pristoupil ke stolu, odhodil platno, rozepjal kosili mrtveho, ktera roztala a byla uz docela mekka, a pozorne prohlizel jeho hrud. Kdyz se ji dotkl, zachvel se, nebot kuze se stala elastickou; tkane postupne roztavaly, svaly ochabovaly a hlava, dosud neprirozene zvednuta, pasivne poklesla, jako by ten clovek opravdu spal.
Rohan hledal na jeho tele nejake stopy epidemie, otravy, ustknuti, ale nenasel nic. Dva prsty leve ruky se rozevrely a objevila se drobna ranka. Jeji okraje se lehce rozevrely; ranka zacala krvacet. Na bily povrch stolu padaly cervene kapky. To uz bylo na Rohana prilis. Ani nezakryl mrtveho, vybehl z kajuty, odstrcil lidi shromazdene pred ni a zamiril jako stvany k hlavnimu vychodu.
U tlakove komory ho zadrzel Jarg a pomohl mu nasadit kyslikovy pristroj, dokonce i naustek mu vtiskl mezi zuby.
„Je neco noveho, navigatore?“
„Ne, Jargu. Nic. Nic!“
Nevnimal, s kym jede dolu vytahem. Motory stroju kvilely ve vysokych obratkach. Vitr zesilil, vlny pisku slehaly do drsneho povrchu trupu. Rohan uplne zapomnel na jizvy v panciri. Presel k zadi, postavil se na spicky a konecky prstu se dotkl kovu. Pancir byl jako skala, lepe receno jako velmi stary povrch skaly rozryte drsnymi nerovnymi ryhami. Mezi transportery zahledl vysokou siluetu inzenyra Ganonga, ale ani se ho nepokousel ptat, co o tom soudi. Inzenyr vedel totez co on. To znamena nic. Nic.
Pri navratu sedel v koute kabiny nejvetsiho transporteru s nekolika lidmi. Jejich hlasy slysel jako z velke dalky. Bocman Terner rikal neco o otrave, ale prerusili ho.
„Otrava? Cim? Vsechny filtry jsou v dokonalem stavu! Nadrze plne kysliku. Zasoby vody neporusene… hojnost potravin…“
„Videli jste, jak vypadal ten, ktereho jsme nasli v male navigacni?“ zeptal se Blank. „Znal jsem ho… Nebyl bych ho poznal, ale mel takovy prsten…“
Nikdo mu neodpovidal. Po navratu na zakladnu se Rohan odebral primo k Horpachovi. Ten se uz orientoval v situaci diky televiznimu prenosu a hlaseni skupiny, ktera se vratila drive a ktera take privezla nekolik set dokonalych snimku. Rohan pocitil mimovolne ulevu, ze nemusi veliteli podavat zpravu o tom, co videl.
Astrogator se na nej podival a vstal od stolu, na nemz mel kolem mapy rozlozeny fotografie. Byli ve velke navigacni kajute sami.
„Vzchopte se, Rohane,“ rekl. „Chapu, co citite, ale potrebujeme predevsim chladnokrevnost. A sebeovladani. Musime se dostat k jadru te zmatene historie.“
„Meli vsechny obranne prostredky: energoboty, lasery, zarice. Hlavni antimat stoji u lodi. Meli totez co my,“ rekl bezbarvym hlasem Rohan. Nahle se posadil. „Prominte,“ rekl.
Astrogator vynal ze skrinky ve stene lahvicku konaku.
„Stary prostredek, obcas se hodi. Napijte se, Rohane. Uzivalo se to drive, na bojistich…“
Rohan mlcky polkl palici tekutinu.
„Kontroloval jsem registratory vsech zdroju energie,“ rekl takovym tonem, jako by si stezoval. „Neutocilo na ne nic. Nevystrelili ani jednu. Proste, proste…“
„Zesileli?“ nabidl mu klidne astrogator.
„Chtel bych si byt jist aspon tim. Ale jak je to mozne?“
„Videl jste palubni denik?“
„Ne. Odnesl jej Gaarb. Mate ho?“
„Ano. Po datu pristani jsou jen ctyri zapisy. Tykaji se tech ruin, ktere jste zkoumal a… ‚musek‘.“
„Nerozumim. Jakych musek?“
Astrogator zvedl ze stolu otevrenou knihu.
„To nevim. Doslovne to zni tak: ‚Na sousi zadny priznak zivota. Slozena atmosfera‘… zde jsou vysledky analyz… ano, tady…,V osmnact ctyricet se druha hlidka dostala pri navratu z rozvalin do lokalni pisecne boure se znacnou aktivitou atmosferickych vyboju. Hlidka hlasi vyskyt velikeho mnozstvi musek, zaplnujicich…“
Astrogator prestal cist a odlozil knihu.
„A dal? Proc nedokoncite vetu?“
„To je totiz konec. Tim konci posledni zapis.“
„Dal uz tam neni nic?“
„Na zbytek se muzete podivat.“
Podal mu rozevrenou knihu. Stranka byla pokryta necitelnymi cmaranicemi. Rohan se zadival rozsirenyma ocima na chaoticke protinajici se cary.
„Tady to vypada jako pismeno ‚b’,“ rekl tise.
„Ano. A tady ‚G‘. Velke ‚G‘. Uplne jako kdyby to psalo male dite… Nemyslite?“
Rohan mlcel s prazdnou sklenkou v ruce. Zapomnel ji odlozit. Myslel na svoje nedavne tuzby: snil o tom, ze bude sam velet Nepremozitelnemu. Ted byl vdecny osudu, ze nemusi rozhodovat o dalsim programu vypravy.
„Svolejte vedouci skupin specialistu. Rohane! Probudte se!“
„Prominte. Bude porada?“
„Ano. At prijdou vsichni do knihovny.“
Za ctvrt hodiny uz vsichni sedeli ve velkem ctvercovem sale s barevnymi stenami, ktere skryvaly knihy a mikrofilmy. Nejhorsi byla zlovestna podobnost mistnosti Kondora a Nepremozitelneho. Pochopitelne, byly to rakety-dvojcata, ale at se Rohan dival do kterehokoliv kouta, nemohl zahnat obrazy silenstvi, ktere se mu vryly do pameti.
Kazdy clovek tu mel sve stale misto. Biolog, lekar, planetolog, elektronici i spojovi inzenyri, kybernetici i fyzikove sedeli v kreslech rozestavenych do pulkruhu. Techto devatenact lidi tvorilo strategicky mozek lodi. Astrogator stal samoten pod bilym platnem.
„Seznamili se vsichni pritomni se situaci na palube Kondora?“
Odpovedi bylo mnohohlase souhlasne zabruceni.
„Do teto chvile,“ rekl Horpach, „cety pracujici u Kondora nasly dvacet devet tel. Primo v korabu jich bylo nalezeno tricet ctyri, z toho jedno dokonale zachovane diky zmrazeni v hibernatoru. Doktor Nygren, ktery se prave odtud vratil, nam poda celkovou zpravu.“
„Nemohu toho mnoho rict,“ rekl maly doktor a vstal. Pomalu presel k astrogatorovi. Byl o hlavu mensi nez on.
„Nalezli jsme pouze devet mumifikovanych tel. Krome toho, o nemz mluvil velitel a ktere bude zkoumano zvlast. Ostatni jsou vlastne kostry nebo casti koster vyprostene z pisku. Mumifikace nastala uvnitr lodi, kde k tomu byly vhodne podminky: nizka vlhkost vzduchu, prakticky zadne hnilobne bakterie a neprilis vysoka teplota. Tela, ktera se nalezala na volnem prostranstvi, podlehla rozkladu, stupnujicimu se v obdobi destu, nebot pisek tu obsahuje znacne procento kyslicniku a sirniku zeleza, ktere reaguji se slabymi kyselinami… Ty podrobnosti nejsou dulezite. Bude-li potreba presny popis probihajicich reakci, je mozne predat tuto zalezitost kolegum chemikum. V kazdem pripade ve venkovnim prostoru nemohla mumifikace nastat, tim spise, ze k pusobeni vody a v ni rozpustenych latek se pridalo pusobeni pisku, a to trvalo nekolik let. Tim lze take vysvetlit ohlazeny povrch kosti.“
„Prominte,“ prerusil ho astrogator. „V teto chvili je nejdulezitejsi, co bylo pricinou smrti tech lidi, doktore…“
„Zadne priznaky nasilne smrti, prinejmensim na nejlepe zachovanych telech,“ odvetil okamzite lekar. Nedival se na nikoho z pritomnych, vypadalo to, ze pozoruje neco neviditelneho na sve ruce zvednute k obliceji. „Zda se, ze zemreli prirozenym zpusobem.“
„To znamena?“
„Bez vnejsiho nasilneho zasahu. Nektere dlouhe kosti, nalezene oddelene, byly zlomeny, ale to se mohlo stat pozdeji. Vyzaduje to delsi zkoumani. Ti, kteri meli na sobe saty, maji povrch kuze i kostru neposkozeny. Zadne rany, nepocitam-li drobna skrabnuti, ktera urcite nemohla byt pricinou smrti.“
„Jak tedy zahynuli?“
„To nevim. Zrejme hladem nebo zizni…“
„Zasoby vody a potravin nejsou spotrebovany,“ poznamenal ze sveho mista Gaarb.
„Vim.“
Na chvili zavladlo mlceni.
„K mumifikaci dochazi predevsim tehdy, kdyz organismus pozbude vody,“ vysvetloval Nygren. Stale se nedival na zadneho z pritomnych. „Tukove tkane se meni, ale daji se zjistit. Tedy… u tech lidi prakticky
