Nemesis

„Protoze absence superluminalni komunikace odrizne pupecni snuru. Mohou kolonie existovat daleko od Zeme — daleko od zbytku lidstva — a prezit?“

Wendelova se zamracila.

„Co je to za novou filozofickou linii, po ktere ses tak najednou pustil?“

„To me jen tak napadlo. Ty, jako kolonista, jsi na to zvykla a mozna ti nepripada, ze by zivot na kolonii byl ve skutecnosti lidskym tvorum neprirozeny.“

„Opravdu? Mne se nikdy neprirozeny nezdal.“

„Protoze ve skutecnosti jsi na takove kolonii nezila. Zila jsi v celem systemu kolonii, z nehoz jedna byla velka planeta s miliardami obyvatel. Co kdyz Rotorane, kdyz dorazili k Sousedni hvezde, zjistili, ze zivot na izolovane kolonii neni to ono? V tom pripade by se jiste vratili k Zemi, ale to se nestalo. Co kdyz je to proto, ze tam nalezli obyvatelnou planetu?“

„Obyvatelnou planetu obihajici kolem rudeho trpaslika? Nanejvys nepravdepodobne.“

„Priroda nas rada obcas dobehne a vyvrati to, co se s takovou jistotou predpokladalo. Rekneme, ze tam je obyvatelna planeta. Nemela by se peclive prostudovat?“

„Ach tak, zacinam chapat, kam miris. Chces rict, ze nase lod muze dorazit k Sousedni hvezde a zjistit, ze tam je nejaka planeta. Museli bychom si ji potom vsimnout, z dalky poznat, zda neni obyvana, a dat se do jejiho podrobnejsiho pruzkumu. Chtel bys, abychom na ni pristali a provedli co mozna nejrozsahlejsi pozorovani, a abychom se zaroven pokusili najit tvou dceru. Ale co kdyz neuronovy detektor nezachyti v zadne z planetarnich soustav, ktere muze Sousedni hvezda mit, ani stopu inteligence? Musime i presto jednotlive planety prozkoumat?“

Fisher zavahal: „Ano. Kdybychom zjistili jen naznak, ze by mohla byt nektera obyvatelna, myslim, ze je budeme muset prozkoumat. O kazde takove planete se musime dozvedet co nejvice. Evakuace Zeme muze zacit co nevidet a my musime vedet, kam mame nase lidi odvest. Pro tebe je lehke tohle vsechno ignorovat, kdyz se kterakoli kolonie muze kdykoli sebrat, aniz by musela evaku-“

„Crile! Prestan se ke mne chovat jako k nepriteli! Najednou me beres jako kolonistu! Ja jsem Tessa. Jestli tam nejaka planeta je, tak ji prozkoumame, jak jen budeme moci, to ti slibuji. Ale jestli tam opravdu bude a jestli na ni budou Rotorane, tak — Co ti budu povidat, stravil jsi na Rotoru par let, sam musis vedet, jaky je Janus Pitt.“

„To vim. Sice jsem se s nim nikdy nesetkal osobne, ale moje ze — moje byvala zena s nim pracovala. Podle ni to byl velmi schopny, inteligentni, autoritativni clovek.“

„Velmi autoritativni. Na ostatnich koloniich o nem take vedeli. A vetsinou ho nemeli moc v lasce. Byl to jeho napad — najit pro Rotor misto skryte ostatnimu lidstvu; a nemohl udelat nic lepsiho, nez se vydat k Sousedni hvezde, protoze byla blizko a protoze o jeji existenci toho casu nikdo, kdo nebyl z Rotoru, nevedel. A jestli chtel clovek jako Janus Pitt mit celou soustavu pro sebe, at uz z jakehokoli duvodu, tak by se mu asi nelibilo, kdyby ho nekdo nasledoval a ohrozil jeho monopol. Jestli se mu nahodou podarilo najit planetu, ktera by Rotoru vyhovovala, tak by se mu nezvani navstevnici libili tim mene.“

„Na co narazis?“ zeptal se Fisher. Zdalo se, ze neni vyvedeny z rovnovahy, jako by ve skutecnosti znal odpoved na svou otazku.

„Jak to na co? Zitra odletame a za pomerne kratky cas budeme u Sousedni hvezdy. A jestli ma opravdu planetu, coz se zrejme domnivas, a jestli zjistime, ze ji obsadili Rotorane, tak si nemysli, ze postaci jen sestoupit na jeji povrch a rict: 'Jak se mate? To je ale prekvapeni! Obavam se, ze nam pri prvnim spatreni uchysta svoji vlastni verzi pozdravu a posle nas na vecnost.“

DVACET DEVET NEPRITEL

63

Ranay D'Aubissonova, stejne jako vsichni obyvatele erythrejske Kopule, pravidelne navstevovala Rotor. Byla to nezbytnost — pocit domova, navrat ke korenum, znovunabyti sil.

Tentokrat vsak D'Aubissonova „vyjela nahoru“ (obvykla fraze vyjadrujici presun z Erythro na Rotor) o neco driv nez stanovil jeji pracovni rozvrh.

Sedela v Pittove kancelari a zkusenyma ocima si vsimala nepatrnych znamek starnuti, ktere se u nej nahromadily od doby, kdy ho pred nekolika lety naposledy spatrila. Behem sve bezne praxe nemela mnoho prilezitosti se s nim setkat, na tom nebylo nic zvlastniho.

Hlas mel nicmene stejne silny jako driv, oci stejne pronikave, a nepovsimla si ani ubytku jeho mentalni aktivity.

„Obdrzel jsem vasi zpravu o nehode za branami Kopule a ocenuji obezretnost, s jakou jste postupovala ve zhodnoceni cele situace. Nyni vsak, zcela soukrome a neoficialne — co presne se Genarrovi prihodilo? Tato mistnost je clonena, muzete mluvit otevrene.“

D'Aubissonova upjate prohlasila: „Obavam se, ze ma zprava, trebaze obezretna, byla take pravdiva a uplna. Co se veliteli Genarrovi stalo, vlastne nevime. Mozkovy snimek ukazal sice nejake zmeny, ale ty byly nesmirne drobne a neodpovidaly nicemu, s cim jsme se v minulosti setkali. A nebyly trvale, jelikoz se rychle vratily do normalu.“

„Ale neco se mu prihodilo?“

„To ano, ale o to prave jde. Nedokazeme rict vic, nez ze to bylo 'neco'.“

„Treba nejake forma Nakazy?“

„Priznaky, jez jsme odhalili v minulosti, jsme v tomto pripade nezjistili.“

„Jenze v pocatcich vyskytu Nakazy bylo snimkovani mozku pomerne primitivni. Priznaky, ktere jste odhalili v soucasnosti, byste v minulosti neodhalili, tedy to muze byt slabsi forma Nakazy, nebo ne?“

„Dalo by se to tak rict, ale na to nejsou padne dukazy, navic Genarr je ted normalni.“

„Vypada normalne, chcete rict, ale ve skutecnosti nevime, jestli nemuze dojit k recidive.“

„Neco takoveho take nemame duvod predpokladat.“

Po komisarove tvari se mihl letmy naznak netrpelivosti. „Tak uz dost, D'Aubissonova. Moc dobre vite, ze Genarrovo postaveni je znacne dulezite. Situace v Kopuli je stale choulostiva, protoze nikdy nevime, zda a kdy Nakaza uderi znova. Genarruv prinos spocival v tom, ze se zdal vuci ni imunni, ovsem nyni ho muzeme za takoveho jen tezko povazovat. Neco se stalo a my musime byt pripraveni ho vymenit.“

„To zavisi na vasem rozhodnuti, komisari. Ze zdravotniho hlediska to ovsem neni nezbytne.“

„Presto ho, doufam, budete bedlive sledovat a nepustite ze zretele, ze takova nezbytnost muze nastat.“

„To povazuji za soucast sve lekarske povinnosti.“

„Vyborne. Zvlaste si uvedomte, ze pokud by melo k nejake vymene dojit, uvazoval jsem o vas.“

„O mne?“ Drive nez se ovladla, problesklo ji tvari vzruseni.

„Ano, proc ne? Je vseobecne znamo, ze jsem nikdy nebyl nadseny projektem kolonizace Erythro. Vzdycky jsem se domnival, ze je pro lidstvo nutne zachovat si mobilitu a nenechat se znovu polapit do otroctvi velke planety. Nicmene, mozna by bylo prozirave, kdybychom mohli planetu kolonizovat — ne jako misto pro zivotni prostor, nybrz jako ohromny zdroj — takovy, za jaky jsme povazovali ve slunecni soustave Mesic. To ovsem nemuzeme uskutecnit, bude-li nam na hlavou viset neustala hrozba Nakazy, ze?“

„Ne, to nemuzeme, komisari.“

„Takze nasim skutecnym ukolem je vyresit predevsim tento problem. To jsme nikdy neudelali. Nakaza proste ustala a my jsme se s tim spokojili — ovsem posledni incident ukazuje, ze nebezpeci jeste neni zazehnano. At uz v tom, co se Genarrovi prihodilo, mela nebo nemela prsty Nakaza, dozajista se mu neco stalo a ja teto zalezitosti hodlam udelit nejvyssi prioritu. Vy se nabizite jako prirozeny vedouci takoveho projektu.“

„Ujala bych se toho velmi rada. Delala bych vlastne totez, co se pokousim delat stale, jen s vetsi pravomoci. Nejsem si jista, ale domnivam se, ze pro tento ukol bych mela byt velitelem erythrejske Kopule.“