nikoho nenechava cekat. Nikdy! A nikoho!“
To uz jsem si vsiml, ze me pomalu, ale velice uporne tlaci od svych dveri. V jejim salone byla tma, zavesy zrejme jeste zustaly zatazene a do haly zavanula jakasi nasladla vune.
„Ale opravdu jste nemusel tak spechat, verte mi...“ Konecne zaujala vyhodnou pozici a plavnym, nedbalym pohybem dvere pribouchla. „Muzete si vsak byt jist, ze dokazu vasi ohleduplnost po zasluze ocenit... Vuzi jeste spi a ja musim vypravit Lena do skoly, takze se omlouvam... Mimochodem, dnesni noviny najdete na verande.“
„Dekuji vam,“ rekl jsem uz na ustupu.
„Dokazete-li se obrnit trpelivosti, mohu vas tak za hodinku pozvat na salek smetany.“
„Bohuzel budu muset brzo odejit,“ sdelil jsem ji a odporoucel se.
Noviny byly sestery. Dva zdejsi ilustrovane deniky, tluste jako almanachy, jeden list vychazejici v hlavnim meste, dva luxusni tydeniky a kupodivu i arabska El Gunia. El Guniu jsem odlozil, ale ostatni jsem prolistoval, zajidaje posledni zpravy chleby se salamem a zapijeje horkym kakaem.
V Debilii vladni vojska po mnohadennich upornych bojich dobyla mesto Reyes a vytlacila vzbourence za reku Beni. V Moskve na mezinarodnim kongresu jadernych fyziku Huggerton a Solovjov informovali o projektu prumysloveho zarizeni na vyrobu antihmoty. Do Leopoldvillu dorazila expozice Tretjakovske galerie. Oficialni zahajeni vystavy se ocekava zitra. Ze zakladny Stary Vychod (Pluto) startovala do oblasti absolutne volneho letu dalsi skupina bezpilotnich kosmickych lodi. Se dvema z nich bylo nacas ztraceno spojeni. Generalni tajemnik OSN zaslal generalissimu Orelianosovi oficialni poselstvi, v nemz upozornil, ze v pripade opakovaneho uziti atomovych granatu ze strany extremistu vstoupi do Eldorada policejni kontingenty OSN. U pramenu reky Quando (stredni Angola) objevila archeologicka expedice Spojene arabske republiky zbytky kyklopskych staveb, ktere podle predbeznych hodnoceni a predpokladu vznikly davno pred posledni dobou ledovou. Skupina odborniku Jednotneho centra pro vyzkum subelektronovych (ritrinitivnich) struktur odhaduje zasoby energie, ktere ma lidstvo k dispozici, na tri miliardy let. Kosmicky ustav UNESCO oznamuje, ze cisty relativni prirustek obyvatelstva mimozemskych zakladen a enklav se blizi prumernemu prirustku obyvatelstva na Zemi. Sef britske delegace v OSN vystoupil jmenem velmoci s projektem uplne demilitarizace zatim militarizovanych oblasti zemekoule, a to i nasilnou cestou...
Zpravy o tom, kdo kolik vzeprel kilogramu a kdo kolik golu vstrelil do ci branky, jsem vynechal. Z domacich zprav me zaujaly tri.
Mestsky list Radost ze zivota napsal: „Vcera v noci skupina vandalu znovu podnikala soukromym letadlem nalet na namesti Hvezdy, zaplnene bavicimi se obcany. Vytrznici vypalili nekolik davek z kulometu a shodili celkem jedenact plynovych bomb. Nasledkem vznikle paniky utrpelo nekolik muzu a zen tezka zraneni. Bezvyznamna skupinka radicich (prominte nam ten vyraz) intelektualu tak za tiche asistence necinne prihlizejici policie prekazila normalni zaslouzeny odpocinek stovek a tisicu slusnych lidi. Predseda spolku Za starou dobrou vlast, proti skodlivym vlivum! v prohlaseni nasemu dopisovateli uvedl, ze spolek je odhodlan vzit ochranu zaslouzeneho odpocinku spoluobcanu do vlastnich rukou. Predseda dal zcela nepokryte najevo, koho konkretne lid povazuje za zdroj skodlive nakazy, banditismu a militantniho vytrznictvi...“
Na devatenacte strane list venoval celou jednu stranu clanku „vyznacneho reprezentanta nejnovejsi filozofie a nositele nekolika literarnich cen doktora Opira“. Clanek se jmenoval Svet bez starosti. Doktor Opir v nem uzasnymi slovy velice presvedcive zduvodnoval vsemocnost vedy, vyzyval k optimismu, pranyroval chmurne skeptiky a pomlouvace a vyzyval vazene ctenare, aby „byli jako deti“. Zvlastni vyznam pri formovani psychiky moderniho (tedy bezstarostneho) cloveka pripisoval metodam vlnove psychotechniky. „Jen si uvedomte, jak skveleho naboje optimismu se vam dostava diky svetlemu, stastnemu a radostnemu snu!“ volal euforicky reprezentant nejnovejsi filozofie. „Neni nahodou, ze prave spanek je jiz pres sto let znam jako lek na radu psychickych poruch. Ovsem tak trochu nemocni jsme prece vsichni: suzuji nas ruzne starosti, zmahaji kazdodenni lapalie, drazdi sice ojedinele, lec tu a tam prece jen jeste prezivajici nedostatky, nevyhnutelne trenice mezi jedinci, normalni, zdrava sexualni neukojenost a nespokojenost se sebou samym, tak priznacna pro kazdeho naseho obcana... A stejne jako vonny badusan omyva z naseho unaveneho tela prach cest, tak radostny sen oplachuje a ocistuje utrapenou dusi. Ted uz se nemusime bat zadnych starosti a nedostatku, protoze vime, ze se blizi hodina, kdy nas snovy generator, kteremu bych spolecne s ostatnimi rikal „traska“, vyhoji nase vedomi, vdechne do nej novy optimismus a vrati nam radostny pocit z byti.“ Dal doktor Opir dovozoval, ze traska je absolutne neskodna jak z hlediska psychiky, tak z hlediska fyzickeho zdravi, a ze vypady oponentu, kteri v ni hledaji paralely s narkotiky a demagogicky zvani o „drimajicim lidstvu“, v nas vyvolavaji nanejvys tizivy podiv, mozna vsak i mnohem rozhodnejsi a pro ony nevrazivce osudnejsi obcanske postoje. Na zaver sveho clanku doktor Opir prohlasil, ze stastny sen je tim nejlepsim odpocinkem, mlhave naznacil, ze traska je nejucinnejsi metodou boje proti alkoholismu a narkomanii, a durazne nabadal, aby se tato oblibena lidova zabava v zadnem pripade nesmesovala s jinymi (medicinou neodzkousenymi) prostredky vlnoveho ovlivnovani lidske psychiky.
Tydenik Zlate dny zase oznamoval, ze ze Statni galerie bylo odcizeno vzacne platno, jehoz autorem je podle nazoru odborniku Raffael. Tydenik upozornoval kompetentni mista na okolnost, ze tento zlocin je jiz tretim sveho druhu za posledni ctyri mesice a ze ani jedno z drive odcizenych umeleckych del jeste nebylo nalezeno.
Jinak v tydenicich nebylo nic, co by stalo za precteni. Zbezne jsem je prolistoval a musim rict, ze jsem je zaviral s hodne stisnenymi pocity. Jejich stranky byly potisteny trapnymi sprymy a slaboduchymi karikaturami, mezi nimiz obzvlastni pritroublosti vynikaly serie nekolika kresbicek beze slov, zivotopisy jakychsi zcela nevyraznych osobnosti, nesmyslnymi fotoreportazemi typu Vas manzel v zamestnani a doma, uslintanymi crtami ze zivota nejruznejsich vrstev obyvatelstva, zaplavami uzitecnych rad, jak zamestnat ruce a pritom nedej boze nezatezovat hlavu, idiotsky rozvasnenymi vypady proti alkoholismu, vytrznictvi a mravni zpustlosti, jakoz i dobre znamymi vyzvami ke vstupovani do krouzku a peveckych sboru. Nasly se tu i vzpominky primych ucastniku udalosti a boje proti gangsterismu, prezentovane v literarni uprave jakychsi oslu prostych svedomi a elementarniho vkusu, beletristicka cviceni Jasnych grafomanu, oplyvajici slzami, utrpenim, hrdinskymi skutky, velkou minulosti a blazenou budoucnosti, precetne krizovky, doplnovacky, rohacky, rebusy a zahadne obrazky, shromazdene v rubrice Ilustrovane hadanky...
Zahodil jsem ten balik makulatury do kouta. Proc porad tahle beznadejna nuda...?! Pitomce tu hyckaji, pitomce si starostlive pestuji, pitomce hnoji a slechti... Pitomec se tu stal normou — nechybi mnoho, a stane se idealem, kolem ktereho budou doktori ved plesat rozjasanou besedu. A tisk tu rozjasanou besedu tanci uz dnes. Ach, jak jsi bajecny, ty nas pitomce! Ach, jak jsi bodry a dobre ziveny, pitomce. A jaky jsi, pitomce, optimista, jak jsi moudry, pitomce, jak vytribeny mas smysl pro humor a jak hrave dokazes vylustit krizovku ...! Hlavne si nedelej zadne starosti, pitomce, vsechno je tak dobre, tak ohromne, a k dispozici je ti jak veda, tak literatura, aby ti bylo hej, pitomce, a nemusels o nicem premyslet... A vselijake ty neblaze smyslejici skandalisty a skeptiky spolecnymi silami smeteme (s tebou abychom je nesmetli!). Co blazni, proboha? Ze by chteli mit vic nez ostatni, ci co? Hotove zoufalstvi... Na tech lidech musi lezet nejake prokleti, jakasi zrudna dedicna zatez hruz a nebezpeci. Imperialismus, fasismus... desetimiliony zmarenych zivotu, znetvorenych osudu... vcetne zivotu a osudu milionu pitomcu — hodnych i zlych, vinnych i nevinnych... Posledni zapasy, posledni prevraty, obzvlast krute prave proto, ze byly posledni. Recidiviste, nicnedelanim zvlcila soldateska, vselijaka pakaz z nekdejsich rozvedek a kontrarozvedek, znudena jednotvarnosti hospodarske spionaze a prezrana moci... Bylo treba vratit se z vesmiru, opustit zavody a laboratore a povolat vojaky zpatky do zbrane. No budiz, poradili jsme si. Vitr bezmyslenkovite prevraci stranky Dejin fasismu... Jeste jsme se ani nestacili radne nadechnout a pokochat se svetlymi zitrky, a ze stejnych spinavych koutu historie uz se znovu drapaly nedorazene zbytky reakce se skladacimi automaty a amatersky vyrobenymi kvantovymi pistolemi — gangsteri, gangsterske tlupy, gangsterske korporace, gangsterske rise... „Drobne, stale jeste prezivajici neporadky,“ zaprisahali a ujistovali doktori Opirove a do oken univerzit mezitim letely lahve s napalmem, mest se zmocnovaly ozbrojene bandy a muzea horela jako svice... Budiz. Odstrcili jsme loktem doktory Opiry, znovu jsme vysli z fabrik a laboratori, vojaci se vratili do zbrane a zase si poradili. A znovu prisly svetle zitrky. Znovu se vyrojili Opirove, znovu zasveholily ilustrovane tydeniky a ze zminenych koutu se zase vyvalil hnis. Tuny heroinu, cisterny opia, more lihu... a jeste neco, pro co zatim ani nemame nazev... A zase tu vsechno visi na vlasku, zatimco pitomci lusti krizovky, krepci flug a preji si jen jedno — aby bylo veselo. Ale pritom nekde nekdo postupne propada silenstvi, nekdo rodi debilni deti, nekdo podivne umira po koupelnach, nekdo nemene podivne prichazi o zivot u nejakych rybaku a mecenasi ochranuji sve vasnive zaujeti svetovym malirstvim kovovymi boxery... A tydeniky se snazi zahalit toto pachnouci trasovisko krehkou preslazenou slupkou konjunkturalnich blabolu, diplomovany pitomec velebi sladke sny a tisice nediplomovanych pitomcu se tem snum oddavaji jako opilstvi (jen kdyz bude veselo a nebude se o nicem premyslet)... A pitomci jsou znovu horem dolem presvedcovani, ze vsechno je bajecne, ze vesmirna veda kraci kupredu milovymi kroky (a je to pravda), ze energie je dost na miliardy let (a to je taky pravda), ze zivot je
