„Ten den muze prijit.“
„Jaky den, Durere?“
„Den, kdy prosty lid postavi pred slechtu, mylorde.“
„Dost uz bylo tech urazek!“ zaburacel Loguire. „Na kolena, bidny cerve, a dekuj Bohu, ze te na miste nezkratim o hlavu!“
Rod ziral na Aldisinu tvar a porad se nejak nedokazal smirit se skutecnosti, ze dva rozdilne muzske hlasy vychazeji z ust mlade divky.
Jeji oci se pomalu zase zaostrily. Zhluboka se nadechla a usmala se na nej. „Slysel jste, priteli Gallowglassi?“
Rod prikyvl.
Rozprahla ruce a pokrcila rameny. „Nepamatuji si ani slovo z toho, co jsem rikala.“
„S tim se netrap. Ja si pamatuji vsechno.“ Rod se poskrabal ve strnisti na brade. „Fungovala jsi jako prenosovy kanal, medium v pravem smyslu toho slova.“
Potrasl hlavou, vyprazdnil svuj dzbanek a vrazil ho do ruky jednomu z mladych carodejniku. Mladik ho vzal, pak zmizel a znovu se objevil. Vratil Rodovi dzbanek plny.
Rod si povzdechl a napil se vina. Pak se rozhledl po mladych tvarich kolem, veselych a vedomych si sve moci.
„Delali jste to uz driv?“ zeptal se, ukazuje dzbankem na ne na vsechny. „Myslim naslouchat takove lidi, jako je on.“
„Jen kralovniny nepratele,“ odpovedela Aldis a pohodila hlavou. „Durera poslouchame casto.“
„Ano?“ Rod pozvedl oboci. „A dozvedeli jste se neco?“
Aldis prikyvla. „V posledni dobe se zajima vic o prosty lid.“
Rod chvili mlcel. Pak se oprel lokty o kolena a predklonil se. „Co ho zajima na prostem lidu?“
Toby se znalecky zasklebil. „Treba ten jeho posledni 'skvely kousek'! Poradne to zavaril dvema mladym lidem na kralovnine vlastnim panstvi. Mlady chasnik si chtel vzit dceru stareho sedlaka a sedlak rekl ne. A mladik jen zalomil rukama a nechal se odehnat se zlomenym srdcem.“
„Ale Durer se do toho vlozil.“
„Baze. Stravil u mladence noc a den a pak o nem zacal roztrusovat po vsech okolnich vesnicich, ze neni zadny muz, kdyz se nechal oloupit o devu sveho srdce.“
Rod prikyvl. „A ostatni si z nej zacali utahovat.“
„Samozrejme. Posklebovali se mu, posmivali a urazeli ho — az mladenec devu v noci unesl a udelal ji dite.“
Rod naspulil rty. „Dovedu si predstavit, ze to jejiho tatika ponekud rozrusilo.“
Toby prikyvl. „Pritahl hocha pred vesnickeho kneze a pozadoval, aby byl obesen za zprzneni jeho dcery.“
„A knez rekl…?“
„Ze to byla laska, a ne zprzneni, a odpovidajici trest je manzelstvi, nikoliv opratka.“
Rod se zasklebil. „Vsadim se, ze z toho byli ti dva mladi hrozne nestastni.“
„Jejich zal byl tak velky, ze se na miste dali do tance.“ zachechtal se Toby. „A jeji tata si povzdechl, pomyslel si, ze Buh je asi chytrejsi nez on, a pozehnal jim.“
„Jenze Durer se do toho vlozil znovu.“
„Pravdu dis. Vrhl se pred kralovnou, kdyz byla u stolu pred vsemi svymi lordy a jejich damami, kricel, ze kralovna musi prokazat spravedlivost sveho noveho poradku tim, ze se sama vlozi do toho pripadu; vzdyt nejednalo se snad o jeji vlastni poddane?“
Rod se zasklebil a placl se do stehen. „Predpokladam, ze mu nevahala plivnout do oci!“
„Ach, vy neznate kralovnu!“ Toby obratil oci v sloup. „S nejvetsi radosti by mu zabodla nuz mezi zebra. Ale jeho vyzvu nemohla nechat nevyslysenou, a tak sama prednesla pripad pri pristim zasedani Vseobecneho soudu.“
„Vseobecneho soudu?“ Rod se zamracil. „Co to k certu je?“
„Jednu hodinu v mesici je kralovnin soud otevren vsem v jejim kralovstvi, kdoz si preji byt vyslyseni; poddani, slechta i knezstvo prichazeji do Velke sine. Vyssi slechta se vetsinou prijde jen podivat, kdo z poddanych a nizsi slechty si zase stezuje. A muzes si myslet, ze za takovych podminek moc stiznosti nezazni.“
„Jako v tomhle pripade,“ prikyvl Rod. „Kdy je pristi Vseobecny soud?“
„Zitra,“ rekl Toby. „A myslim, ze nejvyssi lordi poslou sve oddane kneze a sedlaky, aby protestovali proti kralovnine novym soudcum a knezim. Lordi vyslovi sve stiznosti jako prvni a obycejni lide se po nich pak uz samozrejme jen budou opakovat.“
Rod prikyvl. „Prehral celou tu zalezitost na otazku verejneho mineni. Ale co doufa Durer tim svym prihrivanim stareho pripadu ziskat?“
Toby pokrcil rameny. „To vi jen Durer sam.“
Rod se zaklonil, zamracil se a znovu zvedl svuj dzbanek. Zamyslene si prohlizel mlade tvare kolem a pri tom se skrabal na temeni lebky. „Mam pocit, ze by tyhle informace mohly kralovnu zajimat. Proc jste ji to nerekli?“
Obliceje se protahly. Toby se kousl do rtu a zadival se na podlahu.
Rod se zamracil. „Proc jste ji to nerekli, Toby?“
„Snazili jsme se, priteli Gallowglassi!“ Chlapec vzhledl a podival se Rodovi do oci. „Snazili jsme se, ale ona nam nedoprala sluchu!“
Roduv oblicej zkamenel. „A procpak ne?“
Toby bezmocne rozhodil ruce. „Paze, ktere jsme za ni poslali, se k nam vratilo ze vzkazem, ze bychom ji meli byt vdecni za ochranu, jiz nam poskytuje, a neprokazovat svou nevdecnost a neomalenost vmesovanim se do jejich vladarskych zalezitosti.“
Rod kratce kyvl hlavou a zasklebil se. „Jo, v tomhle Katerinu poznavam.“
„Mozna,“ zamumlal jeden z hochu zadumane, „ze je to tak nejlepsi — ma dost starosti i bez naseho vesteni blizici se zkazy.“
Rod se nevesele usmal. „Jo. V klestich mezi slechtici a zebraky ma urcite problemu vic nez dost a o dalsi asi nestoji.“
Toby vazne prikyvl. „Ano, ma hodne starosti i s radci, Clovisovym domem a Banshee na strese. Ma vsechny duvody k tomu, aby byla vystrasena.“
„Ano,“ prisvedcil Rod drsnym hlasem. „Ano, duvodu ma dost; a myslim, ze vystrasena je poradne.“
Velky Tom musel mit velice lehke spani; kdyz se Rod kradl po spickach k palande, vymrstil se ze sveho slamniku.
„Jsi v poradku, pane?“ zeptal se rozespalym septem ne nepodobnym hlasovemu projevu volske zaby v case pareni.
Rod se zastavil a zamracil se na sveho sluhu. „Ano, uplne v poradku. Proc bych nemel byt?“
Velky Tom se krotce usmal. „Moc jsi toho dnes v noci nenaspal,“ rekl. „Bal jsem se, ze mas horecku.“
„Ne.“ Rod se ulevne usmal a zavrtel hlavou. Protlacil se kolem Velkeho Toma: „Nemam horecku.“
„Co tedy?“
Rod dopadl na zada na palandu a slozil si ruce pod hlavu. „Slysel jsi nekdy o hre zvane kriket, Tome? Stredem hry je kos, vis, a jeden z tymu se ho snazi srazit dolu tim, ze do nej hodi mic. Druhy tym se snazi kos chranit odrazenim mice palkou.“
„Zvlastni,“ zamumlal Tom, oci rozsirene udivem. „To je nejpodivnejsi hra, o jake jsem kdy slysel, pane.“
„Ano,“ prisvedcil Rod, „ale to jeste neni to nejhorsi. Vis, tymy si meni strany, takze ten, ktery na kos utocil, ho pro zmenu zase brani.“ Podival se pres sve nohy na Tomovu zmatenou tvar.
„Hm,“ zabrucel obr a rozpacite zavrtel hlavou. „A co z toho vseho vyplyva, pane?“
Rod se protahl, az mu klouby zapraskaly. „Vyplyva z toho, ze bez ohledu na to, kdo vyhraje, pro kos je to vzdycky spatne!“
„Aha!“ prisvedcil Velky Tom dychtive. „To je dozajista pravda, pane!“
„No a ja mam pocit, ze se tady hraje kolosalni kriketova hra — az na to, ze se ji ucastni tri tymy: radcove, zebraci…“
