Prvni planeta smrti

lidskeho rodu zily v miru.

„Rhesi, neudelam nic, co by tvym lidem ublizilo — a udelam vse, co bude v mych silach, abych jim pomohl.”

Rhes se s touto polovicatou odpovedi spokojil, protoze si ji vysvetlil pouze jednostranne. Po zbytek dopoledne se venoval komunikatoru, kdyz organizoval, jak maji byt dodavky potravin dopraveny na misto, kde probihala vymena zbozi.

„Zasilky jsou pripraveny, a signal jsme uz vyslali,” konstatoval. „Nakladak sem prijede zitra, a ty na neho musis cekat. Vsecko je zorganizovano, jak jsem ti povidal. Ted odjedes s Naxou. Musi se tam dostat driv nez nakladak.”

19

„Nakladak tady bude co nevidet — vis, co mas delat?” zeptal se Naxa.

Jason prikyvl a znovu zaletel pohledem k mrtvemu muzi. Nejaka selma mu utrhla pazi a on vykrvacel. Utrzenou pazi zavazali do kosiloveho rukavu, takze z vetsi vzdalenosti vypadala normalne. Pohled zblizka na tu ochable lezici ruku a na bilou pokozku a vyraz hruzy v obliceji vyvolaval v Jasonovi neblahe pocity. Byl by radeji, kdyby mrtvola byly bezpecne pohrbena. Chapal vsak, ze je dulezite, aby dneska byla zde.

„Uz prijel. Pockej, az se natoci zadkem,” zaseptal Naxa.

Obrneny nakladni automobil mel tentokrat ve vleku tri pohanene privesy. Cela souprava se skripave vysplhala po kamenitem svahu, pak se s kvilenim zastavila. Krannon opatrne vystoupil z kabiny, a nez otevrel privesy, obezrele se rozhledl. Na pomoc s nakladanim si privezl s sebou zdvizneho robota.

„Ted!”

Jason vyrazil na mytinu, utikal a vykrikoval Krannonovo jmeno. Za nim se ozyvaly praskave zvuky z toho, jak dva muzi v ukrytu z husteho listi tahli v jeho stopach mrtve telo. Otocil se, a aniz se zastavil, vystrelil nahodile do vzduchu.

Ozvalo se prasknuti jine pistole — to vystrelil Krannon a jeho naboj nadzvedl dvojnasobnou mrtvolu driv, nez dopadla na zem. Pak Krannon zalehl a zameril palbu do stromu za bezicim Jasonem.

Ve chvili, kdy Jason dobihal k nakladnimu autu, vzduchem neco zabzucelo a Jasonovi se do zad zarizla horka bolest, ktera ho srazila k zemi. Ohledl se, kdyz ho Krannon tahl dvermi do kabiny, a spatril, ze mu za ramenem cni kovovy sip.

„Mate kliku,” poznamenal Krannon. „O chlup niz a slo to do srdce. Ja vas pred hrabosi varoval. Mate kliku, ze jste vyvazl jen s timhle.” Lezel vedle dveri a strilel do lesa, nyni jiz ztichleho.

Pri vytahovani sipu citil Jason mnohem vetsi bolest, nez kdyz ho sip zasahl. Klel, protoze to bolelo, kdyz mu Krannon ranu ovazoval, a soucasne obdivoval ty, kteri ho zranili, s jakou ucelovou primocarosti jednaji. Riskovali jeho zivot, aby jeho utek vypadal hodnoverne. A take riskovali, ze se proti nim muze obratit za to, ze ho postrelili. Celou akci provedli dukladne a beze zbytku, a Jason je za jejich duslednost proklinal.

Pote, co Jasona osetril, vystoupil Krannon opatrne z auta. Rychle nakladani dokoncil a vyrazil s privesy zpatky k mestu. Jason dostal injekci proti bolesti, a ted, kdyz vyrazili, upadl do lehkeho spanku.

Zatimco spal, Krannon musel dat zpravu radiem, protoze kdyz dojeli do mesta, Kerk na ne uz cekal. Ihned jak se nakladni auto dostalo za ochranny val, Kerk prudkym trhnutim otevrel dvere kabiny a vytahl Jasona ven. Obvaz se posunul, a Jason ucitil, ze se mu rana otevrela. Stiskl zuby — Kerk se nedocka poteseni, aby ho slysel narikat.

„Rikal jsem ti, abys zustal v baraku, dokud lod nepoleti. Proc jsi utekl? Proc jsi sel ven? Mluvils s hrabosi — ze?” Pri kazde otazce Jasonem zatrasl.

„Nemluvil jsem — s nikym,” podarilo se Jasonovi ze sebe vyrazit. „Pokouseli se me dostat, dva jsem zastrelil — skryval jsem se, dokud se nevratil nakladak.”

„Pak dostal jeste jednoho,” ozval se Krannon. „Videl jsem to. Dobry zasah. Ja asi dostal taky par. Nech ho, Kerku. Strelili ho do zad, jeste nez dobehl k nakladaku.”

Vysvetlovani uz bylo dost, usoudil Jason pro sebe. Neprezen to. Doprej mu casu, aby si to prebral. Je nacase zmenit predmet hovoru. Vim o necem, co odvede jeho pozornost od hrabosu.

„Bojoval jsem za tebe, Kerku, zatimco ty jsi zustal v bezpeci za ochrannym valem.” Jason se oprel o bocnici auta, kdyz Kerk svoje sevreni povolil. „Prisel jsem na to, kvuli cemu ta vase bitva s planetou vlastne je — a jak ji muzete vyhrat. Ted mi dovol, abych se posadil, a ja ti to povim.”

Zatimco spolu hovorili, dorazili sem dalsi Pyrrane, a nyni se nikdo z nich ani nepohnul. Stejne jako Kerk stali strnule a jen na Jasona hledeli. A kdyz Kerk promluvil, vyjadril se za vsechny.

„Co tim chces rict?”

„Jen to, co jsem rekl. Pyrrus s vami bojuje — aktivne a vedome. Vyjed si dost daleko za hranice tohoto mesta a ucitis, ze jsou na mesto nasmerovany vlny nenavisti. Ne, to by neslo — ty je neucitis, protoze jsi vyrostl ve meste. Ja vsak ano, a taky kdokoli jiny, kdo ma nejaky druh paranormalni citlivosti. Na vas je neustale vysilana vyzva k valce. Zivotni formy teto planety paranormalni citlivost maji a na ten prikaz reaguji. Utoci a meni se a mutuji, aby vas nicily. A budou v tom pokracovat, dokud vsichni nezahynete — pokud nebudete schopni s valkou skoncovat.”

„Jak?” Kerk to slovo vystekl a jeho otazka se odrazela na tvarich vsech.

„Tim, ze najdete toho nebo to, co tu vyzvu vysila. Zivotni formy, ktere na vas utoci, nemaji zadne rozumne duvody. Dostavaji rozkaz utocit. Myslim, ze vim, jak zdroj techto rozkazu najit. Pak uz pujde o dekodovani vzkazu, nabidnuti smiru a pripadne ukonceni celeho nepratelstvi.”

Po jeho slovech zavladlo naproste ticho, a Pyrrane se snazili vyrcenou myslenku vstrebat. Prvni se vzpamatoval Kerk, pokynem ruky naznacil, aby se vsichni rozesli.

„Vra?te se ke sve praci. Za tohle odpovidam ja a beru si to na starost. Jakmile zjistim, kolik je na tom pravdy — pokud vubec nejaka — budu vas podrobne informovat.”

Lide se pomalu a beze slova rozchazeli, a jak se vzdalovali, otaceli se.

20

„A ted vsecko od zacatku,” vybidl Kerk. „A nic nevynechavej.”

„Je toho velice malo, co mohu k vecnym skutecnostem dodat. Videl jsem zvirata, pochopil vyzvu k valce. Dokonce jsem s nekterymi zviraty experimentoval a ta na moje mentalni povely reagovala. Ted musim vystopovat, kde je zdroj vyzev, ktere se staraji o to, aby tato valka pokracovala.

Reknu ti neco, co jsem dosud nikomu nerekl. Nemam ve hre jenom stesti. Mam dostatecnou paranormalni schopnost psi na to, abych dokazal pozmenit pravdepodobnost ve svuj prospech. Neni to schopnost dokonala, ale pokousim se ji z pochopitelnych duvodu zdokonalit. Behem poslednich deseti let se mi podarilo zucastnit se kursu ve vsech vyzkumnych strediscich, ktera se schopnosti psi zabyvaji. Je az neuveritelne, jak malo toho — na rozdal od ostatnich vednich oboru — vedi. Zakladni schopnost psi lze treninkem zlepsit, a byly vyvinuty nektere pristroje, ktere funguji jako psionicke zesilovace. Jeden z nich, kdyz se spravne pouzije, je velmi dobrym smerovym indikatorem.”

„Ty chces ten pristroj sestrojit?” zeptal se Kerk.

„Presne tak. Sestrojit ho a vzit v lodi mimo mesto. Jakykoli signal, ktery je dostatecne silny, aby udrzoval tuto staletou bitvu v chodu, by se mel dat vystopovat. Budu ho sledovat, spojim se s bytostmi, ktere ho vydaji, a