Jedinou vyzdobou byla kostra, jez drzela pohromade mumifikovanou kuzi, pripoutana ke stene retezy jako oni.
Rod si sveho ticheho druha pozorne prohledl. „Obsluha tu za moc nestoji, co? Alespon mohli premistit ty kosti o patro niz.“ Znovu se obratil k oknu. „Fessi,“ zamumlal tise, aby to ostatni neslyseli. „Fessi, kde jsi?“
„V nejvsivejsi a nejspinavejsi staji, o jake jsem kdy slysel,“ odpovedel robot, „spolu speti nejubozejsimi herkami, jake se daji videt mimo brany tovarny na klih. Myslim, ze ted spolu tvorime kavalerii Clovisova domu, Rode.“
Rod se tise zasmal. „Nebeha kolem nejaka mys s velkyma zelenyma ocima, Fessi?“
„To ne, Rode, ale na hlave mi sedi penkava.“
Rod se zasklebil. „Zeptej se ji, jestli ma moc nad chladnym zelezem.“
„A jak s ni mam mluvit, Rode?“
„Vysilanim na frekvenci vlneni lidskeho mysleni, samozrejme! Je telepatka, ty premoudrely idiote!“
„Rode, se vsi rozhodnosti se ohrazuji proti narazkam na me schopnosti v oblastech, na ktere jsem nebyl naprogramovan a — “
„No dobre, dobre, omlouvam se a lituji toho! Jsi genius, zazrak, Einstein, Urth! Jen se ji na to proste zeptej, ano?“
Zavladlo ticho; pak Rod uslysel serii cvrlikani na pozadi.
„Co je to za cvrkot, Fessi?“
„Gwendylon, Rode. Takto reaguje na novou zkusenost tykajici se telepatickeho spojeni s konem.“
„Jinymi slovy chces rict, ze skoro spadla z bidylka. Ale rika neco?“
„Samozrejme, Rode. Rika, ze ted uz si je naprosto jista, ze jsi carodej.“
Rod zaupel a obratil oci v sloup. „Poslys, vratme se k tematu, ano? Muze nas dostat z okovu a vylomit mrize v okne?“
Dalsi odmlka, pak Fess odpovedel: „Rika, ze nad chladnym zelezem moc nema, Rode; ani ona, ani zadna jina carodejnice nebo elf, ktereho zna. Navrhuje kovare, ale boji se, ze by to bylo neprakticke.“
„Genesis, Exodus, Leviticus… Fajn, povez ji, ze mne tesi, ze neztraci smysl pro humor. A zeptej se ji, jak nas odsud k sakru mini dostat!“
„Rika, ze neni nutne, abys na ni byl hruby, Rode.“
„Nemusels ji to tlumocit doslovne, ty tupohlavce!“
„A mysli si, ze knize elfu by vas mel byt schopen vysvobodit. Ma za to, ze prijde, ale ma to k vam daleko, a tak to nejaky cas potrva.“
„Myslel jsem, ze povidala neco o tom, ze elfove nemaji moc nad chladnym zelezem.“
Dalsi odmlka a pak Fess rekl: „Rika, ze knize elfu neni tak docela elf, Rode, ale ze v sobe ma z polovice starou krev.“
„Jen pul… tak moment!“ Rod se zamracil. „Chces rict, ze je potomek elfa a smrtelnika?“
„Presne tak, Rode.“
Rod se pokusil predstavit si, jak by spolu mohli mit osmnactipalcovy elf a sest stop vysoky clovek dite, ale jeho mozek se tomu vzeprel.
„Ted odleta, Rode, aby ho sehnala, a rekla, ze se vrati tak rychle, jak jen to pujde, ale muze to chvili trvat. Vzkazuje ti, abys byl lehkeho srdce.“
„Kdybych mel mit srdce jeste lehci, patrne bych se vznasel! Predej ji muj… Ne, jen ji rekni, ze ji dekuji, Fessi.“
Pripadalo mu, ze zaslechl tiche povzdechnuti a pak robot — s trochu rezignovanym pridechem — rekl: „Vyridil jsem ji to, Rode.“
„Diky, Fessi. Zustan na prijmu.“
Rod se otocil zpatky k svym spoluveznum. Oba Loguirove se tiskli ke zdi a zachmurene si ho prohlizeli.
„Mluvi do cisteho vzduchu,“ zamumlal Tuan. „Ten muz je dozajista posedly.“
„Pripada mi, ze tohle uz jsem nekde slysel,“ zabrucel Rod, „a vzduch je tu vsechno, jen ne cisty.“
„Stejne,“ pridal se vevoda, „jedna jako silenec!“
Velky Tom se dunive zasmal. „Nic takoveho, mylordi. Ten muz hovori s duchy.“
Rod se chabe usmal. „Jak to, ze jsi najednou tak vesely, Velky Tome?“
Obr se protahl, az retezy zarincely. „Na okamzik uz jsem si myslel, ze te dostali, pane. Ted uz vim, ze jsem se mylil.“
„Nebud si tak jisty, Tome. Chladne zelezo se kouzly rozbiji tezce.“
„Nikoliv, pane.“ Tom line zavrel oci. „Jsem si jist, ze ty si s tim poradis.“
Sepnul ruce na brise a hlavu si pohodlne oprel o zed.
Kdyz zacal pravidelne oddechovat, Rod se usmal. Podival se na Loguiry a ukazal hlavou na Toma. „Tomu rikam duvera. Zatimco se ja staram o utek, on si chrape.“
„Doufejme, ze je jeho duvera opodstatnena,“ rekl Tuan. Podival se na Roda s neskryvanymi pochybami.
„Doufejme,“ zopakoval Rod ponure.
Kyvl hlavou smerem k vevodovi. „Uz jste obnovil pribuzenske vztahy?“
Loguire se usmal. „Jsem rad, ze jsem se znovu shledal se svym synem, i kdyz bych dal prednost tomu mit k privitani trochu vic volnosti.“
Tuan sklopil oci a zamracil se. „Jsou to smutne zpravy, ktere mi prinesl, Rode Gallowglassi, nanejvys smutne a politovanihodne.“ Podival se na Roda a tvar mu vzplala vztekem. „Vedel jsem, ze je muj bratr ambiciozni a plny nenavisti, ale nenapadlo mne, ze by se snizil k velezrade.“
„Ach, nebud na toho uboheho chlapce prilis prisny.“
Rod se oprel o zed a unavene zavrel oci. „Durer ho ocaroval. A jestli jeho magie tak silne pusobila na otce, jak mohla selhat u syna?“
„Ano,“ prisvedcil Tuan pochmurne. „Ja sam jsem padl za obet Sklebilovi.“
„Ano?“ Rod opet otevrel oci. „Tak uz jsi na to prisel?“ „Ach ano! Je to lump nad lumpy! Klani se pred tebou co nejponizeneji, a pritom ti jeho pomocnik urizne mesec — a prave tohle udelal i mne!“
Rod naspulil rty. „To on ti podstrcil myslenku na organizaci zebraku?“
„Ano.“ Tuan smutne prikyvl. „Zprvu jsem si myslel, ze jim to jen ulehci od hladu a zimy; ale jeho slova mi vnukla myslenku na armadu, ktera by branila kralovnu. Z toho, co se k nam doneslo z jihu, jsem nabyl pocit, ze bychom takovou armadu mohli potrebovat.“
Stary vevoda ze sebe vydal zvuk, jako by se dusil.
„Odpust, otce,“ rekl Tuan a uklonil se, „ale vedel jsem, ze je dlouho neudrzis. Jenze jsem netusil“ — hlas mu ztvrdl — „ze zradi Anselm.“
Rod se osil. „Uz jsem rikal, ze ho nemas tak obvinovat. Koneckoncu, zadrzel Durera, kdyz chtel zabit tveho otce.“
Natahl nohy a prehodil si jednu pres druhou. „Takze kdyz se Sklebil dozvedel, ze jih zbroji, rozhodl se, ze je cas prohlasit svou pravoplatnou autoritu a svrhnout kralovnu. Mam pravdu?“
„Ano.“ Tuan sevrel rty a zatvaril se jako clovek, ktery vychutnava neznamou znacku vermutu. „Kdyz jsem se proti nemu ozval a rekl, ze 'ted nadesel cas branit kralovnu', nazval mne zradcem a zebraci mne chteli zabit. Ale Sklebil to nedovolil; ne, uvrhl mne tady bez jidla a ohne.“ Podival se na Roda a zamracil se. „Coz je nanejvys podivne, Rode Gallowglassi. Nemyslel by sis spis, ze mne zabije sam?“
„Ne.“ Rod zavrel oci a zavrtel hlavou. „Potrebuje nekoho, koho by dosadil jako loutkoveho krale, az svrhne Katerinu.“
„Ne, krale ne,“ namitl Tuan ponure. „Kricel, ze uz zadne kralovstvi mit nebudeme, jen jakysi druh spravy, zalozene na volbe lidu.“
„Druh spravy.“ Rod se zamracil. „Jak nazyval toho, kdo mel spravovat zem?“
„Diktator.“ Tuan se zamyslene kousl do rtu. „Podivny titul. Nemel to byt slechtic ani kral, jen diktator. Opravdu, velice podivne.“
Rod se kysele zasklebil. „Ani ne tak divne. Ale nechces snad rict, ze ti zebraci doufali dobyt hrad?“
„Ne, ale je znamo, ze se na jihu sbira vojsko, a Katerina neni z tech, kteri by cekali, az pripochoduje az k ni.“
„Aha.“ Rod se zamyslel. „Chces rict, ze si je Sklebil zatracene jisty, ze mu vytahne vstric?“
