Nekolika skoky dohnal „lenochy“, odstrcil je, vlezl pod zelvu, zahekal a pustil si ji na zada.
„Ted me dohonte!“ tlumene zahrmel jeho hlas a zelva se poklusem rozebehla k mestecku.
„Lenosi“ se s vyskotem vrhli za nim. Zena chytil zadni nohu, hodil si ji pres rameno jako vahy na vodu a dal se do drobneho klusu za nimi. Noha ho bodala a byla dost tezka.
„Vsadim se o zadni nohu,“ prohlasil Paul Rudak, kdyz se objevil ve dverich laboratore. „Jsem ochoten se vsadit treba o vlastni zadni nohu, ze nas dopisovatel upi zizni.“
Zena sedel u zdi laboratore, tise vzdychl a ovival se cizim slamenym kloboukem. Jenom horel.
„To jste tedy vyhral,“ zastenal.
„A kde jsou ti lini sluhove? Jak si mohli dovolit opustit takoveho vzacneho hosta? To je ostuda pro cele Evropske informacni centrum!“
„Vasi lini sluhove se ted obdivuji zadni noze v budove naproti,“ odpovedel Zena a vstal. „Rekli mi, abych pockal tady, ze pry se za chvili vratite. To bylo tak pred pul hodinou.“
„To je pekny poradek!“ rekl Rudak trochu smutne. „Pojdte, soudruhu Slavine, pokusim se napravit jejich vinu. Ukojim vasi zizen a otevru pred vami dvirka vsech lednicek.“
Rudak ho chytil za ruku a vlekl sikmo pres ulici k uhlednemu bilemu domku. Bylo tam cisto a chladno. Posadil Zenu ke stolu, postavil pred nej sklenici, karafu a misku s ledem, sam se pustil do kuchteni.
„Zakazkovou linku tu nemame,“ brucel, „varime si sami. V kybernetickych kuchynich.“
„UKM-207?“ zeptal se Zena.
„Ne, ja mam americkou znacku.“
Zena nejedl. Pil a dival se, jak ji Rudak. Vyprazdnoval talire a misky a zanicene rikal:
„Nedivejte se tak na me. Tohleto je pro mne vcerejsi vecere, dnesni snidane a obed.“
Zena nenapadne spocital misky a pomyslel si: ‚A taky dnesni vecere.‘
„Mate stesti, dopisovateli,“ pokracoval Rudak. „Ted je to u nas velice zajimave. Nejzajimavejsi to ale bude dnes vecer, az se vrati profesor Lomba, reditel SRI.“
„Profesora Lombu jsem videl,“ rekl Zena.
Rudak prerusil jidlo a rychle se zeptal:
„Kdy?“
„Dnes rano v Gibsonu. Konzultoval tam neco s jednim mym znamym. Nevedel jsem ale, ze je to reditel SRI.“
Rudak sklopil oci a znovu se pustil do jidla.
„A co jste mu rikal?“ informoval se po chvili odmlky. „Vesely deda, co?“
„Jak bych vam to jenom rekl…“ vahal Slavin. „Spis mi pripadal nejaky zamraceny…“
„Nojo,“ rekl tahle Rudak a odstrcil talir. „Dnes vecer to bude moc zajimave.“ Povzdechl si. „Tak prosim, soudruhu Slavine, muzete se ptat.“
Zena spesne zapojil diktafon.
„Tak za prve,“ rekl, „co to je velky SRI?“
„Tak moment.“ Rudak se zvratil do operadla kresla a zalozil si ruce za hlavu. „Prvni otazku prece jenom polozim ja. Jake mate vzdelani?“
„Lekarskou fakultu, fakultu zurnalistiky a specialni kurs lekare pro meziplanetarni lety.“
„Ale tohle vsechno jste absolvoval pred puldruhym stoletim,“ upresnil Rudak. „Je to vsechno?“
„Sjezdil jsem celou planetu, jsem novinar, mam uz neco za sebou… Oblast vedeckych zajmu — srovnavaci jazykozpyt.“
„Dobre,“ rekl Rudak. „Slysel jste neco o sedmi zakonech Komatsuvari.“
„Neslysel.“
„A o algebre informacnich poli?“
„Ne.“
„A o zakladni vete o disipaci informace?“ Zena uz nerikal nic. Rudak chvili premyslel, az rekl: „Dobre. Rade je to jasne. Pokusime se udelat vsechno, co svedeme. Poslouchejte ale nesmirne pozorne. Jestli zacnu byt prilis odborny, chytte me za zadni nohu.“
Tak tedy vsemu Zena porozumel. Sberac rozptylenych informaci, coz bylo ostatne jasne z nazvu sameho. Pod pojmem rozptylene informace se rozumely stopy jakychkoli udalosti a jevu rozptylenych v prostoru a casu. Prvni zakon Komatsuvari (jediny, ktery byl Zenovi dostupny) hlasal, ze nic v prirode a tim vice ve spolecnosti se nedeje tak, aniz to zanecha nejake stopy. Prevazna vetsina techto stop je v podobe prilis rozptylenych informaci. V definitivnim stavu je to energie v te ci jine forme, problem shromazdovani teto energie je komplikovan tim, ze za miliony let puvodni formy prodelavaji cetne zmeny. Jinymi slovy stopy se kupi jedna na druhou, misi se, casto se skryvaji za stopy naslednych udalosti a jevu. Teoreticky je mozno jakoukoli stopu najit a obnovit — treba stopu setkani mnozstvi svetla s molekulou v kuzi brontosaura a stopy zubu brontosaura na stromovitych kapradinach. Pro vyhledavani, trideni a porovnavani techto stop, pro jejich premenu v bezne informacni tvary, napriklad obrazove — byl postaven veliky SRI.
O tom, jak pracuje veliky SRI, mel Zena jenom nesmirne matnou predstavu. Nejprve si vybavil miliardy milionu kybernetickych mikroinformatoru, ktere ve skupinach chodi po celem svete, dostanou se az k hvezdam samym, shromazduji rozptylene stopy davne minulosti a kupi je do nepredstavitelnych skladist mechanicke pameti. Pak mu predstavivost nabidla pavucinu vodicu omotanych kolem Planety, zavedenych do gigantickych vezi, ktere jsou po stovkach rozptyleny po ostrovech a pevninach od polu k polu. Strucne receno stejne nic nepochopil, ale nevyptaval se: nekolikrat vyslechne zaznam z diktafonu a z dalsich potrebnych knizek vsechno pochopi. A kdyz Rudak zacal vypravet o vysledcich prace, Zena dokonce zapomnel na zmetky.
„Podarilo se nam ziskat velice zajimave obrazy a dokonce cele epizody,“ rikal Rudak. „Je samozrejme, ze prevazna vetsina materialu je zmetkovita — stovky a tisice obrazu nakupenych jeden na druhy zpusobuji, ze informacni filtr se pri pokusu o roztrideni toho vseho proste poskodi. Presto jsme neco videli. Stali jsme se svedky vybuchu supernovy pobliz Slunce pred sto miliony lety. Pozorovali jsme bitvy dinosauru a epizody z bitvy u Poitiers, hvezdolety cizich bytosti a jeste neco zvlastniho a nepostihnutelneho, co nema u nas obdoby ani analogie.“
„Je mozne neco takoveho videt?“ nedockave se zeptal Zena.
„Samozrejme ze ano… Ale vratme se nyni k nasemu tematu.“
Veliky SRI nebyl pouhym sberacem rozptylenych informaci. Byl to nebyvale slozity a zcela samostatny pocitaci logicky stroj. V jeho patrech byly krome miliard pametovych bunek a logickych prvku, krome nejruznejsich menicu a informacnich filtru vlastni dilny, ktere sam ridil. Kdyz bylo treba, sam se dostavoval, vytvarel nove prvky, sestavoval modely a vypracovaval vlastni informaci. To umoznovalo vyuzivat ho nejenom k tomu, k cemu byl puvodne urcen. Nyni napriklad vedl kompletni vypocty australske ekonomicke sfery, vyuzival pro sva reseni mnoha uloh obecne kybernetiky, plnil funkci nejdokonalejsiho diagnostika, pritom mel oddeleni ve vsech velkych mestech Planety i na nekterych mimozemskych zakladnich. Krome toho se veliky SRI chopil „predpovidani budoucnosti“.
Nynejsi reditel SRI, Komatsuvaruv zak Konzan Augostos Lomba, mu naprogramoval nekolik uloh spojenych s prognozou, jak se bude chovat zivy organismus. S ulohami o determinismu chovani bezobratlych se SRI vyrovnal pomerne snadno, prede dvema lety Lomba pripravil program a ulozil stroji ukol nesmirne slozity.
„Ta prace se jmenuje ‚Buridanuv beran‘. Mlade merinove ovci byl sejmut biologicky kod podle metody Kasparo-Karpov ve chvili, kdy tato ovce byla mezi dvema krmitky s kombinovanym krmivem. Tento kod ve spojeni s nekterymi doplnkovymi udaji o beranech vubec byl vlozen do SRI. Od stroje se vyzadovalo: a) predpovedet, ktere krmitko si merinova ovce vybere; b) dat psychofyziologicke zduvodneni teto volby.
„A co svoboda vule?“ informoval se Zena.
„Otazky spojene s touto svobodou vule prave chceme vysvetlit,“ odpovedel Rudak. „Treba vubec neexistuje.“
Odmlcel se.
„Pri kontrolnim pokusu si beran zvolil prave krmitko. A nyni vlastne z ukolu vyplyvala otazka: proc? Dva roky stroj premyslel. Potom zacal stavet modely. Efektorove stroje casto resi ulohy podle modelu. Tak kdyz SRI resil ukol o zizale, postavil tak dokonaly model, ze jsme od neho ukradli myslenku a zacali stavet zarizeni pronikajici pod povrch zeme. Skvele zarizeni.“
Rudak se zamyslel. Zena se netrpelive zavrtel na zidli.
„Nesedi se vam dobre?“ zeptal se Rudak.
„Ale ne, proste me to nesmirne zajima.“
„Tak vas to take zajima? Jak bych vam to rekl, abych nelhal?“
