„Hm.“ Rod se zamracil. „Ach tak. Vycepovane lidi hned tak neco nezvikla.“
Tomuv oblicej se zachmuril. „Zda se, ze si usudek delas rychle.“
„No… myslel jsem, ze…“ Rod polozil obrovi ruku kolem ramen a skoro si ji vykloubil pri pokusu udelat to poradne. „Tedy, v tom pripade… a za co te vlastne uveznili?“
Tom pokrcil rameny. „Neshodli jsme se.“
„V metodach a nazorech?“
„Ano. Oni trvali na napadnuti kralovny a slechticu pri jednom, i kdyz by to melo znamenat rozdeleni sil.“
„To zni riskantne. A co jsi chtel udelat ty?“
„No, ja bych nejprve porazil lordy a jejich radce — pod zasterkou oddanosti trunu. Pak bychom mohli pomalu pripojit celou zem ke Clovisovu domu a za podpory vseho lidu odklidit kralovnu a Broma O'Berina dvojim smiknutim noze.“
Rod suse polkl a snazil se nezapominat, ze ten muz ted byl na jeho strane. „Velice hezke.“ Poplacal Toma po zadech. „Mluvis jako spravny bolsevik. Jak moc to vsechno pro tebe znamena, Tome?“
Velky Tom mu venoval dlouhy, vypocitavy pohled. „Jaka je cena za zmenu nazoru, pane?“
Rod se zasklebil. „Rekneme, ze strcime ctyri tve kolegy do cely, kterou rezervovali pro tebe?“
„To by bylo prijemne,“ priznal Tom pomalu. „A co bude dal, pane?“
„Dal?“ pokracoval Rod. „Clovisuv dum pujde do boje za kralovnu a proti slechte. Tak budes mit lepsi sanci porazit lordy a jejich radce; a potom muzes pokracovat ve svem vlastnim planu.“
Tom pomalu prikyvl. „Ale budou zebraci bojovat na kralovnine strane?“
„To nechame na Tuanovi Loguirovi.“
Tomuv oblicej se roztahl do velkeho usmevu. Zaklonil hlavu, rozchechtal se a bujare placl Roda po zadech.
Rod se zase zvedl z podlahy, poslouchaje kratke vykriky, ktere ze sebe Tom vyrazel mezi jednotlivymi vybuchy smichu: „Melo me to napadnout, pane! Ano, ten kluk je utahne na varene nudli! Neni sily nad stribrny jazyk, pane! Ten hoch by donutil leoparda verit, ze nema skvrny!“
Rod se pokusil rozpomenout, jestli videl na Gramarye leoparda, a pritom si trel pohmozdene misto mezi lopatkami.
„Takhle by sis spis vymknul ruku, pane,“ zasklebil se Tom. Obratil si Roda a zacal mu masirovat zada. „Mel bys vedet, pane, ze pokud spolecne porazime lordy, bude tvoje hlava vedle Bromovy a kralovniny prvni, po ktere pujdu.“
Rod zavrel oci, vychutnavaje tu zpravu. „Bude to velky boj. Ale dnes je jeste brzy se o tom bavit, Tome.“
A tak ted stali ve stinu kasny s Tuanem mezi sebou a planovali utok na plesnivejici hromadu kameni, ktera stala na druhe strane mesicem ozareneho dvorku.
Rod si zmeril pulz a zamyslel se, jestli se mu srdce skutecne tak zpomalilo, zatimco Tom septal: „Zadnou paniku. Nevideli nas, pane. Pripravte se.“
Rod si pripadal jako tezky naves, ktery se rozhodl stat se domovnim lupicem.
„Ted!“ zavrcel a vybehl.
Lehce a tise prebehli pres mesicnim svetlem zality dvorek do vitajiciho stinu zdi a pritiskli se k nim s busicimi srdci a v usich, jez se snazily zachytit sebemensi znamku poplachu, jim hucela krev.
Po vecnosti trvajici asi tri minuty si Velky Tom hlasite oddechl. „Tak, chlapi,“ zaseptal. „Jdeme na to!“
Proplizili se kolem vlhke kamenne zdi. Velky Tom roztahl prsty na prave ruce, prilozil loket zaroven s rohem zdi a oznacil si bod, kde se dotkl kamene jeho ukazovacek. Pak loktem pritlacil proti oznacenemu mistu.
„Velky Tome!“ zastenal Rod zmucene, „ted nemame cas na — “
„Pssst!“ Tuanovy prsty se zataly Rodovi do ramene. „Ticho, prosim te! On vi, co dela!“
Rod zmlkl a citil se pri tom jako hlupak.
Tom provedl jeste nekolik mereni, ktere zjevne vedly k necemu, co hledal. Z mesce, ktery mu visel u opasku, vytahl kratky sochor a zacal pacit ve spodni sterbine tri stopy sirokeho kamenneho bloku.
Rod na nej nevericne hledel. Uvolnit tenhle blok by trvalo celou noc a jeste vetsi cast nasledujiciho dne. O co se tu Tom pokousi?
Tom zapacil naposled a zachytil blok, ktery nahle vyjel. Byl sotva palec tlusty.
Odlozil kamennou desku na zem a podival se na sve pratele. V mesicnim svetle vypadal jeho usmev mrazive. „Myslel jsem si, ze bych jednou mohl potrebovat nouzovy vychod,“ zaseptal. „Ted opatrne, chlapi.“
Prostrcil hlavu a ramena otvorem, nekolikrat kopl nohama a zmizel uvnitr.
Rod tezce polkl a nasledoval Toma. Tuan se nasoukal za nim.
„Vsichni uvnitr?“ zeptal se Tom septem, kdyz se Tuan postavil, a pak vratil desku na sve misto.
„Svetlo,“ zaseptal. Rod zastinil jilec sve dyky dlani a rozsvitil ho, nechavaje uniknout paprsek svetla mezi prsty. To stacilo, aby Tom nasel na zemi cervotoci proderavely kus dreveneho oblozeni a zamaskoval jim svuj nouzovy vychod. Pak se narovnal a zasklebil se. „Ted jim dame vedet, ze jsme tady. Do dila, panove.“
Odvratil se a vykrocil do tmy. Rod ho obezretne nasledoval.
Nachazeli se ve velke kamenne mistnosti, ktera kdysi byla oblozena drevem. Ted bylo osteni z vetsi casti strhane a rozbite.
Mistnost ukryvala pouze pavuciny, rezave zelezne nadobi a dlouhy stul rozezrany plisni a houbou.
„Tohle kdysi byvala kuchyne,“ zamumlal Tom. „Ted vari v krbu v hlavni mistnosti. Tady to nikdo nepouzival uz dobrych sedesat let, mozna i vic.“
Rod pokrcil rameny. „Co takovi hodni hosi jako ty pohledavaji v takove stenicarne, Tome?“
Velky Tom si odfrkl.
„Chtel jsem rict,“ spechal s vysvetlenim Rod, „ze boha a idealy muzes posoudit podle lidi, kteri je uctivaji, Tome.“
„Zmlkni!“ odsekl Tom.
„Ale je to pravda, ne? Radcove jsou dokonale prohnili, to vime. A Sklebil a jeho soudruzi jsou vsi. Ty jsi jediny dobry chlap v cele te smecce. Proc tedy — “
„Drz hubu!“ zavrcel Tom a otocil se tak rychle, ze do nej Rod narazil. Citil, jak ho sunce podobna pest popadla za kabatec kousek pod krkem a pivem a cesnekem pachnouci dech mu zavanul primo do tvare. „A co kralovna,“ zasycel Tom. „Co ona rika o svem bohu, he?“
Pak Roda hodil proti nejblizsi zdi a pokracoval v chuzi.
Rod se posbiral a vydal se za nim, ale ne driv, nez zachytil zablesk Tuanovych oci, zuzenych a metajicich ve svetle jeho lampicky blesky.
„Blizime se k rohu,“ zamumlal Tom, „Zhasni svetlo.“
Rod to udelal a o chvili pozdeji ucitil, ze stena pod jeho levou rukou konci. Na konci dlouhe temne chodby uvidel tlumene svetlo.
Velky Tom zastavil. „Tamhle je dalsi roh a za nim hlidka. Naslapujte opatrne, chlapi.“
Znovu vykrocil, tise jako duch. Rod ho nasledoval a citil Tuanuv horky dech na zatylku.
Jak se blizili k rohu, uslyseli po pravici rytmus ticheho chrapani, ozyvajiciho se z postranni chodby.
Velky Tom se pritiskl ke zdi a divoce se zasklebil. Rod udelal totez… a vyjekl a rychle se zase zhnusene odtahl.
Tom se na nej zamracil a naznacil mu, aby byl zticha.
Rod prozkoumal zed a zjistil, ze je potazena hustou vrstvou nejake nasedle latky. Prilnulo mu to k zatylku, takze mohl z vlastni zkusenosti rict, ze je mekke konzistence, na dotek studena a vlhka. Znovu se otrasl hnusem.
„To je jen carodejnicky mech, Rode Gallowglassi,“ zaseptal mu Tuan do ucha.
Rod se zamracil. „Carodejnicky.mech?“
Tuan se na nej prekvapene podival. „Jsi carodej a neznas carodejnicky mech?“
Zmlknuti chrapani za rohem zachranilo Roda pred povinnosti odpovedet. Trio se kolektivne znovu nadechlo a pritisklo se ke zdi, pricemz se Rod peclive vyhybal carodejnickemu mechu. Tom se podival na sve mladsi komplice.
Okamzik ticha se tahl stejne nekonecne jako poslancuv projev. „Stujte!“ zvolal nahle hlas zpoza rohu. Jejich svaly se krecovite napnuly.
„Co te sem privadi v tuto nocni hodinu?“ vystekl hlidac.
