61
Oficialne to neslo velmi komplikovany nazev, ale mezi temi nekolika Pozemstany, kteri meli moznost se s tim setkat, se tomu rikalo Stanice ctyri. Z nazvu bylo zrejme, ze ji drive predchazely tri obdobne objekty — z nichz uz zadny neslouzil svemu ucelu, vlastne byly prakticky demontovany. Existovala take Stanice pet, ktera nikdy nebyla dokoncena a postupne zchatrala.
Je sporne, zda mela vetsina pozemskeho obyvatelstva vubec poneti o existenci Stanice ctyri, ktera zvolna obihala kolem Zeme po orbite nachazejici se hodny kus za Mesicem.
Prvni stanice byvaly odrazovymi mustky Zeme, kde se zakladaly kolonie a posleze, kdyz se toho ujali sami koloniste, se ze Stanice ctyri stala pozemska zakladna pro lety na Mars.
Takovy let na Mars se vsak uskutecnil pouze jediny, jelikoz se ukazalo, ze koloniste byli pro dlouhe lety po psychologicke strance daleko lepe vybaveni (zili vlastne ve svete, ktery byl ve skutecnosti jedna obrovska vesmirna lod) a Zeme jim to s ulehcenim prenechala.
Stanice ctyri v soucasne dobe k necemu slouzila jen zridkakdy a byla udrzovana jen jako pozemsky operny bod ve vesmiru, jako symbol toho, ze koloniste nejsou jedinymi vlastniky nezmerneho prostoru za hranicemi pozemske atmosfery.
Ted vsak Stanice ctyri mela svuj ucel.
Tezkopadne k ni mirila velka nakladni lod a nesla s sebou povesti (sirici se mezi koloniemi), ze se chysta dalsi — ve dvacatem tretim stoleti prvni — pokus dostat pozemskou posadku na Mars. Nekteri rikali, ze jde pouze o vyzkumne cile, jini, ze jde o zalozeni pozemske kolonie na Marsu, aby se obeslo tech par kolonii, ktere kolem planety obihaly; a dalsi se domnivali, ze Zeme chce vybudovat predsunutou zakladnu na nekterem rozmernejsim asteroidu, na ktery si jeste zadna kolonie necinila narok.
Ve skutecnosti se v nakladnim prostoru lodi nachazel
Tessa Wendelova, prestoze z ni byl uz osm let temer Pozemstan, se s vesmirem vyrovnala klidne jako kazdy rozeny kolonista. Vesmirne lodi svou podstatou mnohem vic pripominaly kolonie nez planetu Zemi. A to byl duvod, proc se Crile Fisher, prestoze absolvoval uz tolik vesmirnych letu, citil ponekud nesvuj.
Tentokrat to bylo neco vic nez jen neprirozenost vesmirneho prostoru, co se podepisovalo na napeti posadky na palube nakladni lodi. Fisher si stezoval: „Nemuzu to cekani vydrzet, Tesso. Trvalo nam to cela leta, abychom se dostali, kde jsme,
Wendelova na nej zamyslene pohledla. Takto si jeho roli nikdy nepredstavovala. Co po nem chtela, byly chvile odpocinku, ktere by mozku, unavenemu narocnosti projektu, umoznily nabrat cerstvych sil. To bylo to, co ocekavala; ale dopadlo to docela jinak.
Najednou zjistila, jak bezmocne na nem lpi. Jeho problemy se staly jejimi. Roky jeho cekani ted bezpochyby prijdou vnivec a ona se obavala jeho zoufalstvi, ktere bude nasledovat po nevyhnutelnem zklamani. Prozirave se snazila krotit jeho sny studenou sprchou, zchladit jeho unahlene nadeje na shledani s dcerou, ale neuspela. Pokud se za posledni leta vubec neco zmenilo, tak jen to, ze jeho optimismus, bez zadneho patrneho duvodu — alespon zadneho, ktery by ji vysvetlil — jeste vzrostl.
Tessa se nakonec uspokojila (a uklidnila) faktem, ze to nebyla jeho zena, na kterou se Crile tesil, ale pouze dcera. Ovsem, po pravde, nikdy nepochopila jeho stesk po dceri, kterou videl naposledy jako nemluvne. Sam ji zadne vysvetleni nenabidl a ona se o nej neprosila. Nac taky? Byla si jista, ze jeho dcera neni nazivu, ze na Rotoru neni nic nazivu. Jestli se Rotor opravdu nachazel v blizkosti Sousedni hvezdy, tak jen jako obrovska hrobka vznasejici se v prostoru, navzdy bloudici a navzdy ztracena (opak by musel byt obrovska nahoda). Bude Crila muset nejak uklidnit a udrzet pri smyslech, az se nevyhnutelna predstava stane realitou.
„Zbyvaji uz jen dva mesice cekani — nanejvys,“ rekla Tessa konejsive. „Kdyz jsme mohli cekat roky, tak uz nas dva mesice nezabiji.“
„Prave to mnohalete cekani cini pouhe dva mesice nesnesitelnymi,“ zamumlal Fisher.
„Divej se na to z jine stranky, Crile,“ rekla Wendelova. „Nauc se sklonit pred nutnosti. Svetovy kongres nam jednoduse driv vyrazit nedovoli. Upiraji se na nas zraky vsech kolonii a neexistuje zadna zaruka, ze vsechny uverily prohlaseni, ze mame namireno k Marsu. Vzhledem k celkovym vysledkum Zeme v dobyvani vesmiru na tom jiste neni nic zarazejiciho. Kdyz setrvame dva mesice v necinnosti, budou se domnivat, ze mame potize — tomu naopak uveri nadmiru ochotne, uklidni je to a odvrati jejich pozornost.“
Fisher zlostne zavrtel hlavou. „Koho zajima, jestli se dozvi, co delame? Vystartujeme a zmizime. Potom cele roky superluminalni let nezopakujeme — mezitim budeme disponovat celou flotilou superluminalnich plavidel a rychlymi kroky smerovat k dobyti galaxie.“
„Nebud si tim tak jisty. Je snazsi neco okopirovat a vylepsit, nez vymyslet. A pozemska vlada, vzhledem ke svym zalostnym vysledkum ve vesmiru, kde kolonie mezitim dosahly veku dospelosti, z psychologickych duvodu zjevne prahne po neoddiskutovatelne priorite.“ Pokrcila rameny. „Krome toho potrebujeme vic casu na prozkouseni
„Ty vase testy nikdy neskonci, ze?“
„Nebud netrpelivy. Tohle je tak nova a nevyzkousena technologie a je tak nepodobna vsemu, co kdy lidstvo melo, ze ji zadne testy navic nemohou uskodit, zvlaste kdyz trochu tapeme v tom, jak prechod do a z hyperprostoru ovlivnuje intenzitu gravitacniho pole. Vazne, Crile, nemuzes nam mit za zle, ze jsme opatrni. Koneckoncu pred pouhymi deseti lety byl superluminalni let povazovan za teoreticky nemozny.“
„I opatrnosti muze byt nekdy prilis.“
„Snad. Ale nakonec to budu ja, kdo rozhodne, ze uz jsme udelali, co se po nas chtelo. Potom vystartujeme. Slibuji, ze bezduvodne cekat nebudeme. Nebude to zbytecna opatrnost.“
„Doufam.“
Wendelova na nej pochybovacne pohledla. Musela se zeptat. „Vis, Crile, v posledni dobe jsi nejak nesvuj. Dva mesice jsi horel nedockavosti, potom jsi nejakou dobu ochladl a ted jsi zase jako na trni. Stalo se snad neco, o cem nevim?“
Fisher se najednou uklidnil. „Nic se nestalo. Co by se melo stat?“
Wendelove se zdalo, ze se uklidnil prilis rychle, ze prechod z napeti do pohody byl nanejvys podezrely. Rekla: „To se ptam ja tebe, co se asi mohlo stat. Pokousela jsem se te varovat, Crile, ze Rotor jako fungujici svet pravdepodobne nenajdeme, pokud ho vubec najdeme. Nenajdeme — pravdepodobne nenajdeme zadneho z jeho obyvatel nazivu.“ Vyslechla si jeho uminene mlceni a potom dodala: „Copak jsem te na takovou moznost neupozornovala?“
„Castokrat,“ odvetil Fisher.
„A ty se zatim chovas, jako by ses uz nemohl dockat neceho, z ceho se jisto jiste vyklube stastne shledani. Je nebezpecne spolehat na klamne nadeje, stavet na nich vsechno. Co je pricinou tak nahle zmeny tveho postoje? Mluvil jsi s nejakym neospravedlnitelnym optimistou?“
Fisher zrudl.
„Proc bych musel s nekym mluvit? Proc bych sam nemohl dojit v teto nebo kterekoli jine veci k nejakemu zaveru? To, ze nerozumim teoreticke fyzice a ty ano, jeste neznamena, ze jsem natvrdly nebo uplne tupy.“
„Ne, Crile. Nic takoveho jsem si o tobe nikdy nemyslela, a ani jsem to nechtela naznacit. Povez mi, co si ty myslis o Rotoru?“
„Nic svetoborneho ani duchaplneho. Jenom bych rekl, ze v prazdnem prostoru se s velkou pravdepodobnosti nenajde nic, co by mohlo Rotor znicit. Je snadne rikat, ze jestli Rotor vubec dorazil k Sousedni hvezde, muze uz z nej byt vrak, ale co je mohlo jak cestou, tak potom, co dorazili, znicit? Prosim te, popis mi nejaky konkretni katastroficky scenar — kolize — jine civilizace — cokoli.“
Wendelova nalehavym tonem odmitla: „Nemohu, Crile. Nemam zadne mysticke vize toho, co se jim prihodilo. Jde jen o samotne hyperposilovani. Je to nevypocitatelna technologie, to mi ver. Nepouziva rovnomernym zpusobem prostor ani hyperprostor, ale klouze po jejich rozhrani, kolisa v kratkych periodach jak na jednu, tak na druhou stranu a prechazi z prostoru do hyperprostoru a potom z hyperprostoru zpatky do prostoru a to i nekolikrat za minutu. Takze k takovemu prechodu dojde behem jejich cesty odtud k Sousedni hvezde milionkrat i vic.“
„A co?“
