Nemesis

„Pro me zcela urcite.“

„Pro tebe je dulezita jednoduse proto, ze je to tvoje dcera. Pro nas ostatni pro to, co dokaze.“

„Co dokaze? Interpretovat mluvu tela? Carovat?“

„Je presvedcena, ze je vuci Nakaze imunni. Jestli je to pravda, mohlo by nam to pomoci —“

„Jestli je to pravda. Je to detske fantazirovani a ty to vis. Nesmis se chytat kazdeho stebla. Tam za dvermi je cely svet a ja ho chci. Nakonec mluvis jako Pitt. Chces pro tenhle svet riskovat zivot me dcery?“

„V lidske historii se uz riskovalo mnohem vice pro mnohem mene.“

„Tim vetsi hanba lidske historii. A vubec, rozhodnuti zalezi na mne. Je to ma dcera.“

A Genarr, tichym hlasem, ve kterem zaznival nekonecny smutek, rekl: „Miluji te, Eugenie, ale kdysi jsem te ztratil. Citil jsem prchavou nadeji, ze bych se tu ztratu snad mohl pokusit odcinit. Ale ted se bojim, ze te musim ztratit znovu a navzdy. Protoze, abys vedela, musim ti rict, ze rozhodnuti nezalezi na tobe. Dokonce nezalezi ani na mne. Zalezi jen na Marlene. K cemukoli se rozhodne, toho nejakym zpusobem nakonec dosahne. A protoze je dost dobre mozne, ze dokaze ziskat pro lidstvo novy svet, tak ji navzdory tobe pomohu ve vsem, co se rozhodne udelat. Musis se s tim smirit, Eugenie. Prosim.“

DVACET CTYRI DETEKTOR

52

Crile Fisher si zarazene prohlizel Superluminal. Videl ho poprve, a pri kratkem pohledu na Tessu Wendelovou mu bylo zcela jasne, ze jeji usmev si muze vysvetlit jedine jako majetnickou pychu.

Sedela v obrovske skalni jeskyni, obklicena trojitou pavucinou bezpecnostnich zatarasu. Byli tam lide, ale vetsinu fyzicke prace obstaravali peclive naprogramovani nehumanoidni roboti.

Fisher uz v zivote spatril hodne kosmickych lodi nejruznejsich modelu a pro vsechny mozne ucely, ale neco takoveho, jako byl Superluminal jeste nikdy — nikdy nevidel neco tak na prvni pohled odpudiveho.

Kdyby nevedel, co to je, mozna by ani neuhodl, ze se jedna o kosmicke plavidlo. Jaka by v tom pripade byla jeho reakce? Na jedne strane nechtel Wendelovou rozcilit, a na druhe strane mu bylo jasne, ze se uz nemuze dockat, aby ji rekl, co si mysli, stejne jako se ona nemohla dockat jeho pochvaly.

A tak ze sebe nesmelym hlasem vysoukal: „Ma takovy strasidelny puvab — takovy vosi.“

Zasmala se slovnimu spojeni „strasidelny puvab,“ a Fisher vedel, ze zvolil ten spravny vyraz. Ale potom rekla: „Co znamena —'vosi ?“

„Myslim tim hmyz,“ rekl Crile. „Ja vim, ze na Adelii toho o hmyzu moc nevite.“

„Vime o hmyzu, jen ho mozna nemame takovy chaoticky nadbytek jako Zeme —“

„Ale vosy nejspis neznate. Bodavy hmyz ve tvaru pripominajicim —“ ukazal na Superluminal. „Taky maji jednu bouli vpredu, druhou vzadu a uzkou spojovaci jednotku mezi nimi.“

„Opravdu?“ S plaminky oziveneho zajmu v ocich pohledla na Superluminal. „Az si vzpomenes, tak mi najdi obrazek nejake vosy. Mozna mi 'hmyzi aspekt umozni lepe pochopit tvarovani lode — nebo opacne, jak se to vezme.“

„Proc tedy takovy tvar, kdyz nebyl inspirovany tvarem vosiho tela?“ zeptal se Fisher.

„Potrebovali jsme geometrii, ktera by maximalizovala moznost pohybu lodi jako jednotky. Hyperpole ma totiz tendenci cylindricky se roztahovat do nekonecna a ty mu to musis do jiste miry dovolit. Na druhe strane mu nesmis povolit uzdu uplne. Vlastne ani nemuzes, a tak ho musis rozdelit mezi ty boule. Pole je pouze uvnitr lodniho trupu, udrzovane a uzavrene do silneho stridaveho elektromagnetickeho pole a — tebe ale tohle vsechno prece nezajima, ze?“

„Ted uz ne, rekl bych,“ priznal Fisher a pousmal se. „Slysel jsem o tom dost. Ale kdyz se na to konecne muzu podivat —“

„Ted se neuraz,“ rekla Wendelova a objala ho. „Cele to probihalo pod prisnym utajenim. Bylo obdobi, kdy nesnaseli dokonce ani moji pritomnost. Myslim, ze stale remcali na podezrelou kolonistku, ktera do vseho jen strka nos a by byli nejradeji, aby hyperpole vyprojektoval nekdo jiny a me mohli vykopnout. Ted se ovsem veci zlepsily do te miry, ze jsem mohla zaridit, aby ses sem smel prijit podivat. Stejne budes nakonec na palube a ja moc chtela, aby ses ji obdivoval.“ Zavahala a potom dodala: „A mne taky.“

Pohledl na ni:

„Ty vis, Tesso, ze te obdivuju, a tohle ani nic podobneho neni zapotrebi.“ Pritahl ji k sobe.

„Starnu, Crile. S tim uz se neda nic delat. Ale taky je mi s tebou hrozne moc dobre. Jsme spolu uz vic jak sedm let, a celou tu dobu jsem nepocitila to zname nutkani dozvedet se, co jsou zac druzi chlapi.“

Fisher rekl: „A je to snad tragedie? Mozna je to tim, ze jsi tak pohlcena praci na projektu. Ted, kdyz uz je lod na svete, se pravdepodobne trochu uvolnis a zase si najdes cas na 'lov'.“

„Ne. Uz me to nelaka. Proste me to uz nelaka. Ale co ty? Vim, ze jsem te obcas zanedbavala,“

„To nic. Kdyz me zanedbavas kvuli praci, tak je to v poradku. Touzim po lodi stejne jako ty, milacku, jedina vec, ze ktere mam strach, je, ze nez bude konecne pripravena na cestu, prilis zestarneme a nebudou nas na ni chtit pustit.“ Znovu se usmal, tentokrat se zretelnym pocitem smutku v dusi. „Kdyz uz hovoris o svem veku, nesmis zapomenout, ze ani ja uz nejsem zadny mladik. Ani ne za dva roky mi bude padesat. Ale chci se te jeste na neco zeptat; sice mam strach z odpovedi, ale i tak tu otazku polozim.“

„Do toho.“

„Zaridila jsi, abych uvidel lod, aby me pustili do teto svatyne vsech svatyni. Nevim proc, ale mam dojem, ze Koropatsky by to nedovolil, kdyby projekt nebyl skoro u konce. Co se tyce bezpecnostnich opatreni, je skoro stejny maniak jako byl Tanayama.“

„Ano, co se tyce hyperpole, tak je lod hotova.“

„Uz letela?“

„Jeste ne. Jeste se na ni musi neco dodelat, ale to se netyka samotneho hyperpole.“

„Predpokladam, ze se provedou nejake zkusebni lety.“

„Ano, samozrejme s lidskou posadkou. Jinak nelze overit, ze zivotne dulezite systemy budou fungovat. Dokonce ani zvirata nam to nezaruci.“

„Kdo poleti prvni?“

„Dobrovolnici vybrani z tech pracovniku projektu, kteri se na let kvalifikuji.“

„A co ty?“

„Ja jedina dobrovolnik nebudu. Ja letet musim. Nemuzu nikomu duverovat, bude-li nutne v pripade nebezpeci neco rozhodnout.“

„Takze pujdu i ja?“

„Ne, ty ne.“

Fisheruv oblicej okamzite potemnel hnevem. „Dohoda znela —“

„Ne na zkusebnich letech, Crile.“

„Kdy tedy skonci?“

„Tezko rict. To zavisi na potizich, ktere se mohou objevit. Jestli pujde vsechno hladce, tak by dva nebo tri lety mohly stacit. Zalezitost nekolika mesicu.“

„Kdy dojde k prvnimu zkusebnimu letu?“

„To uz nevim, Crile. Jeste stale pracujeme na lodi.“

„Rekla jsi, ze uz je schopna provozu.“

„Ano, co se tyce hyperpole. Ale instalujeme na ni neuronove detektory.“