Prvni planeta smrti

pokusim se zjistit, proc to delaji. Predpokladam, ze budes souhlasit s jakymkoli rozumnym planem, ktery povede ke skonceni teto valky.”

„S jakymkoli rozumnym,” zduraznil Kerk chladne. „Jak dlouho ti bude trvat, nez ten pristroj postavis?”

„Jen par dni, jestli tady mate vsecky soucastky.”

„Tak se do toho pus?. Zrusim let, ktery je naplanovany, a necham tady lod cekat, pripravenou k letu. Az pristroj postavis, chci, abys signal vysledoval a podal mi zpravu.”

„Souhlas,” rekl Jason a povstal. „Jen co se mi na tu diru v zadech nekdo podiva, sepisu seznam potrebnych veci.” Jasonovi pridelili zachmureneho muze jmenem Skop za pruvodce — a hlidace. Ten se sveho ukolu ujal velice vazne, a Jason si zanedlouho uvedomil, ze se stal veznem na svobode. Kerk jeho vypraveni akceptoval, ale to nemuselo znamenat, ze mu uveril — a na jeho jediny pokyn se mohl z hlidace stat popravci.

Jason si s hruzou uvedomil, ze se to nepochybne stane. Nech? Kerk jeho vypraveni uveril nebo ne, nemuze si dovolit riskovat. Pokud existovala sebemensi moznost, ze se s hrabosi dostal do styku, nedovoli mu dostat se z planety zaziva. Lide z dzungle byli naivni, jestlize si mysleli, ze tak napadny plan muze uspet. Nebo jenom sazeli na malou pravdepodobnost, ze muze vyjit? Oni samozrejme nemohli nic ztratit.

Jason venoval jen cast pozornosti zhotovovani seznamu materialu, ktere bude pro psionicky smerovy detektor potrebovat. Jeho myslenky se potacely v sevrenych kruzich a hledaly unikovou cestu, ktera neexistovala. Nyni se uz prilis zaangazoval, nez aby proste odesel. O to se Kerk postara. Pokud se mu nepodari nalezt zpusob, jak ukoncit valku a vyresit otazku hrabosu, zustane po zbytek zivota na Pyrru jako ztroskotanec. Po velmi kratky zbytek zivota.

Kdyz byl se seznamem hotov, zatelefonoval do skladu. Az na nekolik zamen meli na sklade vse, co zrejme bude potrebovat a mohli mu to poslat. Skop upadl vsede na zidli do drimoty, ale jen zdanlive, a Jason s hlavou oprenou proti pusobeni gravitace zacal nacrtavat schema pristroje.

Pak nahle vzhledl, kdyz si uvedomil jakesi ticho. Zvuk stroju v budove a hlasy ve vedlejsi hale slysel — tak co to bylo za ticho? Psychicke ticho. Od chvile, kdy se vratil do mesta, byl tak zaneprazdnen, ze mu usla skutecnost, ze zde neni po pocitu psi ani stopa. Postradal ten nepretrzity prival zvireci reakce, stejne tak svuj neurcity, ale prukazny psychokineticky vjem. A v zablesku vzpominek si uvedomil, ze uvnitr mesta tomu tak bylo vzdy.

Snazil se mentalne citit — a temer okamzite toho nechal. Ze vsech stran na neho neustale dolehala myslenka, kterou byl nucen vnimat, kdyz ji vysel vstric. Bylo to, jako kdybyste se nachazeli uvnitr podmorskeho plavidla ve velke hloubce oceanu a drzeli ruku na uzaveru, ktery zadrzoval straslivy tlak. Z dotyku uzaveru, aniz byste ho otevreli, byste citili napeti, silu, ktera nalehala a cekala, aby vas rozdrtila. Takovym zpusobem pusobily vlny psi na mesto. Nehlasne vykriky Pyrru, plne nenavisti, by okamzite znicily jakykoli rozum, ktery by byl schopen je prijimat. Jedna z funkci jeho mozku spocivala v tom, ze prerusovala obvod citlivy na vlny psi, odstinovala vjem drive, nez mohlo dojit k poskozeni nervovych vazeb. Z tech vln pronikalo prave jen tolik, aby si neustale uvedomoval, ze jejich tlak existuje — a aby se udrzovalo podhoubi pro jeho neustale nocni mury.

Z toho vyplyval jediny okrajovy prospech. To, ze nepusobil myslenkovy tlak, mu usnadnovalo soustredit se. Navzdory unave dokoncil nakres pomerne brzy.

Meta dorazila az k veceru, prinesla soucastky, ktere si objednal. Kdyz klouzavym pohybem pokladala dlouhou krabici na pracovni stul, chystala se neco poznamenat, ale rozmyslela se a nerekla nic. Jason k ni vzhledl a usmal se.

„Jsi vedle sebe?” zeptal se.

„Nevim, co tim minis,” odsekla. „Nejsem vedle sebe. Jenom otravena. Planovany let zrusili a tim se na prisli mesic rozhasi nas zasobovaci harmonogram. A misto pilotovani nebo sluzby na ochrannem valu mi dovolili jen postavat kolem a cekat na tebe. Pak letet nekam do blbosti podle tvych pokynu. Divis se, ze jsem otravena?”

Jason peclive ulozil soucastky na nosnou konstrukci, nez pronesl „Jak jsem rekl, jsi vedle sebe. To muzu podepsat, jak jsi vedle sebe — coz te postavi jeste dal vedle sebe. A to je pokuseni, kteremu — uprimne receno — asi sotva odolam.”

Zamracene na neho pres stul pohledla a jednim prstem si mimovolne svinovala a rozpletala praminek vlasu. Jasonovi se takhle libila. Jako Pyrranka pracujici na plne obratky nemela vic osobnosti nez ozubene kolo stroje. Jakmile vsak takovou roli nehrala, pripominala mu spis divku, kterou poznal pri svem letu na Pyrrus. Rikal si, jestli je doopravdy mozne ji vysvetlit, co ma v umyslu.

„Kdyz rikam, Meto, ze jsi vedle sebe, neurazim te. Pri tom, jak a kde jsi vyrustala, nemuzes byt jina. Je fakt, ze Pyrrus je neobycejny ostrov s mnoha obrovskymi problemy, na jejichz reseni jsi expert. Ale ostrov je ostrov. Kdyz te clovek postavi pred kosmopolitni problem, jsi vedle sebe. Nebo — a to je jeste horsi — kdyz svoje ostrovni problemy uplatnujes v sirsich souvislostech. To je, jako kdyz hrajes svou vlastni hru a dovolis, aby se behem ni stale menila pravidla.”

„Mluvis nesmysly,” utrhla se na neho. „Pyrrus neni ostrov a boj o preziti urcite neni hra.”

„Promin,” usmal se. „Vyjadril jsem se obrazne a jeste ke vsemu jsem pouzil nevhodna slova. Definujme ten problem urcitejsimi vyrazy. Formou prikladu. Rekneme, ze bych ti sdelil, ze tamhle z dverniho ramu visi kridlobodec…”

Drive nez dokoncil posledni slovo, Meta mirila pistoli na dvere a ozvalo se tresknuti — to se prevrhla zidle, na niz sedel Skop. Ten se z polospanku okamzite probral do plneho strehu a jeho pistole take hledala cil na dvernim ramu.

„To byl jenom priklad,” vysvetloval Jason. „Ve skutecnosti na dverich nic neni.”

Skop nechal pistoli zmizet, a nez zvedl zidli a klesl na ni, venoval Jasonovi zamraceny, opovrzlivy pohled.

„Oba jste dokazali, ze jste schopni se s pyrranskym problemem vyporadat,” pokracoval Jason. „Ale co kdybych rekl, ze z dverniho ramu visi neco, co vypada jako kridlobodec, ale ve skutecnosti je to obrovsky hmyz, ktery zvlaknuje jemne hedvabi pouzitelne na vyrobu tkanin?”

Zpoza sveho husteho oboci vyslal Skop na holy dverni ram planouci pohled — jeho pistole se vynorila, ale jen zpola, a vzapeti zmizela opet v pouzdre — a neco nesrozumitelneho na Jasonovu adresu zabrucel. Pak raznym krokem odesel do vedlejsi mistnosti a zabouchl za sebou dvere. Meta se zachmurila, jak usilovne premyslela, a zatvarila se zmatene.

„To by nemohlo byt nic jineho nez kridlobodec,” prohlasila po chvili. „Nic jineho tak snad nemuze vypadat. Ale i kdyby to dokazalo zvlaknovat hedvabi, urcite by te to pokousalo, kdyby ses dostal bliz, takze bys to stejne musel zabit.” V uspokojeni z neotresitelne logiky sve odpovedi se usmala.

„Opet se mylis,” rekl Jason. „Prave jsem popsal pavoukoherce, ktery zije na Stoverove planete. Ten dokaze napodobit nejagresivnejsi zivocichy mistni fauny a dela to tak dobre, ze jiny druh obrany nepotrebuje. Bude ti klidne sedet na ruce a zvlaknovat metry niti. Kdybych jich privezl cely lodni naklad a vypustil je tady, vubec bys nevedela, kdy mas strilet, ze?”

„Jenze tady nejsou,” nedala se Meta.

„Ale klidne by tady mohli byt. A kdyby byli, veskera pravidla tve hry by se zmenila. Ted chapes, co mam na mysli? V cele galaxii existuji nektere pevne zakony a poradky — ale ne takove, podle jakych zijete vy. Vasim zakonem je nekonecna valka s mistnim zivotem. Chci vas zakon prekrocit a s tou valkou skoncovat. Nelibilo by se ti to? Nelibil by se ti zivot, ktery je necim vic nez jenom neustalym bojem o preziti? Zivot, v nemz ma misto stesti, laska, hudba, umeni — vsechny ty prijemne stranky existence, na ktere jsi nikdy nemela cas?”

Z tvare ji zcela zmizel vyraz pyrranske zarputilosti, kdyz naslouchala tomu, co rikal, a nechala se unaset temi cizokrajnymi predstavami. Jason behem hovoru natahl mimovolne ruku a uchopil jeji dlan, teplou a na jeho dotek tepajici rychlym pulsem.

Kdyz si Meta jeho dotyk uvedomila, rychle ruku odtahla a soucasne vstala. A kdyz slepe zamirila ke dverim, doprovazel ji ostry ton Jasonova hlasu.

„Ten hlidac Skop utekl, protoze nechtel prijit o svou drahocennou logiku. On nic jineho nema. Ale ty, Meto, ty jsi videla i jine svety, jina mista v galaxii, a vis, ze k zivotu patri mnohem vic, nez je pyrranske zabit a byt zabit. Ty podvedome chapes, ze mam pravdu, i kdyz to nechces pripustit.”

Otocila se a vybehla ze dveri.

Jason se za ni dival, rukou si zamyslene skrabal strnisko na brade. „Meto, chovam slabou nadeji, ze zena nad Pyrrankou zvitezi. Mam dojem, ze jsem zahledl to, co se stalo snad poprve v historii tohoto zatraceneho, valkou niceneho mesta — totiz slzu v ocich jednoho z jeho obyvatel.”