„Ovsem, ze muze.“ Genarr hledel na pronikavou hvezdu na zapadni obloze. „Lide, ktere jsme nechali za sebou na Zemi a na koloniich musi nakonec Nemesis objevit. Mozna ji uz objevili. A mozna uz vyvinuli hyperposilovani. Mam za to, ze ho museli vyvinout kratce po nasem odchodu. Nase zmizeni je urcite muselo radne popohnat.“
„Odesli jsme pred ctrnacti lety. Proc tu tedy jeste nejsou?“
„Treba je desi pomysleni na let, ktery by mel trvat dva roky. Znaji skutecnost, ze Rotor se o to pokusil, ale nevedi, ze se nam to povedlo. Muzou si myslet, ze nase trosky jsou rozesety po cele draze mezi Sluncem a Nemesis.“
„My jsme nasli silu se toho odvazit.“
„Jiste. Ty si myslis, ze by se o to Rotor pokusil, kdybychom nemeli Pitta? To Pitt nas vsechny udolal a ja pochybuj u, ze se na ostatnich koloniich nebo na Zemi najde druhy takovy Pitt. Nesouhlasim s jeho metodami, s jeho moralkou ci s jejim nedostatkem, jeho scestnymi zasadami, s jeho chladnokrevnou schopnosti poslat devce, jako je Marlene, nekam — na neco, v cem zcela zjevne vidi jeji zahubu, ale kdyz se to vezme podle vysledku, muze se zapsat do historie jako velky muz.“
„Jako velky vudce,“ rekla Insignova. „Ty jsi velky muz, Sievere. V tom je jasny rozdil.“
Znovu nasledovala chvile ticha, dokud Genarr tise neprenesl: „Stale jen cekam, kdy nas dopadnou. Toho se bojim nejvic a zejmena, kdyz na me sviti tamten vetrelec. Je to ctrnact let, co jsme opustili slunecni soustavu. Co tech ctrnact let lidi delali? Premyslela jsi nad tim nekdy, Eugenie?“
„Nikdy,“ odpovedela Insignova v polospanku. „Mam dulezitejsi starosti.“
DVACET DVA
ASTEROID
48
Dvacateho druheho srpna 2235! To datum pro Crila Fishera neco znamenalo, protoze to byl den Tessinych narozenin. Presneji receno, jejich padesatych tretich narozenin. Nijak se o tom dni nezminila, ani o tom, co znamenal — snad proto, ze byvala tak pysna na svuj adelijsky mladistvy vzhled, ci snad proto, ze si byla az prilis vedoma rozdilu peti let, jez ji od Crila delily.
Jenze na jejich relativnim vekovem rozdilu Fisherovi nezalezelo.
I kdyby Fishera nepritahovala k Tesse jeji inteligence a sexualni vitalita, predstavovala pro nej klic k Rotoru a on si to uvedomoval.
U oci uz mela vejirky drobnych vrasek a zretelne ochable svalstvo na pazich, ale den jejich neohlasenych narozenin pro ni byl triumfem. Vritila se do jejich apartma, ktere se lety stavalo stale luxusnejsim, a se spokojenym usmevem na tvari se propadla do sveho mohutneho siloveho kresla.
„Slo to tak hladce jako obycejny mezihvezdny let. Absolutni dokonalost.“
„Skoda, ze jsem u toho nebyl,“ rekl Crile.
„Take je mi to lito, Crile, ale nase prace spada pod prisne utajeni a uz tak jsem te zasvetila do vic veci, nez jsem mela.“
Cilem byla Hypermnestra, jinak nevyznamny asteroid, momentalne se nachazejici ve vhodnem postaveni, v danem okamziku ve spravne vzdalenosti od ostatnich asteroidu a, coz bylo hlavni, ne moc blizko Jupitera. Zadna kolonie si na nej necinila narok a zadna ho take nikdy nepouzila. A jeste navic to korunovaly prvni dve slabiky jeho nazvu, ktere, jakkoli trivialni, prece napovidaly pripadny cil superluminalniho letu napric hyperprostorem.
„To znamena, ze lod v poradku pristala?“
„Ve vzdalenosti deseti tisic kilometru. Mohli jsme ji snadno dopravit bliz, ale nechteli jsme riskovat intenzifikaci jejiho gravitacniho pole, prestoze bylo tak slabe. A potom zpatky do predem stanoveneho bodu. Nazpet ji dovedla dve klasicka plavidla.“
„Predpokladam, ze kolonie vsechno bedlive sledovaly.“
„Jiste, ale jedna vec je videt, jak se lod vypari, a druha vec je poznat, kam leti; zdali se pohybuje rychlosti rovnou ci blizkou rychlosti svetla, nebo rychlosti mnohonasobne vyssi; a hlavne jakym zpusobem k tomu doslo. Takze to, co videli, vlastne nic neznamena.“
„Nemaji nic v blizkem okoli Hypermnestry, ze ne?“
„Nemohli zadnym zpusobem zjistit, jaky byl cil, ledaze by se zhroutil nas bezpecnostni system a k tomu
„Urcite obrovsky krok vpred.“
„A dalsi obrovske kroky nas jeste cekaji. Byla to prvni lod schopna nest lidskou posadku a dosahnout superluminalni rychlosti, ale jak sam vis, posadku tvoril — da-li se to tak rict — jediny robot.“
„A pracoval bez zavad?“
„Pracoval dokonale, ale to neni tak dulezite, snad jen v tom ohledu, ze ted vime, ze muzeme prevazet pomerne velke hmotnosti v jednom kusu — alespon v jednom kusu co se tyce makromeritka. Potrva nekolik tydnu podrobneho setreni, nez se ujistime, ze nedoslo k zadnym nebezpecnym poskozenim v mikromeritku.
A zbyva nam, samozrejme, jeste postavit vetsi plavidla, vybavit je bezchybnymi zivot udrzujicimi systemy a zmnohonasobit bezpecnostni systemy. Robot muze snest tlaky, ktere lidska bytost nevydrzi.“
„Dodrzite harmonogram?“
„Prozatim to vypada, ze ano. Prozatim. Jeste jeden rok nebo rok a pul — pokud nedojde k nejakym pohromam nebo nepredvidatelnym nehodam — a meli bychom prichystat Rotoranum prekvapeni, pokud tedy nejaci existuji.“
Fisher se zachvel a Wendelova s vyrazem zpraskaneho psa rekla: „Promin. Neustale si slibuju, ze takove veci nebudu rikat, ale tu a tam mi to uklouzne.“
„Nic si z toho nedelej. Je uz s konecnou platnosti urceno, ze poletim s prvni posadkou vyslanou k Rotoru?“
„Mluvit s konecnou platnosti o necem, co se neuskutecni driv nez za rok nebo dele? Neexistuje zpusob, jak se vyvarovat nahlych zmen.“
„Ale prozatim?“
„Tanayama patrne nekde musel nechat poznamku v tom smyslu, ze ti bylo prislibeno misto na lodi — tolik slusnosti bych od nej ani necekala. Koropatsky mi to milostive sdelil po dnesnim uspesnem letu, kdyz se mi zdalo, ze je ta nejprihodnejsi doba to nejak naznacit.“
„Vyborne! Tanayama mi to kdysi slibil. Jen tak, mezi reci. Jsem rad, ze to hodil na papir.“
„Muzes mi rict, proc ti neco takoveho sliboval? Tanayama na me vzdycky pusobil dojmem cloveka, ktery by zadarmo nedal nic.“
„Mas pravdu. Slibil mi to pod podminkou, ze te dovedu na Zemi, abys tu pracovala na superluminalnich rychlostech. Myslim, ze by sis mohla pamatovat, jak triumfalne jsem se sveho ukolu zhostil.“
Wendelova odfrkla. „Pochybuji, ze vasi vladu presvedcilo jen tohle. Koropatsky rikal, ze on sam by se normalne necitil vazan Tanayamovymi sliby, ale ze kdyz jsi zil nekolik let na Rotoru, muzou se nam tve specificke poznatky hodit. Ja osobne si myslim, ze tve specificke poznatky za ta leta mozna ponekud vyprchaly, ale mlcela jsem, protoze jsem mela po vsem tom utrpeni skvelou naladu a rozhodla jsem se, ze te budu chvilku milovat.“
Fisher se usmal. „To mi spadl kamen ze srdce. Doufam, ze pri prvnim letu budes i ty.
Wendelova zaklonila hlavu o par centimetru, jako by si Fishera chtela lepe prohlednout. „To uz bylo tezsi, milanku. Poslat do nebezpeci tebe se nerozpakovali ani vterinu, jenze ja, tvrdili mi, jsem pro ne nepostradatelna. Pry: 'Kdo by pokracoval v projektu, kdyby se vam neco prihodilo? Tak jsem jim rekla: 'Kdo? Kterykoli z mych dvaceti podrizenych, kteri toho o superluminalni rychlosti vedi tolik, co ja, a kteri maji mladsi a pohotovejsi mozky.
