Temuchin se nezeptal, na co se zeptat mel, jen oci mu zhnuly hnevem.
„Zongleri nemaji zadny kmen a nenosi zadny symbol. Tak je to spravne, protoze se toulaji od kmene ke kmeni a nemaji mit zadne zavazky. Ale musim ti rict, ze jsem se narodil u kmene Pyrranu. Prinutili me odejit, a proto jsem se stal zonglerem.“
Ani ted se Temuchin nezeptal, na co se zeptat mel, a Jason si nemohl dovolit, aby vyckavave ticho trvalo prilis dlouho. „Musel jsem od nich odejit, protoze — tezko se mi to rika ve srovnani s ostatnimi Pyrrany… jsem slaby a zbabely.“ Temuchin se mirne zhoupl v bocich a do obliceje se mu nahrnula krev. Naklonil se, otevrel usta — a propukl v buracivy smich. Dosud se smal, kdyz dosel k svemu trunu a klesl na nej. Nikdo z pritomnych nevedel, co si ma myslet, vsichni proto mlceli. Jason si dovolil naznak usmevu, ale nic nerikal. Temuchin pokynul sluhovi s kozenou lahvi
„Potesils me,“ uznal „Neni toho mnoho, cemu se dokazu zasmat. Myslim, ze jsi inteligentni, snad az prilis, a asi na to jednoho dne zajdes. A ted mi povez o tech Pyrranech…“
„Zijeme v horskych udolich na severu a zridkakdy se vydavame na planiny.“ Jason si historku o svem kmeni vymyslel uz od te doby, kdy se poprve pripojil k nomadum, nyni nastal cas podrobit ji prakticke zkousce. „Verime na pravo moci, ale take na pravo prava. Proto malokdy opoustime sva udoli, a zabijime kazdeho, kdo porusi zakon. Jsme Pyrrane se znakem orla, coz symbolizuje nasi silu — jedina z nasich zen dokaze zabit bojovnika z rovin holyma rukama. Slyseli jsme, ze Temuchin prinasi na plane zakon, a me poslali, abych zjistil, jestli je to pravda. Jestli to pravda je, pak se Pyrrane pripoji k Temuchinovi…“
Oba vzhledli, nahle vyruseni z hovoru. Temuchin proto, ze se ozvaly vykriky a povely, kdyz skupina moropu zarazila pred
Do
„Podej hlaseni!“ porucil Temuchin. Ahankk predstoupil.
„Ucinili jsme, jak jsi prikazal, Temuchine. Dorazili jsme tam rychle a Shanin nas zavedl k nejakemu
Temuchin si trel zamyslene celist. Jason se odvazil rizika a promluvil.
„Dovoli mi Temuchin, abych se na neco zeptal?“
Temuchin na neho dlouze a prisne pohledl, pak prikyvl.
„Jaky je trest za rebelii a soukromou pomstu v tve armade?“
„Smrt. Copak existuje nejaky jiny trest?“
„Pak bych rad odpovedel na otazku, kterou jsi mi polozil drive. Chtel jsi vedet, co jsou Pyrrane zac. Ja jsem ze vsech Pyrranu nejslabsi. Rad bych zabil toho nezraneneho zajatce, jednou rukou, pouhou dykou, jednou ranou — a muze byt ozbrojen, cim chce. Treba i mecem. Zda se, ze je to dobry bojovnik.“
„To taky je,“ uznal Temuchin, pohlizeje na velkeho, statneho muze, ktery byl temer o hlavu vetsi nez Jason. „Myslim, ze je to velice dobry napad.“
„Spoutej mi ruku,“ porucil Jason nejblizsimu strazci a dal si levou pazi za zada. Toho zajatce ceka v kazdem pripade smrt, a jestli jeho smrt jejich veci poslouzi, bude to pravdepodobne prospesnejsi nez cokoli, co udelal za cely svuj zivot. Neuvazujes jako pokrytec, Jasone? zeptalo se neco uvnitr neho, ale on neodpovedel, jelikoz ten naznak obvineni skryval velky kus pravdy. Kdysi nemel rad smrt a nasili a snazil se jim vyhnout. Nyni je zrejme vyhledava.
Pak pohledl na Metu, ktera lezela v bezvedomi a zkroucena bolesti na zemi, a jeho myslenky patrily nozi v pochve. Ukazka neobvykle obratnosti v zapase treba Temuchina zaujme. A ten nevzdelany barbar s naznakem arogantniho usmevu se bez zabijeni zrejme neobejde.
Nebo by to byl on, Jason, kdo by byl zabit, kdyby svuj napad neprosadil. A jestli daji tomu vazounovi kopi nebo palici, bude po Jasonovi v nekolika minutach.
Nehnul ani brvou, kdyz vojaci zbavili jeho protivnika pout a Ahankk mu podal svuj vlastni dlouhy obourucni dustojnicky mec. Ten dobrak Ahankk — jak se nekdy vyplaci delat si nepratele. Na to, jak mu zkroutil palec, dosud nezapomnel a chce se za to pomstit. Poplacal se svym nozem se sirokou cepeli o bok a nechal ho viset spickou dolu. Byl to neobycejny nuz, ktery si ukoval a zakalil sam, vzorem pro nej byl lovecky nuz zvany
Muz s mecem vyrazil ze sebe vykrik, zamaval mecem a rozbehl se kupredu. Stacila jedna rana, machnuti celou vahou, a zadny nuz by ji nezachytil. Jason stal tak klidne, jak jen dokazal, a cekal.
Teprve kdyz mec svistel dolu, uhnul, ucinil krok vpred pravou nohou a pevne se zaprel do zeme. S rukou naprazenou a loktem zahnutym machl nozem nahoru a zachytil uder mece na jeho ostri. Sila uderu mu temer vyrazila nuz z ruky a srazila ho na kolena.
Ozval se vsak trhavy kovovy zvuk, kdyz mekke zelezo mece narazilo na ostri nastrojarske oceli, veskera sila se soustredila na malou plochu — a mec se rozpadl vedvi.
Jason zahledl jen na zlomek okamziku ohromeny vyraz v protivnikove obliceji, kdyz jeho mec dopadl a jeho ruce sviraly pouze jilec s pahylem cepele. Sila uderu, ktera srazila Jasonovi pazi, ho strhla s sebou, a Jason vyuzil hybnosti pohybu, jen smer noze zmenil — nahoru.
Spicka noze roztrhla kozeny odev a vnikla do muzovy brisni dutiny az po jilec. Jason se pevne oprel nohama, vsi silou trhl nozem nahoru, vyrizl do muzovych vnitrnosti hlubokou ranu, az se cepel zarazila o klicni kost. Drzel tam nuz tak dlouho, dokud se muzovy oci neobratily v sloup, nez vedel, ze ten clovek je mrtev.
Vytahl nuz a postoupil. Mrtvola sklouzla na zem k jeho noham.
„Chci se na ten nuz podivat,“ rekl Temuchin.
„V nasem udoli mame velice dobre zelezo,“ prohlasil Jason a sklonil se, aby otrel nuz o odev mrtveho muze. „Je z neho dobra ocel.“ Vyhodil nuz do vzduchu, chytil ho za spicku a podal strenkou Temuchinovi, ktery si ho chvili prohlizel, pak zavolal na vojaky.
„Obnazte tomu zranenemu krk,“ porucil.
Muz chvili zapasil, pak upadl do apatie cloveka, ktery je jiz mrtev. Dva vojaci ho drzeli a treti pevne sviral jeho dlouhe vlasy obema rukama a tahl ho vpred s oblicejem k zemi, spinavy krk holy a natazeny. Temuchin pristoupil, pohraval si s nozem v ruce a pak ho zvedl nad hlavu.
Jedinym prudkym stahem svalu spustil nuz na krk a tichy
Napeti povolilo, vojak ustoupil o krok s oddelenou hlavou v rukou. Telo, z nehoz tryskala krev, padlo neslavnostne na zem. „Ten nuz se mi libi,“ prohlasil Temuchin. „Necham si ho.“
„Prave jsem ti ho chtel darovat,“ pospisil si Jason a uklonil se, aby zakryl rozmrzely vyraz. Mel si uvedomit, ze se neco takoveho stane. No nic, je to jenom nuz.
„Znaji tvoji lide hodne ze stare vedy?“ zeptal se Temuchin a hodil nuz sluhovi, aby ho zvedl a ocistil. Jason okamzite zostrazitel.
„Ne vice ani mene nez ostatni kmeny,“ prohlasil.
„Zadny z nich nedokaze vyrobit zelezo, jako je tohle.“
„Je to stare tajemstvi, predavane z otce na syna.“
„Muzete mit i jina stara tajemstvi.“ Jeho hlas byl tvrdy a ostry jako ta ocel.
„Snad.“
„Existuje jedno davno zapomenute tajemstvi, o kterem jsi mozna slysel. Nekteri ho nazyvaji ohnovy plamen, jini strelny prach. Co o nem vis?“
Co vlastne o nem vim, pomyslel si Jason a pokousel se neco vycist z upreneho vyrazu Temuchina. Co muze barbarsky zongler vedet o takovych vecech?
A jestli je to lecka, co mu ma rict?