Prvni planeta smrti

podvedome vztahl ruku a podrbal psa na hrbete, kde — jak vedel — pes citil svrbeni.

„Nevedel jsem, ze jsi hovorny,” ozval se Naxa, zatimco se na oba dival. A v jeho hlase poprve zaznel pratelsky ton.

„Ani ja to nevedel,” priznal Jason, „az do teto chvile.” Upiral pohled do oci zvirete pred sebou, kdyz prejizdel rukou po jeho hrbolatem, nevzhlednem hrbete, a zacinalo mu svitat.

Hovorni museli mit dobre vyvinute paranormalni schopnosti, to bylo nyni zrejme. Neexistuji zadne rasove nebo druhove bariery, kdyz dva tvorove sdileji emoce. Nejdrive empatie blokujici nenavist nebo strach. Pak prima komunikace. Hovorni snad byli temi, kteri poprve prolomili barieru nenavisti na Pyrru a naucili se zit ve shode s mistnimi formami zivota. Za priklad si je mohli vzit dalsi — a tak by se snad dalo vysvetlit, jak vznikla komunita takzvanych hrabosu.

Nyni, kdyz se Jason soustredoval, zacal vnimat myslenkovy tok kolem sebe. Vnimani doryma se prolinalo s jinymi, strukturalne obdobnymi vjemy ze zadni casti stodoly. Vedel, aniz musel vyjit ven, ze na poli za stodolou jsou dalsi takova velka zvirata.

„To je pro me zcela neco noveho,” priznal Jason. „Naxo, uvazovala o tom nekdy? Jaky je to pocit, kdyz s nimi muzes hovorit? Totiz, vis, proc dokazes zvirata prinutit, aby te poslouchala, zatimco jini v tom nemaji vubec zadne stesti?”

Takove uvazovani delalo Naxovi potize. Vjel si prsty do hustych vlasu a zabrucel v odpoved: „O tom jsem nikdy nepremyslel. Jen jsem to delal. Kdyz clovek pozna zvirata skutecne dobre, muze odhadnout, co udelaji. Nic vic.”

Bylo zrejme, ze Naxa nikdy nepremyslel, z ceho pochazi jeho schopnost ovladat zvirata. A kdyz o tom nepremyslel on, jini o tom sotva premysleli. Nic je k tomu nenutilo. Tuto schopnost hovornych proste akceptovali jako jednu ze skutecnosti zivota.

Predstavy v jeho hlave do sebe zapadaly a spojovaly se jako kousky skladacky. Rikal Kerkovi, ze pyrranske formy zivota se v boji proti lidstvu spojily, ale ze nevi proc. Jiste, dosud nevedel proc, ale zacinal mit urcitou predstavu jak.

„Jak daleko muzeme byt od mesta,” zeptal se Jason. „Nevis, jak dlouho by trvalo dostat se tam na dorymovi?”

„Pul dne tam, pul dne zpatky. Proc? Chces tam jet?”

„Ne, nechci jet do mesta, jeste ne. Ale rad bych se k nemu dostal blizko.”

„Uvidime, co na to rekne Rhes,” minil Naxa.

Rhes bez vahani souhlasil, aniz se na neco ptal. Osedlali tedy dorymy a okamzite odjeli, aby se z te okruzni cesty vratili do setmeni.

Jeli temer hodinu, nez Jason poznal, ze jedou k mestu, a kazdou minutou ten pocit silil. Rovnez Naxa si ho uvedomoval, a aniz neco rekl, neklidne se v sedle vrtel. Oba neustale uklidnovali doteky dorymy, kteri projevovali stale vetsi neklid.

„Uz jsme dost daleko,” usoudil Jason a Naxa s radosti zastavil. Myslenky beze slov slehaly Jasona do mozku a vyplnovaly ho. Prichazely ze vsech stran — ve smeru od mesta, ktere nebylo videt, mely vsak nejvetsi intenzitu. Naxa a dorymove reagovali stejne, neklidne a s vnitrni nejistotou, aniz vedeli proc.

Jedno se nyni stalo zrejme. Pyrranska zvirata jsou citliva na vlneni psi — rostliny a nizsi zivotni formy pravdepodobne rovnez. Snad se jeho prostrednictvim dorozumivaji, protoze cloveka, ktery ma na ne silny vliv, poslouchaji. A v teto oblasti byl prival vlneni psi tak silny, jaky Jason dosud nezazil. I kdyz svoje paranormalni schopnosti mel rozvinute v psychokinezi — ovlivnovani pohybu nezivych predmetu silou vule — byl citlivy i na vetsinu psychickych jevu. Kdyz se dival na nejake sportovni utkani, mnohokrat citil souhlasnou jednotu mnoha mysli vyjadrujicich tutez myslenku. Nyni citil neco podobneho. Jenze uplne jineho.

Dav jasal nad urcitym uspechem na hristi, nebo zklamane vzdychal nad neuspechem. Ten pocit proudil, a jak se hra vyvijela, menil se. Zde vsak byl myslenkovy tok nekonecny, silny a hrozivy. Nedal se dost dobre vyjadrit slovy. Vyjadroval zcasti nenavist, zcasti strach — a beze zbytku nicivou touhu.

Smrt nepriteli — tak by to Jason vyjadril nejvystizneji. A bylo v tom jeste vic: nekonecna mentalni reka vzteku a smrti.

„Ted se vratime,” rozhodl Jason, kdyz se mu z deptajicich pocitu, ktere ho zaplavily, nahle udelalo spatne. Kdyz se vydali na zpatecni cestu, zacal mnohe chapat.

Ten nahly, nevyjadritelny strach, kdyz ho prveho dne na planete napadl pyrransky zivocich. A svoje opakujici se nocni mury, ktere nikdy zcela neustaly, ani po narkotikach.

V obou pripadech tak reagoval na nenavist namirenou proti mestu. I kdyz z nejakeho duvodu ji driv nevnimal tak bezprostredne jako nyni, prece se mu z ni dostalo tolik, aby v nem vzbudila silnou emocionalni odezvu.

Kdyz se vratili, Rhes uz spal a Jason s nim nemohl mluvit driv nez rano. Navzdory unave z cesty zustal dlouho do noci vzhuru a premyslel o tom, co dnes zjistil. Muze rict Rhesovi, co zjistil? Spis ne. Kdyby to udelal, musel by vysvetlovat, jak je to zjisteni dulezite a k cemu ho hodla vyuzit. Nic, co by obyvatelum mesta pomohlo, by se Rhesovi ani v nejmensim nezamlouvalo. Bude nejlepsi, kdyz nic nerekne, dokud vsechno neskonci.

18

Po snidani rekl Rhesovi, ze se chce vratit do mesta.

„Uz jsi tedy videl z naseho barbarskeho prostredi dost a chces zpatky ke svym pratelum. Pomoct jim treba, aby nas vyhladili?” Rhes to rikal lehkym tonem, ale z jeho slov zaznival hnev.

„Doufam, ze si neco takoveho doopravdy nemyslis.,” rekl mu Jason. „Vzdy? prece vis, ze pravda je zcela jina. Byl bych rad, kdyby ta obcanska valka skoncila a kdyby se tvoji lide dostali ke vsem vymozenostem vedy a mediciny, ktere jsou vam odepirany. Udelam vse, co budu moci, abych to dokazal.”

„To se nikdy nezmeni,” usoudil zachmureny Rhes, „tak neztracej cas. Avsak v zajmu sve i nasi bezpecnosti budes muset udelat jedno: nepriznat, dokonce ani nenaznacit, ze jsi s nejakym hrabosem mluvil!”

„Proc?!”

„Proc! Protoze by nas nemilosrdne zlikvidovali! Copak jsi tak naivni? Ti udelaji vsecko, abychom si moc nepolepsili, a mnohem radeji by nas vsechny videli jako mrtvoly. Myslis si, ze se budou rozpakovat te zabit, jestli budou mit jen podezreni, ze ses dostal s nami do styku? Uvedomuji si — i kdyz to nepripoustis — ze ty samotny muzes zcela pozmenit rozlozeni sil na planete. Radovy kseftar si muze o nas myslet, ze jsme jenom o neco malo vic nez zver, ale ti, co je vedou, si to nemysli. Ti vedi, co potrebujeme a co chceme. A mozna si spravne domysli i to, o co te pozadam.

Pomoz nam, Jasone dinAlte. Vra? se mezi ty lidske svine a lzi. Rekni, ze jsi s nami vubec nemluvil, ze ses ukryl v lese a ze jsme te napadli a ze jsi musel strilet, aby ses zachranil. Dodame ti nejakou cerstvou mrtvolu, aby tato cast vypraveni vypadala autenticky. Donu? je, aby ti uverili, ale i pak, kdyz si budes myslet, zes je presvedcil, hrej dal svoji roli, protoze te budou pozorovat a hlidat. Pak jim rekni, ze jsi se svou praci hotov a ze jsi pripraven odjet. Dostan se v bezpeci z Pyrru na jinou planetu, a ja ti slibim vsecko ve vesmiru. Budes mit, co budes chtit. Moc, penize — cokoli.

Tohle je bohata planeta. Kseftari tezi a prodavaji kovy, ale my bychom to dokazali mnohem lip. Prile? sem zpatky s kosmickou lodi a pristan na tomto kontinente kdekoli. My nemame mesta, ale nasi lide maji farmy vsude, najdou te. Pak budem mit svoje obchodni spojeni — ve svem meste. To je to, co vsichni chceme a pro co udelame prvni posledni. A ty to zaridis. Dame ti, co si jen budes prat. To slibuji — a my sliby dodrzujeme.”

Intenzita a rozsah toho, co slysel, udelaly na neho obrovsky dojem. Vedel, ze Rhes mluvi pravdu a ze kdyz udela, oc ho Rhes zada, veskere zdroje planety budou jeho. Na zlomek okamziku se ho zmocnilo pokuseni, vychutnaval pomysleni, jake by to bylo. Pak si uvedomil, ze by to byla moc polovicni a navic uboha. Kdyby se tito lide stali tak silni, jak chteji byt, ze vseho nejdrive by se pokusili znicit obyvatele mesta. Vysledkem by byla krvava obcanska valka, pri ktere by pravdepodobne obe strany zahynuly. Rhesuv navrh byl dobry — ale jen zpola.

Jason musi najit jine reseni, takove, ktere by zabranilo na teto planete bojum a umoznilo, aby oba tabory