malinko zakymacela. Pres vsechen jeji kolonisticky puvod si nikdy na beztizny stav uplne nezvykla. On sam (dalsi utajeny usmev — tentokrat spokojeny), pres vsechen svuj pozemsky puvod, se mohl v nulove gravitaci pohybovat, jako kdyby se v ni narodil.
Cao-Li Wu se zhluboka nadechl. Mel siroky oblicej — takovy, pod kterym byste si predstavili malou postavu, jenze Wu byl, kdyz se vztycil, nadprumerne vysoky. Vlasy tmave a dokonale rovne, oci vyrazne uzke.
„Kapitanko,“ rekl tise.
„Co se deje, Cao-Li? Jestli mi chcete rict, ze se objevily nejaka potize v programovani, tak vas asi uskrtim.“
„Zadne potize, kapitanko. Vubec zadne. Vlastne me pri takove absenci jakychkoli potizi az zarazi, ze jsme jeste nazivu. Meli bychom se vratit na Zemi. Prave to bych chtel navrhnout.“
„Na Zemi?“ Wendelove chvili trvalo, nez to zopakovala, aby dala najevo svuj uzas. „Proc? Jeste jsme nesplnili nas ukol.“
„Ja myslim, ze ano, kapitanko,“ rekl Wu, tvar jeste bezvyraznejsi nez predtim. „Jenom jsme proste nevedeli, co to vlastne bylo za ukol. Vyresili jsme prakticky system superluminalniho letu a ten jsme, kdyz jsme opousteli Zemi, nemeli.“
„To vim, a co ma byt?“
„A nemame moznost se spojit se Zemi. Jestli budeme pokracovat dal k Sousedni hvezde a neco se nam stane, jestli se neco nepovede, Zeme zustane bez praktickeho superluminalniho presunu a kdo vi, na jak dlouho. Muze to mit vazne nasledky pro evakuaci Zeme, az se k ni priblizi Sousedni hvezda. Myslim, ze je dulezite, abychom se vratili a sdelili jim, co jsme zjistili.“
Wendelova mu beze slova naslouchala. „Chapu. A co vy, Jarlowe, co vy si o tom myslite?“
Henry Jarlow byl vysoky, plavovlasy a zarputily clovek. Na tvari mel vyraz neustale melancholie, ktery podaval naprosto nespravnou predstavu o jeho povaze. Z dlouhych prstu (na kterych nebylo napohled nic jemneho) se staly kouzelnicke nastroje, jakmile se dotkly vnitrnosti pocitacu ci jakychkoli jinych pristroju na palube.
„Myslim, ze Wu ma pravdu. Kdybychom meli superluminalni komunikaci, tak bychom jim tu informaci poslali a pokracovali dal. Co by s nami bylo potom, na tom by uz, az na nas, nikomu nezalezelo. Ale v teto situaci si gravitacni korekci nemuzeme nechat pro sebe.“
„A ty, Blankowitzova?“ zeptala se tise Wendelova.
Merry Blankowitzova se nervozne zavrtela. Byla to drobna mlada zena a dlouhe vlasy mela tesne nad obocim rovne zastrizene. Tohle, spolu s krehkosti jeji telesne schranky a rychlymi, nervoznimi pohyby z ni delalo takovou malou Kleopatru.
Rekla: „Ja opravdu nevim. Nemam v tom moc jasno, ale zda se, ze se muzum podarilo me presvedcit. Nemyslite, ze je dulezite, aby se ta informace dostala na Zemi? Prisli jsme na teto ceste na zivotne dulezite poznatky a ted budeme potrebovat lepsi lode, vybavene pocitaci, ktere budou pocitat s gravitacni korekci. Tak budeme moci uskutecnit presun mezi Sluncem a Sousedni hvezdou jedinym skokem a udelat to pod silnejsimi gravitacnimi vlivy, takze budeme moci zacit bliz Slunci a vynorit se bliz Sousedni hvezdy a v obou pripadech neztratime tydny doletavanim. Ja myslim, ze Zeme se o tom musi dozvedet.“
Wendelova rekla:
„Rozumim. Jde vam vlastne o to, zda by nebylo rozumnejsi predat Zemi informaci o gravitacni korekci okamzite. Wu, je to pro vas opravdu tak dulezite, jak se snazite, aby to vypadalo? Ta vec s korekci vas prece nenapadla az tady na lodi. Zda se mi, ze jste se o tom se mnou bavil uz pred nekolika mesici.“ Chvilku se zamyslela. „Skoro pred rokem.“
„Ano, opravdu jsme se o tom uz spolu bavili, kapitanko. Ale vy jste byla netrpeliva a ve skutecnosti jste me vubec neposlouchala.“
„Ano, uz jsem priznala, ze jsem udelala chybu. Ale vy jste to prece dal na papir. Rekla jsem vam, abyste sepsal formalni zpravu, ze si ji prectu, az budu mit cas.“ Zdvihla ruku. „Vim, ze jsem se k tomu nikdy nedostala, a dokonce si ani nevzpominam, jestli jsem tu zpravu vubec dostala, ale rekla bych, Wu, ze vy — pri vasi povaze — jste tu zpravu, dostatecne podrobnou a s patricnym zduvodnenim a vypocty, pripravil. Neni to snad tak, Wu, neni snad ta zprava v zaznamech?“
Zdalo se, ze Wu sevrel rty, ale ton jeho hlasu se ani v nejmensim nezmenil. „Ano, pripravil jsem ji, ale byla to tehdy pouha spekulace a nemyslim, ze se ji bude nekdo zabyvat — stejne jako jste to neudelala vy, kapitanko.“
„Proc ne? Ne kazdy je takovy hlupak jako ja, Wu.“
„I kdyby se tim zabyvali, stejne by to nebylo nic vic nez jen spekulace. Kdyz se vratime, prineseme dukaz.“
„Kdyz je jednou nejaka spekulace na svete,
„
„A jsme doma, Wu. Vy nemate strach, ze Zeme nebude mit praktickou metodu superluminalniho letu. Vy mate naopak strach z toho, ze ji mit bude, ale ze uznani za to nepripadne vam. Je to tak?“
„Co je na tom spatneho, kapitanko? Kazdy vedec ma pravo mit strach, kdyz jde o otazku autorstvi nebo prvenstvi.“
Wendelova byla v razi: „A nezapomnel jste nahodou, ze na teto lodi jsem kapitanem ja a ze rozhodnuti zavisi na mne?“
„Nezapomnel,“ odvetil Wu, „ale tohle neni zadna veslice z osmnacteho stoleti. Jsme tu vsichni vedci, predevsim, a rozhodnuti musime prijmout demokratickou formou. A pokud si vetsina preje navrat —“
„Pockat,“ vmisil se ostre Fisher, „nez si to dopovite, nebude vam vadit, kdyz vam neco reknu? Ja jediny jsem jeste nedostal slovo a jestli mame byt demokraticti, tak bych se k nemu rad dostal. Mohu, kapitanko?“
„Prosim,“ rekla Wendelova. Krecovite svirala ruku do pesti, jako kdyby se nemohla dockat, az nekoho popadne pod krkem.
Fisher pokracoval: „Asi tak pred sedmi a pul stoletimi vyplul ze Spanelska na zapad Krystof Kolumbus a nakonec objevil Ameriku, prestoze to ani sam nevedel. Cestou zjistil, ze odchylka magnetickeho kompasu od skutecneho severu, takzvana 'magneticka deklinace', se meni se zemepisnou delkou. Byl to dulezity objev ciste vedeckeho druhu, ktery behem cesty ucinil.
A ted mi povezte, kdo si myslite, ze vi, ze Kolumbus objevil odchylku magneticke deklinace? Prakticky nikdo. A kdo, si myslite, ze vi, ze Kolumbus objevil Ameriku? Prakticky kazdy. Dejme tomu, ze by se Kolumbus po objeveni odchylky uprostred cesty rozhodl, ze se vrati domu, aby krali Ferdinandovi a kralovne Izabele tu radostnou novinu sdelil, a pojistil si tak prioritu objeveni tohoto fenomenu? Je mozne, ze by jeho objev uvitali se zajmem a monarcha by mozna nakonec vyslal dalsi expedici, vedenou, rekneme, Amerigem Vespuccim, ktery by tedy objevil Ameriku. Kdo, myslite, ze by si v tom pripade pamatoval, ze Kolumbus prisel na 'neco s kompasem'? Prakticky nikdo. A kdo, si myslite, ze by si pamatoval, ze Vespucci objevil Ameriku? Prakticky kazdy.
Opravdu se tedy chcete vratit? Objev gravitacni korekce zustane v povedomi nekolika lidi, to vas ujistuji, jako jeden z pruvodnich jevu superluminalniho cestovani. Zato z posadky expedice po nas, ktera by k Sousedni hvezde opravdu dorazila, se stanou prvni lide, kteri dosahli superluminalnim letem jine hvezdy. Vy tri, dokonce ani vy, Wu, nebudete stat historikum vubec za zminku.
Mozna si myslite, ze jako odmenu za Wuuv vyznamny objev budete na dalsi expedici vyslani znovu vy, ale obavam se, ze se mylite. Vite, Igor Koropatsky, ktery je reditelem pozemskeho Uradu pro vyzkum a informace, a ktery nas na Zemi ocekava, ma eminentni zajem na informacich tykajicich se Sousedni hvezdy a jejiho planetarniho systemu. Kdyz se dozvi, ze jsme ji byli na dosah a vratili se, tak vybuchne jako Krakatoa. Kapitanka Wendelova mu bude muset, samozrejme, vysvetlit, ze jste se vy tri, rekneme si to rovnou, vzbourili, a vzpoura, to vas ujistuji, je nesmirne zavazny prestupek, prestoze nejsme na zadne stredoveke veslici. Vickrat nespatrite vnitrek laboratore, vubec nemluve o nejake dalsi expedici. S tim pocitejte. Zato muzete spatrit, a to navzdory vasemu vedeckemu vehlasu, vnitrek vezenske cely. Byt vami, nepodcenoval bych Koropatskeho hnev ani na chvili.
Takze si to rozmyslete, vy tri. K Sousedni hvezde? Nebo zpatky?“
Ticho. Chvilku nikdo z nich nepromluvil.
„Tak,“ ozvala se stroze Wendelova, „myslim, ze Fisher vysvetlil situaci dostatecne jasne. Nema mi nikdo z vas co rict?“
Blankowitzova zapipala: „Abych rekla pravdu, vlastne jsem nikdy nemela cas poradne si to promyslet. Myslim, ze bychom meli letet dal.“
