„To by ani hvezd bez nich nebylo?“

„Hvezdy by byly,“ odpovedel klidne Ter Haar, „ale lide by nebyli na ceste k nim.“

PLANETA SARLATOVEHO TRPASLIKA

Druha planeta Trpaslika — Proximy — vypadala jako narezavely kotoucek, ktery se behem letu stale vice priblizoval k dvema nejjasnejsim hvezdam na obloze, blizeneckym sluncim Centaura.

Slunce a ma soustavu planet, slozenou ze dvou skupin, vnejsi a vnitrni, ktera se dosti podoba soustave zemskeho Slunce.

Slunce a nema planety ve vlastnim slova smyslu; obklopuje je obrovsky roj asteroidu a meteoru a nejvetsi z nich se temer rovnaji Zemi a Mesici. Toto Slunce nazyvaji astrofyzikove „metarem podvojne soustavy“, protoze vypada, jako kdyby k sobe shrabovalo vsechny odpadky hmoty, ktere zbyly, kdyz se ustalila planetarni rodina Telemachova.

V techto dnech nabitych udalostmi nebylo jen tak jednoduche potkat nektereho planetologa mimo observator. V nasi slunecni soustave zmerili a zvazili uz vsechno, co se aspon trochu podobalo planete, a mohli nejvys doplnovat badani svych predchudcu; nyni byli primo zaplavovani potopou novych fakt; at se obratili kamkoliv, at jiz k velkym sluncim Centaura, nebo k Proxime, vsude svitily neprobadane planety; neni divu, ze pracovali bez oddechu a u teleskopu nejen jedli, ale i podrimovali.

Ale presto se mi postestilo zastihnout Borela v parku uplne liduprazdnem; odskocil si tam, jak se vyjadril,na momenticek, aby se osvezil vuni kvetu“. Sedli jsme si nad balvany nad potokem, a tady mi Borel prozradil velke, prave odhalene tajemstvi. Druha planeta Slunce? o poznani mensi nez Zeme, otaci se kolem sve osy tak rychle, ze doba jednoho obratu trva tri ctvrtiny casu otaceni Zeme. Cekal jsem trpelive na dalsi vysvetleni, avsak Borel s nim nespechal a podivil se, az kdyz si vsiml meho klidu.

,Coze, ty nechapes? Vis prece, ze se Merkur kolem sve osy neotaci vubec a Venuse se toci velice pomalu. Slapove treni zpusobene slunecni gravitaci pribrzdilo v prubehu milionu let puvodni rychle otaceni techto planet. Vzdyt nejblizsi planeta Centauri obraci k nemu stale touz polokouli — jako Merkur — zatim co druha, odpovidajici polohou Venusi, ma dobu rotace tricetkrat kratsi nez Venuse…“

„To znamena…“

„Zasah neastronomickeho cinitele.“

„A jaky je to cinitel?“

„Zive bytosti, ktere planetu obyvaji,“ odpovedel Borel. „A to tvorove, kteri se inteligenci prinejmensim lidem rovnaji, ba dokonce nas mozna predci; my jsme se — aspon zatim — nepokouseli pusobit na zemskou rotaci.“

„Co?!“ vykrikl jsem, „ty se domnivas, ze reguluji…?“

„Ano. Tato planeta nema Mesic, vypocty dokazuji, ze jedno otoceni musi vykonavat za dvacet, nanejvys jednou za osmnact dni. Teorie vylucuje kratsi dobu otaceni, cili… muzeme se pripravit na setkani s bytostmi obdarenymi skutecne velkym rozumem!“

Ptal jsem se, proc pri objevu tak dalekosahleho vyznamu ztracime cas honbou za Druhou planetou Trpaslika.

„Za osm let cesty,“ vysvetloval mi Borel, „promenily motory GEY v energii nekolik desitek tisic tun pohonne latky; tak velky ubytek hmoty musime co nejdrive doplnit. Jak vis, muzeme uvolnovat atomovou energii z jakehokoli druhu latky, ale pohonna hodnota prvku je zavisla na jejich specificke vaze. Teoreticky by bylo mozne pohanet raketu jakoukoli latkou, cili stejne kapalinou, plynem nebo mineralem, ale astrogatorum jde o to, aby se material, vybrany na doplneni zasob paliva, mohl shromazdit ve znacnem mnozstvi, snadno a rychle, a dopravit jej na GEU pokud mozno primo. Dalo se prepokladat, ze Druha planeta Trpaslika, s velmi ridkou atmosferou bez mraku a pokryta pisecnymi poustemi, bude dobre vyhovovat vsem pozadavkum.“

„Kdyz staroveky zahradnik primel svou trpelivosti Zemi, aby prinesla sve plody na vetvich jeho stromu, tu, trebas se jich lidska ruka jeste nedotkla, mohl rici: dilo je dokonano.“

Rekl to Ameta. Stal s Yrjolou na predni hvezdne palube, zalit cervenym svetlem Trpaslika, zariciho vysoko nad nami.

„O cem to mluvite?“ zeptal jsem se, pristupuje k nim. „Kdo je zahradnikem a co znamena tva metafora, pilote?“

„Hovorime o tom, ze i v tom pripade, kdybychom se uz v tomto okamziku museli vratit na Zemi, splnila by vyprava svuj ukol,“ odpovedel za Ametu inzenyr.

„Ach, tedy my jsme zahradniky a toto je dozrale ovoce?“ ukazal jsem rukou dolu, kde se od bortu az po obzor zvedala ruda polokoule planety.

„Pokud jde o mne, dal bych prednost tomu nevracet se — prave ted, kdy uz se blizime k cili.“

„Nikdo to nema v umyslu,“ odpovedel Yrjola, „mluvime vzletne jen tak, protoze Ameta, vis, prave dnes slavi padesatiny.“

„Pul stoleti!“ zvolal jsem bezdecne, „a je cim dal mladsi. Jak to delas?“

Ameta rekl:

„Jiz pred dlouhou dobou jsme vyslali na Zemi zakladni vzorec Goobarovy teorie. Tento nas radiovy signal leti nyni vzduchoprazdnem a dorazi na Zemi za dve leta. I kdyby nas meli certi sebrat — neni to krasne?“

„Predstava certu, kteri nas berou, nezda se mi vubec krasna, ale jestli ji v den svych narozenin nezbytne potrebujes, prosim, smirim se s ni,“ odpovedel jsem. „Inzenyre,“ obratil jsem se na Yrjolu, „proc se na rakete nic nedeje? Proc se nekonaji pripravy k pristani?“

„Vsechno jsme jiz udelali v noci, schazi nam takovych tri sta tisic kilometru. Ale bude to trvat jeste tak hodinku, protoze se pohybujeme velice pomalu, blizime se totiz k Rocheove mezi…“

„Ameta ovsem leti prvni,“ zeptal jsem se.

„Ameta ovsem leti…“ odpovedel pilot jako ozvena a inzenyr s usmevem dodal:

„Puvodne mel letet Zorin, ale postoupil sve misto Ametovi, byl to jeho darek k narozeninam…“

„Doufam vsak, ze si budeme moci vsichni protahnout tela na opravdove pevne pude. Pomysli si, osm let kovu pod nohama — doufejme, ze se astrogatori nad nami smiluji…“

„Pohledte,“ rekl tise Ameta.

Rudou plan protinaly cary trhlin. Vse na ni bylo nehybne, mrtve, ale kdyz jsme se pozorne zadivali na ploche, zdanlive hladke roviny, zpozorovali jsme nasedle, velmi line se pohybujici skvrny; pohled shodny s podivanou, jak se pred ocima cestovatele rozviji, kdyz se blizi k Marsu. Jsou to pisecne boure, ktere se pohybuji obrovskou rychlosti.

Paluba se naplnila lidmi, GEA letela cim dal tim pomaleji, jako kdyby se rozmyslela, nema-li sestoupit az na sam povrch hvezdy.

„Musim se pripravit,“ rekl Ameta a usmal se. Vsiml jsem si, ze ma spanky uplne prokvetle; zare rudeho slunce dopadajici shora zatrpytila se v jeho sedinach nejcistsim rubinem…

„Musim se pripravit, odchazim na onen svet,“ rekl Ameta, a ukazal rukou na planetu, „ale neloucim se, protoze se hned zase vratim!“

Zprava, kterou podal Ameta po trech hodinach pruzkumneho letu, znela:

„Mala planeta poustniho typu, podobna Marsu. Daleko pokrocila eroze bez pusobeni vody. Stopy organickeho zivota zadne; velke kamenite a pisecne pouste; osamele skaly, horske amfiteatry a vyhasle sopky. Hustota atmosfery asi dvacetkrat mensi nez na Zemi, bez znamek kysliku a vodnich par. Rozdil teploty mezi denni a nocni polokouli se blizi az k 110°. Pasmo bouri, ktere se pohybuji podel cary terminatoru rychlosti otaceni planety. V ustrednim horskem systemu tropickeho pasma jizni polokoule velky pravidelny prulom, ktery odhaluje spodni vrstvy kury, pravdepodobne krystalicky cedicovy prikrov. Z teto oblasti se rozbihaji v okruhu nekolika set kilometru mohutna pasma zvetralych vyvrelych skalisek.“

Planetochemici prohlasili, ze jednoduchost tezby a dopravy do znacne miry vyvazi kvalitativni rozdil mezi tezkymi prvky zemskymi, uzivanymi dosud za palivo, a energetickou hodnotou cedice a pribuznych hornin. Bylo rozhodnuto, ze GEA bude krouzit pet az sest dni nad oznacenou oblasti a v teto dobe naplni nakladni rakety

Вы читаете K Mrakum Magellanovym
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату