biologie mate nedostatecnou!“
„Uz zacina typicky spor odborniku… neni na to skoda casu…?“ zaseptal nekdo Rohanovi zezadu. Rohan se obratil a spatril sirokou, opalenou Jargovu tvar, ktera na nej s porozumenim mrkala.
„Treba to neni hmyz mistniho puvodu,“ trval na svem Ballmin, „treba ho odnekud dovezli…“
„Odkud?“
„Z planet novy…“
Ted zacali mluvit vsichni soucasne. Trvalo dost dlouho, nez se podarilo shromazdene uklidnit.
„Kolegove!“ rekl Sarner. „Vim, kde vzal Ballmin tento napad. Od doktora Graleva…“
„Nepopiram autorstvi,“ odvetil fyzik.
„Vyborne. Rekneme, ze luxus pravdepodobne znejicich hypotez si uz nemuzeme dovolit. Ze potrebujeme hypotezy silene. Prosim. Vazeni biologove! Rekneme, ze nejaky korab z planety novy sem privezl tamnejsi hmyz… Mohl by se prizpusobit mistnim podminkam?“
„Jestlize ma byt hypoteza silena, tak by mohl,“ souhlasil ze sveho mista Lauda. „Ale i silena hypoteza musi vysvetlit vse.“
„To znamena?“
„To znamena, ze musi objasnit, co ohlodalo cely vnejsi pancir Kondora do te miry, ze podle mineni inzenyru nebude korab vubec schopen letu, dokud nebude velmi dukladne opraven. Domnivate se snad, ze se nejaky hmyz prizpusobil tak, ze mohl pozivat molybdenovou slitinu? Je to jedna z nejtvrdsich latek v celem vesmiru. Inzenyre Petersene, co muze poskodit ten pancir?“
„Kdyz je dobre vytvrzen, tak vlastne nic,“ rekl zastupce hlavniho inzenyra. „Je ho mozne trochu navrtat diamanty, ale na to je treba tuny vrtacich nastroju a tisicu hodin. To uz spise kyseliny. Ale musi to byt kyseliny anorganicke, musi pusobit za teploty nejmene dva tisice stupnu a za pritomnosti prislusnych katalyzatoru.“
„Co tedy podle vas ohryzalo pancir Kondora?“
„Nemam poneti. Vypadal by tak, kdyby byl ponoren v tech kyselinach pri urcite teplote. Ale jak se to stalo bez plazmovych horaku a bez katalyzatoru — to si nedovedu predstavit.“
„Tu mate vase ‚musky‘, Ballmine,“ rekl Lauda a usedl.
„Myslim, ze nema smysl prodluzovat diskusi,“ ozval se dosud mlcici astrogator. „Bylo na ni mozna jeste brzy. Nezbude nam nic jineho nez pokracovat ve vyzkumech. Rozdelime se na tri skupiny. Jedna se bude zabyvat ruinami, druha Kondorem a treti podnikne nekolik vyprav do zapadni pouste. To je maximum nasich moznosti, nebot i kdyz pouzijeme nektere stroje Kondora, nemohu stahnout z obvodu vice nez ctrnact energobotu. I nadale bude platit treti stupen…“
PRVNI
Tiziva tma ho obklopovala ze vsech stran. Dusil se. Zoufalymi pohyby se snazil od sebe odstrcit smycky, ktere ho ovijely, zapadal stale hloubeji, s krikem zadrhnutym v oteklem hrdle marne hledal nejakou zbran, ale byl bezbranny. Napjal vsechny sily a vykrikl. Ohlusujici zvuk ho vytrhl ze sna. Rohan vyskocil z luzka napul bez sebe, uvedomoval si jen to, ze ho obklopuje sero a ze neustale zvoni poplasny signal. To uz nebyl sen. Rozsvitil svetlo, hodil na sebe kombinezu a bezel k vytahu, u ktereho se tlacila spousta lidi ze vsech sekci. Bylo slyset tahly zvuk poplasneho signalu, na stenach svitily cervene napisy POPLACH. Vbehl do ridici kabiny. Pred hlavni obrazovkou stal astrogator v dennim odevu.
„Poplach jsem uz odvolal,“ rekl klidne. „To byl jen dest, Rohane, ale podivejte se. Nadherny pohled.“
Obrazovka, ktera ukazovala horni cast nocniho nebe, jiskrila nescetnymi vyboji. Kapky deste padaly z vyse na neviditelnou clonu siloveho pole, ktera prikryvala Nepremozitelneho, a jak se v okamziku menily v mikroskopickem vybuchy, osvetlovaly celou krajinu mihotavym svetlem, podobnym polarni zari.
„Je treba lepe programovat automaty,“ rekl tise Rohan, ktery se uz docela vzpamatoval. Ospalost ho uz uplne presla. „Musim rici Ternerovi, aby nezapojoval anihilaci. Jinak nas bude hrst pisku prinesena vetrem budit uprostred noci…“
„Dejme tomu, ze to byl cvicny poplach. Jakesi manevry,“ odvetil astrogator, ktery mel neobvykle dobrou naladu. „Ted jsou ctyri. Muzete si zase lehnout, Rohane.“
„Abych pravdu rekl, nechce se mi spat. A vam?“
„Uz jsem se vyspal. Staci mi ctyri hodiny. Po sestnacti letech ve vesmiru nema rytmus spanku a bdeni uz nic spolecneho se starym pozemskym navykem. Premyslel jsem o nejlepsi ochrane pruzkumnych vyprav, Rohane. Je dost obtizne vleci s sebou kvuli silove clone vsechny energoboty. Mate nejaky jiny navrh?“
„Bylo by mozne dat lidem individualni emitory. Ale tim se to take nevyresi. Clovek v silove bubline se nemuze niceho dotknout… vite, jak je to. A pri zmenseni polomeru energeticke clony se muze sam popalit. Uz jsem se s tim setkal.“
„Myslel jsem i na to, ze bychom nikoho nepustili ven a pracovali pomoci dalkove rizenych robotu,“ priznal se astrogator. „Ale to staci jen na nekolik hodin, na den a mne se zda, ze tu zustaneme dele…“
„Co tedy hodlate delat?“
„Kazda skupina bude mit vychozi zakladnu obklopenou silovym polem, ale jednotlivi pruzkumnici si musi ponechat urcitou volnost pohybu. Jinak budeme chraneni pred nehodami tak dobre, ze se k nicemu nedostaneme. Bude nezbytne, aby kazdy clovek pracujici mimo silovou clonu mel za zady chraneneho cloveka, ktery bude sledovat jeho pohyby. Neztracet se z oci — to je hlavni zasada na Regis III.“
„Kam me pridelite?“
„Chtel byste pracovat u Kondora?… Vidim, ze ne. Dobra. Zbyva mesto nebo poust. Muzete si vybrat.“
„Volim mesto, astrogatore. Stale se mi zda, ze tam je ukryto tajemstvi.“
„Mozna. Tedy zitra, vlastne dnes, protoze uz svita, vezmete s sebou svoji vcerejsi skupinu. Dam vam jeste dva arktany. Vezmete si radeji take nekolik rucnich laseru, mam takovy pocit, ze ‚to‘ pusobi z nevelke vzdalenosti…“
„Co?“
„To kdybych vedel. Aha. Kuchyni si vezmete take, abyste byl na nas uplne nezavisly a mohl v pripade potreby pracovat bez trvaleho spojeni s korabem…“
Cervene, temer nehrejici slunce se prekulilo pres nebeskou klenbu. Stiny grotesknich budov se protahly a spojily. Pohyblive duny mezi kovovymi pyramidami honil vitr stale na nova mista. Rohan sedel na tezkem transporteru a dalekohledem pozoroval Graleva a Chena, kteri za hranici siloveho pole kopali u upati cerne „plastve medu“. Popruh, na nemz mel zavesen rucni laser, ho tisnil u krku. Presunul jej co nejvice na zada a nespoustel pritom oci z obou lidi. Plazmovy horak v Chenove ruce svitil jako drobny, ale oslepujici briliant. Z transporteru k nemu dolehl rytmicky zvuk opakovaneho volaciho signalu, ale on se ani na chvili neotocil. Slysel, jak ridic odpovida zakladne.
„Navigatore! Veliteluv rozkaz! Mame se okamzite vratit!“ vykrikl vzruseny Jarg a vystrcil hlavu prulezem veze.
„Vratit? Proc?“
„Nevim. Opakuji stale signal okamziteho navratu a ctyrikrat EV.“
„EV?! To znamena, ze si musime pospisit. Podej mi mikrofon a vystrel rakety.“
Za deset minut byli uz vsichni lide ve vozidlech. Rohan vedl svoji malou kolonu maximalni rychlosti, jakou jen kopcovity teren dovoloval. Blank, ktery ted vykonaval funkci spojare, mu nahle podal sluchatka. Rohan seskocil dolu do kovoveho nitra, kde to pachlo rozehratou umelou hmotou, a v zavanech ventilatoru, ktere mu cuchaly vlasy, poslouchal vymenu signalu mezi Gallagherovou skupinou, pracujici v Zapadni pousti, a Nepremozitelnym. Zrejme se blizila boure. Uz od rana ukazoval barometr nizky tlak, ale teprve ted vylezaly zpod obzoru tmavomodre ploche mraky. Nebe nad nimi bylo ciste. Na nedostatek atmosferickych poruch si nemohli stezovat — ve sluchatkach to traskalo tak, ze spojeni bylo mozne pouze morseovkou. Rohan zachycoval serie smluvenych signalu. Zapojil se na poslech prilis pozde, nemohl tedy pochopit, oc jde. Poznal jen to, ze se Gallagherova skupina take vraci co nejrychleji na zakladnu a ze na lodi byla vyhlasena pohotovost a svolani vsichni lekari.
„Pohotovost lekaru,“ rekl Ballminovi a Gralevovi, kteri na nej vyckavave hledeli. „Nejake nestesti. Ale urcite
