Nemesis

mluvis?“

Marlene se naprimila a skoro povysene rekla: „Ovsem, ze jsem. Zadne nebezpeci mi nehrozi. Mne neublizi.“

Znelo to nanejvys sebejiste, ale Genarra uzkost neopoustela. Co si myslela ona, bylo stezi rozhodujici, protoze jeji vedomi bylo upraveno vedomim Erythro. Muze ji v soucasne situaci duverovat? ptal se sam sebe.

Konecne, proc by nemohlo mit tohle vedomi, skladajici se z bilionu bilionu prokaryotu, sve vlastni zamery, stejne jako je mel napriklad Pitt? A proc by se ve sve lacnosti nemohlo i stejne zvracene chovat?

Zkratka, co kdyz vedomi melo sve vlastni duvody, aby Marlene lhalo?

Delal dobre, ze za nim Marlene za takovych podminek posilal?

Ale zalezelo vubec na tom, ma-li pravdu nebo ne? Mel snad na vybranou?

TRICET CTYRI BLIZKO

76

„Dokonale,“ prohlasila Tessa Wendelova. „Dokonale, dokonale, dokonale.“ Udelala pohyb, jako kdyby neco zatloukala do zdi, razne a silne. „Dokonale.“

Crile Fisher vedel, o cem je rec. Dvakrat, pokazde jinym smerem, se prenesli hyperprostorem. Dvakrat Fisher uvidel, jak se hvezdy malinko pootocily. Dvakrat vyhledal Slunce, poprve ho nasel o neco matnejsi, podruhe o neco jasnejsi. Zacinal si pripadat jako hyperprostorovy veteran.

„Mam to chapat tak, ze Slunce nam uz nedela starosti?“

„Trochu, ale v dokonale predvidatelne forme, kdy vsechny fyzicke nesrovnalosti predstavuji psychologicke poteseni — jestli chapes, co tim myslim.“

Fisher, v roli dablova advokata, rekl: „Slunce je pekne daleko. Gravitacni efekt musi byt skoro nulovy.“

„To jiste,“ pritakala Wendelova, „jenze skoro nula neni nula a jeho gravitacni efekt se da zmerit. Dvakrat jsme proleteli hyperprostorem, poprve po domnele draze sikmo smerujici ke Slunci, podruhe po draze vzdalujici se od nej pod odlisnym uhlem. Wu provedl predem vypocty a draha, kterou jsme vykonali, se s jeho vypocty shoduje do posledniho mozneho desetinneho mista. Ten chlap je genius. Vpleta ty svoje zjednodusujici finty do pocitace takovym zpusobem, ze z toho cloveku prechazi zrak.“

„To verim,“ zamumlal Fisher.

„Ted uz je to bez jakychkoli pochybnosti, Crile. Zitra muzeme byt u Sousedni hvezdy. I dnes — kdybychom meli hodne naspech. Ne uplne vedle ni, samozrejme. Po vynoreni z hyperprostoru k ni z bezpecnostnich duvodu mozna budeme muset letet jeste relativne dlouho. Krome toho nezname s dostatecnou presnosti hmotnost Sousedni hvezdy, takze si nemuzeme dovolit prilis riskovat a vynorit se opravdu blizko. Nechceme, aby nas od sebe neocekavane odmrstila a my se museli plahocit nazpatek.“ Obdivne pokyvala hlavou: „Ten Wu. Mam z neho takovou radost, ze to nejde ani popsat.“

Fisher opatrne nadhodil: „Jsi si jista, ze nemas tak trochu vztek?“

„Vztek? Proc?“ Udivene na Fishera pohledla a potom rekla: „Mas dojem, ze bych na nej mela zarlit?“

„No, ja nevim. Nemuze dojit k tomu, ze zasluha za vyreseni superluminalniho letu bude pripsana Cao-Li Wuovi — chci rict, vyreseni skutecneho, realneho presunu — a ty upadnes v zapomenuti? A zustanes v podvedomi pouze jako predskokan?“

„Ani nahodou, Crile. Je od tebe hezke, ze si kvuli mne delas starosti, ale nemusis mit nejmensi strach. Ma prace je podrobne zaznamenana. Matematicke zaklady superluminalniho presunu jsou me. K technickym detailum jsem sice take prispela, ale hlavni kredit za projekci lodi dostanou jini, a pravem. To, co udelal Wu, bylo, ze do zakladnich rovnic vlozil korekcni faktor. Nesmirne dulezity, samozrejme, ted uz je jasne, ze by bez nej nebyl superluminalni let prakticky mozny, ale i tak je to jen poleva na dortu. A dort je muj.“

„Fajn. Jestli jsi si tim jista, tak jsem rad.“

„Vlastne doufam, Crile, ze Wu ted prevezme oteze ve vyvoji superluminalniho presunu. Faktem je, ze nejlepsi leta — myslim vedecka leta — mam za sebou. Jenom vedecka, Crile.“

Fisher se zazubil. „Ja vim.“

„Ale jako vedec jsem uz prekrocila svuj zenit. Ma prace byla vlastne rozpracovanim konceptu, ktere jsem mela v hlave jako cerstva absolventka Institutu. Slo vlastne jen o dvacetilete vyvozovani zaveru a vic, nez jsem udelala, uz asi ani udelat nelze. Ted je zapotrebi zcela nove koncepce, naprosto originalnich napadu lezicich v odlisnem, nezmapovanem teritoriu. A to ja uz nedokazu.“

„Ale jdi, nepodcenuj se tak.“

„Tenhle zlozvyk jsem ani nikdy nemela, Crile. Nove myslenky jsou duvodem, proc je zapotrebi mladi. Nejen kvuli mladym mozkum, ale novym mozkum. Wu ma takove moznosti, jake jeste nikdo nikdy nemel. Jeho zkusenosti jsou pri tom rozhodujici — jsou jen jeho, nikoho jineho. A tak muze mit nove napady. Jiste, stavi je na tom, co jsem pred nim vyresila ja a mnohemu vdeci me skole. On je mym zakem, Crile, ditetem meho mysleni. Vsechno, co vymysli, me jen 'zdobi . Zarlit na nej? On je ma pycha. Copak je, Crile, nevypadas moc stastne.“

„Jestli jsi stastna, Tesso, potom jsem i ja, bez ohledu na to, jak vypadam. Jenom mam pocit, ze to, co se tu do me snazis nahustit, je teorie vedeckeho pokroku. Nebylo snad v historii vedy, jako i ve vsem ostatnim, dost pripadu zarlivosti, kdy ucitele nenavideli sve zaky za to, ze byli lepsi nez oni?“

„Jisteze ano. Mohla bych ti z hlavy vyjmenovat prinejmensim pul tuctu takovych pripadu, ale to jsou temne vyjimky a faktem zustava, ze ja ted nic takoveho necitim. Nerikam, ze casem nemuzu ztratit trpelivost s Wuem i s celym vesmirem, ale prave ted nic takoveho nehrozi a ja mam v umyslu si tento okamzik vychutnat, jak — Co je zas?“

Stiskla, tlacitko „Prijem“ a v okenku vysilacky se objevila trojrozmerna tvar Merry Blankowitzove.

„Kapitanko,“ rekla vahave. „Mame tu takovou mensi debatu. Mohli bychom se s vami poradit?“

„Snad ne nejake letove potize?“

„Ne. Jde jen o dalsi strategii.“

„Aha. Nebudeme to resit tady. Prejdu do motoroveho oddilu.“

Wendelova vypnula obrazovku.

Fisher zabrucel: „Takhle vaznym tonem Blankowitzova obycejne nemluvi. Nevis, co jim muze delat starosti?“

„Nebudu spekulovat. Pujdu tam a zjistim to.“ A pokynula Fisherovi, aby ji nasledoval.

77

Vsichni tri sedeli v motorove casti, kresla peclive na podlaze, a to presto ze se prave nachazeli pod nulovou gravitaci. Stejne tak mohli sedet kazdy na jedne stene, ale to by ubiralo na vaznosti situace a navic by to byla i neucta k uradu kapitana lodi. Pro nulovou gravitaci existoval stary a komplikovany system etikety.

Wendelova nemela nulovou gravitaci rada a kdyby chtela prosadit sva kapitanska privilegia, mohla trvat na tom, aby lod neustale rotovala a tim by vznikl odstredivy efekt vytvarejici aspon nejaky pocit tihy. Moc dobre vsak vedela, ze vypocet letove drahy byl mnohem snazsi, kdyz byla lod, vzhledem k vesmiru jako celku, v klidu, a to jak v posuvnem, tak v rotacnim momentu, prestoze by se vypocet pri konstantni rotacni rychlosti zase tak prilis markantne neztizil.

Nicmene trvat na rotaci by byla neucta k cloveku za pocitacem. Znovu etiketa.

Tessa Wendelova se posadila a Crile Fisher si povsiml (s utajenym, potutelnym pousmanim), ze se pritom