Fisher stiskl tlacitko pro zobrazeni piktogramu figurky vitajiciho hostitele (ci hostitelky, pohlavi bylo totiz tradicne nejasne) s rukou mirne zdvizenou v gestu, ktere bylo obecne chapano jako „Hned to bude“, bez trapne povinnosti vyjadrit to slovy.
Fisher mel trochu casu, aby se ucesal a malinko upravil. Mohl by se i oholit, ale tusil, ze dalsi otaleni by Koropatsky povazoval za urazku.
Dvere se odsunuly stranou a Koropatsky vesel dovnitr. Zdvorile se usmal a rekl:
„Dobry den, Fishere. Vidim, ze vas zdrzuji.“
„Vubec ne, rediteli,“ rekl Fisher a snazil se o uprimny ton: „ale jestli jste prisel za doktorkou Wendelovou, tak vam musim bohuzel sdelit, ze je u lodi.“
Koropatsky zabrucel:
„Vite, vlastne jsem to i predpokladal. V tom pripade mi nezbyva nez si promluvit s vami. Mohu se posadit?“
„Ovsem, zajiste, rediteli,“ rekl Fisher. V duchu se proklinal, ze to Koropatskemu nenabidl, nez ho sam pozadal. „Date si neco?“
„Ne.“ Koropatsky se poplacal po brise. „Kazde rano se vazim a uz to staci, aby me presla chut na jidlo — skoro. Fishere, nikdy jsem nemel moznost si s vami promluvit jako muz s muzem. A chtel jsem.“
„Bude mi potesenim, rediteli,“ zamumlal Fisher. Citil vzrustajici nepokoj. Co to ma vsechno znamenat?
„Nase planeta ma vuci vam velky dluh.“
„Kdyz to rikate, rediteli.“
„Byl jste na Rotoru pred jeho odletem.“
„To bylo pred ctrnacti lety, rediteli.“
„Vim. Byl jste zenaty a mel jste dite.“
„Ano, rediteli,“ odvetil tise Fisher.
„Ale vratil jste se na Zemi tesne predtim, nez Rotor opustil slunecni soustavu.“
„Ano, rediteli.“
„Neco, co vam nekdo rekl — a co jste potom tady zopakoval, plus jeste jeden vas podnet, privedlo Zemi k objeveni Sousedni hvezdy.“
„Ano, rediteli.“
„A byl jste to vy, kdo z Adelie privedl na Zemi doktorku Wendelovou.“
„Ano, rediteli.“
„A diky vam tu uz pres osm let pracuje a citi se spokojene, eh?“
Spokojene se zachichotal a Fisher mel dojem, ze kdyby Koropatsky sedel trochu bliz, tak by ho takovym tim 'bodre chlapskym' zpusobem rypl loktem do boku.
Fisher opatrne odvetil:
„Da se rict, ze si rozumime, rediteli.“
„Ale nikdy jste se nevzali.“
„Ja uz jsem zenaty, rediteli.“
„Ctrnact let zijete oddelene. Rozvod by se dal snadno zaridit.“
„Take mam dceru.“
„Ktera ji zustane, i kdybyste se znovu ozenil.“
„Byla by to jen zbytecna formalita, nic vic.“
Koropatsky prikyvl:
„Mozna mate pravdu. Mozna je to tak dokonce lepsi. Asi vite, ze nase superluminalni lod je hotova. Doufame, ze bude moci vystartovat zacatkem roku 2237.“
„Totez mi rekla doktorka Wendelova, rediteli.“
„Neuronove detektory jsou uz instalovany a funguji dobre.“
„To mi rekla take, rediteli.“
Koropatsky, ruce slozene v kline, jedna svirajici druhou, tezkopadne pokyval velkou hlavou. Potom kratce vzhledl k Fisherovi a rekl: „Vite, jak pracuji?“
Fisher zavrtel hlavou. „Ne, pane, O tom, jak vlastne lod funguje, nevim nic.“
Koropatsky znovu pokyval hlavou. „Ja take ne. Musime se spolehnout na slovo doktorky Wendelove a nasich inzenyru. Ale jedna vec nam jeste stale chybi.“
„Uh?“ (Fisherovi prejel mraz po zadech. Dalsi zdrzeni?) „Co jeste, rediteli?“
„Spojeni. Clovek by myslel, ze kdyz existuje zarizeni, ktere umozni lodi pohybovat se rychleji nez svetlo, melo by rovnez existovat zarizeni, ktere by nadsvetelnou rychlosti vysilalo vlny, nebo neco podobneho, na prenaseni zprav. Vyslat superluminalni zpravu mi pripada snadnejsi, nez pohanet superluminalni lod.“
„To nemohu posoudit, rediteli.“
„A presto me doktorka Wendelova ujistuje, ze opak je pravdou; ze, alespon prozatim, neexistuje zadna metoda, jak docilit vykonneho superluminalniho spojeni. Jednou ho mit budeme, ale ne ted, tvrdi mi, a take se ji nechce na nej cekat, pry by to mohlo trvat dlouho.“
„Ja take nechci cekat, rediteli.“
„Ano, sam se nemohu dockat nejakeho pokroku, uspechu. Cekali jsme na to cele roky a i ja bych uz nejradeji videl lod odstartovat a vratit se. Ale to by v praxi znamenalo, ze v okamziku, kdy vystartuje, s ni ztratime spojeni.“
Zamyslene pokyval hlavou, Fisher zachovaval rozvazne mlceni. (Co to ma vsechno znamenat? K cemu ten stary lisak smeruje?)
Koropatsky vzhledl na Fishera. „Vite, ze Sousedni hvezda leti nasim smerem?“
„Ano, rediteli, slysel jsem uz o tom, ale zda se, ze prevazuje vseobecny nazor, ze nas mine v bezpecne vzdalenosti, aniz by nam nejak ublizila.“
„To je to, co chceme, aby si lide mysleli. Ovsem pravda je ta, Fishere, ze nas Sousedni hvezda mine dostatecne blizko na to, aby podstatnym zpusobem narusila obeznou drahu Zeme.“
Fisher se na chvilku ohromene odmlcel. „A znicila ji?“
„Ve fyzickem slova smyslu ne. Dojde ovsem k podstatne zmene podnebi a Zeme se stane neobyvatelnou.“
„Je to jiste?“ zeptal se nevericne Fisher.
„Nevim, jestli si vedci jsou vubec nekdy necim jisti. Ale zda se, ze si jsou dostatecne jisti, aby nas nutili zacit s pripravami. Mame pet tisic let a zaciname se superluminalnimi lety — za predpokladu, ze lod bude fungovat.“
„Jestli doktorka Wendelova rika, ze bude fungovat, rediteli, potom jsem presvedcen, ze fungovat bude.“
„Doufejme, ze nase duvera je namiste. Nicmene i pet tisic let se superluminalnim pohonem nas stavi do nevyhodne pozice. Museli bychom zkonstruovat sto tricet tisic kolonii jako byl Rotor, abychom evakuovali osm miliard pozemskeho obyvatelstva plus dostatek techniky a zvirectva k zalozeni zivotaschopneho sveta. To je dvacet sest Noemovych arch rocne, pocinaje dneskem. A za predpokladu, ze behem pristich peti tisic let nedojde ke zvyseni poctu obyvatel.“
„Tech dvacet sest za rok bychom meli zvladnout,“ naznacil opatrne Fisher. „Nase znalosti a zkusenosti by se mely kazdym stoletim prohlubovat a populacni politika uz desitky let funguje skvele.“
„Dejme tomu, ale ted mi povezte: kdyz opravdu dostaneme celou pozemskou populaci ve sto triceti tisicich kolonii do kosmu, vyuzijeme na to veskere pozemske zdroje, plus ty z Mesice, Marsu a z asteroidu, opustime slunecni soustavu a vydame se nazdarbuh smerem k Sousedni hvezde, kam vsechny ty kolonie umistime?“
„To nevim, rediteli.“
„Budeme muset nalezt nejakou planetu, dostatecne 'pozemskou' na to, aby byla schopna nasi obrovskou populaci prijmout, protoze na nejakou krajinotvorbu nebudou prostredky. Na tohle musime myslet take a musime na to myslet ted a ne za pet tisic let.“
„I kdybychom vhodnou planetu nenasli, muzeme kolonie posadit na obezne drahy kolem vhodnych hvezd.“ Fisher bez premysleni zakrouzil prstem.
„Mily pane, to by neslo.“
„Se vsi uctou, rediteli, ale kdyz to jde tady, ve slunecni soustave…“
„To vam rekl kdo? Ve slunecni soustave je planeta, ktera pres vsechny kolonie, co tu mame, obsahuje 99 procent lidskeho rodu. My jsme lidstvo a kolonie, to je jen smeti, co nas obklopuje. Muze smeti existovat samo o
