jako vytvor inteligence.
Neuronovy detektor dokaze zaznamenat nesmirne komplikovane elektromagneticke pole, ktere znamena inteligenci, bez ohledu na jeji formu ci chemicke slozeni. A my budeme pripraveni bud se necemu priucit, nebo vzit rychle nohy na ramena. A co se tyce neinteligentniho zivota, neni vubec pravdepodobne, ze by mohl byt technologicke civilizaci, jako je nase, nebezpecny — prestoze zajimave by pro nas byly vsechny formy ciziho zivota, dokonce i na urovni viru.“
„A proc se to musi vsechno drzet v tajnosti?“
„Proto, myslim si — vlastne vim, ze nas Pozemsky kongres bude chtit mit zpatky co nejrychleji, aby meli jistotu, ze projekt byl uspesny a tedy mohli zacit s vystavbou lepsich modelu luminalnich plavidel zalozenych na nasi zkusenosti s prototypem. Ovsem ja sama, pokud vsechno probehne v poradku, si rada prohlednu vesmir a necham je cekat. Netvrdim, ze to udelam urcite, ale tuhle moznost si chci nechat v zasobe. Mam podezreni, ze kdyby vedeli, o mych planech — i kdyz o tom premyslim jen teoreticky — pokusili by se utvorit posadku z lidi, kteri by se jejich rozkazum podrizovali ochotneji.“
Fisher se slabe usmal.
„Co je, Crile? Rekneme, ze nenajdeme zadnou stopu po Rotoru a jeho obyvatelich. To by ses v tom pripade jednoduse zklamane vratil domu? Cely vesmir na dosah a vzdat to?“
„Ne. Jenom nevim, jak dlouho to potrva, nez naistaluji detektory a vsechno, co sis jeste mohla navymyslet. Za dva roky a neco mi bude padesat. A v padesati jsou agenti pracujici pro Urad bezne stahovani z terenu. Dostanou nejake teple kancelarske kreslo na Zemi a do vesmiru uz je nepusti.“
„No a?“
„Za dva roky a neco uz neprojdu kvalifikaci. Reknou mi, ze uz jsem prilis stary, a zadny vesmir na dosah.“
„Hloupost! Me pusti a je mi padesat uz ted.“
„Ty jsi zvlastni pripad. Je to tva lod.“
„Ty jsi take zvlastni pripad, protoze na tobe budu trvat. Krome toho pro ne nebude nic snadneho sehnat pro
„Proc by se nemeli najit dobrovolnici?“
„Protoze jsou to Pozemstane, muj mily Crile, a vesmir je skoro pro vsechny Pozemstany neco jako postrach. Hyperprostor je pro ne jeste vetsi hruza a oni se budou drzet pekne zpatky. Budeme tam ty a ja a jeste tri dobrovolnici a muzu ti rict uz napred, ze sehnat je bude problem. Uz jsem si jich peknou radku predbezne obesla, a zatim mi, tak napul, prislibili ucast dva, co za neco stoji: Cao-Li Wu a Henry Jarlow. Tretiho jeste stale nemam. A i kdyby se, navzdory vsi pravdepodobnosti, prihlasilo tucet dobrovolniku, tebe nevyskrtnou kvuli nikomu, protoze kdyz to nepujde jinak, tak budu trvat na tom, abys sel se mnou jako muj velvyslanec k jednani s Rotorany. A kdyz ti ani to nestaci, tak ti slibuji, ze lod vystartuje driv, nez ti bude padesat.“
Ted uz bylo ve Fisherove usmevu znat opravdove ulehceni. „Miluju te, Tesso. Vis, opravdu te miluju.“
„Ne, nevim, jestli me opravdu milujes, zvlaste kdyz to rikas timhle tonem, jako by te to samotneho prekvapilo. Je to hrozne zvlastni, Crile, ale za celych tech osm let, co se zname, co spolu zijeme, co spolu spime, jsi to nikdy nerekl.“
„Ne?“
„Ver mi, davala jsem pozor. A vis. co jeste je zvlastni? Ja ti taky nikdy nerekla, ze te miluju, a presto — miluju te. Ale ze zacatku tomu tak nebylo. Nevis, co se stalo?“
Fisher potichu rekl: „Mozna jsme se do sebe zamilovali postupne, aniz bychom si toho vsimli. To se nekdy stava, nemyslis?“
Plase se na sebe usmali, jako by nevedeli, co si s tim maji pocit.
DVACET PET
POVRCH
54
Eugenii Insignovou suzovaly obavy. Vic nez to.
„Povim ti, Sievere, od te doby, co jsi vzal Marlene na vylet letadlem, jsem se poradne nevyspala.“ Hlas ji sklouzl do neceho, co by se u zeny s mene pevnym charakterem dalo mozna nazvat fnukanim. „Nebyla ta projizdka vzduchem — k oceanu a zpatky, taky jste se vratili az po soumraku — nebylo to pro ni dost? Proc ji nezastavis?“
„Proc ji
„To je nesmysl, Sievere. To je skoro az zbabelost. Schovavas se za ni a predstiras, ze je vsemocna.“
„A neni? Ty jsi jeji matka. Prikaz ji, at zustane v Kopuli.“
Insignova sevrela rty.
„Je ji patnact. Nechci ji tyranizovat.“
„Prave naopak. Moc rada bys ji tyranizovala. Ale kdyz se o to pokusis, podiva se na tebe tema svyma neskutecnyma ocima a rekne neco jako: 'Matko, citis se vinna tim, zes me pripravila o otce, a take mas pocit, ze se proti tobe spikl cely svet, aby te za trest pripravil o me, coz je nesmyslna predstava'.“
Insignova se zamracila.
„To je nejvetsi blbost, jakou jsem kdy slysela, Sievere. Nic takoveho nepocituji a ani bych nemohla.“
„Samozrejme, ze ne. Jenom jsem si neco vymyslel. Ale Marlene si vymyslet nebude. Ona bude vedet presne, z toho, jak pohnes palcem nebo lopatkou nebo necim jinym, co te szira, a taky ti to povi a bude to cista pravda a to tak zahanbujici pravda, ze si myslim, ze budes mit dost starosti s tim, co rict na svou obranu, a radeji toho nechas, nez aby sis od ni nechala postupne odlupovat jednotlive slupky sve duse.“
„Nerikej mi, ze se ti to stalo.“
„Mne ne, protoze me ma rada a ja se s ni snazim jednat velmi diplomaticky. Ale mam strach pomyslet, co by ze me zbylo, kdybych se ji postavil na odpor. Podivej se, pokousel jsem se ji zdrzet. To musis uznat. Chtela jit ven okamzite po navratu z toho vyhlidkoveho letu. A ja ji zdrzel az do konce mesice.“
„Jak se ti to povedlo?“
„Pouha sofistika, to te muzu ujistit. Je prosinec. Rekl jsem ji, ze za tri tydny zacne novy rok, alespon podle Pozemskeho kalendare, a jak lepe oslavit zacatek roku 2237, zeptal jsem se ji, nez odstartovanim nove ery pruzkumu a osidlovani Erythro? Vis, ona se totiz prave takto diva na sve pusobeni na planete — jako na zacatek nove ery. A tim je to horsi.“
„Proc horsi?“
„Protoze se na to nediva jako na svuj rozmar, ale jako na neco, co je zivotne dulezite pro Rotor a mozna i pro lidstvo. Neni nad to, kdyz clovek uspokojuje sve poteseni a nazyva to vznesenym prispevkem ke spolecnemu blahu. Omlouva to vsechno. Delal jsem to take, jako ty, jako vsichni. A z tech, koho znam, nejvic Pitt. Ten se nejspis presvedcil, ze dycha jen proto, aby prispival oxidem uhlicitym rostlinstvu na Rotoru.“
„Takze jsi ji zdrzel tim, ze jsi zabrnkal na jeji megalomanskou strunu.“
„Ano, a jeste stale mame tyden casu zjistit, jestli ji neco muze zastavit. To rikam, i kdyz musim priznat, ze ji moje zduvodneni neoklamalo. Souhlasila, ze pocka, ale rekla: 'Myslis si, ze kdyz me pozdrzis, ziskas tim alespon kousicek naklonnosti me matky, ze, strycku Sievere? Nevidim na tobe nic, co by poukazovalo na to, ze bys prichodu noveho roku prikladal sebemensi vyznam. “
„Takova neomalenost.“
