Tuan se zardel.
„Jen takovy muz,“ pokracoval Rod, „se muze stat kralem zebraku.“
Ale Tuan rozhodne zavrtel hlavou. „Ne, zadny kral tady neni, priteli Gallowglassi. Mozna hospodar, ale velice chudy.“
„Ty nechces byt kralem?“
Tuanova ramena sebou zaskubala zachvatem smichu. „Zebraci by mne neposlouchali!“
„To neni to, na co jsem se ptal.“
Tuanovy oci se uprely na Roda a smich mu z tvare pomalu zmizel. Pochopil, co Rod zamysli, a rysy mu ztvrdly. „Ne!“ odsekl. „Netouzim po trunu.“
„Proc se tedy snazis vest zebraky proti kralovne?“ zautocil Rod.
Na Tuanove tvari se znovu objevil usmev; rozvalil se v zidli vyhlizeje velice spokojeny sam se sebou. „Ach, ty znas me projevy! Pak se te mohu zeptat, muj priteli Rode, pujdes s nami, kdyz potahneme na hrad?“
Rod citil, ze mu kuze na obliceji tuhne jako omitka; uprel oci na Tuana a zeptal se velice klidnym hlasem: „Proc ja?“
„Budeme potrebovat tolik pratel v kralovnine garde, kolik muzeme mit…“
„Nemate jich tam zrejme malo,“ zabrucel Rod, „kdyz uz vite, ze jsem do ni dnes rano vstoupil.“
Tuanuv usmev se rozsiril, jeho vicka se zavrela.
Zdanlive nesouvisejici skutecnost nahle vyvstala Rodovi na mysli. „Kdybych zapatral v teto mistnosti,“ zeptal se, „nasel bych tu i ty tri muze, kteri te pred chvili napadli?“
Tuan vesele prikyvl.
„Docela dobra prace,“ rekl Rod a naklonil se k nemu. „Male predstaveni sehrane jen pro mne s jedinym ucelem — dostat mne do situace vhodne k naverbovani. Ty vis, jak ovladat lidi, Tuane McReady.“
Tuan se zacervenal a sklopil oci.
„Ale co kdyz se k vam nechci pripojit, Tuane McReady? Odejdu dnes v noci z Clovisova domu ziv?“
Tuan zvedl hlavu a zavrtal sve oci do Rodovych. „Jedine,“ rekl, „pokud jsi skvely sermir nebo carodej.“
Rod pomalu kyvl a udalosti uplynulych dvou dnu mu zacaly virit hlavou. Na okamzik byl v pokuseni pripojit se; nebylo pochyb, ze by se dokazal dostat na trun, az by bylo po revoluci.
Ale ne; co Tuan rekl, byla pravda. Ovladat zebraky vyzadovalo muze s vrozenym nadanim pro hypnotizovani mas. Rod mohl ziskat trun, ale zebraci — a Sklebil, at uz za nim byl kdokoliv — by mu ho dlouho nenechali.
Ne, rozlozeni moci bylo takove, jake bylo; konstitucni monarchie byla jedina mozna cesta k demokracii pro tuto planetu.
A pak, byla tu Katerina…
Uz tomu zrejme bylo tak. Lpel na Katerine, byla jeho Snem.
Ale Tuan se mu libil na prvni pohled. Jak je ma mit rad oba, kdyz ve skutecnosti bojuji proti sobe?
Samozrejme, Tuanuv primocary sarm mohl byt hrany, ale neco Rodovi rikalo, ze tomu tak neni.
Ne, kdyby Tuan doopravdy bazil po trunu, musel by nenavidet Katerinu — a ze by se mu podarilo nad ni zvitezit, o tom Rod nepochyboval.
Takze Tuan kralovnu podporoval. Jak si myslel, ze ji jeho demagogie pomuze, to si Rod nedokazal predstavit, ale vsechno nasvedcovalo tomu, ze Tuan v to pevne veril.
Proc potom to dumyslne spiknuti na vlakani Roda do Clovisova domu?
Chtel si Roda vyzkouset, samozrejme; zjistit, jestli se mu da duverovat, kdyz se pohybuje v kralovnine blizkosti.
Coz dava smysl, zejmena je-li do toho zapleten Brom O'Berin. Dalo by se cekat, ze se Brom bude pokouset ziskat pro kralovnu podporu verejnosti — ale k cemu pak ta propaganda tazeni na hrad?
Tuan pravdepodobne odpoved na tu otazku znal, a az ji Rodovi povi, odpovi tim soucasne i na ty ostatni.
Zurive se na Tuana podival a zvedl se, s rukou na jilci mece. „Ne, dekuji. Radeji vyzkousim sve stesti s magii a mecem.“
Tuanovy oci zaplaly radosti; vyskocil a chytil Roda za ruku. „Dobre receno, priteli Gallowglassi! Doufal jsem, ze odpovis takhle. Ted se posad a poslechni si pravdu o mem spiknuti.“
Rod vycenil zuby: „Tas,“ vystekl s predstiranou zlosti.
„Ne, ne! Nebudu tasit proti priteli. Zahral jsem na tebe necistou hru, ale musis opanovat svuj hnev; bylo to v dobrem umyslu. Ale ted uz se posad a vyslechni mne.“
„Uz jsem slysel vsechno, co jsem potreboval.“ Rod zacal vytahovat mec.
Tuan ho znovu chytil za ruku a tentokrat ho Rod nedokazal setrast. Podival se Tuanovi do oci, celist vysunutou a usta pevne sevrena, ale postupne mu dovolil, aby mu zasunul mec zpatky do pochvy.
„Posad se,“ zopakoval Tuan a vtlacil Roda zpatky do zidle tak snadno, jako by byl male dite. „A ted poslys o mem spiknuti.“ Pustil Roda a usmal se, jako by se vubec nic nestalo. „Kralovna nam dava penize a zebraci vedi, ze pochazeji od ni; ale dary jen zvysuji hnev, ktery k darci citi. Abychom z nich udelali kralovniny pratele, musime najit zpusob, jak jejich hnev promenit ve vdecnost.“
Rod zamracene prikyvl.
„Takze musime z kralovninych stribrnaku udelat neco jineho nez dar.“
„A tys nasel zpusob, jak to udelat.“
„Ja ne,“ priznal se Tuan. „To Sklebil. 'Kdy dar neni darem? zeptal se mne a ja odpovedel: 'Tehdy, kdyz na nej ma obdarovany pravo. „
Tuan se zaklonil a rozprahl ruce. „A je to: nic tezkeho na tom neni. Zebraci potahnou na hrad a budou kricet, ze jim kralovna dluzi chleba a maso, protoze je to jejich pravo. A ona jim to da a oni ji budou vdecni.“
Rod se usmal a zamnul si bradu. „Velice vychytrale,“ rekl a prikyvl, ale sam pro sebe dodal: Pokud by to fungovalo. Jenze to nefunguje: lide, kteri maji penize, je radi davaji z dobrocinnosti, ale nedali by ani cent, kdyby jim nekdo rekl, ze musi. Jak vdecni ji ti zebraci budou, az je odmitne a povola armadu, aby je zahnala?
A dokonce i kdyby souhlasila, co pak? Co ten pocit moci, ktery tim ziskaji? Zebraci prikazuji kralovne! Nezastavi se u chleba a masa, ne, pristi tyden se vrati s dalsimi pozadavky, at uz s Tuanem nebo bez nej.
Ach ano, byl to vychytraly plan, a Tuan do nej byl krasne zatazen. Sklebil nemohl prohrat; a ani cizi totalisti, kteri stali za nim.
Ale Tuan to myslel dobre. Jeho umysly byly ciste. Byl sice trochu slabsi v politicke teorii ale jeho zamer byl dobry.
Rod pozvedl dzbanek, aby se zhluboka napil, a pak se zadival do jeho nitra, pozoruje vireni horkeho vina. „Najdou se i takovi, kteri rikaji, ze Clovisuv dum ma v umyslu svrhnout Katerinu z trunu.“
„Ne, nikdy!“ zvolal Tuan a zbledl. „Ja Katerinu miluji!“
Rod se zadival hochovi do jeho uprimne, otevrene tvare a rozhodl se pro vlastni prohlaseni.
Uprel oci zpatky do dzbanku. „Ja take,“ rekl pravdiveji, nez mel v umyslu. „Ale presto jsem nucen povedet, ze kralovna, abych tak rekl, nejedna moudre.“
Tuan si zhluboka povzdechl a spraskl ruce. „To je pravda, svata pravda. Mysli to tak dobre, a pritom jedna tak spatne.“
Uz ses nekdy podival do zrcadla, pane Zmatku? pomyslel si Rod a nahlas rekl: „Jak to myslis?“
Tuan se smutne usmal. „Touzi odcinit v jedinem dni, co jeji predkove napachali za cela staleti. V tomto kralovstvi je vice zla, nez bych byl rad priznal. Ale hromada hnoje se neda odklidit jedinym machnutim vidlemi.“
„Pravda,“ souhlasil Rod, „a kdyz pod ni das sanytr, vybuch vsechno rozmeta.“
„Nejvyssi lordi nedbaji na to, ze se chce vyporadat se zlem,“ pokracoval Tuan. „Vidi jen, ze chce v zemi prosadit jedinou vuli — a to svou.“
„Jiste,“ Rod pozvedl s rezignovanym vyrazem svuj dzbanek, „doufejme, ze se ji to povede.“
„Pokud si myslis, ze je to mozne,“ rekl Tuan“ jsi jeste vetsi hlupak nez ja — a o sobe vim, ze jsem hlupak naprosto vyjimecny.“
Rod postavil dzbanek netknuty. „Rikas to jenom tak obecne, nebo mas na mysli neco konkretniho?“
Tuan pritlacil jeden svuj ukazovacek proti druhemu. „Trun spociva na dvou nohach, primus, slechta, ktera se vzpira vsemu novemu, a tudiz stoji proti kralovne.“
„Diky,“ rekl Rod s kyselym usmevem, „ze mi sverujes takove tajemstvi.“
„Nech si to,“ odpovedel Tuan a pak pokracoval nevzrusene. „Lordi by ji z oddanosti k jejimu otci snad i
