„Na tuhle vzdalenost nic moc,“ odpovedela Blankowitzova.
„Hm, zitra nebo pozitri provedeme pravdepodobne dalsi skok a potom uvidime.“
„To bude vzrusujici, ze?“
„To bude — jestli najdeme Rotorany,“ rekl Wu. Podival se na Fishera. „Ale najdeme je?“
Jestli ta otazka mirila na Fishera, tak na ni nereagoval. Jen Wua bezvyrazne pozoroval.
Najdeme je? pomyslel si v duchu Fisher.
Dlouhe cekani melo uz brzy skoncit.
TRICET PET
SBIHANI
80
Jak uz bylo receno, Pitt si luxus sebelitosti nedopraval prilis casto. U jineho cloveka by neco takoveho povazoval za opovrzenihodnou znamku slabosti a zmekcilosti. Cas od casu si nicmene litostive posteskl nad faktem, ze obyvatelstvo Rotoru az prilis rado nechavalo vsechna neprijemna rozhodnuti na nem.
Byla tu sice Rada, to ano, radne zvolena a uzkostlive se podilejici na schvalovani zakonu a prijimani rozhodnuti — vsech, jen ne tech dulezitych, tech, ktere mely co delat s budoucnosti Rotoru.
Dokonce mu je ponechavali jakoby 'mimochodem'. Dulezite zalezitosti se proste ignorovaly, jednoduse byly jakousi vzajemnou, nepsanou dohodou povazovany za neexistujici.
Byli zde, uprostred neobydlene hvezdne soustavy, beze spechu budovali nove kolonie, blahove se domnivali, ze maji pred sebou nekonecnou spoustu casu. Vsude panovala spokojena predstava o tom, ze nez vyplni tento pas asteroidu (coz potrva cele generace — vec, ktere nikdo ze soucasniku neprikladal zadnou dulezitost), bude hyperposilovani na takove urovni, ze nalezani a kolonizace novych planet bude pomerne jednoducha zalezitost.
Casu byla spousta. Cela vecnost.
Jedinemu Pittovi se zdalo, ze casu se nedostava, a ze mohl kazdym okamzikem, bez varovani, vyprset.
Kdy mohou ve slunecni soustave objevit Nemesis? Kdy se ostatni kolonie rozhodnou nasledovat priklad Rotoru?
Jednoho dne k tomu musi dojit. S Nemesis, neuprosne se priblizujici smerem ke Slunci, ktera nakonec dosahne bodu — jiste, stale velmi vzdaleneho, ale pritom dostatecne blizkeho — ve kterem by lide ve slunecni soustave museli byt slepi, aby si ji nevsimli.
Pittuv pocitac, (za pomoci jednoho programatora, ktery byl presvedceny, ze pracuje nad problemem ciste akademickeho zajmu), predbezne spocital, ze za necelych tisic let bude jeji odhaleni nevyhnutelne a kolonie se zacnou jedna po druhe vytracet.
Nato Pitt zadal otazku: Prisly by kolonie k Nemesis?
Odpoved znela ne. Hyperposilovani by tou dobou bylo daleko efektivnejsi, daleko lacinejsi. Kolonie budou vedet vic o nejblizsich hvezdach — ktere z nich maji planety a jake. Nebudou se zdrzovat rudym trpaslikem, ale namiri si to k hvezdam, jako je Slunce.
Zeme zustane beznadejne sama. Vydesena vesmirem, zdegenerovana a propadajici se stale hloubeji do bahna a bidy. Ubehne na ni tisic let a zlovestne poslani Nemesis vyjde na svetlo. Co podniknou? Dlouhe cesty podnikat nemohou. Jsou to Pozemstane — k pevnine prikovani tvorove. Budou muset pockat, dokud se Nemesis dostatecne nepriblizi. Nebudou mit kam odejit.
Pitt pred sebou spatril obrazek vratkeho sveta, ktery se snazi se zajistit si bezpecnost v mnohem stabilnejsi nemesijske soustave, doufa najit utociste u hvezdy, jejiz soustava byla vystavena dostatecne pevne, aby se nerozpadla, kdyz sama znici soustavu, kterou bude mijet.
Byl to desivy scenar a presto neodvratny.
Proc se nemohla Nemesis od Slunce vzdalovat? Vsechno by bylo docela jine. Nalezeni Nemesis by bylo postupem casu stale nepravdepodobnejsi a kdyby k nemu prece jen doslo, byla by Nemesis jako utociste tim nevhodnejsi a hure dosazitelna.
Jenze tak tomu nebylo. Pozemstane prileti; nahrne se sem zdegenerovana pozemska sebranka vsemoznych splacanych umelych kultur. Co Rotoranum zbude jineho, nez je znicit jeste v otevrenem vesmiru? Ale budou mit nejakeho jineho Januse Pitta, aby je presvedcil, ze jine reseni neexistuje? Budou mit do te doby nejakeho jineho Januse Pitta, ktery dohledne na to, aby mel Rotor zbrane a odhodlani to
Pocitacova analyza byla navic zradne optimisticka. K objevu Nemesis ve slunecni soustave musi dojit behem nasledujiciho, priblizne, tisice let, rikal pocitac. Jenze kdy? Co kdyz k nemu dojde zitra? Co kdyz k nemu doslo pred tremi lety? Nemohou nejake kolonie, ktere se snazi dosahnout nejblizsi hvezdy a nevedi nic uzitecneho o tech vzdalenejsich, uz ted byt Rotoru na stope?
Pitt se kazdeho dne probouzel s otazkou: Dnes?
Proc bylo tohle utrpeni rezervovano zrovna pro nej? Proc vsichni ostatni sladce spali na kline vecnosti, zatimco on jediny se musel kazdeho dne utkavat s predstavou rovnajici se konci sveta?
Jista opatreni jiz samozrejme ucinil. Zridil Patraci sluzbu rozesetou po celem prstenci, organ, jehoz ulohou bylo dohlizet na automaticke receptory neustale procesavajici oblohu a na velkou vzdalenost zjistovat pripadny hojny energeticky odpad priblizujici se kolonie.
Nejaky cas trvalo, nez se vsechno nalezite zabehlo, ale uz to bylo dvanact let, co jim neunikla jedina, i ta nejpochybnejsi informace, a cas od casu se objevilo neco, co se zdalo dostatecne sporne, aby se to dostalo az k Pittovi. A pokazde, kdyz k tomu doslo, spustilo to poplasny signal v Pittove mozku.
Zatim se pokazde ukazalo, ze to byla nejaka hloupost, a jeho pocatecni ulevu vzdy vystridal urcity druh vzteku namireneho proti Patracum. Pokud bylo neco nejisteho, tak od toho dali ruce pryc, nechali to plavat a prenechali to Pittovi. At se s tim vyporada on, at trpi on, at dela on vsechna slozita rozhodnuti.
Prave v takovych okamzicich se projevovala Pittova bolestinska sebelitost a on se zacal znepokojene osivat nad myslenkou, ze by to mohla byt znamka slabosti.
Jako treba tohle. Pitt prstem pichl do zpravy, kterou mu pred chvili pocitac odkodoval a ktera mela na svedomi jeho sebelitostive premitani nad ustavicnou, nesnesitelnou a nevdecnou sluzbou rotorskemu lidu.
Tohle byla po ctyrech mesicich prvni zprava, ktera se k nemu dostala, a jeji dulezitost mu pripadala minimalni. Priblizoval se podezrely zdroj energie, ale vzhledem k jeho pravdepodobne vzdalenosti to byl zdroj neobycejne maly — asi o ctyri tridy mensi nez ten, ktery by mohl pochazet z kolonie. Byl to zdroj tak maly, ze nemelo smysl se tim zabyvat.
Toho ho mohli usetrit. Poznamka, ze vlnova struktura zdroje se zda byt lidskeho puvodu, byla naprosto nesmyslna. Jak mohli rict o zdroji tak slabem neco vic, nez ze to neni kolonie, a tedy nemuze byt lidskeho puvodu, at ma jakou chce vlnovou strukturu?
Ti natvrdli Patraci me uz nebudou dlouho rozcilovat, rozhodl se Pitt.
Rozmrzele zpravu odsunul a zdvihl posledni zpravu od Ranay D'Aubissonove. Ta holka jeste stale nedostala Nakazu. Jako nejaky silenec, neprestavala trvat na tom, aby se mohla cim dal komplikovanejsim zpusobem vystavovat nebezpeci — a presto zustavala nedotcena.
Pitt si povzdechl. Treba je to jedno. Zdalo se, ze devce chce zustat na Erythro. Kdyby tam zustala, muze to byt stejny uspech, jako kdyby dostala Nakazu. Vlastne by to donutilo Eugenii Insignovou zustat na Erythro s ni a on by se jich zbavil obou. Ale citil by se bezpecnejsi, kdyby byla Kopule pod velenim Ranay D'Aubissonove, ktera by mohla dohlizet jak na matku, tak na dceru, nez pod Genarrovym. Bude to muset v budoucnosti zaridit, ale tak, aby z Genarra neudelal mucednika.
Ze by z nej udelal komisare Noveho Rotoru? Na to by se bezesporu pohlizelo jako na povyseni a on by to mohl jen stezi odmitnout, zvlaste kdyz by ho to teoreticky stavelo na stejnou uroven s Pittem. Anebo by to
