Genarr teatralne zastenal. „To mi nemuzete udelat. Nemuzu tu prece cely den trcet a cucet do stropu.“
„To ani nemusite. Muzeme vam sem dat stojan, abyste si mohl cist nebo se divat na holovizi. Dokonce k vam pustime jednu nebo dve navstevy.“
„A ty me budou take pozorovat, predpokladam.“
„Je dost dobre mozne, ze jim polozime nekolik otazek. A ted znovu prichystame zarizeni na snimkovani.“ Otocila se, ale potom se k nemu s nevyraznym usmevem znovu obratila. „Je velmi pravdepodobne, ze jste v poradku, veliteli. Vase reakce se mi zdaji normalni. Ale my musime mit jistotu, chapete?“
Genarr neco zamrucel a kdyz se D'Aubissonova znovu obratila, aby odesla, vyplazl na ni jazyk. To byla take normalni reakce, napadlo ho.
60
Kdyz Genarr opet otevrel oci, spatril nad sebou smutne Eugeniiny oci.
Prekvapene si zacal sedat. „Eugenie!“
Usmala se na nej, ale smutek ji ve tvari zustal.
„Pustili me k tobe. Pry jsi v poradku.“
Genarr ucitil, jak mu spadl kamen ze srdce. Vedel, ze je v poradku, ale bylo prijemne slyset, ze se to potvrdilo.
Hrdinskym tonem prohlasil: „Ovsem, ze jsem. Snimek mam v poradku jak ve spanku, tak pri bdeni. Navzdy. Jak se vede Marlene?“
„Jeji mozkovy snimek je take naprosto normalni.“ Ale ani to nepozvedlo Eugeniinu naladu.
„Jak vidis byl jsem Marlenin kanarek, jak jsem slibil. Zapusobilo to na me, at uz to bylo cokoli, driv nez na ni.“ Ale potom zmenil ton. Nebyl cas na zertovani.
„Eugenie, jak se ti mam omluvit? Nejdriv jsem nedaval pozor na Marlene a potom jsem byl zase prilis paralyzovany strachem, nez abych neco udelal. Dokonale jsem te zklamal a to jeste potom, co jsem ti s takovou jistotou tvrdil, ze se o ni postaram. Opravdu je to neomluvitelne.“
Insignova zavrtela hlavou. „Ne, Sievere. Ani trochu to nebyla tvoje chyba. Jsem hrozne rada, ze te dovedla zpatky.“
„Nebyla to moje chyba?“ Genarrovi to vyrazilo dech. Ovsem, ze to byla jeho chyba.
„Ani v nejmensim. Existuje neco mnohem horsiho nez jen to, ze si Marlene s takovou posetilosti svlekla ochranny oblek nebo ze jsi nebyl schopny vcas zareagovat. Mnohem horsiho. Tim jsem si jista.“
Genarr ucitil, jak mu prebehl mraz po zadech. Co muze byt mnohem horsiho? pomyslel si. „O cem to mluvis?“
Vyskocil z luzka a najednou si uvedomil, ze ma hole nohy a na sobe zcela nevhodny zupan. Spesne pres sebe prehodil lehkou prikryvku.
„Sedni si a mluv,“ prikazal ji. „Je Marlene v poradku? Vis o ni neco, co mi nechces rict?“
Insignova se posadila a obdarila Genarra vaznym pohledem. „Rikaji, ze je v poradku. Mozkovy snimek ma naprosto normalni. Ti, co se zabyvaji Nakazou, tvrdi, ze nevykazuje zadne symptomy.“
„Tak proc tady sedis a vypadas, jako by nastal konec sveta?“
„Myslim, ze nastal, Sievere. Toho naseho ano.“
„Co tim chces rict?“
„Nedokazu to vysvetlit ani logicky zduvodnit. Musel bys mluvit s Marlene, abys to pochopil. Ona prosadi svou, Sievere. Vubec ji nepripada, ze by provedla neco spatneho. Trva na tom, ze v E-obleku nemuze Erythro nalezite prozkoumat —
„V tom pripade nepujde ven.“
„Jenze Marlene rika, ze pujde. Docela sebejiste. Kdy jen bude chtit, tvrdi. A sama. Vini se z toho, ze te nechala, abys sel s ni. Ne, ze by ji bylo jedno, co se ti prihodilo, abys me chapal. Opravdu, kdyz mluvila o tom, co se ti mohlo stat, kdyby te vcas nedovedla do Kopule, objevily se ji v ocich slzy.“
„A ani to ji nezviklalo?“
„Ne, to je na tom to nejdivnejsi. Ted si je jista, ze jsi byl v nebezpeci, ze kdokoli jiny muze byt v nebezpeci. Ale ne ona. Je si tak jista, Sievere, ze bych —“ Zavrtela hlavou a zaseptala: „Nevim, co mam delat.“
„Je si od prirody tak jista, Eugenie. Sama to vis lepe nez ja.“
„Ale ne
„Treba muzeme. Promluvim si s ni, a jestli se vytasi s tim svym 'Nemuzes me zastavit', tak ji proste poslu zpatky na Rotor — a okamzite. Byl jsem na jeji strane, ale po tom, co se mi stalo venku, se obavam, ze budu muset byt prisnejsi.“
„Jenze ty nebudes.“
„Proc ne? Kvuli Pittovi?“
„Ne. Proste nebudes.“
Genarr na ni ziral, a potom se zarazene zasmal. „Ale no tak, zas tak moc si me kolem prstu neomotala. Mozna si pripadam jako hodny strycek Siever, Eugenie, ale tak hodny, abych ji dovolil riskovat, zase nejsem. Existuji urcite hranice a uvidis, ze vim, jak je vymezit.“ Odmlcel se a potom posmutnele pokracoval: „Zda se, ze jsme si vymenili ulohy, ty a ja. Do dnesniho dne jsi to byla ty, kdo trval na tom, abychom ji zastavili, a ja byl ten, kdo rikal, ze to nemuzeme udelat. Ted je to naopak.“
„To proto, ze tebe vystrasilo to, co se stalo venku, a me to, co se stalo potom.“
„Co se stalo potom, Eugenie?“
„Ja jsem chtela vymezovat hranice, jakmile se vratila do Kopule. Rekla jsem ji: 'Tak poslouchej, slecno, neopovazuj se se mnou takto mluvit, protoze jinak neopustis ani svuj pokoj, natoz Kopuli. Zamknu te, kdyz bude treba i svazu, a prvni raketou se vratime na Rotor. Chapes, byla jsem tak vztekla, ze jsem ji vyhrozovala vsim moznym.“
„No a co udelala? Vsadil bych se o nevim co, ze se nerozbrecela. Rekl bych, ze zaskripala zubama a postavila se ti na odpor. Je to tak?“
„Ne. Jeste jsem nebyla ani v polovine, kdyz mi zacaly drkotat zuby a ztratila jsem rec. Zalila me vlna nevolnosti.“
Genarr se zamracil:
„Chces mi snad tvrdit, ze si myslis, ze Marlene disponuje nejakou zvlastni hypnotickou silou, ktera nam muze zabranit ji odporovat? To je prece nesmysl. Vsimla sis u ni nekdy predtim neceho podobneho?“
„Ne, jisteze ne. Dokonce ani ted ne. Ona s tim nema nic spolecneho. Musela jsem v tu chvili, kdy jsem ji vyhrozovala, vypadat strasne, a to ji urcite vydesilo. Byla velmi znepokojena. Je nemyslitelne, aby to zpusobila ona a potom tak reagovala. A kdyz jste vy dva byli venku a ona se svlekala, tak se na tebe vubec nedivala. Byla k tobe zady. Divala jsem se, takze to vim. A presto jsi zjistil, ze nemuzes nijak zakrocit, a kdyz si ona uvedomila, ze mas problemy, vrhla se ti na pomoc. Nemohla by ti to vedome udelat a vzapeti reagovat takovym zpusobem.“
„Ale to —“
„Jeste jsem neskoncila. Po tom, co jsem ji pohrozila, nebo spise po tom, co se mi nepodarilo ji pohrozit, jsem se uz neodvazila rict ji neco, co by nebylo dokonale neutralni, ale muzes si byt jisty, ze jsem ji nespustila z oci a pritom jsem se snazila, aby to nepoznala. V jednu chvili se pustila do reci s jednim ze straznych — mas jich tu vsude plno.“
„Teoreticky,“ zabrucel Genarr, „je Kopule vojenske stanoviste. Straze pouze udrzuji poradek, pomahaji, kdyz je treba —“
„To jiste,“ rekla Insignova s nadechem pohrdani. „Anebo se Janus Pitt jisti, aby vas mel vsechny pod dohledem a pod kontrolou, ale to je vedlejsi. Marlene se straznym chvili rozmlouvala, vypadalo to, ze se dohaduji. Kdyz Marlene odesla, tak jsem za nim prisla a zeptala se ho, co po nem Marlene chtela. Zdrahal se mi to povedet, ale nakonec jsem to z nej vytahla. Rekl, ze chtela, aby ji zaridil nejakou propustku, aby mohla z Kopule volne odchazet a prichazet.“
„Zeptala jsem se, 'Co jste ji na to rekl?
Odpovedel: Ze neco takoveho musi povolit velitel, ale ze se ji pokusi pomoci'.
