Za prve: Veskera cinnost spjata s timto pripadem musi byt prohlasena za uzavrenou. Zpravy o ni nesmeji byt za zadnych okolnosti zverejnovany. Duvod: vsem dobre znamy zakon o tajemstvi osobnosti.
Za druhe: Ani jeden z „nalezencu“ se nesmi dovedet okolnosti sveho zrozeni. Duvod: tyz zakon.
Za treti: Nalezenci museji byt ihned po svem narozeni rozdeleni a pro budoucnost je nutno podniknout opatreni, aby nejen o sobe nic nevedeli, ale ani se navzajem nesetkali. Duvod: pomerne elementarni uvaha, kterou tu nehodlam rozvijet.
Za ctvrte: Vsichni museji v budoucnu dostat vzdelani pro vykonavani nejakeho povolani mimo zemekouli, aby uz samy okolnosti jejich zivota a prace jim prirozenym zpusobem znesnadnovaly navrat na Zemi dokonce i na kratkou dobu. Duvod: taz elementarni logika. Zatim jsme nuceni byt ve vleku Poutniku, ale musime delat vsechno, abychom pozdeji (a cim driv, tim lip) mohli z cesty, kterou pro nas vyslapali, uhnout.
Jak se dalo cekat, „ctyri postulaty Sikorskeho“ vyvolaly vybuch nespokojenosti. Ucastnici porady stejne jako vsichni normalni lide nenavideli jakakoli tajemstvi, tabuizovana temata, zamlcovani a Komkon-2 vubec. Ale Sikorski spravne predvidal, ze psychologove a sociologove, az si odbudou naval zcela pochopitelnych emoci, prijdou k rozumu a urcite se postavi na jeho stranu. Se zakonem o tajemstvi osobnosti nejsou zerty. Snadno a bez namahy bylo mozne si predstavit celou radu velice neprijemnych situaci, ktere v budoucnu mohou vzniknout pri poruseni prvnich dvou pozadavku. Jen si zkuste predstavit psychiku cloveka, ktery se o sobe dozvi, ze prisel na svet z inkubatoru, zrizeneho pred petactyriceti tisici lety neznamymi obludami s neznamym ucelem, a ktery navic vi, ze i lide kolem neho to o nem vedi. A ma-li aspon minimalne vyvinutou fantazii, bezpochyby dospeje k predstave, ze on, pozemstan do morku kosti, ktery nikdy nic jineho nemiloval nez Zemi, v sobe mozna nosi nejakou prisernou hrozbu pro cele lidstvo. Tato predstava muze cloveku zpusobit takove psychicke trauma, ktere nevyleci ani nejlepsi odbornici...
Duvody psychologu podeprel svym necekanym a neobycejne temperamentnim vystoupenim Magiro Sinoda, ktery bez obalu prohlasil, ze tady vsichni moc uvazujeme o trinacti jeste nenarozenych cucacich a velice malo se zamyslime nad potencialnim nebezpecim, ktere mohou pro starobylou zemekouli znamenat. Nakonec byly ctyri postulaty Sikorskeho vetsinou hlasu prijaty a Rudolfu Sikorskemu bylo ihned ulozeno vypracovat a uvest do zivota prislusna opatreni. A vcas.
5. ledna zavolal Sikorskemu mirne vzruseny Leonid Andrejevic Gorbovskij. Jak se ukazalo, mel pred pulhodinou besedu se svym starym pritelem, tagorskym xenologem, akreditovanym v poslednich dvou letech na Moskevske univerzite. Behem rozhovoru se vedec z Tagory jakoby mimochodem zeptal, zda se potvrdila zprava, ktera se pred nekolika dny mihla sdelovacimi prostredky, ze v systemu EN 9173 doslo k nejakemu podivnemu nalezu. Gorbovskij byl touto nevinnou otazkou zaskocen, zacal ze sebe soukat cosi nesrozumitelneho o tom, ze on uz davno neni Patrac, ze je to mimo sferu jeho zajmu, ze jaksi neni informovan, a nakonec s ulevou a zcela po pravde prohlasil, ze tuto zpravu necetl. Vedec z Tagory ihned obratil list, nicmene v Gorbovskem zustal z teto casti rozhovoru neprijemny dojem.
Rudolf Sikorski pochopil, ze tento rozhovor bude mit pokracovani. A nezmylil se.
7. ledna ho znenadani navstivil tagorsky kolega takrikajic z pribuzneho resortu, ktery prave dorazil z Tagory — velevazeny doktor As-Su. Cilem jeho navstevy bylo upresneni nekterych skutecne podstatnych detailu, tykajicich se chystaneho rozsireni sfery cinnosti oficialnich pozorovatelu Tagory na Zemi. Kdyz sluzebni cast rozhovoru skoncila a malicky doktor As-Su se chopil sveho oblibeneho pozemskeho napoje (studena jecna kava s umelym medem), zacaly si vysoke smluvni strany vykladat legracni i hruzostrasne historicke anekdoty, ktere si uz odedavna se zanicenim a mistrovsky vypravely.
Doktor As-Su mimo jine vypravel, jak pred sto padesati pozemskymi roky pri kladeni zakladu Tretiho velkeho stroje objevili tagorsti budovatele v cedicovem masivu Pripolarniho kontinentu podivuhodne zarizeni, ktere by se v terminech pozemstanu dalo nazvat duvtipne zkonstruovanou sadkou obsahujici dve ste tri larvy Tagoranu v latentnim stadiu. Stari nalezu se nedalo urcit ani priblizne, bylo vsak jasne, ze tato sadka byla zrizena jeste dlouho pred Velkou genetickou revoluci, to znamena v dobach, kdy kazdy Tagoran ve svem vyvoji prochazel stadiem larvy...
„Neuveritelne,“ zamumlal Sikorski, „copak uz tenkrat vas narod zvladl tak vyspelou technologii?“
„Samozrejme ne!“ odpovedel doktor As-Su. „To byl urcite nejaky plan Poutniku.“
„Ale k cemu smeroval?“
„Odpovedet na tuto otazku je prilis obtizne. My jsme se na ni ani nesnazili odpovedet.“
„A co se stalo dal s temi dvema stovkami malych Tagoranku?“
„Hm... Kladete mi zvlastni otazku. Larvy se zacaly spontanne vyvijet, a tak jsme samozrejme cele to zarizeni se vsim jeho obsahem bez meskani znicili... Dovedete si snad predstavit narod, ktery by v tehle situaci jednal jinak?“
„Dovedu,“ rekl Sikorski.
Druheho dne, 8. ledna 38, se velvyslanec Jednotne Tagory ze zdravotnich duvodu vratil do sve vlasti. Behem nekolika dalsich dnu nezustal na Zemi a na vsech ostatnich planetach, kde byli usidleni a pracovali pozemstane, ani jeden Tagoran. A za dalsi mesic bylo bez vyjimky vsem pozemstanum pracujicim na Tagore dano jednoznacne na srozumenou, aby se vratili na Zemi. Styky s Tagorou byly na dvacet pet let preruseny.
TAJEMSTVI OSOBNOSTI LVA ABALKINA (pokracovani)
Vsichni se narodili stejneho dne, 6. rijna 38, pet devcatek a osm chlapcu, silna, kriklava, absolutne zdrava lidska novorozenata. Do chvile, nez prisli na svet, bylo jiz vsechno pripraveno. Pri jejich zrodu byly pritomny lekarske kapacity, clenove svetove rady a konzultanti komise pro trinactku. Po prvni prohlidce byly deti omyty, zabaleny do plen a jeste tehoz dne specialne vybavenou lodi dopraveny na Zemi. Vecer ve trinacterych jeslich rozmistenych ve vsech sesti kontinentech opatrovaly uz starostlive sestry trinact sirotku a posmrtnych deti, ktere nikdy nespatri sve rodice a jedinou matkou jim bude od teto chvile cela obrovska, hodna lidska spolecnost. Legendy o jejich puvodu vypracoval do te doby sam Rudolf Sikorski a se zvlastnim svolenim svetove rady byly zaneseny do VCI.
Osud Lva Vjaceslavovice Abalkina stejne jako osudy ostatnich dvanacti „jednodeloznich“ sester a bratru byl nyni naprogramovan na mnoho let kupredu a mnoho let se ani v nejmensich neodlisoval od osudu stamilionu jeho obycejnych pozemskych vrstevniku.
V jeslich, jak je bezne u kazdeho ditete, nejprve lezel, pak lezl, pak klopytal a nakonec zacal chodit. Obklopovali ho prave takovi kojenci a starali se o neho prave takovi dospeli jako ve statisicich jinych jesli na planete.
Ovsem potkalo ho stesti jako maloktereho. Tehoz dne, kdy Abalkina prinesli do jesli, nastoupila tu do prace jako obycejny osetrujici lekar Jadviga Michajlovna Lekanovova, jedna z nejvetsich svetovych specialistek na psychologii ditete. Z neznamych duvodu si zamanula sestoupit z vysin ciste vedy a vratit se k tomu, cim zacinala pred nekolika desitkami let. A kdyz byl sestilety Ljova Abalkin preveden s celou svou skupinou do syktyvkarske internatni skoly c. 241, usoudila tez Jadviga Michajlovna, ze je nacase, aby zase chvili pracovala s detmi skolniho veku, a dala se prelozit jako osetrujici lekarka na stejnou skolu. Ljova Abalkin rostl a vyvijel se jako docela obycejny kluk, snad jen byl ponekud nachylnejsi k melancholii a uzavrenosti, ale odchylky jeho psychotypu od normalu nikdy neprekracovaly prumerne hodnoty a udrzovaly se znacne pod meznimi hranicemi pripustnych odchylek. Stejne dobre na tom byl i vyvojem fyzickym. Neodlisoval se od ostatnich ani zvysenou krehkosti, ani mimoradnou silou. Byl to zkratka statny, zdravy, docela obycejny chlapec, odlisujici se od svych spoluzaku ze tridy, vetsinou Slovanu, snad jedine namodrale cernymi rovnymi vlasy, na nez byl nesmirne hrdy a porad hledal cesty, jak si je nechat narust az na ramena. Tak tomu bylo do listopadu ctyricateho sedmeho roku.
16. listopadu pri bezne prohlidce objevila Jadviga Michajlovna u Ljovy v ohybu praveho lokte drobnou modrinku s lehkym otokem. Modrina neni u kluka zadnou vzacnosti, a tak ji Jadviga Michajlovna nevenovala pozornost a urcite by na ni byla zapomnela, kdyby se za tyden, 23. listopadu, nebylo ukazalo, ze modrina nejen nezmizela, ale podivne se promenila. Ted uz se ani nedalo mluvit o modrine, bylo to neco jako tetovani — male zlutohnede znaminko pripominajici ?. Opatrnym vyptavanim se zjistilo, ze Ljova Abalkin nema ani potuchy, jak a proc se mu to mohlo stat. Bylo naprosto jasne, ze si do teto chvile ani nevsiml, ze v ohbi praveho lokte neco ma.
