Leverett pozdvihl sukovity ukazovacek. „Ne kolonii. Rekl jsem plavidlo.“
„Nechapu.“
„Co je na tom k nepochopeni? Potrebujes pocitac? Jestli ano, mas ho pred sebou. Vesmirne plavidlo je dopravni prostredek na cesty vesmirem s posadkou na palube.“
„Jak velke?“
„Tak pro pultucet lidi, predpokladam.“
„Tak to musi byt jedno z nasich.“
„Neni. O vsech nasich plavidlech mame zaznamy. Tohle proste neni rotorske vyroby. Patraci jednotky se ti to mozna zdrahaly nahlasit, ale i tak si o nem samy neco zjistily. S konstrukci lodi, jake je toto plavidlo, nema zadny pocitac naseho systemu nic spolecneho, jenze podobnou vec nemohl bez pocitace nikdo postavit.“
„Takze tvuj zaver zni?“
„Ze to neni rotorske plavidlo. Pochazi odjinud. Mi chlapci byli zticha a podle tvych instrukci te neobtezovali az do te doby, dokud existovala aspon mala nadeje, ze by plavidlo mohlo byt nasi vyroby. Kdyz se s konecnou platnosti ukazalo, ze nase neni, tak to hodili na me s tim, ze by se ti to melo rict, ale oni ze to neudelaji. Vis, Janusi, existuje urcita hranice, kdy se takove zachazeni s lidmi obrati proti tobe.“
„Bud zticha,“ rekl podrazdene Pitt. „Jak by nemohlo byt nase? Odkud by se vzalo?“
„Predpokladam, ze ze slunecni soustavy.“
„Nesmysl! Plavidlo velikosti, jakou jsi uvedl, s pultuctem lidi na palube, by v zadnem pripade nemohlo uskutecnit cestu ze slunecni soustavy sem. I kdyby objevili hyperposilovani. coz je dokonce pravdepodobne, pultucet lidi by nemohlo v tak tesnych prostorach prezit cestu trvajici dva roky. I kdyby to byla nejaka zvlastni, specialne cvicena posadka, ktera by na takovy ukol mela ty nejlepsi predpoklady a ktera by takovou cestu byla schopna dokoncit alespon v castecne pricetnem stavu, tak by to stejne nikdo ve slunecni soustave neriskoval. Neco takoveho muze uspesne zvladnout pouze cela kolonie, vyvazeny svet obyvany lidmi, kteri jsou na nej od narozeni zvykli.“
„Nicmene,“ odporoval Leverett, „mame tady male kosmicke plavidlo nerotorske vyroby. To je fakt, a ujistuji te, ze ti nezbyva nic jineho, nez se nim smirit. Odkud si myslis ty, ze se tu vzalo? Nejblizsi hvezda je Slunce, to je rovnez fakt. Jestli nepriplulo ze slunecni soustavy, tak pochazi z jine soustavy a jeho cesta trvala mnohem dele nez dva roky a neco. Jestli jsou dva roky a neco nesmysl, vsechno ostatni je take naprosty nesmysl.“
Pitt rekl:
„A co kdyz na nem vubec nejsou lide? Co kdyz jde o cizi formu zivota, s jinou psychikou, schopnou vydrzet dlouhe cesty v tesnych prostorach.“
„Nebo to jsou lide, kteri jsou takhle velici“ — a Leverett udelal centimetrovou mezeru mezi palcem a ukazovackem — „a tohle plavidlo je pro ne kolonie. Bohuzel — nic z toho. Nejsou to mimozemstane. Nejsou to ani zadni skritkove. Plavidlo sice neni rotorskeho puvodu, ale lidskeho ano. Mimozemska kosmicka lod by vypadala docela jinak, byla by postavena pro tvory, kteri by nam nebyli vubec podobni. A toto plavidlo je lidskeho puvodu, stejne jako seriove oznaceni na jeho boku, ktere je v pozemske abecede.“
„To jsi mi nerekl!“
„Nepovazoval jsem to za nutne.“
„Muze to byt pozemska lod, ale muze byt automatizovana. Muze mit na palube roboty.“
„Muze,“ rekl Leverett. „Mame ji v tom pripade znicit? Jestli na ni nejsou lidske bytosti, neprinasi to s sebou eticke problemy. Zniceni ciziho majetku, koneckoncu, to oni vnikli do naseho vysostneho uzemi.“
„Uvazuji o tom.“
Leverett se dosiroka usmal:
„Tak na to rychle zapomen! Tohle plavidlo totiz vice jak dva roky vesmirem neputovalo.“
„Co tim myslis?“
„Uz jsi zapomnel, jak Rotor vypadal, kdyz jsme sem dorazili? My jsme stravili dva roky cestou sem, z toho polovinu doby v normalnim vesmiru pri rychlosti o neco mensi, nez je rychlost svetla. Pri teto rychlosti byl povrch cely obrouseny od srazek s atomy, molekulami a prachovymi casteckami. Dalo to hodne lesteni a opravovani, jak si vzpominam. Copak si to nepamatujes?“
„A ta lod?“ zeptal se Pitt, aniz by se namahal odpovedet, jestli si to pamatoval.
„Zari, jako kdyby urazila beznymi rychlostmi jen par milionu kilometru.“
„To je nemozne. Prestan si se mnou hrat.“
„To neni nemozne. Par milionu kilometru pri beznych rychlostech je vsechno, co uleteli. Zbytek cesty urazili — v hyperprostoru.“
„O cem to mluvis?“ Pittovi zacinala dochazet trpelivost.
„O superluminalnim letu. Maji ho.“
„Ten je teoreticky nemozny.“
„Opravdu? Pokud te tedy napada, jak to vysvetlit, tak do toho.“
Pitt na nej ziral, usta dokoran. „Ale —“
„Ja vim. Fyzikove tvrdi, ze je to nemozne, ale oni ho presto maji. Ted ti neco reknu. Jestli maji superluminalni let, musi mit i superluminalni komunikaci. A v tom pripade slunecni soustava vi, kde ted jsou a taky vi, jaka je situace. Jestli lod znicime, slunecni soustava se to dozvi a my tu mame vmziku celou flotilu podobnych plavidel, ale bitevnich.“
„Co tedy navrhujes?“ Pitt zjistil, ze v soucasne chvili neni schopny uvazovat.
„Co jineho nez je pratelsky privitat, zjistit co jsou, kdo jsou, co tu delaji a co chteji? Ja osobne si myslim, ze chteji pristat na Erythro. My tam budeme muset pristat take a promluvit si s nimi.“
„Na Erythro?“
„Kdyz budou na Erythro, Janusi, kde jinde chces, abychom byli my? Musime se s nimi sejit tam. Nic jineho nam nezbyva.“
Pitt ucitil, jak mu mozek znovu zacina fungovat. „Kdyz se ti to tedy zda nevyhnutelne, neujal by ses toho sam? S lodi a posadkou, samozrejme.“
„Chces rict, ze ty se toho neujmes?“
„Jako komisar? Nemohu prece vitat nejake nezname plavidlo.“
„Aha, to by bylo pod tvou uroven, chapu. Takze se mam s temi mimozemstany, trpasliky, roboty nebo buhvi cim jeste setkat ja a bez tebe.“
„Budu s tebou v neustalem kontaktu, Saltade. Jak zvukovem tak obrazovem.“
„Na dalku.“
„Ano, ale tva pripadna uspesna mise bude z me strany nalezite ocenena.“
„Ale podivejme. V tom pripade —“ Leverett vrhl na Pitta vyzyvavy pohled.
Pitt vyckal a potom rekl:
„Chces si urcit cenu?“
„Chci
„Co tim myslis?“
„Chci Erythro jako svuj domov. Mam uz po krk asteroidu. Mam uz po krk Patracich jednotek. Mam uz po krk
„Jak dlouho uz po necem takovem touzis?“
„Nevim. Narustalo to ve mne postupne. A kdyz jsem se ted ocitl zde a muzu si Rotor s temi jeho tlacenicemi a kravalem zase jednou poradne uzit, zda se mi Erythro lepsi nez kdy jindy.“
Pitt se zamracil. „To uz jste dva. Jsi stejny jako ta potrhla holka.“
„Jaka potrhla holka?“
„Dcera Eugenie Insignove. Insignovou, predpokladam, znas.“
„Tu astronomku? Jiste. Jeji dceru neznam.“
„Naprosty pomatenec. Chce zustat na Erythro.“
„To za pomatenost nepovazuju. Naopak to povazuju za velmi rozumne. Kdyz o tom tak premyslim, pokud rika, ze chce zustat na Eythro, nemel bych nic proti damske spolecnosti —“
Pitt vztycil prst. „Rekl jsem 'holka'.“
„Kolik ji je?“
„Patnact.“
