Vznikl tim proud vzduchu, jakasi obdoba trysky, a ten umoznoval pohyb libovolnym smerem. Osamely krystalek spise poletoval, nez letal, a nebyl, alespon pri laboratornich experimentech, schopen presne ridit svuj let. Kdyz se vsak spojil dotykem ramen s jinymi, vytvarely se shluky s tim vetsimi aerodynamickymi schopnostmi, cim vetsi byl jejich pocet.
Kazdy krystalek se spojoval se tremi jinymi; krome toho se take mohl spojit koncem ramene s centrem jineho, coz umoznovalo mnohovrstevny rust komplexu. Spojeni se nemuselo uskutecnit dotykem, stacilo priblizit konce, aby vytvorene magneticke pole udrzovalo cely utvar v rovnovaze. Pri urcitem poctu kusu agregat zacinal vykazovat cetne zakonitosti, mohl podrazden vnejsimi popudy menit smer pohybu, formu, tvar, cetnost vnitrnich impulsu. Pri urcite jejich zmene se znamenka pole menila, misto pritahovani se kovove krystalky rozpojovaly a prechazely do stavu ‚individualniho rozptylu‘.
Krome systemu ovladajiciho tyto pohyby kazdy krystalek obsahoval jeste druhy system spojeni, ci spise jeho fragment — zrejme tvoril cast nejakeho vetsiho celku. Tento nadrazeny celek, vznikajici pravdepodobne teprve spojenim ohromneho mnozstvi prvku, byl vlastnim hnacim motorem cinnosti mraku. Tu vsak koncily vedomosti vedcu. Nevedeli, jak vlastne vyroste takovy nadrazeny system, zahadou zustal zejmena problem jeho ‚inteligence‘. Kronotos pripoustel, ze se do jednoho celku spoji tim vic krystalku, cim obtiznejsi je ukol, se kterym se setkaji. Znelo to dosti presvedcive, ale ani kybernetikove, ani odbornici v teorii informace neznali zadnou ekvivalentni konstrukci ‚libovolne se rozrustajiciho mozku‘, ktery sve rozmery prizpusobuje velikosti zameru.
Cast Rohanovy koristi byla poskozena. Jina cast vsak vykazovala typicke reakce. Osamely krystalek mohl poletovat, vznaset se temer nehybne, klesat, blizit se zdroji podnetu nebo se od nej vzdalovat, krome toho byl naprosto nebojacny, nevydaval ani pri ohrozeni (a nicit se je pokouseli vedci chemickymi prostredky, zarem, silovymi poli i zarenim) zadny druh energie. Bylo jej mozno znicit stejne jako nejkrehciho pozemskeho broucka — pouze s tim rozdilem, ze krystalicko-kovovy pancir se nedal tak lehce rozmacknout. Zato spojen v pomerne maly agregat zacal ‚hmyz‘ vystaveny ucinkum magnetickeho pole vytvaret pole vlastni, ktere tyto ucinky rusilo; pri zahrati se snazil zbavit tepla infracervenym zarenim. Experimenty nemohly pokracovat, protoze vedci meli k dispozici jen hrst krystalku.
Na astrogatorovy otazky odpovidal jmenem ‚hlavnich‘ Kronotos. Vedci zadali cas pro dalsi vyzkumy — predevsim vsak touzili ziskat vetsi mnozstvi krystalku. Navrhovali tedy, aby byla do kanonu vyslana expedice, ktera by patrala po zmizelych a zaroven by mohla dodat prinejmensim nekolik desitek tisic kusu pseudohmyzu.
Horpach s tim souhlasil. Prohlasil vsak, ze uz nesmi riskovat zivoty lidi. Rozhodl se poslat do kanonu stroj, ktery se dosud nezucastnil zadne akce. Bylo to osmdesatitunove samohybne vozidlo specialniho urceni, obvykle pouzivane jen v podminkach vysoke radioaktivity, obrovskych tlaku a teplot. Tento stroj, nazyvany neoficialne Kyklop, se nalezal az na dne korabu. Vetsinou nebyl pouzivan na povrchu planet, a popravde receno, Nepremozitelny sveho Kyklopa dosud nikdy nepouzil. Situace, ktere vyzadovaly tuto krajnost, se daly spocitat na prstech jedne ruky — a to se tykalo cele letajici tonaze Baze. Poslat pro neco Kyklopa znamenalo v palubni hantyrce totez jako dat ukol samotnemu dablu. O porazce nektereho Kyklopa dosud nikdo neslysel.
Stroj, vyzvednuty jeraby, byl postaven na rampu, kde se jim zacali zabyvat technici a programatori. Krome obvykleho systemu emitoru vytvarejicich silove pole byl vybaven kulovym emitorem antihmoty, mohl tedy vrhat antiprotony v libovolnem smeru nebo ve vsech smerech soucasne. Trysky zabudovane do panceroveho bricha umoznovaly Kyklopovi diky interferenci silovych poli vznaset se nekolik metru nad zemi, nebyl tedy zavisly ani na terenu ani na kolech ci housenkovych pasech. Pancerova predni cast sla otevrit a vzniklym otvorem mohl Kyklop vysunout inhaustor — teleskopickou ‚ruku‘, ktera mohla vrtat v terenu, sbirat zvenci vzorky mineralu a vykonavat dalsi prace. Kyklop byl sice opatren silnou radiostanici a televiznim vysilacem, mohl vsak take diky elektronickemu mozku, ktery jej ridil, jednat naprosto samostatne. Technici z operacni skupiny inzenyra Petersena zavedli do mozku Kyklopa prislusne prizpusobeny program: astrogator totiz pocital s tim, ze uvnitr kanonu ztrati se strojem spojeni.
Program zahrnoval patrani po zmizelych, ktere mel Kyklop zavest do sveho nitra tak, ze by nejprve prekryl sebe i je druhou, vnejsi clonou a teprve pod jeji ochranou by otevrel pruchod ve vnitrnim silovem poli chranicim jeho trup. Krome toho mel privezt vetsi mnozstvi tech krystalku, ktere na nej zautoci. Emitor antihmoty mel uzit pouze v krajnim pripade, kdyby ochrannemu silovemu poli hrozilo zniceni. Anihilacni reakce totiz nutne zpusobuje radioaktivni zamoreni terenu, ktere by mohlo ohrozit zivoty lidi zdrzujicich se mozna nedaleko mista boje.
Na delku meril Kyklop osm metru, byl take prislusne ‚ramenaty‘ — trup mel v prumeru pres ctyri metry. Kdyby nemohl projit nejakou skalni rozsedlinou, mohl ji rozsirit bud ‚ocelovou rukou‘, nebo mohl rozdrtit skaly silovym polem. Ani vypnuti pole ho vsak nemohlo ohrozit, ponevadz jeho vlastni keramicko-vanadovy pancir byl tvrdy jak diamant.
Uvnitr Kyklopa umistili automat, ktery se mel starat o nalezene. Rovnez tam pro ne pripravili luzka. Po posledni kontrole vsech pristroju se pancerovy trup sesunul necekane lehce po prazdne rampe, zdanlive nadnasen neviditelnou silou — vubec totiz nezvedal prach, ani pri nejrychlejsim pohybu — minul pruchod v silove clone Nepremozitelneho, vyznaceny modravymi svetly, a rychle zmizel z oci lidem shromazdenym pod zadi.
Asi hodinu fungovalo radiotelevizni spojeni mezi Kyklopem a ridici kabinou velmi dobre. Rohan poznal usti kanonu, v nemz doslo k utoku, podle velkeho obelisku podobneho zborene kostelni vezi, ktery castecne uzaviral pruchod ve skalni stene. Na prvni hromade velkych balvanu se rychlost mirne snizila. Lide stojici u obrazovek dokonce slyseli zurceni potucku pod kamenim — tak nehlucne pracoval Kyklopuv atomovy pohon. Spojari udrzovali obraz i zvuk do dvou ctyriceti, kdy se po zdolani ploche a snadno dostupne casti kanonu Kyklop ocitl v labyrintu rezivejiciho housti. Diky usili radiotechniku se podarilo predat obema smery jeste ctyri hlaseni, ale pate doslo uz tak zkomolene, ze si jeho obsah mohli jen domyslet: Kyklopuv elektronicky mozek hlasil uspesny postup vpred.
Podle dohodnuteho planu vyslal tedy Horpach z Nepremozitelneho letajici sondu vybavenou televiznim vysilacem. Sonda se vznesla strme k nebi a za nekolik vterin zmizela. Do ridici kabiny zacaly prichazet jeji signaly a soucasne se objevila malebna krajina snimana z vysky jedne mile, plna rozervanych skal, pokrytych skvrnami rezaveho i cerneho housti. Po chvili nalezli bez namahy dole Kyklopa, ktery se sinul po dne velkeho kanonu a leskl se jako ocel. Horpach, Rohan i vedouci specialnich skupin stanuli u obrazovek ridici kabiny. Prijem byl dobry, predpokladali vsak, ze se muze zhorsit nebo prerusit. Proto byly pripraveny ke startu dalsi sondy, ktere mely slouzit jako vysilace. Hlavni inzenyr soudil, ze v pripade utoku bude spojeni s Kyklopem urcite preruseno, budou vsak moci alespon pozorovat jeho pohyby.
Elektricke oci Kyklopa to nemohly zpozorovat, ale lide u obrazovek postrehli diky rozsahu zorneho pole, ktere se pred nimi oteviralo z vyse telesondy, ze uz jen nekolik set metru deli stroj od skalni brany a prevrzenych transporteru, zahrazujicich dalsi cestu. Az splni sve ukoly, mel Kyklop na zpatecni ceste vzit oba zaklinene transportery do vleku.
Prazdne transportery vypadaly z vysky jako nazelenale krabicky; u jednoho byla patrna castecne zuhelnatela figurka, mrtvola cloveka, ktereho Rohan zastrelil.
Blizko zatacky, za niz trcely jehly skalni brany, se Kyklop zastavil a priblizil k hrive kovoveho housti, ktere sahalo skoro az na dno kanonu. Pozorovali jeho pohyby s napjatou pozornosti. Vpredu musel otevrit silove pole, aby vzniklou skulinou vysunul inhaustor jako prodlouzenou delovou hlaven. Ozubenou dlani na jeho konci uchopil trs keru a zdanlive bez namahy jej vyrval ze skalniho podlozi, nacez couvl a spustil se na dno kanonu.
Cela operace probehla hladce a obratne. Diky telesonde plachtici nad kanonem navazali radiovy kontakt s mozkem Kyklopa, ktery jim oznamil, ze vzorek hemzici se cernym ‚hmyzem‘ uzavrel do kontejneru.
Kyklop dorazil asi sto metru od mista katastrofy. Tam stal opren pancerovou zadi o skalu zadni energobot Rohanovy vypravy. Ve skalni soutesce byly do sebe zaklineny transportery a kus pred nimi stal druhy energobot. Jemne chveni vzduchu svedcilo o tom, ze jeste stale vytvari ochranne pole, jako kdyz ho Rohan opustil po porazce sve skupiny. Kyklop nejprve na dalku vypnul Diracovy emitory tohoto energobotu, potom zvysil tah trysek a vznesl se do vzduchu, obratne preletel nad naklonenymi transportery a za souteskou opet dosedl na kameni. Prave v tomto okamziku nekdo z prihlizejicich varovne vykrikl. Vykrik se ozval v ridici kabine Nepremozitelneho, vzdalene sedesat kilometru od kanonu. Tam totiz se v teze chvili z cerne srsti strani vynoril mrak a vrhl se ve vlnach na pozemske vozidlo s takovou prudkosti, ze v prvni chvili uplne zmizelo, zakryto plastem smolneho dymu. Hned nato vsak celou vrstvou utociciho mraku projel rozvetveny blesk. Kyklop nepouzil sve strasne zbrane: to se jen mrakem vytvorene silove pole srazilo s jeho silovou clonou. Ta jako by se nahle zhmotnila, olepena tlustou vrstvou hemzive cerni, ktera se misty nadouvala jako obrovska bublina lavy, misty se rozpraskavala. Tato zvlastni hra trvala hezkou chvili. Pozorovatele nabyli dojmu, ze stroj ukryty jejich zrakum se snazi rozrazit miliardy utocniku, kterych stale pribyvalo, nebot ke dnu kanonu se snasely stale nove mraky. Uz nebylo videt blyskani silove sfery. V nemem tichu
