sediva oblaka pary.
Kdyz vrtulnik dosedl asi sto metru od okraje obroviteho trychtyre, para se uz stacila rozplynout. Uprostred krateru lezel na boku jaderny korab, silne podstavce reaktorovych prstencu hloupe a bezmocne trcely do vzduchu. Pobliz lezely soucasti zachrannych robotu, zpola zaryte do rozpaleneho bahna. Jeden z nich pomalu zasunoval pod pancir sva mechanicka chapadla.
Nad trychtyrem se chvel rozpaleny vzduch.
„To nevypada dobre,“ zabrucel nekdo, kdyz vystupoval z vrtulniku.
Nad hlavami jim mekce virily listy vrtule, nekolik dalsich stroju proletelo vzduchem a dosedlo pobliz.
„Pojdme,“ rekl dispecer a vsichni vykrocili za nim.
Sestupovali do krateru. Nohy se jim po kotniky borily do horke brecky. Hned toho cloveka nespatrili, ale jakmile ho zaregistrovali, okamzite se zastavili.
Lezel s rozhozenyma rukama tvari dolu, oblicej zaboreny do mokre pudy, tiskl se k zemi celym svym telem a chvel se, jako kdyby mu byla strasna zima. Mel na sobe nesmirne pomackany podivny oblek nezvykleho vzhledu a barvy. Ten clovek byl zrzavy, vyrazne zrzavy a vubec je neslysel prichazet. Kdyz k nemu pribehli, zvedl hlavu a vsichni mu uvideli do tvare, do bile promodrale tvare, cele spinave, pres rty se mu tahl nezhojeny sram. Pripadalo jim, ze plakal, protoze se mu leskly modre oci, v nichz vsichni cetli blaznivou radost a nesmirne utrpeni najednou. Zvedli ho, chytili ho pod pazemi, teprve potom promluvil.
„Doktora,“ rekl tlumene a nesrozumitelne: vadil mu sram tahnouci se pres rty.
Zpocatku mu nikdo nerozumel, nikdo nechapal, po jakem doktorovi se shani, teprve po chvili pochopili, ze vola lekare.
„Doktora, rychle. Sergeji Kondratevovi je moc zle…“
Dival se siroce rozevrenyma ocima z jednoho na druheho a najednou se usmal:
„Budte zdravi, prapravnuci…“
Pri tom usmevu se mu sram ve tvari otevrel, na rtech vystoupily huste rude kapky a kazdeho v tu chvili napadlo, ze ten clovek se naposledy usmival pred hodne dlouhou dobou. Do krateru pomalu sestupovaly postavy v bilych plastich.
„Doktora,“ opakoval zrzek a zustal zachrancum viset na rukou s bilou spinavou tvari zvracenou dozadu.
SPIKLENCI
Ctyrka obyvatel z osmnactky byla siroko daleko znama v prostorach Anudinske skoly. Bylo to docela prirozene. Takove umeni, jako dokonale napodobit vyti gigantickeho rakopavouka z planety Pandory, schopnost zcela prirozene uvazovat o deviti moznych zpusobech setreni palivem pri mezihvezdnem preletu a umeni jedenactkrat za sebou sednout si a vstat na jedne noze, nemohlo zustat utajeno.
Historie osmnactky zacala uz tehdy, kdy byli jenom tri a kdy nemeli jeste samostatnou mistnost ani sveho ucitele. Avsak uz tehdy Genka Komov, znamy spis pod jmenem Kapitan, mel u svych dvou pratel, Paula Gnedych a Alexandra Kostylina, neomezenou autoritu.
Paul Gnedych neboli Polly, nebo dokonce Lieber Polly, byl znam jako clovek neobycejne lstivy, ktery byl schopen vseho. Alexandr Kostylin byl clovek bezpochyby dobrodusny a strhaval na sebe vsechnu slavu z bitev, v nichz nebylo treba pouzivat tolik rozumu jako spise fyzicke sily. Nemohl strpet, kdyz mu rikali jenom Kostyl, to nijak neskryval, zato ochotne slysel na prezdivku Lin. Genka Kapitan, ktery perfektne prostudoval popularni knihu „Trasa v prostoru“, znal spoustu ruznych uzitecnych veci, byl schopen podle vseho bez velke namahy opravit fotonovy odrazec, aniz zmenil smer letu kosmoletu, a neunavne vedl Lina a Pollyho ke slave. Tak napriklad byly obecne znamy zkousky noveho druhu paliva pro rakety, ktere byly pod jeho vedenim uskutecneny ve skolnim parku. Fontana husteho koure, ktery vytryskl do vyse stromu. Rachot vybuchu mohli slyset vsichni, kdo v te dobe byli na uzemi skoly. Byl to nezapomenutelny hrdinsky cin a Lin chodil vsude svleceny do puli tela, aby sram videli vsichni zavistivci. Prave tato trojice obnovila stare hry africkych kmenu — skoky ze stromu na dlouhem lane, ktere bylo — jak vsak jednou ukazala zkusenost — ne zcela vhodne zameneno za liany.
Prvni zacali prakticky vyuzivat a pouzivat svarovani plasticke hmoty, z niz se vyrabely obleky, a nejednou tohoto umeni vyuzili ke zkroceni nafoukanosti starsich spoluzaku, kterym bylo dovoleno plavat v maskach a dokonce s akvalangy. Avsak vsechny tyto hrdinske ciny, i kdyz jim prinasely slavu, nedavaly dostatek uspokojeni, a tak se Kapitan rozhodl pracovat v krouzku mladych kosmonautu, ktery skytal skvele perspektivy vycviku na centrifuze a moznost dostat se nakonec k tajuplnemu vysilaci kosmogacnich uloh.
Bylo to velike prekvapeni, kdyz Kapitan objevil v krouzku sveho vrstevnika Michaila Sidorova, kteremu se z rady duvodu rikalo take Athos. Pripadal mu jako clovek namysleny a hloupy, ale prvni vaznejsi rozhovor s nim ukazal, ze svymi vlastnostmi stoji bez jakychkoli pochyb nad jakymsi Valterem Saronanem, ktery byl tehdy napul v pratelskych vztazich s trojkou a ktery obyval ctvrte luzko v prave pridelenem pokoji cislo osmnact.
Historicky rozhovor vypadal priblizne asi takhle: ‚Co si myslis o jadernem pohonu?‘ vyptaval se Genka. ‚Harampadi,‘ strucne odpovedel Athos. ‚Souhlasim,‘ rekl Kapitan a pohledl se zajmem na Athose. ‚A co fotonoanihilacni?‘ ‚Nic zvlastniho,‘ rekl Athos a smutne zavrtel hlavou. Pak mu Genka polozil svou nejdulezitejsi otazku: jake systemy jsou perspektivnejsi — gravigenni nebo graviochranne. ‚Ja uznavam jenom D-princip,‘ prezirave prohlasil Athos. ‚Hm,‘ rekl Genka. ‚Dobre, tak jdeme do osmnactky, ja te seznamim s posadkou.‘ ‚To jako s temi tvymi osly?‘ zamracil se Athos-Sidorov, ale sel.
Po tydnu, kdyz uz nemohl Valter Saronan snaset hrozby a nasili, utekl z osmnactky a za souhlasu ucitele se na jeho miste usadil Athos. Pote D-princip a myslenka mezigalaktickych preletu opanovaly mysli i srdce osmnactky pevne a zdalo se, ze natrvalo. Tak vznikla posadka superkosmoletu Galaktion ve slozeni: Genka, kapitan; Athos- Sidorov, navigator a kybernetik; Lieber Polly, operator; Saska Lin, palubni inzenyr a lovec. Posadka vychazela z perspektivnich nadeji a nebyvale konkretnich planu. Byly vytvoreny zakladni projekty superkosmoletu Galaktion, byl vypracovan statut a schvalen zcela konkretni pokyn, podle nehoz se clenove posadky navzajem poznavali — zvlastnim zpusobem slozene prsty na prave ruce. Hrozba blizkeho a nevyhnutelneho vpadu visela nad mlhovinami Andromedy, Messier 33 a dalsimi. Tak uplynul rok.
Prvni ranu zpusobil Lin, palubni inzenyr a lovec. S lehkomyslnosti jemu vlastni se zeptal otce, ktery priletel na dovolenou z mimozemskeho zavodu na liti bez vlivu pritazlivosti, od kolika let se prijima ke kosmoletcum. Odpoved byla tak strasna, ze cela osmnactka tomu odmitla uverit. Chytry Polly navedl sveho mladsiho bratra, aby tuto otazku polozil nekteremu z ucitelu. Odpoved znela stejne. Pokoreni galaktik se odkladalo prakticky na nekonecno — na dobrych deset let. Nastoupilo kratke obdobi zmatku, protoze tato novinka prakticky znicila peclive pripraveny projekt Kvetouci serik, podle ktereho se mela cela osmnactka tajne nalodit na palubu meziplanetarniho tankeru leticiho na Pluton. Kapitan pocital s tim, ze se jeho posadka da poznat az za tyden po startu a ze automaticky splyne s posadkou tankeru.
Nasledujici rana nebyla tak necekana, zato vsak byla podstatne horsi. Prave v tomto obdobi zmatku posadka Galaktionu najednou prisla na to — dozvedeli se o tom podstatne drive — ze ve svete nepozivaji nejvetsi ucty, at to zni sebepodivneji, ani kosmoletci, ani hloubkovi potapeci, ani dokonce tajuplni pokoritele priser — zoopsychologove, ale lekari a ucitele. Mezi jinym se vysvetlilo, ze cleny Svetove rady je sedesat procent ucitelu a lekaru. Ze ucitelu se neustale nedostava, zatimco kosmoletcu je azaz. Ze kdyby nebylo lekaru, spatne by se vedlo hloubkovym potapecum, v zadnem pripade vsak naopak. Vsechna tato rusiva fakta, a jeste i mnoha dalsi, se dostala do vedomi posadky nejodpornejsim, nejvsednejsim zpusobem: z docela obycejne ekonomicke prednasky v televizi, a nejstrasnejsi na tom vsem bylo, ze onen ucitel je ani slovem neodmitl.
Treti a posledni ranu prinesly pochybnosti. Palubniho inzenyra Lina Kapitan pristihl pri cteni ‚Prednasky o nemocech vznikajicich z nastuzeni v ranem veku‘ a misto odpovedi na nesmlouvavy utok drze odpovedel, ze je odhodlan prinaset lidem nejprve konkretni uzitek a ne pochybne zpravy ze zivota v kosmickem prostoru. Kapitan i navigator museli pouzit krajnich presvedcovacich metod a pod jejich tlakem odpadlik prohlasil, ze detsky lekar z neho stejne nebude, zatimco v roli palubniho inzenyra nebo v nejhorsim pripade v roli lovce ma jeste sanci ziskat si nesmrtelnou slavu. Behem cele exekuce moudry Lieber Polly sedel v koute a mlcel, ale od te doby bylo pro neho
