Nemesis

jsme drzeli v naproste tajnosti. Kdyby ji meli, tak bychom to vedeli. Museli by provadet experimenty ve vesmiru, ktere by nas na to upozornily.“

„Podle Smlouvy o vymene vedeckych informaci maji byt vsechny udaje ziskane Dalkovou Sondou verejne publikovany. Znamena to, ze jste jiz informovala —“

Insignova ho rozhorcene prerusila. „Ovsem, ze ne. Nez neco zverejnim, musim toho zjistit mnohem vic. Prozatim mam pouze predbezny vysledek, ktery vam zde duverne predkladam.“

„Ale nejste jediny astronom, ktery pracuje na projektu Dalkova Sonda. Predpokladam, ze jste sve vysledky uz ukazala kolegum.“

Insignova se zacervenala a odvratila zrak. Potom omluvne dodala. „Ne, neukazala. Ja ten udaj postrehla. Ja za nim sla. Ja rozpracovala jeho vyznam. Ja. A chci mit jistotu, ze zasluha za to pripadne mne. Jen jedna hvezda muze byt nejblize Slunci, a ja chci byt zapsana ve vedeckych analech jako jeji objevitelka.“

„A co kdyz se najde jeste blizsi,“ Pitt si dovolil prvni usmev behem jejich rozhovoru.

„Davno by se o ni vedelo. I o te me by se vedelo, nebyt nezvykle existence toho nepatrneho mracna. Dalsi — jeste blizsi — hvezda neprichazi vubec v uvahu.“

„Takze si to shrneme, doktorko. Vy a ja jsme jedini, kdo vi o Sousedni hvezde. Mam pravdu? Nikdo jiny?“

„Ano, pane. Jen vy a ja, prozatim.“

„Zadne prozatim. Musi to zustat v tajnosti, dokud nebudu pripraven seznamit s tim nekolik urcitych osob.“

„Ale Smlouva o vymene vedeckych informaci —“

„Tu musime ignorovat. Kazde pravidlo ma svoji vyjimku. Na vas objev se vztahuje Bezpecnostni predpis kolonie. A jakmile dojde k aplikaci Bezpecnostniho predpisu, nemuzeme vas objev zverejnit. Hyperposilovaci technologii take nezverejnujeme.“

„Ale existence Sousedni hvezdy nema nic spolecneho s bezpecnosti kolonie.“

„Prave naopak, pani doktorko. Mozna si to neuvedomujete, ale prisla jste na neco, co muze zmenit osud lidske rasy.“

5

Stala a strnule na nej zirala.

„Sednete si. Vy a ja jsme ted neco jako spiklenci a musime si duverovat. Od teto chvile, kdyz budeme sami, jste pro me Eugenie a ja pro vas Janus.“

„Nemyslim, ze by to bylo vhodne,“ namitla Insignova.

„Bude muset, Eugenie. Konspirace zalozena na chladnych, formalnich vztazich je nemozna.“

„Jenze ja nechci s nikym a o nicem konspirovat, to je vsechno. Nechapu, proc by mela fakta tykajici se Sousedni hvezdy zustat utajena.“

„Mate strach o sve prvenstvi, je to tak?“

Insignova na vterinku zavahala, potom rekla:

„Mam. Na to muzete vzit jed, Janusi. Svoje prvenstvi mit musim.“

„Ted na chvilku zapomente,“ rekl, „ze nejaka Sousedni hvezda existuje. Vite, ze uz hodnou dobu prosazuji, ze by mel Rotor opustit slunecni soustavu. Co si o tom myslite vy? Opustila byste slunecni soustavu?“

Pokrcila rameny. „Nejsem si jista. Bylo by to pekne, videt poprve zblizka par astronomickych objektu — ale taky z toho jde trochu strach, ne?“

„Myslite opustit domov?“

„Ano.“

„Ale ten byste neopustila. Vas domov je Rotor,“ rozprahl paze. „Mela byste ho s sebou.“

„Ale i tak, pane sek — Janusi, Rotor neni vsechno, co znamena slovo domov. Co nase sousedstvi, ostatni kolonie, planeta Zeme, cela slunecni soustava?“

„Prelidnene sousedstvi. Nakonec bude stejne muset nekdo odejit, chte nechte. Na Zemi byla kdysi doba, kdy museli nekteri lide prekonat hrebeny hor, preplout oceany. Pred dvema staletimi museli Pozemstane opustit svoji planetu a zalozit kolonie. Toto je pouze dalsi kapitola tehoz prastareho pribehu.“

„Chapu, ale jsou lide, kteri to nikdy neudelali. Jsou lide, kteri stale zustavaji na Zemi. Jsou lide, kteri uz nekonecne generace ziji v jednom malem pozemskem regionu.“

„A ty chces byt jednou z tech soch.“

„Myslim, ze to je to, co chce muj muz, Crile. O vasich nazorech se vyjadruje zcela otevrene.“

„Proc ne, mame na Rotoru svobodu projevu i mysleni, takze se mnou nemusi souhlasit, to jak ma chut. Ale chci se zeptat na neco jineho. Kdyz lide, obecne — at uz na Rotoru nebo jinde, uvazuji o opusteni slunecni soustavy, kterou oblast maji na mysli?“

„Alfu Centauri, samozrejme. To je hvezda, o ktere si vsichni mysli, ze je nejbliz. I s hyperposilovanym pohonem nedosahnete prumerne rychlosti vyssi, nez je rychlost svetla, takze by vam to zabralo ctyri roky. Kamkoli jinam by to trvalo mnohem dele, a ctyri roky je uz i tak dost dlouha doba na cestovani.“

„A rekneme, ze bychom mohli cestovat jeste rychleji, a ze bychom mohli dorazit mnohem dal nez jen k Alfe Centauri, kam bychom pak sli?“

Insignova chvilku uvazovala a potom rekla: „Myslim — stale k Alfe Centauri. Bylo by to porad v nasem nejblizsim sousedstvi. Hvezdy by v noci vypadaly skoro stejne a to by uklidnovalo. A nachazeli bychom se blizko domova, pro pripad, ze bychom se chteli vratit. Krome toho, Alfa Centauri A, coz je nejvetsi ze tri hvezd soustavy, je prakticky dvojnikem naseho Slunce. Alfa Centauri B je sice mensi, ale ne prilis. A i kdybychom vyskrtli Alfu Centauri C, rudeho trpaslika, stale by to byly dve hvezdy za jednu, jinak receno, dve planetarni soustavy.“

„Rekneme, ze by nejaka kolonie odletela k Alfe Centauri, nasla pomerne vhodnou obyvatelnou planetu, zalozila tam novy svet a ve slunecni soustave by se o tom vedelo. Kdyby se dalsi kolonie rozhodla opustit slunecni soustavu, kam by se vydala?“

„K Alfe Centauri, samozrejme,“ odvetila bez vahani Insignova.

„Lidska rasa by tedy stale smerovala na 'vyzkousena mista a kdyby mela nektera kolonie uspech, ostatni by ji velmi brzy nasledovali, az by byl novy svet stejne prelidneny jako ten stary, az by i tam existoval nespocet mensin s nespoctem kultur a nakonec nespocet kolonii s nespoctem ekologii.“

„Tak by nastal cas vyrazit k dalsi hvezde.“

„Jenze uspech na jednom miste, Eugenie, by vzdycky pritahl dalsi kolonie. Zdrava dobra planeta prilaka zastupy dalsich.“

„Asi mate pravdu.“

„Ale kdyz se vydame ke hvezde, ktera je pouhe dva svetelne roky vzdalena, pouze polovicni vzdalenost k Alfe Centauri, a nikdo krome nas o tom nebude vedet, kdo za nami pujde?“

„Nikdo, dokud nenajdou Sousedni hvezdu.“

„Ale to muze trvat dlouho. Mezitim se vsichni nahrnou k Alfe Centauri nebo k nektere z mala hvezd, ktere prichazeji v uvahu. Nikdy si nevsimnou rudeho trpaslika, ktereho budou mit prakticky pod nosem, a kdyby si ho prece jen vsimli, zavrhnou ho jako nevhodne misto ke kolonizaci — pokud ovsem nebudou vedet, ze z nej uz lide ucinili 'prosperujici podnik'.“

Insignova na nej nejiste hledela. „Ale o cem to vlastne mluvime? Rekneme, ze se vydame k Sousedni hvezde, aniz by se to nekdo dozvedel. Jaky z toho pro nas plyne uzitek?“

„Budeme ten svet moci zalidnit. Jestli tam najdeme obyvatelnou planetu —“

„Nenajdeme. Ne kolem rudeho trpaslika.“

„Potom musime vyuzit vsechny suroviny, ktere tam existuji, k vybudovani neomezeneho poctu kolonii.“

„Myslite, abychom meli pro sebe vetsi moznosti?“

„Ano. Mnohem vetsi moznosti, nez kdyby se hned za nami prihnali ostatni.“

„Tim tedy ziskame trochu vic casu. Ale i kdyz budeme sami, nakonec stejne zaplnime vsechen vhodny prostor okolo Sousedni hvezdy. Jen nam to misto dvou set let bude trvat pet set. Jaky v tom bude rozdil?“

„Vsechen, jaky si jen dokazes predstavit. Kdyz tam nechas priletet ostatni kolonie, budou tam tisice