Pravil: „Vidim, ze mi to
„Neverim ti ani slovo, Crile.“
Stastne se na nej usmala. Hodne se zmenil od te nemile rozmluvy, tehdy, kdy se poprve dostali na Stanici ctyri. Byl nastvany, ano, ale spis tim horecnym ocekavanim „neceho“, nez cimkoli jinym.
Zeptal se:
„Vazne si myslis, ze tvemu kolonistickemu puvodu jeste i v teto fazi hry neduveruji?“
„Jiste. Oni nikdy nezapominaji. Jsou stejne konzervativni jako ja a ja nikdy nezapominam, ze jsou to Pozemstane.“
„Asi zapominas, ze i ja jsem Pozemstan.“
„To proto, ze ty jsi Crile a do zadne jine skatulky nezapadas. A ja jsem Tessa. A tim to hasne.“
Fisher zamyslene pronesl:
„Nestve te nekdy, ze jsi superluminalni pohon vypracovala pro Zemi a ne pro svou rodnou Adelii?“
„Ale ja jsem to neudelala pro Zemi a za jinych okolnosti bych to neudelala ani pro Adelii. V kazdem pripade to delam pro sebe. Dostala jsem k vyreseni urcity problem a uspesne jsem jej zvladla. Ted vejdu do historie jako vynalezce superluminalniho pohonu a to jsem udelala pro sebe. Mozna to zazni nabubrele, ale delam to take pro lidstvo. Nezalezi na tom, na kterem svete k objevu dojde. Nekdo na Rotoru vynalezl hyperposilovani, ale ted ho mame i my, a stejne tak ostatni kolonie. Superluminalni pohon budou mit vsechny kolonie nakonec take. Vyvoj se muze odehrat kdekoli, nakonec to stejne pomuze celemu lidstvu.“
„Ale Zeme ho potrebuje vic nez ostatni kolonie.“
„Myslis kvuli Sousedni hvezde, ktere se kolonie mohou snadno vyhnout tim, ze v pripade nutnosti odleti pryc, coz Zeme nemuze. Nu, ano, ale tento problem prenecham pozemskym vudcum. Ja jim dodala nastroj a oni uz musi vypracovat metodu, jak ho co nejlepe vyuzit.“
„Jestli to dobre chapu, tak zitra odletame,“ podotkl Crile.
„Ano, konecne. Udelaji z toho holograficky zaznam a my v nem budeme hrat hlavni role. Ale kdovi, jestli to budou nekdy moci pustit siroke verejnosti a koloniim.“
„Ne driv nez se vratime,“ souhlasil Fisher. „Nema smysl davat to do holovize, kdyz si nemohou byt jisti, jestli se vubec nekdy vratime. Uz jen to cekani pro ne bude hrozne, kdyz s nami nebudou mit zadny kontakt. Kdyz pristali na Mesici prvni kosmonaute, byli po celou dobu v kontaktu se Zemi.“
„Pravda,“ pripustila Wendelova, „ale kdyz Kolumbus vyplul na Atlantik, neslyseli o nem spanelsti vladari driv, nez kdyz se po sedmi mesicich vratil zpatky.“
„Zeme ma nyni v sazce mnohem vic, nez melo Spanelsko pred sedmi stoletimi. Je to opravdu velka skoda, ze nemame superluminalni komunikaci, kdyz mame superluminalni let.“
„Ja si to myslim take. Stejne jako Koropatsky, ktery na me silne nalehal, abych telekomunikaci vypracovala. Ale, jak jsem mu i rekla, ja nejsem zadna zazracna nadprirozena sila, ktera ze sebe chrli na pockani, co si kdo zamane. Jedna vec je poslat hyperprostorem kus hmoty, a neco docela jineho dostat hyperprostorem jakesi zareni. Ridi se jinymi zakonitostmi dokonce i v obycejnem prostoru, takze Maxwell sve elektromagneticke rovnice nevypracoval driv, nez za cela dve stoleti potom, co Newton vypracoval gravitacni rovnice. V hyperprostoru se hmota a zareni take ridi ruznymi zakonitostmi, no a to druhe nam stale vzdoruje. Jednou superluminalni komunikaci budeme mit, ale zatim ji nemame.“
„To je zle,“ rekl zamyslene Fisher. „Muze se stat, ze bez superluminalni komunikace se superluminalni let stane nepraktickym.“
„Procpak?“
„Protoze absence superluminalni komunikace odrizne pupecni snuru. Mohou kolonie existovat daleko od Zeme — daleko od zbytku lidstva — a prezit?“
Wendelova se zamracila.
„Co je to za novou filozofickou linii, po ktere ses tak najednou pustil?“
„To me jen tak napadlo. Ty, jako kolonista, jsi na to zvykla a mozna ti nepripada, ze by zivot na kolonii byl ve skutecnosti lidskym tvorum neprirozeny.“
„Opravdu? Mne se nikdy neprirozeny nezdal.“
„Protoze ve skutecnosti jsi na takove kolonii nezila. Zila jsi v celem systemu kolonii, z nehoz jedna byla velka planeta s miliardami obyvatel. Co kdyz Rotorane, kdyz dorazili k Sousedni hvezde, zjistili, ze zivot na izolovane kolonii neni to ono? V tom pripade by se jiste vratili k Zemi, ale to se nestalo. Co kdyz je to proto, ze tam nalezli obyvatelnou planetu?“
„Obyvatelnou planetu obihajici kolem rudeho trpaslika? Nanejvys nepravdepodobne.“
„Priroda nas rada obcas dobehne a vyvrati to, co se s takovou jistotou predpokladalo. Rekneme, ze tam je obyvatelna planeta. Nemela by se peclive prostudovat?“
„Ach tak, zacinam chapat, kam miris. Chces rict, ze nase lod muze dorazit k Sousedni hvezde a zjistit, ze tam je nejaka planeta. Museli bychom si ji potom vsimnout, z dalky poznat, zda neni obyvana, a dat se do jejiho podrobnejsiho pruzkumu. Chtel bys, abychom na ni pristali a provedli co mozna nejrozsahlejsi pozorovani, a abychom se zaroven pokusili najit tvou dceru. Ale co kdyz neuronovy detektor nezachyti v zadne z planetarnich soustav, ktere muze Sousedni hvezda mit, ani stopu inteligence? Musime i presto jednotlive planety prozkoumat?“
Fisher zavahal: „Ano. Kdybychom zjistili jen naznak, ze by mohla byt nektera obyvatelna, myslim, ze je budeme muset prozkoumat. O kazde takove planete se musime dozvedet co nejvice. Evakuace Zeme muze zacit co nevidet a my musime vedet, kam mame nase lidi odvest. Pro tebe je lehke tohle vsechno ignorovat, kdyz se kterakoli kolonie muze kdykoli sebrat, aniz by musela evaku-“
„Crile! Prestan se ke mne chovat jako k nepriteli! Najednou me beres jako kolonistu! Ja jsem Tessa. Jestli tam nejaka planeta je, tak ji prozkoumame, jak jen budeme moci, to ti slibuji. Ale jestli tam opravdu bude a jestli na ni budou Rotorane, tak — Co ti budu povidat, stravil jsi na Rotoru par let, sam musis vedet, jaky je Janus Pitt.“
„To vim. Sice jsem se s nim nikdy nesetkal osobne, ale moje ze — moje byvala zena s nim pracovala. Podle ni to byl velmi schopny, inteligentni, autoritativni clovek.“
„Velmi autoritativni. Na ostatnich koloniich o nem take vedeli. A vetsinou ho nemeli moc v lasce. Byl to jeho napad — najit pro Rotor misto skryte ostatnimu lidstvu; a nemohl udelat nic lepsiho, nez se vydat k Sousedni hvezde, protoze byla blizko a protoze o jeji existenci toho casu nikdo, kdo nebyl z Rotoru, nevedel. A jestli chtel clovek jako Janus Pitt mit celou soustavu pro sebe, at uz z jakehokoli duvodu, tak by se mu asi nelibilo, kdyby ho nekdo nasledoval a ohrozil jeho monopol. Jestli se mu nahodou podarilo najit planetu, ktera by Rotoru vyhovovala, tak by se mu nezvani navstevnici libili tim mene.“
„Na co narazis?“ zeptal se Fisher. Zdalo se, ze neni vyvedeny z rovnovahy, jako by ve skutecnosti znal odpoved na svou otazku.
„Jak to na co? Zitra odletame a za pomerne kratky cas budeme u Sousedni hvezdy. A jestli ma opravdu planetu, coz se zrejme domnivas, a jestli zjistime, ze ji obsadili Rotorane, tak si nemysli, ze postaci jen sestoupit na jeji povrch a rict: 'Jak se mate? To je ale prekvapeni! Obavam se, ze nam pri prvnim spatreni uchysta svoji vlastni verzi pozdravu a posle nas na vecnost.“
DVACET DEVET
NEPRITEL
63
Ranay D'Aubissonova, stejne jako vsichni obyvatele erythrejske Kopule, pravidelne navstevovala Rotor. Byla to nezbytnost — pocit domova, navrat ke korenum, znovunabyti sil.
Tentokrat vsak D'Aubissonova „vyjela nahoru“ (obvykla fraze vyjadrujici presun z Erythro na Rotor) o neco
