin s nekolika desitkami bojovniku se prodral davem a dival se neduverive na mrtveho muze. „Tva zena ho zabila jeho vlastnim nozem?“
„Ano — a byla to jeho vina. Strkal do ni, zacal ji obtezovat a pak ji napadl. Byla to pouha sebeobrana. Zeptej se kohokoliv tady.“ Z davu se ozvalo souhlasne mruceni.
Nacelnik vypadal spis udivene nez rozzlobene. Odvratil pohled z mrtvoly na Metu, pak se k ni priblizil, vzal ji za bradu, otacel ji hlavou a pritom si ji zkoumave prohlizel. Jason videl, jak ji zbelely klouby, ale ovladala se.
„Z jakeho je kmene?“ zeptal se Shanin.
„Je z daleka, z hor, daleko na sever. Ten kmen se jmenuje… Pyrrane. Velice zdatni bojovnici.“
Shanin zabrucel: „Nikdy jsem o nich neslysel.“ Jako kdyby to, ze o nich nevi, znamenalo, ze neexistuji. „Jaky maji totem?“
„Jaky?“ premyslel Jason. Nemuze to byt krysa ani lasicka.
Jake tvory videli v horach? „Orel,“ prohlasil s vetsi jistotou, nez jakou poci? oval. Jednou zahledl nejakeho ptaka, co vypadal jako orel, ktery krouzil nad vysokymi vrcholky.
„Velice silny totem,“ uznal Shanin, ten symbol na nej zrejme udelal dojem. Pohledl na mrtveho muze, dotkl se ho nohou.
„Urcite mu patri morope a kozesiny. Ty zena mit nemuze.“ Pohledl vychytrale na Jasona a cekal na odpoved.
Odpoved byla snadna. Jelikoz zeny samy byly majetkem, nemohly zadny majetek vlastnit. A vitezi nalezi korist. A? nikdo nerika, ze dinAlt neni velkorysy, co se tyce ojetych moropu a pouzitych kozesin.
„Jeho majetek je samozrejme tvuj, Shanine. Jedine tak je to spravne. Ani by me nenapadlo, abych si ho privlastnil, to mi ver. A dneska vecer zenu zbiju za to, co udelala.“
Byla to spravna odpoved, a Shanin prijal korist jako neco samozrejmeho. Vzdalil se, pak zavolal pres rameno: „Nemohl to byt dobry bojovnik, kdyz ho zabila zena. Ale ma dva bratry.“
V jeho slovech byl urcity vzkaz a Jason se nad nim zamyslel, kdyz se zvedavi divaci rozesli a vzali mrtveho s sebou. Meta a Grif dokoncili zakryti
A taky vyvolalo, a to driv, nez si Jason myslel. Zvenci zaznel dupot a ostre zajeceni, a Jason se vrhl ke vchodu. Ve chvili, kdy dobehl na scenu, bylo uz po predstaveni.
Pul tuctu mladiku, asi pribuznych zabiteho, se rozhodlo pomstit na Grifovi. Vetsina z nich byla starsi a vetsi nez on. Rekli si, ze Grifa napadnou, zmlati a rychle utecou. Tak docela jim to nevyslo.
Tri z nich ho sice chytili, aby ho pridrzeli, kdyz ho ostatni budou bit, ale dva ted lezeli v bezvedomi na zemi — Grif jim srazil lebky dohromady — a treti se svijel ve velkych bolestech po kopanci do varlat. Nyni Grif klecel na krku ctvrteho a zaroven patemu pacil nohu za zada v umyslu zlomit mu ji. Sesty utocnik se pokousel utect, a Grif hmatal po nozi, aby mu utek prekazil.
„Nozem ne!“ vykrikl Jason a pomohl tomu poslednimu na cestu poradnym kopancem do kostrce. „Uz mame dost maleru s jednou mrtvolou.“
Se zlobnym vyrazem ditete, ktere pripravili o hracku, si Grif vynutil bolestivy vykrik jednoho z tech, ktere drzel, kdyz mu zkroutil kotnik, a pridusene zachrceni toho druheho, kdyz mu pritlacil koleno ke krku vetsi silou. Pak se postavil a sledoval, jak zraneni utocnici se belhaji a plazi z mista boje. Az na rychle otekajici oko a utrzeny rukav se mu nic nestalo. Jasonovi se za polohlasneho presvedcovani podarilo dostat Grifa do
Jason zasneroval vchod a pohledl na oba Pyrrany, kteri dosud prekypovali vzrusenim a nervozne prechazeli sem a tam, jako by ocekavali dalsi problemy.
„Tak co,“ prohlasil a pokrcil rameny, „kdo by mohl tvrdit, ze jste hned napoprve neudelali silny dojem?“
8
