Nemesis

„Vzdycky jsem si rikal, ze kdyby nekdo nemel palce —“ Zmlkl.

Mlcky ji podal depesi.

„Smim to vubec cist?“

Genarr zavrtel hlavou. „Ovsem, ze ne, ale koho to zajima. Jen cti.“

Prehledla depesi temer jedinym pohledem. Zdvihla hlavu. „Cizi lod? Co nevidet pristane tady?“

Genarr prikyvl. „Tak to tam aspon stoji.“

Insignova vyskocila: „Ale co Marlene? Je venku.“

„Erythro ji ochrani.“

„Jak to muzes vedet? Na te lodi mohou byt cizinci. Skutecni cizinci. Ne lide. Ta vec na Erythro s nimi nemusi nic svest.“

„My jsme na Erythro take cizinci a presto nas ma zcela pod kontrolou.“

„Musim tam jit.“

„Co tim —“

„Musim byt s ni. Pojd se mnou. Pomoz mi. Privedeme ji zpatky do Kopule.“

„Jestli to jsou nejaci hruzostrasni a vsemocni vetrelci, tak nas zadna Kopule —“

„Ach, Sievere, copak ted je cas na logicke uvazovani? Prosim. Musim byt u sve dcery!“

87

Prohlizeli si snimky, ktere poridili. Tessa Wendelova zavrtela hlavou: „Neuveritelne. Cely ten svet je absolutne pusty. Krome toho tady.“

„A inteligence vsude,“ rekla Merry Blankowitzova se svrastelym obocim. „O tom uz ted, kdyz jsme tak blizko, neni pochyb. Pusty nebo ne, inteligence tam je.“

„Ale nejintenzivnejsi v te kopuli, je to tak?“

„Ano, kapitanko. A take nejsnaze postrehnutelna. A nejpovedomejsi. Vne kopule existuji mirne rozdilnosti a ja si nejsem jista, co znamenaji.“

Wu podotkl, „Doposud jsme nikdy netestovali jinou vyssi inteligenci nez lidskou, takze to samozrejme —“

Wendelova se k nemu obratila. „Zastavate nazor, ze inteligence vne kopule neni lidskeho puvodu?“

„Jelikoz jsme se shodli na tom, ze lide by se za trinact let nedokazali podkopat pod celou planetou, jake jine mozne vysvetleni nam zbyva?“

„A kopule? Ta je lidskeho puvodu?“

„To je neco docela jineho,“ odvetil Wu, „bez ohledu na Blankowitzove plexony. Jsou na ni videt astronomicke pristroje. Kopule — nebo jeji cast — je astronomicka observator.“

„A nemohla by mimozemska inteligence mit take svoje astronomy?“ zeptal se Jarlow s nadechem jizlivosti.

„Jiste,“ odpovedel Wu, „Ale ti by meli pristroje zhotovene pro ne. A kdyz se na to divam, tak vidim neco, co mi pripada jako infracerveny pocitacovy snimac presne toho typu, jaky bych mohl videt na Zemi — Dobra, reknu to takhle. Zapomenme na podstatu inteligence. Vidim pristroje, ktere byly budto primo zhotoveny ve slunecni soustave nebo byly zhotoveny podle vykresu pouzivanych ve slunecni soustave. O tom neni sporu. Nedokazu si predstavit, ze by nejaka cizi inteligence mohla bez kontaktu s lidskymi bytostmi zhotovit takove pristroje.“

„Vyborne,“ rekla Wendelova. „Souhlasim s vami, Wu. At uz je na samotne planete cokoli, pod kopuli jsou, nebo byli, lide.“

„Nerikejte jen 'lide , kapitanko,“ opravil ji durazne Fisher. „Jsou to Rotorane. Na tomto svete nemohou byt mimo nas zadni jini lide.“

„O tom take neni sporu,“ rekl Wu.

Blankowitzova se podivala pozorneji: „Takova mala kopule. Rotor musel mit desitky tisic obyvatel.“

Fisher zabrucel:

„Sedesat tisic.“

„Tam se prece nemohli vsichni vejit.“

„Predne,“ rekl Fisher, „tu mohou existovat dalsi kopule. I kdyz planetu tisickrat obletime a tak si nejruznejsich objektu nemusime vsimnout.“

„Ale toto je jedine misto, kde typ plexonu vypada jinak. Kdyby takovych kopuli bylo vic, tak bych je byla zaregistrovala, tim jsem si jista,“ odporovala Blankowitzova.

„Nebo,“ pokracoval Fisher, „dalsi moznost je, ze to, co vidime, je pouze nepatrna cast stavby, ktera muze sahat, co my vime, do hloubky nekolika mil pod povrchem.“

„Rotorane prileteli na kolonii. Ta muze stale existovat. Muze jich byt i vic. Tato kopule muze byt pouha zakladna,“ rekl Wu.

„Zadnou kolonii jsme nevideli,“ konstatoval Jarlow.

„Protoze jsme po zadne nepatrali,“ odvetil Wu. „Soustredili jsme se jen na planetu.“

„Jinde nez na planete jsem inteligenci nezaznamenala,“ rekla Blankowitzova.

„Ty jsi po ni take nepatrala,“ rekl Wu. „To bychom museli prozkoumat celou oblohu, abychom zaregistrovali jednu nebo dve kolonie, jenze jakmile jsi zaznamenala pritomnost plexonu na planete, uz ses jinam nedivala.“

„Udelam to, kdyz to povazujes za nezbytne.“

Wendelova zdvihla ruku. „Jestli tu jsou nejake kolonie, proc ony nezaregistrovaly nas? Neprijali jsme zadna opatreni, abychom zaclonili nasi energetickou emisi. Byli jsme si prilis jisti tim, ze soustava je neobydlena.“

Wu rekl: „Oni si mohou byt stejne prehnane jisti, kapitanko. Take se nedivali a tak se nam podarilo proklouznout kolem nich. Nebo, pokud nas prece jen zpozorovali, si nejsou jisti, kdo nebo co jsme a stejne jako my vahaji, co vlastne maji ucinit. Ale i tak tvrdim, ze jelikoz vime o miste na povrchu tohoto obrovskeho mesice, kde urcite jsou lide, tak tam musime podle me pristat a navazat s nimi kontakt.“

„Myslis, ze to bude bezpecne?“ zeptala se Blankowitzova.

„Ja myslim, ze ano,“ rekl rozhodne Wu. „Nemuzou nas jen tak odstrelit. Prinejmensim, predtim nez tak ucini, se budou chtit o nas neco dozvedet. A krome toho, jestli tu ted zustaneme stat v nejistote, tak tim absolutne nic neziskame. To bychom se meli radeji vratit zpatky a sdelit lidem na Zemi, co jsme objevili. Zeme sem vysle celou flotilu superluminalnich plavidel, ale za to, ze jsme se vratili s tak minimalnimi informacemi, nam jiste vdecna nebude. Vejdeme do historie jako expedice, ktera ucouvla.“ Slabe se pousmal: „Vidite, kapitanko, neco jsem se od Fishera prece jen priucil.“

Wendelova rekla: „Takze si myslite, ze bychom meli pristat a navazat s nimi kontakt.“

„Rozhodne,“ souhlasil Wu. „A vy, Blankowitzova?“

„Ja jsem hlavne zvedava. Ani ne tak na kopuli jako na moznost studovat nezname formy zivota. Chtela bych se o nich neco dozvedet.“

„Jarlowe?“

„Skoda, ze nemame adekvatni zbrane nebo hyperkomunikaci. Jestli nas vymazou z oblohy, tak tahle cesta Zemi nic — absolutne nic neprinese. Potom se muze stat, ze sem po nas prijde nekdo stejne nepripraveny a stejne nejisty jako my. Ovsem, pokud kontakt prezijeme, tak privezeme domu dulezite informace. Myslim, ze bychom to meli risknout.“

Fisher se tise zeptal: „Me se take chcete zeptat na muj nazor, kapitanko?“

„Predpokladam, ze vy chcete pristat a setkat se s Rotorany.“

„Presne tak, takze jestli mohu neco navrhnout — Pristanme tak tise a nenapadne, jak jen to bude mozne, a ja pujdu napred jako pruzkumnik. Kdyby k necemu doslo, odstartujete a vratite se na Zemi, me ponechate osudu. Jsem postradatelny, ale lod se musi vratit.“

Wendelova se ho bez meskani, tvar strnulou, zeptala: „Proc prave vy?“

„Protoze znam Rotorany, to za prve, a protoze chci, to za druhe,“ odpovedel Fisher.

„Ja take,“ pospisil si Wu. „Chci jit s vami.“

„Proc riskovat dva zivoty?“ rekl Fisher.