neblaheho, tedy z naseho pohledu, nepochybne by si to zduvodnil tak, ze Marlene by tak ci tak predstavovala prekazku temto planum, a ze se to vsechno vlastne stalo pro dobro Rotoru. Nezatizilo by mu to prilis svedomi.“
Insignova slabe zavrtela hlavou. „Prala bych si, abychom se mylili a podezrivali Pitta a D'Aubissonovou zbytecne.“
„Ja bych si to pral take, ale radeji se spolehnu na Marlene a jeji interpretaci mluvy tela. Tvrdi, ze Ranay byla stastna pri predstave, ze by mela moznost studovat Nakazu a ja davam prednost jejimu nazoru.“
„D'Aubissonova rikala, ze byla stastna z profesionalnich duvodu,“ upresnila Insignova. „To, svym zpusobem, dokazu pochopit, jsem koneckoncu take vedec.“
„Jisteze jsi,“ rekl Genarr a usmal se. „Odhodlala ses opustit slunecni soustavu a vydat se neznamou cestou napric svetelnymi roky. abys ziskala nove astronomicke poznatky, prestoze jsi vedela, ze to muze znamenat zanik vsech obyvatel Rotoru.“
„To mi pripadalo velice nepravdepodobne.“
„Dostatecne nepravdepodobne, abys riskovala zivot rocniho ditete? Mohlas ho nechat u manzela a zajistit mu tim bezpeci, prestoze by to znamenalo, ze uz ho vice nespatris. Namisto toho jsi dala jeho zivot v sazku, ani ne tak pro dobro Rotoru, jako pro svoje vlastni.“
„Prestan, Sievere. Jsi bezcitny.“
„Pouze se snazim ukazat ti, ze pri trose duvtipu se da temer na vsechno pohlizet ze dvou naprosto rozdilnych hledisek. Ano, D'Aubissonova to nazyva profesionalni radosti z moznosti studovat jistou nemoc, ale Marlene to nazyva doktorcinou zlovolnosti a ja znovu davam prednost Marlenine vykladu.“
„To ovsem znamena,“ svesila Insignova koutky ust, „ze chce Marlene dostat znovu na povrch Erythro.“
„Rekl bych, ze ano, ale je dostatecne opatrna, aby trvala na tom, abych prikaz vydal ja, a dokonce doporucuje, abych to udelal pisemne. Chce se ujistit, ze to budu ja, a ne ona, kdo ponese zodpovednost, kdyz to nevyjde. Zacina uvazovat jako Pitt. Nas pritel Janus je nakazlivy.“
„V tom pripade ji nesmis poslat ven, Sievere. Proc bychom meli hrat Pittovi do karet?“
„Prave naopak, Eugenie. Vubec to neni tak jednoduche. My ji
„
„Nemame na vyber, Eugenie. Bez ohledu na nebezpeci. Ted uz totiz vim, ze jsi mela pravdu, kdyz jsi mi tvrdila, ze na planete existuje nejaka vseprostupna forma zivota, ktera na nas muze urcitym zpusobem pusobit. Poukazala jsi na to, ze prave to se stalo se mnou, s tebou, se strazcem, a to pokazde, kdyz Marlene nekdo nejak oponoval. A ted jsem to videl na vlastni oci u Ranay. Kdyz se Ranay pokousela na Marlene vynutit mozkovy snimek, zhroutila se. Kdyz jsem Marlene presvedcil, aby s mozkovym snimkem souhlasila, Ranay se okamzite ulevilo.“
„Tak vidis sam, Sievere. Jestli je na planete nejaka zlovolna zivotni forma —“
„Tak pockat, Eugenie. Nerekl jsem zlovolna. I kdyby tato zivotni forma, at uz to je cokoli, zpusobila Nakazu, jak tvrdis, tak ta prece ustala. Ty jsi rikala, ze to bylo proto, ze jsme se napohled spokojili s zivotem v Kopuli, jenze kdyby ta zivotni forma byla opravdu zlovolna, tak by nas vyhladila docela a nespokojila se s necim, co mi pripada jako civilizovany kompromis.“
„Nepovazuji za rozumne pokouset se pochopit jednani zcela nezname zivotni formy a odvozovat z nej jeji emoce nebo umysly. To, co si mysli, muze snadno zcela prekracovat nase chapani.“
„Souhlasim, Eugenie, ale Marlene neublizuje. Vsechno, co dosud udelala, melo za cil Marlene
„Kdyz je to tak,“ namitla Insignova, „proc se potom vydesila, proc se s krikem rozbehla ke Kopuli? Te jeji povidacce o tom, ze ji vystrasilo ticho a ze se jen pokousela zpusobit nejaky hluk, aby ho prerusila, neuverim ani za tisic let.“
„Tomu se da opravdu jen tezko uverit. Jenze jde o to, jak rychle jeji panika pominula. Nez se k ni jeji 'radobyzachranci' dostali, pusobila naprosto normalnim dojmem. Ja bych hadal, ze ta zivotni forma udelala neco, co Marlene podesilo — rekl bych, ze stejne jako my nedokazeme pochopit jeji emoce, nedokaze ona pochopit nase — ale kdyz videla, co zpusobila, bez meskani ji uklidnila. To by vysvetlovalo, co se stalo a znovu demonstrovalo povahu one zivotni formy.“
Insignova se mracila. „S tebou je ten problem, Sievere, ze mas nutkani videt v kazdem — a ve vsem — neco dobreho. Na tvuj usudek se neda spolehat.“
„Da nebo neda, sama zjistis, ze se Marlene nemuzeme nijak postavit. Cokoli se rozhodne udelat, to taky uskutecni, a ti, co se ji postavi, skonci hekajici bolesti nebo rovnou v bezvedomi.“
„
„Nevim, Eugenie.“
„Nejvic ze vseho mi ted nahani hruzu otazka: Co zamysli s Marlene?“
Genarr zavrtel hlavou. „Nevim, Eugenie.“ Bezmocne si hledeli do oci.
TRICET DVA
ZTRACENI
71
Crile Fisher jasnou hvezdu zamyslene pozoroval.
Zpocatku byla prilis jasna, aby ji clovek mohl pozorovat v beznem slova smyslu. Kazdou chvilku na ni pohledl a spatril jen jasny obrys, ktery se mu po oslneni udrzel na okamzik na sitnici. Tessa Wendelova, kterou udalosti privedly do stadia zoufalstvi, ho napomenutim upozornila, ze si muze znicit sitnici a tak zatemnil pruhled a snizil tim jasnost hvezdy na snesitelnou uroven. To ztlumilo ostatni hvezdy na nevyrazny, matny trpyt.
Ta jasna hvezda byla samozrejme Slunce.
Bylo dal, nez ho kdy kterakoli lidska bytost spatrila (s vyjimkou obyvatel Rotoru na jejich ceste ze slunecni soustavy). Bylo dvakrat tak daleko, nez ho clovek videl z Pluta v jeho nejvzdalenejsim bode obehu, takze ho neobklopoval zarivy kruh, a svym svetlem se radilo mezi ostatni hvezdy. Presto svitilo stale stokrat jasneji nez Mesic v uplnku videny ze Zeme a ta stonasobna svitivost byla zhustena a vmestnana do jedineho oslepujiciho bodu.
Neni divu, ze se na nej clovek nemohl pres neztemneny pruhled podivat primo a bez mrkani.
Tim se veci menily. Na Slunci nebylo za normalnich okolnosti nic k obdivovani. Bylo prilis jasne, abyste se na nej mohli divat, prilis jedinecne. Mensi cast jeho svetla, rozptyleneho v blankytu atmosfery, stacila vymazat z oblohy vsechny ostatni hvezdy, a i v pripade, zeje nevymazala docela (jako napriklad Mesic), byly tak beznadejne zatlaceny Sluncem do pozadi, ze o nejakem srovnani nemohlo byt reci.
Zde, daleko ve vesmiru, byl svit Slunce zeslaben prinejmensim do te miry, ze se uz o nejakem srovnani dalo uvazovat. Wendelova rekla, ze z jejich postaveni bylo Slunce stosedesatkrat jasnejsi nez Sirius, coz byl druhy nejjasnejsi objekt na obloze. Bylo mozna dvacetmilionkrat jasnejsi nez nejmatnejsi hvezda viditelna okem. To srovnani cinilo Slunce jeste velkolepejsim, nez kdyz zarilo, zcela bezkonkurencne, na pozemske obloze.
Krome pozorovani oblohy vlastne nemel nic jineho na praci, protoze
Takovou rychlosti by jim trvalo tricet pet tisic let, nez by dosahli Sousedni hvezdy —
Prave tento fakt promenil pred dvema dny Wendelovou v zivy obrazek bezbreheho zoufalstvi.
Az do te doby vsechno klapalo. Kdyz meli vstoupit do hyper-prostoru, Fisher cely ztuhl — v ocekavani pripadne bolesti, bodaveho sevreni agonie ci nahle vlny vecne temnoty.
Nic z toho se nestalo. Vsechno probehlo prilis rychle, nez aby si to clovek stacil uvedomit. V jedinem okamziku vstoupili a zase vystoupili z hyperprostoru. Jen hvezdy blikly a poskladaly se jinak, aniz by mu daly cas tu zmenu postrehnout smysly.
