Nemesis

Byla jsem pobourena. 'Co tim myslite, pomoci? Jak jste ji mohl neco takoveho slibit?

A on povida: 'Neco jsem ji musel odpovedet, madam. Pokazde, kdyz jsem se pokusil tvrdit, ze to nejde, tak se mi udelalo zle. “

Genarr ohromene naslouchal. „Chces mi snad rict, ze to Marlene dela podvedome — to, ze se kazdemu, kdo se ji pokusi odporovat, udela zle, a ona si to pritom ani neuvedomuje?“

„Ne, ovsem, ze ne. Nevim, jak by vubec neco mohla delat. Kdyby to byla nejaka podvedoma schopnost, projevilo by se to uz na Rotoru, a to se nikdy nestalo. A netyka se to kazdeho druhu oponovani. Vcera vecer si chtela jit pri veceri pro pridavek, a ja uplne zapomnela, ze ji nesmim odporovat, a tak jsem ji okrikla, 'Ne, Marlene. Tvarila se hrozne vzpurne, ale poslechla a mne se vubec nic nestalo. Ne, myslim, ze k tomu, ze se ji neda odporovat, dochazi jen ve spojeni s Erythro.“

„A jak si to teda vysvetlujes, Eugenie? Zda se, ze uz na to mas nejakou teorii. Kdybych byl Marlene, precetl bych si te jako knihu a poznal, co je to za teorii, ale protoze nejsem, musis mi to povedet sama.“

„Nemyslim, ze by to byla Marlene, kdo to ma vsechno na svedomi, ale — sama planeta.“

„Planeta!“

„Ano, Erythro! Planeta. Ovlada Marlene. Proc jinak by si byla tak jista, ze je vuci Nakaze imunni, a ze se ji nic nestane? Nas ostatni ovlada take. Kdyz ses ji pokusil zastavit, tak sis to odskakal. Ja taky. Strazny jakbysmet. V prvnich dnech existence Kopule si to odskakalo hodne lidi, protoze planeta se citila byt ohrozovana a tak stvorila Nakazu. Potom, kdyz to vypadalo, ze se vsichni spokojite s pobytem v Kopuli, se prestala branit a Nakaza ustala. Chapes, jak to vsechno do sebe zapada?“

„Takze ty si myslis, ze Planeta chce mit Marlene na svem povrchu?“

„Vypada to tak.“

„Ale proc?“

„Nevim. Nepredstiram, ze tomu rozumim. Pouze ti rikam, jak to musi byt.“

Genarruv hlas zmekl. „Eugenie, prece musis vedet, ze planeta nemuze nic takoveho provadet. Je to jen hromada kameni a kovu. Dala ses na mysticismus?“

„Ne. Sievere, nebud hloupy a nenech se zlakat vysvetlenim, ze jsem blazniva zenska. Jsem, spickovy vedec a na mem uvazovani neni nic mystickeho. Kdyz rikam planeta, nemam tim na mysli kov a kameni, ale to, ze na tehle planete existuje nejaka mocna, vseprostupna forma zivota.“

„To by musela byt neviditelna. Tohle je pusty svet bez jakychkoli forem zivota prevysujicich prokaryoty, o inteligenci ani nemluve.“

„Co vis o tomhle pustem svete, jak ho nazyvas? Byl dukladne prozkouman? Procesali jste ho skrz naskrz?“

Genarr pozvolna zavrtel hlavou. Skoro zaprosil: „Eugenie, zacinas propadat hysterii.“

„Myslis, Sievere? Promysli si to a povez mi, jestli jsi prisel na lepsi vysvetleni. Ja ti rikam, ze zivot na teto planete — at je to cokoli — nas tu nechce. Jsme ztraceni. A co chce po Marlene“ — hlas se ji zachvel — „si radeji nepredstavuji.“

DVACET OSM START

61

Oficialne to neslo velmi komplikovany nazev, ale mezi temi nekolika Pozemstany, kteri meli moznost se s tim setkat, se tomu rikalo Stanice ctyri. Z nazvu bylo zrejme, ze ji drive predchazely tri obdobne objekty — z nichz uz zadny neslouzil svemu ucelu, vlastne byly prakticky demontovany. Existovala take Stanice pet, ktera nikdy nebyla dokoncena a postupne zchatrala.

Je sporne, zda mela vetsina pozemskeho obyvatelstva vubec poneti o existenci Stanice ctyri, ktera zvolna obihala kolem Zeme po orbite nachazejici se hodny kus za Mesicem.

Prvni stanice byvaly odrazovymi mustky Zeme, kde se zakladaly kolonie a posleze, kdyz se toho ujali sami koloniste, se ze Stanice ctyri stala pozemska zakladna pro lety na Mars.

Takovy let na Mars se vsak uskutecnil pouze jediny, jelikoz se ukazalo, ze koloniste byli pro dlouhe lety po psychologicke strance daleko lepe vybaveni (zili vlastne ve svete, ktery byl ve skutecnosti jedna obrovska vesmirna lod) a Zeme jim to s ulehcenim prenechala.

Stanice ctyri v soucasne dobe k necemu slouzila jen zridkakdy a byla udrzovana jen jako pozemsky operny bod ve vesmiru, jako symbol toho, ze koloniste nejsou jedinymi vlastniky nezmerneho prostoru za hranicemi pozemske atmosfery.

Ted vsak Stanice ctyri mela svuj ucel.

Tezkopadne k ni mirila velka nakladni lod a nesla s sebou povesti (sirici se mezi koloniemi), ze se chysta dalsi — ve dvacatem tretim stoleti prvni — pokus dostat pozemskou posadku na Mars. Nekteri rikali, ze jde pouze o vyzkumne cile, jini, ze jde o zalozeni pozemske kolonie na Marsu, aby se obeslo tech par kolonii, ktere kolem planety obihaly; a dalsi se domnivali, ze Zeme chce vybudovat predsunutou zakladnu na nekterem rozmernejsim asteroidu, na ktery si jeste zadna kolonie necinila narok.

Ve skutecnosti se v nakladnim prostoru lodi nachazel Superluminal s posadkou, jez ho mela dopravit ke hvezdam.

Tessa Wendelova, prestoze z ni byl uz osm let temer Pozemstan, se s vesmirem vyrovnala klidne jako kazdy rozeny kolonista. Vesmirne lodi svou podstatou mnohem vic pripominaly kolonie nez planetu Zemi. A to byl duvod, proc se Crile Fisher, prestoze absolvoval uz tolik vesmirnych letu, citil ponekud nesvuj.

Tentokrat to bylo neco vic nez jen neprirozenost vesmirneho prostoru, co se podepisovalo na napeti posadky na palube nakladni lodi. Fisher si stezoval: „Nemuzu to cekani vydrzet, Tesso. Trvalo nam to cela leta, abychom se dostali, kde jsme, Superluminal je hotovy, a my stale cekame.“

Wendelova na nej zamyslene pohledla. Takto si jeho roli nikdy nepredstavovala. Co po nem chtela, byly chvile odpocinku, ktere by mozku, unavenemu narocnosti projektu, umoznily nabrat cerstvych sil. To bylo to, co ocekavala; ale dopadlo to docela jinak.

Najednou zjistila, jak bezmocne na nem lpi. Jeho problemy se staly jejimi. Roky jeho cekani ted bezpochyby prijdou vnivec a ona se obavala jeho zoufalstvi, ktere bude nasledovat po nevyhnutelnem zklamani. Prozirave se snazila krotit jeho sny studenou sprchou, zchladit jeho unahlene nadeje na shledani s dcerou, ale neuspela. Pokud se za posledni leta vubec neco zmenilo, tak jen to, ze jeho optimismus, bez zadneho patrneho duvodu — alespon zadneho, ktery by ji vysvetlil — jeste vzrostl.

Tessa se nakonec uspokojila (a uklidnila) faktem, ze to nebyla jeho zena, na kterou se Crile tesil, ale pouze dcera. Ovsem, po pravde, nikdy nepochopila jeho stesk po dceri, kterou videl naposledy jako nemluvne. Sam ji zadne vysvetleni nenabidl a ona se o nej neprosila. Nac taky? Byla si jista, ze jeho dcera neni nazivu, ze na Rotoru neni nic nazivu. Jestli se Rotor opravdu nachazel v blizkosti Sousedni hvezdy, tak jen jako obrovska hrobka vznasejici se v prostoru, navzdy bloudici a navzdy ztracena (opak by musel byt obrovska nahoda). Bude Crila muset nejak uklidnit a udrzet pri smyslech, az se nevyhnutelna predstava stane realitou.

„Zbyvaji uz jen dva mesice cekani — nanejvys,“ rekla Tessa konejsive. „Kdyz jsme mohli cekat roky, tak uz nas dva mesice nezabiji.“

„Prave to mnohalete cekani cini pouhe dva mesice nesnesitelnymi,“ zamumlal Fisher.

„Divej se na to z jine stranky, Crile,“ rekla Wendelova. „Nauc se sklonit pred nutnosti. Svetovy kongres nam jednoduse driv vyrazit nedovoli. Upiraji se na nas zraky vsech kolonii a neexistuje zadna zaruka, ze vsechny uverily prohlaseni, ze mame namireno k Marsu. Vzhledem k celkovym vysledkum Zeme v dobyvani vesmiru na tom jiste neni nic zarazejiciho. Kdyz setrvame dva mesice v necinnosti, budou se domnivat, ze mame potize — tomu naopak uveri nadmiru ochotne, uklidni je to a odvrati jejich pozornost.“

Fisher zlostne zavrtel hlavou. „Koho zajima, jestli se dozvi, co delame? Vystartujeme a zmizime. Potom cele