„Ty darebaku!“ vydechl Tom. „Ty slizky drne ricniho mechu, ty zparchantely synu demokracie, ty…!“
„Presne tak,“ prisvedcil Rod.
„Tohle mi vysvetli,“ zaseptal Tuan Rodovi do ucha a v ocich se mu zalesklo, „cos mu to vlastne udelal? Jen ses ho dotkl a — “
„Uh… carodejnicky trik,“ zvolil Rod nejjednodussi vysvetleni, i kdyz mu samotnemu bylo proti mysli. Pak chytil Tuana za zatylek a pritahl mu hlavu do chumlu k sobe a Velkemu Tomovi. „Takze jak se zbavime te hlidky?“
„Existuje jen jediny zpusob,“ zamumlal Tuan. „Probudit ho a bojovat s nim.“
„A nechat ho, aby ztropil povyk?“ opacil Tom zdesene. „Ne, ne! Priplizime se k nemu a bacime ho do hlavy!“
„To je necestne!“ odtusil Tuan.
Tom si odfrkl.
„Plan Velkeho Toma je lepsi,“ rekl Rod. „Ale co udelame, kdyz se probudi, zatimco se k nemu budeme plizit? A to je dost pravdepodobne; ten chlipny zebrak nam to dokazal!“
Tom pokrcil rameny. „Pak se na nej vrhneme rychle a doufejme. Mame-li zemrit, at zemreme.“
„A kralovna zemre s nami,“ zavrcel Rod. „To neni dobre.“
Tom vytahl svuj kratky mec a zacal si s nim zamyslene pohravat. „Timhle trefim cloveka do krku na padesat kroku.“
Tuan ztuhl a zbledl. „Zabil bys vlastniho cloveka, lumpe!“
„Kdyz se kaci les, padaji trisky.“ Tom pokrcil rameny. „Co na tom zalezi, kdyz je to pro dobrou vec?“
Tuanovy oci ochladly jako led. „To je horsi nez bodnout zezadu. Musime mu dat sanci se branit.“
„No jiste!“ odfrkl si Tom opovrzlive. „Sanci branit se a zburcovat svym krikem cely Clovisuv dum! Sanci — “
Rod pritiskl kazdemu z nich na usta jednu ruku, stastny, ze s sebou nema tri lidi. Pak zasycel na Velkeho Toma: „Ovladej se, ano? Neni zvykly na tymovou praci.“
Tom zkrotl.
Tuan se naprimil, v ocich led.
Rod se k Tomovi naklonil a zaseptal mu do ucha: „Poslys, kdybys nevedel, ze je aristokrat, jak bys ho ohodnotil?“
„Jako odvazneho chlapa a dobreho bojovnika,“ pripustil Tom, „ackoliv je trochu posetily, mlady a ma zbytecne moc idealu.“
Rod mu zahrozil prstem. „Predsudky, Velky Tome! Diskriminace! Myslel jsem, ze veris v rovnost vsech lidi!“
„Dobre receno,“ pripustil Tom vahave. „Pokusim se ho snest. Ale jeste jednou…“
„Pokud udelame svou praci rychle, nebude k tomu mit prilezitost. Mam dobry napad.“
„Tak proc nam ho nereknes?“ zeptal se Tom.
„Rekneme, ze mne napadl, az kdyz jste se vy dva zacali hadat. Hledame kompromisni reseni, spravne? Tuan nebude souhlasit s nozem do zad, ani s bodnutim ve spanku, ani se zabitim oddaneho hlidace bez moznosti obrany. Mam pravdu?“
„Ano,“ prisvedcil Tuan.
„A Velky Tom zase nesouhlasi s rizikem vyvolani poplachu — a ja mimochodem taky ne: jsme sice vsichni dobri bojovnici, ale tri proti celemu Clovisovu domu, to je prece jen trochu silne kafe. Takze, Tome! Kdyby hlidac prisel sem za roh, dokazal bys ho lehce omracit?“
„Ano!“ zasklebil se Tom.
„Lehce, rekl jsem. Uspokoji to tvuj smysl pro cest, Tuane?“
„Ano, pokud k nam bude obracen tvari.“
„Dobre! Ted jen musime nejak zaridit, aby se sem ten kocour pustil za myskou, a bude to.“
„Ano,“ prisvedcil Tom, „ale kde je myska, ktera by nam tak ochotne poslouzila?“
„Pan si ji prece muze udelat,“ zavrcel Velky Tom.
„Udelat?“ Rod vytrestil oci. „No, kdybych tady mel dilnu a…“
„Ne, ne!“ Tuan se zasklebil. „Ja se v tech kouzlech sice nevyznam, ale mas tu carodejnicky mech a jsi carodej! Co vic potrebujes?“
„Huh?“ Rod tezce polkl. „Carodejnice z te latky vyrabeji veci?“
„Ano, ano! Copak to nevis? Male zive veci — jako jsou mysky!“
Chybejici dilek gramaryeske skladacky zapadl v Rodove mysli ma misto. „Hm, a jak se to dela?“
„Proste se divaji na kousek toho mechu a on se promeni v to, co si preji!“
Rod pomalu prikyvl. „Velice hezke. Ve-li-ce hezke. Jedina chyba je v tom, ze to neni muj obor carodejnictvi.“
Tuan se zatvaril zmatene. „Ty necarujes s carodejnickym mechem? Jak potom…? Stejne je nanejvys zvlastni, ze o tom nic nevis.“
„Ani ne,“ vlozil se mezi ne Tom. „Spatne fungujici informacni oddeleni…“
„Ale, zmlkni!“ zavrcel Rod. „Jsou i jine zpusoby, jak sehnat mys.“ Udelal z dlani hlasnou troubu a zavolal tise: „Gwen! Hej, Gween!“
Ze stropu se snesl pavouk rovnou Rodovi pred oblicej. Rod vyskocil. „Zatracene! Tohle mi nedelej, devce!“
„Havet!“ zasycel Tom a naprahl se k placnuti.
Rod ho stouchl do solaru. „Davej pozor! Rozmacknes pavouka a mas na krku smulu — jmenovite mne!“
Vzal pavouka do dlane a nechal si ho vylezt na prst. „No, alespon ze sis nevybrala cernou vdovu. Jsi nejroztomilejsi pavouk, jakeho jsem kdy videl, to se musi nechat.“
Pavouk se na jeho prste roztancil.
„Poslouchej, zlato, potrebuji mysku, ktera by sem prilakala hlidku. Muzes to zaridit?“
Pavoukovy obrysy se rozmazaly, zavlnily a zmenily na mysi.
Mys seskocila z Rodovy dlane a zamirila k rohu.
„Ach, ne, ty ne!“ Rod vyskocil, chytil ji do dlane a velice opatrne ji zvedl. „Promin, zlato, ale mohla bys dojit k uhone — a kdyby se ti neco stalo, nikdy bych si to neodpustil.“
Polibil ji na nos a vtom zaslechl, jak se Tom za jeho zady usklibl. Mys zapredla rozkosi.
„Ne,“ pokracoval Tom a podrbal ji na zadech, „udelej mi mysku z kusu carodejnickeho mechu. Myslis, ze bys to dokazala, zlato?“
Mys prikyvla, otocila se a zadivala se na carodejnicky mech na stene.
Sedobila hmota se pohnula, nafoukla a protahla v ocasek, na druhe strane vytvorila tenke fousky. Jeji barva se zmenila v sedohnedou — a ze zdi sebehla mala myska.
Tom polkl a pokrizoval se.
Rod se zamracil. „Myslel jsem, ze jsi ateista.“
„Ne ve chvilich, jako je tato, pane.“
Mys vytvorena z carodejnickeho mechu zahnula za roh.
Velky Tom vytahl dyku, uchopil ji za spicku a jeji masivni tezky jilec pozvedl jako obusek.
Chrapani ze rohem se zmenilo v zlobne vrceni.
„Grumpf! tak ty me budes kousat, ty jedna chlupata mrcho!“
Strazcova stolicka zarachotila o zem. Pokusil se mys zasahnout dvakrat a pokazde minul; pak cekajici muzi uslyseli dusot jeho bezicich nohou.
Tom se pripravil.
Mys vybehla zpoza rohu.
Hlidac se s kletbami vyritil za ni. V zatacce uklouzl. Vzhledl, Uvidel Toma a mel cas pouze na to, aby se zatvaril vydesene, nez ho jilec Tomovy dyky zasahl s dutym zadunenim do temene lebky.
Rod si oddechl. „Konecne!“
Strazny se uhledne slozil do Tuanovy pripravene naruce. Mlady slechtic se podival na Roda a zasklebil se.
„Kdo bojuje na carodejove strane,“ rekl, „vyhrava.“
„Stejne to byl pekne spinavy trik,“ odpovedel Rod.
Tom mrkl a vytahl z mesce klubicko cerne niti.
