Nemesis

sobe? Na to nemame zadny dukaz, ja osobne si myslim, ze ne.“

„Mozna mate pravdu, rediteli,“ pripustil Fisher.

„Mozna? O tom neni pochyb,“ rozhorlil se Koropatsky. „Koloniste si mysli, ze nami opovrhuji, ale ve skutecnosti jsme jejich dejinami, jejich modelem. Jsme pro ne nevycerpatelnym zdrojem inspirace, ke kteremu se stale znovu a znovu vraceji. Kdyby zustali sami, zahy by zdegenerovali.“

„Mozna mate pravdu, rediteli, ale nic takoveho se nikdy nezkouselo. Nikdy nenastala situace, kdy by se kolonie pokusily existovat bez planety —“

„Ale nastala, alespon v analogii. V dejinach lidstva dochazelo k tomu, ze nekteri lide osidlili nejaky ostrov a izolovali se od hlavniho proudu. Irove osidlili Island; Norove Gronsko; vzbourenci ostrov Pitcairn; Polynesane Velikonocni ostrov. Vysledek? Koloniste zdegenerovali a nekdy vymreli docela. Pokazde doslo ke stagnaci. Civilizace se rozvijela vzdycky jen v kontinentalnich oblastech nebo na ostrovech v jejich tesne blizkosti. Lidstvo potrebuje prostor, mnozstvi, rozmanitost, obzor, hranice. Chapete?“

„Ano, rediteli.“ (Za urcitou hranici uz nema smysl se hadat.)

„Takze,“ — a Koropatsky si pedantsky prilozil pravy ukazovacek na dlan leve ruky — „musime najit planetu, pro zacatek alespon jednu. Coz nas znovu privadi k Rotoru.“

Fisher udivene povytahl oboci. „K Rotoru, rediteli?“

„Ano. Je to ctrnact let, co odesli. Co se s nimi mezitim stalo?“

„Doktorka Wendelova je toho nazoru, ze uz nemusi byt nazivu.“ (Pri tech slovech ho bodlo u srdce — jako vzdycky, kdyz na to pomyslel.)

„Ja vim, ze je. Uz jsem s ni o tom hovoril a bez poznamek jsem si vyslechl jeji nazor. Ale rad bych znal vas.“

„Zadny nemam, rediteli. Mam pouze touzebnou nadeji, ze prezili. Mam na Rotoru dceru.“

„Treba stale jeste mate. Myslete! Co by je mohlo znicit? Nejaka zavada? Rotor nebyla lod, ale kolonie, ktera uz padesat let nemela zadnou vaznejsi poruchu. Cestovala prazdnym prostorem mezi nami a Sousedni hvezdou, a co muze byt neskodnejsiho nez prazdny prostor?“

„Miniaturni cerna dira, nepovsimnuty asteroid —“

„A dukazy? Jsou to jen dohady s temer nulovou pravdepodobnosti, jak mi tvrdi astronomove. Nebo ze by je znicilo neco z inherentnich vlastnosti hyperprostoru? Experimentujeme s nim uz cele roky a s nicim tak inherentne nebezpecnym jsme se nesetkali. Zkusme tedy predpokladat, ze Rotor bezpecne dorazil k Sousedni hvezde — pokud se vydal prave tam; ale vsechno naznacuje, ze by bylo nelogicke myslet si neco jineho.“

„Rad bych tomu veril.“

„Ale vyvstava jedna otazka: pokud je Rotor u Sousedni hvezdy, co tam dela?“

„Existuje.“ (Bylo to neco mezi prohlasenim a otazkou.)

„Ale jak? Tim, ze obiha kolem Sousedni hvezdy? Samotna kolonie na nekonecne, osamele pouti kolem rudeho trpaslika? Nemyslim. Zdegenerovali by, to by si rychle sami uvedomili. A jsem si jisty, ze by to netrvalo dlouho.“

„A vymreli? To chcete rict, rediteli?“

„Ne. Vzdali by to a vratili se domu. Uznali by svoji porazku a vratili se do bezpeci. Nicmene to neudelali a vite, co me napadlo? Napadlo me, ze u Sousedni hvezdy nasli obyvatelnou planetu.“

„Ale kolem rudeho trpaslika zadna obyvatelna planeta obihat nemuze, rediteli. Je tam nedostatek energie, ledaze by byla velmi blizko, a tam uz je zase prilis velky slapovy vliv.“ Odmlcel se a zahanbene zamumlal: „Vysvetlila mi to doktorka Wendelova.“

„Ano, mne to astronomove take vysvetlili. Ale —“ zavrtel hlavou, „- zkusenost me naucila, ze bez ohledu na to, jak moc se vedci domnivaji, ze jsou si necim jisti, priroda je vzdycky dokaze nejak prekvapit. V kazdem pripade, vy doufam chapete, proc vas na tu cestu poustime, ze?“

„Ano, rediteli. Vas predchudce mi to prislibil za mnou prokazane sluzby.“

„Ja mam lepsi duvod nez jen to. Muj predchudce, sice velky a pozoruhodny muz, byl ke konci zivota nemocnym clovekem. Jeho odpurci se domnivali, ze se z neho stal paranoik. Veril tomu, ze Rotor vedel o nebezpeci, ktere Zemi hrozi, a odletel, aniz by nas varoval, protoze chtel, aby Zeme byla znicena, a za to se chtel Rotoru pomstit. Nicmene je mrtev a ja jsem na jeho miste. A nejsem ani stary, ani nemocny, ani paranoidni. Za predpokladu, ze Rotor je v bezpeci u Sousedni hvezdy, neni nasim umyslem jim ublizit.“

„To jsem rad, ale nemel byste si o tom promluvit spise s doktorkou Wendelovou? Ona ma byt kapitanem lodi.“

„Doktorka Wendelova je kolonistka. Vy jste loajalni Pozemstan.“

„Doktorka Wendelova svou loajalitu dokazala mnohaletou praci na superluminalnim projektu.“

„O tom, ze byla loajalni projektu, neni pochyb. Ale Zemi? Muzeme se na ni spolehnout a sverit ji poselstvi, ktere ma Zeme v umyslu predat Rotoru?“

„Smim vedet, rediteli, jake umysly vlastne Zeme s Rotorem ma? Chapu to tak. ze od myslenky potrestat Rotor za to, ze nas nevaroval, se upustilo.“

„Spravne. Co chceme ted, je spojenectvi, lidske bratrstvi, same nejuprimnejsi zamery. Navazat pratelske styky a co nejrychleji se vratit s co nejvetsim poctem informaci o Rotoru a jeho planete.“

„Kdyz tohle reknete doktorce Wendelove — kdyz ji to takto vysvetlite — tak urcite vase poselstvi preda.“

Koropatsky se usklibl. „Jeden by tomu veril, ale vite, jak to je. Je to zena, ktera uz neni prave nejmladsi. Krasna zena — to se musi nechat — ale je ji uz pres padesat.“

„A co ma byt?“ (Fisher se citil dotcen.)

„Urcite si uvedomuje, ze kdyz se po uspesnem superluminalnim letu a s nesmirne cennymi zkusenostmi vrati zpatky, bude pro nas jeste dulezitejsi nez kdy predtim; ze ji budeme potrebovat pri projektovani novych, lepsich, modernejsich superluminalnich plavidel; ze bude muset skolit mlade lidi na superluminalni piloty. Urcite ji je jasne, ze uz ji do hyperprostoru nikdy znovu nepustime, bude pro nas jednoduse prilis cenna, nez abychom si mohli dovolit o ni prijit. A proto muze na zpatecni ceste podlehnout pokuseni a pustit se nekam dal. Spatrit nove hvezdy, prekrocit nepoznane obzory, to vsechno se pro ni muze ukazat prilis silnym lakadlem. Ale my ji nemuzeme dovolit riskovat vic nez v tom jedinem — a to nalezt Rotor, ziskat informace a vratit se. Stejne tak si nemuzeme dovolit zadnou ztratu casu. Chapete?“ Hlas mu ztvrdl.

Fisher polkl. „Zajiste nemate jediny duvod se —“

„Mam na to vsechny duvody. Doktorka Wendelova zde byla vzdycky v choulostivem postaveni — jako kolonista. To, doufam, nepoprete. Ze vsech lidi, co jich na Zemi je, je to prave ona, na kom jsme nejvice zavisli, a pritom je kolonista. Musela byt podrobena detailni psychologicke analyze. Provedli jsme rozsahle psychologicke studie, s i bez jejiho vedomi, a jsme si docela jisti, ze kdyz se ji naskytne prilezitost, tak se vyda na dalsi pruzkum. A my s ni nebudeme ve spojeni. Nebudeme vedet, kde je ani co dela. Nebudeme dokonce ani vedet, jestli je nazivu.“

„A proc mi to vsechno rikate, rediteli?“

„Protoze vime, ze na ni mate velky vliv. Mohl byste ji usmernovat — kdyz budete dostatecne rozhodny.“

„Myslim, ze muj vliv precenujete, rediteli.“

„Jsem si jisty, ze ne. Vas jsme take peclive sledovali, a presne vime, jak moc na vas nase draha pani doktorka lpi — mozna vic, nez si vy sam uvedomujete. Take vime, ze jste vernym synem Zeme. Mohl jste odejit s Rotorem, zustat s vasi zenou a dcerou, ale vy jste se, prestoze jste je tim ztratil, vratil na Zemi. A co vic, udelal jste to s vedomim, ze muj predchudce, reditel Tanayama, vas za vase selhani, za to, ze jste nedokazal ziskat informace tykajici se hyperposilovani, odepise a ze si tim mozna znicite karieru. To vse mi staci k tomu, abych spolehal na to, ze doktorka Wendelova bude pod vasi pevnou kontrolou a vrati se nam co nejrychleji a vy sam ze nam tentokrat — tentokrat — prinesete informace, ktere potrebujeme.“

„Vynasnazim se, rediteli,“ rekl Fisher.

„Nerikate to prilis presvedcive,“ rekl Koropatsky. „Pochopte prece dulezitost toho, co po vas zadam. My proste musime vedet, co delaji, jak jsou silni a jak ta planeta vypada. Jakmile toto vsechno budeme vedet, pochopime, co musime udelat, jak silni musime byt a na jaky typ zivota musime byt pripraveni. Protoze, Fishere, my tu planetu musime mit a musime ji mit ted. A nemame jinou volbu, nez pouzit planetu Rotoranu.“

„Pokud vubec existuje.“

„To ani nerikejte,“ rekl Koropatsky. „Zavisi na tom osud Zeme.“