Rohan spatril, jak vynikajici radarovy technik, Jarguv pritel Genlis, podobny divochu, ktery poprve v zivote vidi stroj, se s pootevrenymi usty pokousi pohnout rukojeti, kterou se otevira priklop transporteru.
V nasledujicim okamziku Rohan pochopil, co znamena okrouhla dira vypalena v jedne prepazce ridici kabiny Kondora. Kdyz priklekl k doktoru Ballminovi, uchopil ho za ramena a zoufale jim vsi silou trasl v iluzornim presvedceni, ze se mu ho podari timto zpusobem privest k vedomi, vybuchl vedle jeho hlavy fialovy plamen. To jeden z muzu sedicich opodal vynal z pouzdra svuj Weyruv emitor a stiskl bezdecne spoust. Rohan na nej krikl, ale ten clovek si ho vubec nevsimal. Mozna se mu zablesk libil, jako se libi ohnostroj malemu diteti, nebot pokracoval ve strelbe, az vzduch sycel zarem a Rohan se musel ukryt na zemi mezi kameny. V tom okamziku se ozval rychly dupot a ze zatacky vybehl udychany Jarg s tvari zalitou potem. Bezel primo na silence, ktery se bavil strilenim z weyra. „Stuj! K zemi! K zemi!!!“ kricel ze vsech sil Rohan. Dezorientovany Jarg se zastavil a vystrel jej v tom okamziku zasahl do leveho ramene. Rohan mu videl do tvare, kdyz utrzena paze letela vzduchem a ze strasne rany se valila krev. Strilejici clovek si toho vubec nevsiml. Jarg se podival s nezmernym udivem nejprve na svoje zkrvavene rame, potom na utrzenou ruku, zapotacel se a klesl k zemi.
Clovek s weyrem vstal. Rohan videl, jak staly plamen z emitoru krese z dymajiciho kremene jiskry. Muz se potacive pohyboval; pohyby mel stejne jako nemluvne, ktere drzi chrastitko. Plamen prorizl vzduch mezi dvema vedle sebe sedicimi lidmi, kteri pred jeho oslepujici zari ani nezavreli oci. Jeste okamzik a jeden z nich by byl dostal zasah primo do tvare. Rohan — zase to nebylo rozhodnuti, ale reflex — vytrhl z pouzdra vlastniho weyra a vystrelil. Pouze jednou. Zasazeny muz se uhodil s rozmachem obema rukama do prsou, zbran mu vypadla z ruky na kameni a on sam padl tvari na ni.
Rohan se konecne vzpamatoval. Blizil se soumrak. Bylo treba vsechny co nejrychleji odvezt zpatky. Mel k dispozici jen sve vozidlo. Kdyz chtel totiz pouzit jeden z transporteru, ukazalo se, ze se dva z nich srazily v nejuzsim miste skalniho pruchodu, takze je muze od sebe odtrhnout pouze jerab. Zbyval zadni energobot, ktery mohl uvezt nanejvys pet lidi, a Rohan jich mel zivych, trebaze bezvedomych, celkem devet. Pomyslel si, ze nejlepe bude vsechny shromazdit, svazat je, aby nemohli uteci ani si ublizit, zapojit pole obou energobotu, aby je chranilo, a sam jet pro pomoc. Nechtel brat nikoho s sebou, jeho maly terenni vuz byl totiz zcela bezbranny, chtel tedy v pripade utoku vystavit riziku jen sebe.
Byla uz temna noc, kdyz skoncil udesnou praci. Lide se nechali svazat bez jakehokoliv odporu. Poodjel zadnim energobotem, aby mohl vyjet na volne prostranstvi, nastavil oba emitory a zdalky zapojil silovou ochranu. V ochrannem poli nechal vsechny svazane lidi a sam se vydal na zpatecni cestu.
A tak dvacaty sedmy den po pristani byla uz temer polovina posadky Nepremozitelneho vyrazena z cinnosti.
PORAZKA
Jako kazdy pravdivy pribeh bylo Rohanovo vypraveni udivujici a nesouvisle. Proc mrak neutocil na nej ani na Jarga? Proc vynechal i Ternera, dokud neopustil vuz? Proc Jarg nejprve utikal a potom se vratil? Odpoved na posledni otazku byla pomerne snadna. Dalo se predpokladat, ze se vratil, kdyz se vzpamatoval z paniky a uvedomil si, ze ho od zakladny deli padesat kilometru, ktere by pesky se svou zasobou kysliku nezdolal.
Zustavala zahada predchozich otazek. Odpoved na ne mohla rozhodnout o zivote ci smrti vsech. Ale uvahy a hypotezy musely stranou, bylo potreba jednat.
Horpach se dozvedel o osudu Rohanovy skupiny po pulnoci; pul hodiny nato odstartoval.
Premistit kosmicky korab z jednoho mista na druhe, vzdalene sotva dve ste kilometru, je nevdecny ukol. Korab se musi celou dobu udrzovat ve vertikalni poloze a musi letet pomerne malou rychlosti, coz predpoklada znacnou spotrebu paliva. Hnaci motory, neprizpusobene takove praci, vyzadovaly neustale zasahy elektronickych automatu, ale presto se ocelovy kolos sinul noci s lehkym pohupovanim, jako by se vznasel po mirne se vlnicim mori. Pro pozorovatele na povrchu planety Regis III by to byl urcite neobvykly pohled — sotva viditelna silueta v zari slehajicich plamenu, plujici noci jako ohnivy sloup.
Udrzovat spravny smer take nebylo snadne. Museli vystoupit nad atmosferu a potom se do ni opet vratit zadi napred.
To vsechno pohlcovalo veskerou astrogatorovu pozornost, tim spise, ze hledany krater byl skryt pod tenkou vrstvou mracen. Nakonec jeste pred usvitem pristal Nepremozitelny v krateru, dva kilometry od byvale Regnarovy zakladny. Superhelikopteru, stroje i stavby presunuli do jeho siloveho pole a silne vyzbrojena zachranna skupina privezla kolem poledne vsechny zachranene Rohanovy lidi, zdrave, ale zbavene rozumu. Pro osetrovnu museli vyhradit dalsi dve mistnosti, protoze v puvodni nemocnici uz nebyla mista. Teprve kdyz bylo vse skonceno, snazili se vedci prijit na kloub tajemstvi, ktere zachranilo Rohana, a kdyby nebylo nestastne nahody s emitorem v rukou silence, zachranilo by i Jarga.
Bylo to nepochopitelne, oba se prece odevem, vyzbroji i vzhledem vubec nelisili od ostatnich. Vyznam zrejme nemelo ani to, ze spolu s Ternerem jeli v malem terennim vozidle.
Horpach mel tedy rozhodnout, co delat dal. Situace byla natolik jasna, ze by se mohl vratit na Bazi s udaji, ktere ospravedlnovaly navrat a soucasne objasnovaly tragicky konec Kondora. To, co vedce nejvice zajimalo — kovovy pseudohmyz, jeho symbioza s mechanickymi ‚rostlinami‘ rostoucimi na skalach a nakonec otazka ‚psychiky‘ mraku (nebylo ani znamo, zda existuje jen jeden, nebo zda je jich vic, nebo konecne zda se mohou mensi mraky spojit v jediny celek) — to vse dohromady by ho nedonutilo k tomu, aby zustal na Regis III treba jen o hodinu dele, nebyt toho, ze stale chybeli ctyri lide z Regnarovy skupiny vcetne samotneho Regnara.
Stopy zmizelych zavedly Rohanovu vypravu do kanonu. Nebylo pochyb, ze tamti bezmocne zahynou, i kdyby je nezivi obyvatele Regis nechali na pokoji. Bylo tedy treba prohledat okolni teren, protoze nestastnici zbaveni schopnosti rozumneho uvazovani mohli pocitat pouze s pomoci Nepremozitelneho.
Jedine, co se dalo priblizne urcit, byl okruh pruzkumu, protoze lide ztraceni v labyrintu jeskyni a kanonu se nemohli vzdalit od krateru vic nez nekolik desitek kilometru. Kysliku uz meli malo, lekari vsak ujistovali, ze vdechovani atmosfery planety urcite neni zivotu nebezpecne a ve stavu, v nemz tito lide byli, nemelo samozrejme vyznam to, ze jsou omameni metanem rozpustenym v krvi.
Teren, ktery museli prohledat, nebyl prilis rozsahly, ale velice neschudny a neprehledny. Prohledani vsech ulicek, skulin, rozsedlin a jeskyni mohlo i za priznivych podminek trvat tydny. Pod skalnatymi uzlabinami a ruzne propojenymi klikatymi udolimi se skryval dalsi labyrint podzemnich chodeb a jeskyni vyhledanych vodou. Bylo docela mozne, ze ztraceni jsou v jedne z takovych skrysi, krome toho se nedalo pocitat s tim, ze budou na stejnem miste. Zbaveni pameti byli bezradnejsi nez deti — ty by se aspon drzely pohromade. Navic byla tato krajina sidlem cernych mraku. Mohutna vyzbroj Nepremozitelneho a jeho technicke prostredky nemohly pri hledani prilis pomoci. Nejjistejsi ochrana, silove pole, se v chodbach planetarniho podzemi nedala vubec pouzit. Museli se tedy rozhodnout bud pro okamzity navrat, rovnajici se rozsudku smrti pro ztracene, nebo zahajit riskantni patrani. Realnou nadeji na uspech mohli mit nekolik dni, nanejvys tyden. Horpach vedel, ze dalsi hledani by mohlo objevit pouze pozustatky zmizelych, a ne zive lidi.
Pristiho dne rano svolal astrogator odborniky, vysvetlil jim situaci a oznamil, ze pocita s jejich pomoci. Vlastnili hrst kovoveho ‚hmyzu‘, kterou prinesl Rohan v kapse sve kombinezy. Temer cely den venovali jeho zkoumani. Horpach chtel vedet, zda se ti tvorove daji radikalne zneskodnit. Vynorila se rovnez znovu otazka, co zachranilo Jarga a Rohana pred utokem mraku.
‚Zajatci’ zaujimali behem porady cestne misto v uzavrenych sklenenych nadobach uprostred stolu. Nebylo jich dohromady ani dvacet kusu, nebot zbytek byl znicen pri vyzkumech. Tyto vytvory s dusledne trigonalni symetrii pripominaly tvarem pismeno Y se tremi ostrymi rameny spojenymi v centralnim bode. V dopadajicim svetle byly cerne jako uhel, v odrazenem zase modre a olivove opalizovaly, podobne jako briska nekterych pozemskych brouku, vytvorena z drobounkych supinek pripominajicich vybrouseny briliant. Jejich vnitrni mikroskopicka stavba byla zcela totozna. Jeji prvky, nekolikrat mensi nez zrnka pisku, tvorily urcity autonomni nervovy system, v nemz se daly castecne rozlisit dva na sobe nezavisle soubory.
Mensi cast, zaujimajici vnitrek ramen pismena Y, tvorila system ovladajici pohyby ‚hmyzu‘, ktery mel v mikrokrystalicke strukture ramen jakysi univerzalni akumulator a soucasne transformator energie. Podle toho, jak byly mikrokrystalky stisknuty, vytvarely bud elektricke, nebo magneticke pole, popripade stridave silove pole, kterymi mohly ohrivat na pomerne vysoke teploty stredni cast; nahromadene teplo pak vyzarovalo jednim smerem.
